Inspirováno skutečnými díly seriálu s1/e10 - Bouře a s1/e11 - Oko bouře.
 
,,Au,“ vykřikl John, když byl opět sražen Shiny k zemi v tréninkové hale.
,,Co to mělo být?“ zeptala se naštvaně Shiny a dala si ruce v bok. Její dříve uměle nakudrnatělé vlasy se jí již uvolnily a nyní připomínaly pomačkanou slámu, takže byly raději staženy do vysokého culíku.
,,Myslel jsem, že použiji něco z kung-fu,“ ušklíbl se John a zvedl se ze země.
,,Něco z kung-fu? Kolikrát ti mám říkat, že do boje s wraithem nepatří lidské hlouposti.“
,,To není hloupost, ale bojové umění.“
,,Které tě poslalo k zemi. Máš ještě nějaké jiné, které chceš vyzkoušet?“
,,Karate?“ zvednul jedno obočí John a postavil se do příslušného postavení. Shiny si jen povýšeně odfrkla a dvěma prostými ranami srazila Johna k zemi a náznakem mu přiložila přísavnou ruku k hrudi.
,,Vysátej. Další pokus?“ navrhla Shiny a opět se postavila.
,,Džudo?“ zamyslel se John a opět se postavil. Tentokrát to byla jen chvíle a John ležel na zemi v podobné poloze jako před chvílí.
,,Ještě něco?“ zeptala se Shiny.
,,Myslím, že už to stačilo,“ povzdechl si John.
,,Já myslím, že ne. Dokud si to nezapamatuješ.“
,,Myslím, že už si to pamatuji ,“ trval na svém John a znovu se zvednul.
,,A proč tedy opět stojíš špatně,“ zahřměla Shiny, zkroutila Johnovi ruku a dostala ho na zem s náznakem přiložené ruky. Tentokrát, ale John vykřikl bolestí. Shiny okamžitě stáhla svou ruku a vystrašeně hleděla na Johna.
,,To je ta rozdrcená,“ povzdechl si John a promnul si bolící ruku.
,,Ty jsi hlupák,“ křikla na něj Shiny a vlepila mu silný pohlavek. Poté se zvedla a chystala se odejít.
,,Ty mi překroutíš ruku, kterou si mi sama před několika měsíci rozdrtila, a já jsem tedy hlupák?“ zvedl se John ze země a vydal se za Shiny.
,,Johne! Tobě to nedošlo? Příšerně si mě vyděsil. Já... měla jsem na tobě ruku a myslela jsem si...,“ Shiny větu nedokončila a zastavila se s obličejem schovaným v dlaních.
,,Shiny. Promiň,“ řekl John a objal ji, ,,ale to by si přeci poznala, kdyby ses začala krmit ne?“
,,Nevím, jsem zatím moc mladá. Nepoznám vše a v tom šoku...“
,,Jsem v pořádku,“ usmál se John a objal Shiny, tak aby mohli společně odejít z místnosti.
,,Víš to co předvádím já je jen začátečnický, ale skutečný mistr nějakého z asijských umění by ti nakopal zadek,“ pokusil se už na chodbě změnit téma John, ale když si všiml Shinina kritického pohledu, tak svoji větu opravil: ,,No možná ne úplně nakopal, ale myslím, že by s tebou vydržel dost slušně bojovat.“
,,Vydržel by tak čtyři minuty,“ usoudila Shiny.
,,Čtyři minuty?“
,,Ano. Jednu než bych ho dostávala na zem a zbývající tři než bych se nakrmila,“ odfrkla si Shiny. Náhle se, ale zpoza rohu vynořil nějaký muž ze zbraní a vystřelil na Johna. Shiny stačila zareagovat a přitiskla se k Johnovi tak, že oba dva výstřely schytala do zad. Naposledy ještě vydechla a pak se skácela k zemi mrtvá. John vytáhl pistoli, kterou měl zastrčenou za páskem a bez váhání muže zastřelil. Poté se sklonil k Shiny. Její oči byly bez výrazu, byla mrtvá.
,,Shiny. To ne,“ zašeptal John a nevěřícně hleděl do jejích prázdných očí, které se ale nečekaně probudily a společně s hlubokým nádechem přivedly Shiny opět k životu.
,,Ty žiješ?“ vykřikl překvapeně John a ihned Shiny objal. Tou však projel náhlý a velmi energický pocit hladu. Cítila nad sebou tu nesnesitelnou sílu, tu životní energii, která ji vnitřně drtila. Byla jen kousek od toho natáhnout ruku a vzít si to, co v něm tak zuřivě proudilo, ale Shiny odolala. Odtáhla se a bezelstně se podívala Johnovi do očí.
,,Jsi v pořádku?“ zeptal se John.
,,Mám hlad,“ odpověděla po pravdě Shiny a zvedla se ze země.
,,Stavíme se v Beckettově pracovně. Nechal tam pár injekcí,“ přikývl John a přešel k mrtvole muže, kterého právě zastřelil, následován Shiny, ,,jak se ti podařilo obživnout?“
,,Nevím asi regenerace. Stalo se mi to poprvé,“ přiznala se Shiny a sklonila se nad mrtvolou muže.
,,To je jeden z Geniů?“ překvapeně konstatoval John.
,,Máš pravdu. Ale co tu dělá, a jak se sem dostal?“ položila Shiny řečnické otázky.
,,To nevím,“ odpověděl John, ,,musíme do zbrojnice.“ Za Johnem se ozval vystřel a střela mu proletěla těsně vedle ramene. Otočil se, aby opětoval palbu po dalších třech Geniích. Dva z nich se mu podařilo zastřelit, ale třetí vhodil do chodby podivnou kulatou věc.
,,To je granát,“ vykřikla Shiny a John se s ní rychle otočil do nejbližší místnosti a přitlačil jí ke zdi vlastním tělem, ještě než granát stačil explodovat.
,,V pořádku?“ zeptal se John Shiny, ale ta už nevnímala. Intenzivně začala Johna líbat a otočila ho ke zdi. John nevěděl co se děje, ale byl nenadálou situací, tak mile překvapen, že se tím ani nehodlal zabývat. Tedy až do chvíli než se Shiny on něho odtáhla a zvedla svou ruku k nakrmení.
,,A sakra,“ vykřikl John, vytáhl nůž z kapsy u kalhot a vrazit ho do Shininy ruku. Jak předpokládal Shiny se zastavila a než si stačila nůž z ruky vyndat, John už zavíral dveře od místnosti, kde stála.
,,Promiň lásko. Vrátím se pro tebe až mě nebudeš chtít sníst,“ ušklíbl se John a otočil se do chodby. Naneštěstí pro něj tam již stál jeden z Geniů a mířil na něj zbrání.
,,Co je za těmi dveřmi?“ zeptal se Genius, ale John jen pokrčil rameny. Genius se k dveřím přiblížil se zbraní neustále připravenou zabít Johna. Jakmile, ale dveře otevřel, byl přitlačen k zemi wraithem, který se na něm vehementně krmil.
,,V pořádku, zlato?“ zeptal se John Shiny s pistolí opět připravenou v ruce.
,,Ano,“ odpověděla Shiny a vstala od vysátého Genia.
,,Už nemáš hlad?“
,,To byl zatím jen jeden,“ zaprotestovala Shiny.
,,Takže ti seženeme ještě jednoho?“
,,Až tři,“ dodala Shiny.
Teyla zrovna stála uprostřed svého pokoje a balila si poslední věci, které si chtěla vzít s sebou. Od toho dne, kdy McKay se Shiny přišli na ty dvě bouře, které se blížili k Atlantis a hrozili jí zničením, byl zde velký zmatek. Doktorka Weirová nařídila evakuaci. Athosani z pevniny byli evakuováni už dávno společně s většinou osazenstva Atlantis. Momentálně se na Atlantis nacházelo kromě Teyly jen několik vědců, kteří kontrovali poslední detaily před příchodem bouře, a asi tucet vojáků a Shiny s Johnem. Doktorka Weirová s doktorem Beckettem odešli na evakuační planetu. Tamní obyvatelé sice přislíbili pomoc, ale nebyli z dané situace moc nadšeni, a tak se doktorka Weirová rozhodla, že se pokusí využít všech svých diplomatických zkušeností a předejít na této planetě jakýmkoliv neshodám. Shiny zůstala na Atlantis jen proto, že McKay se Zelenkou si vyžádali její pomoc. Jakmile skončí přepraví jí dvanáct vojáků a Teyla, z přání Shiny, na jednu z pustých planet, protože přesunout wraitha na planetu, na kterou bylo evakuovano osazenstvo Atlantis společně s Athosany, bylo moc nebezpečné z důvodů obav z reakcí tamních obyvatel. John, McKay a Zelenka zůstanou na Atlantis kdyby nastali při bouři neočekávané potíže. John s Shiny si teď nejspíše někde užívají opuštěnosti Atlantis, povzdychla si Teyla a zapnula zip na svém evakuačním zavazadle.
Otočila se k odchodu, ale náhle zaslechla ženský hlas z chodby. Okamžitě jí hlavou probleskl pocit nepochopení a obav, ale všimla malého vchodu do klimatizační šachty u stropu. Neměla už čas moc se rozmýšlet, rychle se odrazila a ztratila se v otvoru právě v okamžiku, kdy do jejího pokoje vrazila Sora.
,,Není tu,“ prohlásila Sora navztekaně.
,,Možná už opustila Atlantis,“ pokrčil rameny jeden z Geniů.
,,Ne,“ zatvrdila se Sora.
,,Sakra, jak se sem dostali?“ křikl Ford na majora Lorna a kryl se rychlou palbou.
,,To by mě taky zajímalo,“ odpověděl major Lorne a zasáhl jednoho z Geniů, s kterými byli v přestřelce.
,,Tiso to dostal,“ zahlásil jeden z vojáků vzadu a rychle se pokoušet zastavit krvácení vojákovi vedle sebe.
,,Musíme ustoupit. Tady se nedá pořádně krýt,“ otočil se poručík Ford na majora Lorna.
,,Máte pravdu,“ přikývl major, ale ještě jednou se pokusil spojit se přes vysílačku s podplukovníkem Sheppardem. Opět mu v odpověď přišel jen šum.
Když se konečně podařilo majoru Lornovi se skupinou ustoupit, ztratili už dva muže, vysílačky nefungovaly ani na minimální vzdálenost a nikdo netušil, jak se mohli Geniové na Atlantis vůbec dostat.
,,Tak jo, rozdělíme se na dvě skupiny. Vy poručíku si vezmete tři muže a půjdete najít podplukovníka Shepparda,“ rozkázal major Lorne Fordovi, ,,a já si vezmu zbývající tři a půjdu chránit vědce.“
,,Ano, pane,“ řekl Ford a pokynul třem mužům, aby šli s ním. Fordovi bylo jasné, kde podplukovník Sheppard je. Jelikož ho čekalo pár dní odloučení od jeho lásky, chtěl se s ní patřičně rozloučit, ale Shiny trvala na tom, že jeho bojové schopnosti nejsou ještě tak dokonalé, aby se mohl flákat, a tak trávili poslední společné hodiny před Shininým odchodem v tréninkové hale.
Ford se svou skupinou postupoval opatrně, ale několik chodeb před tréninkovou halou je přepadla početná Genijská hlídka a hned se jí podařilo sejmout jednoho z Fordových můžu. Ford se s ostatními schoval za roh a začala přestřelka. Po pár minutách už zbyl jen Ford a dva nebo tři Geniové proti němu. Ford ještě třikrát vystřelil a došli mu náboje. Tiše zaklel a pokusil se něco vymyslet, ale dříve než se mu to podařilo, ozval se za ním křik jednoho z Geniů.
Když se Ford vyklonil, uviděl Shiny jak se krmí na jednom z Geniů a druhého drží Sheppard zbrání v šachu.
,,Pane?“ oslovil Ford Johna a přešel k němu, přičemž se pokoušel nevšímat si Shiny.
,,Jsem rád, že vás vidím Forde?“ odpověděl John.
,,Vysílačky nefungují. Major Lorne mě poslal, abych vás našel a informoval o situaci.“
,,Víte, jak se sem dostali?“
,,To se za chvíli dozvíme,“ usmála se Shiny, která se zrovna dokrmila, a přešla k Genijskému vojákovi, kterého zatím držel John v šachu.
,,Co máte v plánu?“ zeptal se Ford Shiny.
,,Zkusím to po našem,“ odpověděla Shiny a otočila se na Genia,“ teď mi řekneš všechno. Jak jste se sem dostali, co chcete a kolik vás je. Prostě všechno.“
,,Trhni si,“ usmál se Genius na Shiny.
,,Jak myslíš,“ opětovala Shiny úsměv, přiložila svou ruku na Genia a začala se krmit.
,,Není to trochu drastické?“ otočil se Ford na Johna.
,,Možná trochu,“ souhlasil John.
,,Říkali jste něco?“ sundala Shiny ruku z Genia, který okamžitě přestal křičet bolestí a viditelně si oddechl, a otočila se na Forda s Johnem, ,,nic jsem neslyšela, řval mi do ucha.“
,,Miláčku, jsi si jistá, že je to nejlepší řešení?“ zeptal se John Shiny.
,,Máte nějaké lepší?“ nadhodila Shiny.
,,No wraithi přece umějí vlést lidem do hlavy,“ poznamenal Ford.
,,Jo. To umíte,“ souhlasil John.
,,Ano, ale až od určitého věku,“ vysvětlila Shiny.
,,Od kolika?“ zeptal se John.
,,Asi od několika tisíc let,“ přiznala Shiny.
,,Aha,“ řekli John a Ford jednohlasně. Shiny si jen povzdechla a přiložila ruku zpátky na Genia, který se opět rozkřičel.
,,Počkej, počkej, možná ještě něco vymyslíme,“ pokusil se jí zastavit John.
,,A co? Přijdete s dalším šíleným nápadem typu narodíme se a hned lezem lidem do hlavy?“ pokusila se Shiny překřičet Genia.
,,Hele nechci vám do toho mluvit, ale nestárne nějak pomalu?“ zeptal se Ford s pohledem na Genia.
,,Jo krmím se pomalu, aby měl víc času rozhodnout se, že bude mluvit, takže stárne pomalu,“ objasnila Shiny.
,,Páni, ono to má rychlosti,“ naoko udiveně pronesl John a Shiny jen přikývla. Poté bylo chvíli divné ticho přerušované jen Geniovým křikem.
,,Přijde to divný jenom mně a nebo i vám?“ ozval se nakonec Ford.
,,I nám,“ odpověděli zároveň Shiny i John.
,,Jak dlouho může krmení trvat?“ zeptal se Ford.
,,Až několik desítek minut,“ usoudila Shiny, ,,většinou to, ale děláme kratší dobu tak tři minuty.“
,,Řeknu vám to. Všechno vám to řeknu,“ zakřičel náhle Genius.
,,Ale někdy i pět, když je někdo hodně chutný například a nebo...,“ pokračovala Shiny v proslovu a nevšímala si Geniova výkřiku.
,,On už chce mluvit,“ upozornil raději Shiny John.
,,Jo, aha,“ uvědomila si Shiny a okamžitě sundala ruku z Genia a omluvně se usmála, ,,já jsem se jaksi zabrala do rozhovoru.“
,,Takže?“ otočil se John na Genia.
,,Přišli jsme bránou. Podařilo se nám domluvit se s obyvateli planety, na kterou jste se evakuovali. Dali nám informace a kód k bráně. Využili jsme příležitosti malého odporu a provedli jsme útok,“ přiznal Genius.
,,Kolik vás tu je?“ zeptala se Shiny.
,,Sto dvacet bojeschopných mužů a žen,“ odpověděl Genius.
,,Co je vaším cílem?“ zeptal se John.
,,Původně jsme chtěli jen C4, ale velitel si to rozmyslel. Teď chce celé město.“
,,Kdo je váš velitel? Cowen?“ zajímal se Ford.
,,Ne, velitel Kolya.“
,,Kam vedete útok?“ zeptala se Shiny.
,,Zbrojnice, velitelská věž, technické centrum a laboratoř.“
,,Do laboratoře šel major Lorne s třemi muži ,“ konstatoval Ford.
,,Jasně. Chtějí aby město přežilo bouři a navíc se tak dozvědí, jak město používat,“ objasnila Shiny.
,,Ale proč technické centrum?“ zaváhal John.
,,Proto nám nefungují vysílačky. Blokují tam signál,“ pousmála se Shiny.
,,A co hlídka u brány? Co jste s nimi udělali?“ zajímal se ještě Ford.
,,Zabili jsme je,“ odpověděl Genius.
,,Tak to je vše. Zabij ho,“ otočila se Shiny na Johna, ten jen vytáhnul pistoli a beze slova Genia zastřelil.
,,Tak fajn půjdeme do laboratoře. Snad Lorna nepřekvapili,“ zadoufal John.
,,Omyl,“ ozvala se Shiny, ,,vy půjdete do laboratoře. Já půjdu do technického centra a pokusím se zprovoznit vysílačky.“
,,Počkej. Nemůžeš jít sama,“ protestoval John.
,,Já jsem wraith,“ usmála se Shiny.
,,Shiny?“ zatvrdil se John.
,,A navíc jsem si pořádně nahrabala, když jsme se stavovali ve zbrojnici,“ ukázala Shiny na samopal, který měla zavěšený přes rameno a spoustu nábojů zasunutých různě po oblečení.
,,Tak dobře, ale buď opatrná,“ povzdychl si John a jemně políbil Shiny. Ta se tomu jen usmála a s láskyplným miluji tě zmizela za rohem. Po pár krocích tiše pronesla: ,,Sto dvacet, konečně se pořádně najím.“
John se s Fordem podělil o náboje a vybavení, které sebral ve zbrojnici a vydali se do laboratoře. John měl u sebe zařízení, které mu ukazovalo, kde se kdo na Atlantis nachází, a tak byli pořád v obraze a mohli snadno překvapit jakoukoliv Genijskou hlídku.
Jakmile se dostali k laboratořím, John si na přístroji všiml skupinky čtyř lidí stojících opodál. Instinktivně vytušil, že by to mohl být major Lorne, a také se nemýlil. Po rychlém seznámením se situací se jim společně podařilo dostat se do laboratoří a osvobodit vědce, které zde Geniové drželi.
,,To je dost,“ postěžoval si Rodney, který si momentálně mnul bolavé rameno.
,,Promiňte, vzali jsme to přes Starbucks,“ pronesl ironicky John.
,,Je něco, co můžeme odtud udělat, aby jsme zastavili Genie?“ zeptal se major Lorne.
,,Odtud? Všechno,“ odpověděl Rodney svým sebe středným tónem a přešel k hlavní desce, ,,pro začátek jim odpojíme elektřinu.“
,,Kde je Shiny?“ zajímal se Zelenka.
,,Šla do technického centra vypnout zařízení, které nám blokuje vysílačky,“ vysvětlil Ford.
,,Moment,“ zarazil se Rodney, ,,v tom případě musíme s vypnutím šťávy počkat, až zprovozní vysílačky, jinak by stejně nefungovali.“
,,Takže budeme čekat,“ povzdychl si John.
Teyla usoudila, že je na čase vylézt z větrací šachty. Otevřela poklop, kterým končila ulička, kterou zrovna lezla a elegantně dopadla na zem bez sebemenšího zvuku. Nacházela se asi někde u technického centra, ale nevěděla to úplně jistě, klidně mohla ve větrací šachtě špatně zahnout, a teď být někde úplně jinde.
Otočila se, ale okamžitě se zarazila, protože před ní stála jí velmi známá osoba.
,,Ahoj Teyla,“ pozdravila Sora.
,,Soro? Co tu děláš?“ zajímala se Teyla.
,,Víš, podařilo se nám zjistit, že v tuto dobu je Atlantis téměř opuštěná, a tak jsme si přišli pro to co je naše.“
,,Jak to myslíš? Atlantis přeci objevili lidé ze Země,“ znejistěla Teyla.
,,To ano a jsme jim za to vděční, ale je v naší galaxii, a tak na ní máme větší právo,“ trvala na svém Sora.
,,Ale o Atlantis se mohou starat jen lidé s antickým genem,“ snažila se Teyla přesvědčit Soru a popošla k ní blíž.
,,Ne tak rychle,“ zatvrdila se Sora a vytáhla pistoli, kterou měla schovanou za páskem.
,,Co to děláš? Jsme přeci přítelkyně,“ podivila se Teyla.
,,Byly jsme než jsi zabila mého otce.“
,,Já ho nezabila.“
,,Nechala jsi ho v úlu. To je to samé,“ trvala na svém Sora. Vytáhla velký nůž, který patřil jejímu otci a zahodila pistoli, kterou držela v ruce, někam daleko do chodby.
,,Jestli chceš bojovat takhle, tak to vyhraji,“ konstatovala Teyla a vytáhla svůj nůž.
,,Jen aby ses nedivila. Trénovala jsem,“ ušklíbla se Sora. Volně se otočila a rozmáchla se svým nožem směrem k Teylině břichu. Teyla však rychle zareagovala a uskočila. Následným švihem se otočila a kopla Soru do hrudníku, ta zavrávorala, ale neupadla. Několikrát se pokusila Teylu uhodit. Ta, ale všechny útoky vykryla a nakonec podrazila Soře nohy. Ta se, však rychlým pohybem dostala zpět na nohy, nečekaným útokem se obtočila kolem Teyliných zad a bodla jí do boku. Teyla vykřikla bolestí a shrbila se pod nastalou bolestí na stranu přitlačujíc si ránu. Na bolest, ale nebyl čas. Sora se okamžitě rozhodla pokračovat a vedla vysoký kop na Teylinu hlavu, ta hbitě uhnula a bystrým tahem rukou vyvedla Soru z rovnováhy. Sora skončila v kotrmelcích na zemi. S rozzuřeným zasupěním se postavila a opět vedla rychlé útoky na Teylu. Postraní úder pravou a poté i levou rukou, nízký kop a výkop s otočkou. Teyla však všechny útoky vykryla i s námahou, kterou jí přinášela čerstvá rána v boku. Sora sevřela svůj nůž pevněji a párkrát s ním zašermovala před Teyliným tělem, ta několikrát bystře uhnula a poslední ránu vykryla svým nožem. Sora se v otočce vrhla na Teylu a jejich nože se zkřížily. Obě se vzájemně uchopili za ruce, aby ani jedna z nich nemohla s nožem uhnout. Přetlačovaly se a vzájemná síla je drtila. Teyla nakonec pod tlakem povolila a Sora zaútočila na její krk.Teyla ještě stačila zaútočit na Sořino břicho. Čepel lehce pronikla skrz. Sořina ruka útočící na Teylin krk zpomalila a stáhla se ke krvácejícímu břichu.
,,Nech mi, ať ti pomohu,“ zaprosila Teyla, ale Sora zdvihla svůj nůž a držela ho ve střehu, tak aby se k ní Teyla nemohla přiblížit moc blízko. Druhou ruku sundala se zasténáním ze své krvácející rány a vyndala ze své kapsy granát. Teyla se ještě stačila otočit, ale to už se za ní ozvala exploze.
Teyla jen vyděšeně zamrkala. Ležela na zemi o pár metrů dál, kam jí odhodila exploze. Postavila se na nohy a ještě se otočila. O kus dál leželo Sořino roztrhané tělo, pro pomstu obětovala vše i svůj život. Naštěstí sílu granátu odhadla špatně, dost špatně na to, aby to ji zabilo, ale Teylu pouze vážně zranilo.
Teyla se s velkým úsilím zvedla ze země a dala se do chůze, přidržujíc se stěn. Nevěděla kudy jde ani kam jde, ale zůstat na místě bylo moc nebezpečné. Zkusila i vysílačku, ale jakoby nikde nebyl signál, z vysílačky se ozýval jen šum a nic jiného. Teyla pracně zahnula za další roh, ale jakmile to udělala zarazila se a téměř strachy zkameněla. Před ní leželo na zemi tělo muže Genia, z kterého někdo nebo něco vysálo život. Teyle chvíli trvalo než byla schopna opět se plně nadechnout, ale od toho okamžiku scházela jen chvíle k pochopení. Po chvilce soustředění se Teyle podařilo poslat silný telepatický signál se zablokováním místa odesílatele: ,,Shiny? Jsi tu někde?“
Trvalo to jen mžik a k Teyle se dostala odpověď: ,,Jsem v technickém centru.“ Teyla se již nezatěžovala blokováním a vyslala krátkou zprávu: ,,Jdu za tebou.“ V odpověď jí přišlo pouhé: ,,Čekám.“
Teyla minula ještě dvě mrtvá a vysátá těla než došla do technického centra. Kdyby nebyla z dané věci tak vyděšená, mohla by ji klidně přirovnat k cestě z drobečků. Když nahlédla do hlavní místnosti technického centra, kam ji Shiny navigovala, uviděla další dvě mrtvá a vysátá těla Geniů na zemi a Shiny, jak něco s usilovně zaťatou čelistí ťuká do hlavního počítače. Její černá blůza a černé kalhoty byly prostřílené hned na několika místech. Nejspíše se s Genii moc neobtěžovala. Na hlavní desce vedle místa, kde Shiny stála ležel samopal, který mohl být použit, ale možná taky ne.
,,Mohu ti pomoci?“ zeptala se Teyla Shiny a opřela se vedle dveří, tak aby na Shiny dobře viděla, ale nikdo při vstupu do technického centra neviděl na ní.
,,Ne, díky. Jenom odstraňuji program, kterým Geniové blokují naše vysílačky,“ vysvětlila Shiny.
,,Tak proto jsem se nemohla spojit s Sheppardem,“ uvědomila si Teyla.
,,Přesně... a mám to. To bude Rodney čučet,“ usmála se Shiny a otočila se na Teylu, ale v tom samém okamžiku jí úsměv pohasnul. Teyla se už o zeď neopírala, ale seděla na zemi a z posledních sil se snažila neztratit vědomí.
,,Teylo! Co se ti stalo?“ vyhrkla Shiny a vrhla se na zem vedle Teyly.
,,To Sora. Vinila mě ze smrti otce a chtěla se pomstít,“ zašeptala Teyla.
,,Teylo, to ne. Zůstaň se mnou! Dostanu tě z toho, slyšíš?“ Shiny se pokusila s Teylou zatřást, ale moc to nepomohlo, a pak si všimla malého zařízení v Teylině uchu – vysílačka. Rychle ji popadla a téměř hystericky se dožadovala Johna.
,,Shiny? Děje se něco?“ ozvalo se po pár vteřinách z vysílačky, ale pro Shiny to byla snad celá věčnost.
,,Johne! Jsem tu s Teylou a ona... ona je zraněná,“ vysvětlila okamžitě Shiny.
,,Jak zraněná. Popiš mi, co jí je.“
,,Má velkou ránu v boku asi od nože a velké popáleniny na zádech, nohách a zátylku.“
,,Je při vědomí?“
,,Jo, ale nevím, jak dlouho tak ještě zůstane.“
,,Kolik ztratila krve?“
,,Nevím asi hodně.“
,,Dobře. Ve skříni vzadu by měla být lékárnička. Dojdi pro ni.“
,,Mám ji!“
,,A teď vezmi obvaz a obvaž Teyle tu ráno, pevně. Ať se zastaví krvácení. Rozumíš?“
,,Jo, ale já jsem z anatomie lidského těla propadla – třikrát!“
,,To bude v pohodě. Jsem tu s tebou.“
,,Dobře,“ odpověděla Shiny a udělala vše tak, jak jí John řekl. Jakmile skončila podívala se Teyla do očí a uvědomila si hrozivou skutečnost, ona už nedýchala.
,,Johne! Ona nedýchá!“ vyhrkla Shiny opět do vysílačky.
,,Resuscituj.“
,,Jak?“
,,Otoč ji na záda a stlačuj střed hrudníku 100x za minutu.“
,,Jo,“ souhlasila Shiny a začala resuscitovat Teylu. Nevěděla, jak dlouho to dělala, ale po chvíli jí bylo jasné, že to dělá špatně a nebo je už pozdě. Teylino tělo tam jen tak leželo bez života. Shiny se rozbrečela. Celá její hrdost, arogance, pýcha a agrese jí teď byly na nic. Jedna z mála osob, které by za ní dali ruku do ohně byla mrtvá.
Shiny se slzami na tvářích klesla na Teylino tělo. Ruce jí zůstaly ležet přesně tam, kde se snažila o masáž hrudníku – shodou okolností přesně na místě, z kterého se wraithi krmí.
,,Žij,“ vyslovila Shiny své marné přání do ticha a nechala ho prostoupit celým svým tělem aniž by věděla co dělá. Teyla se náhle nadechla a neočekávaně se probrala k životu. Shiny na půl vystrašená z Teylina náhlého obživnutí a na půl nevýslovně šťastná, se napřímila a objala svou kamarádku, kterou ještě před chvíli oplakávala.
,,Myslela jsem, že jsem tě ztratila,“ vyhrkla Shiny z objetí.
,,Já jsem si to myslela také,“ přiznala Teyla a byla u vytržení z toho, jak se najednou cítila dobře.
,,To John. Řekl mi, jak tě mám obživit a ono to zabralo,“ šťastně vydechla Shiny, ,,jak se cítíš?“
,,Až neuvěřitelně zdravě,“ podivila se Teyla nahlas.
,,Takže můžeš jít. To kvůli Geniům, nechci zůstávat na jednom místě moc dlouho,“ objasnila Shiny. Teyla jen přikývla, a tak jí Shiny podepřela a pomohla jí vstát.
,,Jste v pořádku?“ zeptal se Ford, který zrovna ještě s jedním mužem přiběhl do technického centra na pomoc z Sheppardova rozkazu.
,,Absolutně,“ usmála se Teyla a byla předána do Fordových rukou, které jí obětavě podpíraly místo těch Shininých.
,,Tak můžeme jít?“ zeptal se Ford.
,,Jasně,“ odsouhlasila Shiny a natáhla se ještě pro svůj samopal z hlavní desky. Jakmile vykonala tento pohyb na chvíli se zarazila a mimoděk si přejela rukou po hrudníku. Už měla opět hlad a to zrovna před chvílí spořádala tolik Geniů. Jen nad tím pokrčila rameny a následovala Forda s Teylou a ještě jedním vojákem do laboratoře.
,,Jsem rád, že jste zpátky. Geniové budou teď asi hodně naštvaní. McKay jim před chvílí vypnul přívod elektřiny,“ seznámil major Lorne příchozí se situací.
,,Fajn, takže by teď neměl být problém je odtud vykopat,“ navrhl Ford a pomohl Teyle se posadit na židli.
,,S tím ještě chvíli počkáme. Nevím proč, ale mám dojem, že ten jejich velitel Kol... Kolya má ještě něco v plánu,“ vyjádřil se John.
,,Taky že jo. Blíží se k nám skupina asi třiceti Geniů,“ vyhrkl náhle Rodney.
,,Smithi a Kune jdete se mnou,“ zavelel John.
,,Shepparde! Vy musíte zůstat tady,“ zarazil ho Zelenka, ,,mohli by jsme ještě potřebovat vás antický gen.“
,,Fajn. Lorne, jděte s nimi,“ rozkázal John se značnou nevolí.
,,Můžu jít také?“ zeptala se znenadání Shiny.
,,Proč?“ zajímal se Lorne.
,,No víte...,“ ošívala se Shiny.
,,Má hlad,“ dokončila za ní větu Teyla a Shiny jen přikývla.
,,Už za...,“ John chtěl větu dokončit jinak, ale pak si vzpomněl na to, co mu řekl jeden wraith na jedné planetě před nedávnou dobou, a tak svou větu pro jistotu změnil, ,,se je tu šero. Buď opatrná.“
,,Budu,“ usmála se Shiny nad touto lidskou starostlivostí, která jí přišla, tak roztomilá, a políbila Johna na tvář. Poté vyrazila s Lornem a dvěma muži z laboratoře.
,,Šero? Ty jsi taky šeroslepý,“ zajásal Rodney, ,,nevěděl jsem, že s tím berou do armády. Víš já to mám už odmala. Poprvé jsem na to zaregistroval, když mi bylo...“
,,Hotovo,“ prohlásil major Lorne, když se asi po tři čtvrtě hodině společně se Shiny, Smithem a divně nazelenalým Kunem vrátil do laboratoře, a ukončil tím téměř nekoneční monolog doktora McKaye, který se Sheppard pokoušel různými způsoby zastavit už nejméně padesátkrát.
,,Víte, jak jsem asi před týdnem tvrdil, že kdyby se na mně krmil wraith, tak mě nemáte v žádném případě zastřelit,“ rozhovořil se Kun směrem ke Smithovi, ,,tak jsem právě změnil názor. Klidně střílej.“ Shiny kolem nich jen ladně prošla spravujíc si mimoděk blůzu, na které nově přibylo několik prostřelených míst, a na tváři se jí podařilo zakrýt malý smích. Přešla přímo k Johnovi a spokoje se ukryla do jeho objetí.
,,Neptejte se mě jak, ale Geniům se podařilo otevřít bránu,“ vyhrkl Zelenka.
,,Jakou vytočili adresu?“ zeptala se Teyla, kterou Ford jíž stačil obvázat, a její zranění se kupodivu rychle zatáhla (To znamená, že přestala krvácet. Ne, že se zacelila.).
,,Svoji planetu a posílají vzkaz,“ vysvětlil Rodney.
,,Jaký vzkaz?“ zajímal se John.
,,Pošlete posily,“ přečetl nahlas Rodney.
,,A do prdele,“ zanadával si Zelenka ve svém rodném jazyce.
,,Co můžeme udělat?“ zeptal se John.
,,No můžeme vypnout bránu, ale to dokážeme jen z hlavní věže, a tam teď mají Geniové centrálu,“ zamyslel se Rodney.
,,Když si volají pro posily, musejí být v úzkých. To zvládneme, když nás půjde málo a budeme opatrní,“ zvážila Shiny.
,,Máš pravdu. Musíme něco udělat. Forde, Shiny jdete se mnou,“ rozhodl John.
,,Ale...,“ zaprotestoval Rodney.
,,Shiny je daleko rychlejší a schopnější v boji než ty a já mám antický gen,“ přerušil ho John než stačil domluvit. Ještě hodil Shiny jeden náhradní zásobník do samopalu a vyrazili.
,,Má pravdu,“ konstatoval Zelenka, ale byl zpražen Rodneyho protestním pohledem.
,,Aktivace začala,“ ohlásil Zelenka Sheppardovi aktuální stav vysílačkou.
,,Sakra, to nestihneme,“ přiznal Ford za běhu.
,,Máte nějaký jiný nápad, McKayi?“ zeptal se John přes vysílačku.
,,Dejte mi minutku,“ zaprotestoval McKay.
,,Tu nemáme,“ opravil ho John.
,,Mám to. Shiny může spustit štít na bráně z rozbočovače pod hlavní věží,“ znovu Rodney ukázal svůj intelekt.
,,Ale jak to mám udělat?“ vyjekla Shiny.
,,Vy to nevíte?“ podivil se Rodney.
,,Ne,“ odpověděla Shiny. Rodney se zatvářil velice potřebně a samolibě a poté Shiny podrobně popsal, jak se do rozbočovače nabourat.
,,Skoro to mám. Johne ruku,“ požádala Shiny už poněkolikáté o Johnovu ruku. Přiložila ji na digitální panel a antický gen již udělal své.
,,Povedlo se,“ prohlásil Zelenka z informací, které se mu načetli na obrazovce.
,,Jak jinak. Vždyť jsem jí navigoval já,“ rýpl si Rodney opět do skutečnosti, že dokázal něco, co wraith ne.
,,Prošel někdo?“ zajímala se Shiny.
,,Pět jich prošlo, ale mám tu padesát pět nárazů,“ odpověděl Zelenka.
,,Dobře, vypadneme odtud,“ zavelen John a společně se Shiny a Fordem se vydal zpět do laboratoře.
,,Ne tak rychle,“ ozval se za nimi neznámí mužský hlas. Všichni tři se pomalu otočili a za nimi stál Genius se zbraní v ruce.
,,Bude hádat, Kolya,“ ušklíbl se Sheppard.
,,Konečně se setkáváme podplukovníku Shepparde,“ pousmál se Koyla. John se rychle otočil přes rameno, ale nemýlil se. Kolyovi lidé jim se zbraněmi zablokovali cestu na druhé straně.
,,Zabil jste moje lidi a obsadil naše město,“ začal John s výčtem Kolyových provinění.
,,A vy jste zabil ty moje a nebo to mám připsat na vrub té vaší wraithské děvce,“ otočil se Kolya k Shiny. Ta mu v odpověď jen naštvaně zasyčela.
,,Hlásili mi, že si už snědla dost mých mužů. Doufám, že ti chutnali. Bylo to totiž to poslední, co jsi snědla. O to se postarám. A poručík Ford. Jak jinak. Budete mi dobrým trumfem až budu zdolávat poslední odpor zde,“ povzdechl si Kolya.
,,Už je konec Kolyo. Posily nepřijdou a město je odpojeno od energie. Navíc venku co nevidět začne řádit bouře a ta město v tomto stavu potopí,“ konstatoval John.
,,Myslím si, že o této záležitosti si raději promluvím s doktorem McKayem,“ pousmál se Kolya a otočil se směrem ke svým mužům, ,,odveďte je do centrály.“
,,Ano, pane,“ prohlásil jeden Genius. Shiny jen jemně přivřela oči a na tváři se jí objevil lehký nenucený úsměv, který Kolyovi neušel. Nestačil jakkoliv zareagovat a už mu z ruky vyletěla zbraň stejně jako zbraně od jeho vojáků.
,,Doufám, že sis dnešní den užil. Budeš totiž to poslední, co dneska sním. O to se postarám,“ plně se usmála Shiny a popošla směrem ke Koylovi. Jejich pohledy se střetly. Arogantní, pyšný, žádostivý a lačný pohled wraitha na jedné straně a nechápavý a překvapený pohled Genijského welitele na straně druhý. Až se v pohledu Genijského velitele zaleskla naděje a na druhé straně ve wraithských očích se objevil záblesk obavy.
,,K zemi,“ vykřikla Shiny právě v čas. Kolya chytil oběma rukama chladící trubku, která byla připevněna ke zdi a vyrval ji. Jedovatý a žíravý plyn se z ní vyvalil ven. John s Fordem se podle Shinina varování stačili sklonit a zatímco jim plyn, který dosáhl až k nim, leptal kůži a probojovával se skrz víčka k jejich očím, Kolya rozkázal svým vojákům okamžitě opustit Atlantis.
Jakmile se John mohl konečně nadechnout, postavil se. Jeho oči sice ještě přes slzy viděly jen rozmazaně, ale i to mu muselo stačit. Otočil se rychle na Forda, ale ten vypadal v pořádku, minimálně tak v pořádku jako byl on sám, a poté se rozeběhl přímo k Shiny.
Ležela na zemi bez pohybu. John se k ní sklonil a obrátil jí obličejem k sobě. Její obličej byl v hrozném stavu, ale pomalu se začínal regenerovat stejně jako ruce, ramena a horní část těla, která to od Kolyi dostala naplno.
,,Miláčku, jsi v pořádku?“ zeptal se John Shiny i přes pekelné pálení v krku, ale ta ho místo odpovědi dlouze a něžně políbila.
,,To je jeden z těch polibků typu - chystám se tě sníst? Jestli ano, chci to vědět dopředu,“ zavtipkoval si John. Shiny se jen usmála a přitulila se k němu blíž.
John objímal Shiny, tak dlouho dokud se mu neobnovil zrak, alespoň do té míry, kdy už nehrozilo, že by mohl narazit do zdi a poté se zvedl ze země a vydal se s připravenou zbraní a Fordem v zádech k bráně. Naneštěstí přišel pozdě. Geniové už byli pryč i se zbraněmi, všemi informacemi, které stihli vytáhnout z počítačů, a nějakými zásobami.
,,Jsou pryč, co?“ ozvala se za Johnem Shiny.
,,Ano,“ odpověděl John a otočil se na ni.
,,To mě mrzí. Vzali toho hodně?“ Shiny sice měla na těle ještě známky poranění, ale většina už se slušně hojila a oči už vypovídaly něco o alespoň minimálním zraku.
,,Všechno co mohli.“
,,Miluji tě,“ řekla Shiny a přešla pokusit se obejmout Johna. Párkrát zavrávorala a Johnovu náruč trefila až napodruhé.
,,Taky tě miluji a moc,“ odpověděl John a políbil Shiny na temeno hlavy. Na místo, které vypadalo nejméně poškozeně.
,,Informoval jsem McKaye. Přijde sem, aby dal dohromady vše potřebné k přípravě na bouři,“ oznámil Ford.
,,No jo, ještě ta bouře,“ postěžoval si John a jen tak si pohrával s pramínky Shininých vlasů.
,,Rodney na počítačích našel ještě nějaké životní formy a domnívá se, že tu nějací Geniové zůstali,“ informoval dodatečně Ford.
,,Jakože je tu Kolya zapomněl, když prchal,“ pobaveně pronesl John.
,,Spíš to nestihli k bráně,“ zauvažoval Ford.
,,Cože? Jídlo?“ probudila se Shiny.
,,Zase už... to šero,“ zadrhl se John.
,,Neboj dám pozor, lásko,“ zašvitořila Shiny a rychle políbila Johna než vyběhla po schodech hledat přebyvší Genie.
,,A nechceš si vzít alespoň samopal?“ zavolal John na Shiny s pohledem na samopal, který zůstal bezvládně ležet vedle něj.
,,Ne, to je dobrý,“ ozval se již zdálky Shinin hlas.
,,Má dost velký... apetit,“ poznamenal Ford.
,,Taky už jsem si stačil všimnout,“ dodal John.
,,Ale má to i své výhody. Třeba to pohybování předměty je dost šikovný.“
,,Jo to je. Naučila se to od toho Keraia Meidse. Je to těžké a navíc potom má vždycky strašný hlad.“
,,A proč nepohnula i tou trubkou?“ zeptal se Ford, ale z Johnova výrazu vyčetl odpověď, ,,Moc těžké, chápu. A jak vůbec věděla, že jí Kolya utrhne?“
,,Když je najedená, tak se jí zbystří smysly, takže vidí i sebenepatrný záškub v lidské tváři, a Keraia Meidse jí naučil, jak ty záškuby číst. Takže ve výsledku dokáže odhadnout co uděláš, ještě než to uděláš a samozřejmě má z toho hlad,“ ušklíbl se John.
,,Tak to máme štěstí, že se dnes nepokusila sníst nikoho z našich,“ poznamenal Ford, ale po krátké výměně pohledů s Johnem zaváhal, ,,Koho? Vás?“
,,Ty to tady zřídili. To budu opravovat týdny,“ prohlásil McKay jakmile vstoupil do prostoru brány následován Zelenkou.
,,Můžete je zkusit zažalovat,“ poznamenal John a vstal ze země.
,,Nemyslím, že by jim soud měl kam poslat...,“ Rodney náhle ztichl.
,,A sakra,“ ozval se Zelenkův hlas.
,,Co se stalo?“ zajímal se Ford a rychle vyběhl za vědci následován Johnem.
,,Je to?“ zeptal se John jakmile vstoupil do řídící místnosti.
,,Bomba,“ souhlasil Zelenka.
,,Je to nějaký zvláštní typ. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Tady vede rozněcovač a tohle je odpočítávání a tady je výbušnina,“ vysvětlil Ford s fascinovaným pohledem na bombu.
,,Vy se vyznáte v bombách?“ podivil se Rodney.
,,Ano,“ odpověděl Ford.
,,Za jak dlouho to bouchne?“ zajímal se John.
,,Za dvacet minut, pokud tedy někdo neaktivuje bránu, pak by to bouchlo hned,“ objasnil Ford.
,,A dokážete ji zneškodnit?“ zeptal se John.
,,To nevím,“ zapochyboval Ford.
,,Fajn. Lorne, vezměte si pár mužů a projděte to tu a přiveďte mi Shiny,“ nařídil John majoru Lornovi, který se jeho rozkaz vydal ihned plnit.
,,K čemu Shiny?“ zaváhal Zelenka.
,,Na škole studovala výbušniny, měla být pyrotechnikem,“ objasnil John.
,,A proč nebyla?“ zajímal se Zelenka.
,,Vyhodili jí na konci prvního ročníku,“ objasnil Zelenka.
,,Prvního ročníku, to se toho moc nenaučila,“ odfrkl si Rodney.
,,Brala nástavbové kurzy s jedním z nejlepších wraithských odborníků na výbušniny,“ vysvětlil John.
,,Páni, s tím bych se chtěl...,“ začal Ford, ale včas se zastavil a sklopil oči zpět k bombě.
,,A proč jí vyhodili?“ zeptal se Zelenka.
,,Řekla jednomu ze svých učitelů, že to, že má své rozmnožovací orgány venku místo vevnitř, a že je měl jednou v královně z něj ještě neděla něco víc, než je ona,“ odpověděl John.
,,Tak jsem tady. Kolik nám zbývá?“ zeptala se Shiny jakmile nakráčela do.....
,,Čtrnáct a tři čtvrtě minuty,“ odpověděl Ford.
,,Hmm... jednoduché obvody. Rozsah minimální a dráty jsou přeházené. Typická práce,“ usoudila Shiny jakmile se na bombu podívala.
,,Budu potřebovat vaši pomoc poručíku,“ otočila se Shiny na Forda a ten jen přikývl.
,,A nakonec to odstřihněte,“ řekla Shiny a Ford odstřihl poslední drát vedoucí k výbušnině. Hodiny se zastavili na dvou minutách a čtyřiceti vteřinách.
,,Super máme to,“ zaradoval se Ford a nastavil ruku Shiny k plácnutí. Ta znejistěla, ale nakonec si s ním plácla. Ford poté opatrně odmontoval výbušninu a odnesl ji do skladu. Shiny se zvedla chvíli po něm, ale po pár krocích se zastavila, protože uslyšela malé pípnutí, a poté ji smetla silová vlna od výbuchu k zemi.
John se okamžitě sehnul k Shiny. Ležela na zemi a byla v bezvědomí, ale dýchala. Byla tu ještě jedna bomba. Bylo to zbytečné říkat, všichni už to věděli. Jednoho z vědců poblíž to zranilo a druhého nejspíše zabilo. Někdo se o ně postaral. To doktor Rodney měl, ale jinou práci. Rychle se rozeběhl k hlavní desce, která byla silně poškozena výbuchem bomby, ale oddechl si. Přístroje, které potřeboval k ochraně města před bouřkou zůstaly neporušeny, a tak je mohl okamžitě zapnout. Právě v čas. Bouře byla už jen pár kilometrů od města.
,,Jak ti je?“ zeptal se John Shiny. Ležela v měkké posteli v nemocnici na Atlantis. Beckett a všichni, kteří byli evakuováni už byli zpět. Bouři přečkala Atlantis bez problémů.
,,V pohodě,“ usmála se Shiny a zvedla svoji levou ruku v pěst, ,,víš, že takhle major Lorne dělá stát?“
,,Ano, takhle děláme všichni stát,“ potvrdil John a Shiny se nad tím rozesmála, což John vůbec nepochopil.
,,Á, podívejme se, kdo se nám to probral,“ usmál se doktor Beckett a zamířil přímo ke Shiny.
,,No jo, po pořádném jídle vždy dlouho spím,“ řekla Shiny, ale to co mělo vyznít oddychově vyvolalo jen trpné ticho.
,,Tak to máme společné,“ prořízl nakonec ticho Beckett svým obvykl milým a přátelským tónem.
,,Víte, že takhle vojáci dělají stát,“ otázala se Shiny Beckett s levou dlaní zvednutou a zatnutou potlačujíc smích.
,,Ano, já vím,“ odpověděl Beckett, ale ani se neusmál.
,,To rameno bude v pořádku do dvou možná tří hodin,“ poznamenala Shiny. Malá bomba jí totiž utrhla pravé rameno a rozsekalo celou pravou stranu žeber. Žebra se jí pod dohledem doktora Becketta již úplně zregenerovala, ale ruka stále ještě dorůstala.
,,Tak to tu ty dvě až tři hodiny počkáte,“ trval na svém Beckett, přeměřil Shiny některé reakce v právě obnoveném svalu a s uspokojením odešel k jinému pacientu s tím, že se ještě vrátí. Shiny se stulila k Johnovi a začala mu přísavnou rukou kreslit po hrudi, ale pak se zarazila: ,,Promiň, já zapomněla.“
,,To je v pořádku,“ odpověděl John, ,,a proč si na mně vlastně maluješ?“
,,No... když se nemůžu na tobě krmit, tak si na tobě alespoň maluji.“
,,Aha tak to je dobrá alternativa,“ uznal John.
,,Ale hlavně nechci, aby se mi ruka otvírala vždy, když se tě dotknu,“ pronesla smutně Shiny.
,,Otvírala?“ zarazil se John a vzal si Shininu ruku do své, aby se na ní mohl podívat.
,,Ano, vždy když se tě dotknu, tak se začne instinktivně připravovat na krmení, ale mě to vadí. Pořád mi to připomíná, že... bys mohl být jídlo. A tak si myslíš, že když se tě budu hodně dotýkat, tak to jednou přestane.“
,,Tak fajn,“ pousmál se John, „můžeš pokračovat, ale víš, že tu... čáru máš nakřivo.“
,,Díky za připomenutí komplexu z dětství, pizizubko,“ odfrkla si Shiny.
,,Ale já za to nemůžu, že jsem měl jako malý křivé zuby,“ bránil se John.
,,A já snad za tohle ano?“ ukázala Shiny na o pár stupňů křivou čáru na její přísavné ruce.
,,Já nosil rovnátka.“
,,A já jsem si tam zabodávala připínáček.“
,,Ale nějak to nepomohlo.“
,,Skus si mít dvacet čtyři hodin denně v ruce zabodnutý připínáček a pak si potykáme,“ prohlásila na oko rozčíleně Shiny
,,A ty si zase skus mít v puse čtyři roky rovnátka,“ napodobil John Shinin rádoby rozčílený tón a oba se rozesmáli.
,,Promiň, že jsem tě chtěla sníst,“ omluvila se Shiny.
,,Promiň, že jsem tě bodnul do ruku,“ přitáhl si ji John blíž k tělu, ale v tom si všiml doktorky Weirové. Omluvil se a vydal se za ní.,,Děje se něco?“ zeptal se John doktorky Weirové a postavil se vedle ní.
,,Pamatujete si na Nathana?“ ujišťovala se doktorka.
,,Na to prase, jak bych mohl zapomenout.“
,,Také jsem ho evakuovali na jednu planetu, ale nějak se mu podařilo uprchnout.“
,,Cože? On tam někde venku běhá po tom co provedl?“
,,Já vím, také mi to vadí, ale momentálně nemůžeme nic dělat.“
,,Měl jsem ho zabít, když jsem měl příležitost.“
,,Však mi ho najdeme, a pak ho předáme spravedlnosti. Zaplatí, na to se můžete spolehnout.“
,,To doufám,“ přikývl John a vrátil se zpět k Shiny, ale pár kroků před její postelí se zastavil. Na její posteli seděl ten chlap z garáží – Tom a velice hlasitě se společně bavili.
,,Jo a právě mě snědl wraith by bylo podle vojáka asi nějak takhle,“ řekl Tom a začal předvádět člověka, z kterého wraith právě vysál život. To Shiny ještě více rozesmálo a začala na posteli poposedávat. V Johnovi začala pomalu hlodat žárlivosti. Pomalu, ale jistě.
02.04.2011 19:27:04
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one