S1/E6 - Zažádej a bude ti vyhověno

 
Uplynuly teprve necelé dva dny od doby, kdy se Shiny vrátila na Atlantis. Její příchod doprovázela hádka s doktorkou Weirovou, která nebyla ochotna jakkoliv akceptovat důvody, které měla Shiny k tomu, aby se krmila na osmi až devíti lidech (Shiny si opravdu nebyla jitá počtem lidí, které snědla během vyklízení úlu), a nekonečné vysvětlování rozsahu jejích schopností společně s důvody proč o nich nemluvila dříve. Jakmile měla Shiny tento rozhovor za sebou chtěla se okamžitě vydat do svého pokoje a pořádně se prospat, ale k jejímu velkému překvapení se dozvěděla, že její pokoj je nyní obydlen nějakým utečencem z jiné planety, protože jinde už nebylo místo, a její věci byly přeneseny do Johnova pokoje, takže Shiny chtě nechtě musela jít bydlet k Johnovi.
V současné době Shiny už třicet šest hodin spala na Johnově posteli a až na občasné výkřiky ze spaní spala celkem tvrdě. John se od Shiny celou dobu nehnul a poklidně si vyplňoval hlášení z misí, které mu chyběly. Z práce ho vyrušilo až nečekané zaklepání na dveře. John se zvedl ze židle a ještě jednou se otočil na Shiny, aby se ujistil, že spí klidně, a poté šel otevřít. Za dveřmi stála doktorka Weirová s nečitelným výrazem ve tváři.
,,Musíme si promluvit, podplukovníku,“ začala rozhovor doktorka.
,,Dobře poslouchám,“ odvětil podplukovník.
,,Potřebuji vás v aktivní službě. Je mi jasné, že chcete být raději se svou… přítelkyní, ale musíte pochopit, že kvůli vám se zdrželo už několik misí,“ řekla doktorka. Shiny se vlivem nenadálého hluku na posteli převalila na druhý bok a s podivným zakňučením se skroutila do klubíčka. John okamžitě vyklouzl z pokoje a zavřel za sebou.
,,Já vím, ale nechci, aby byla sama až se vzbudí,“ odvětil John.
,,Ano, aby náhodou nedostala hlad a nesnědla nám polovinu osazenstva,“ sarkasticky pronesla doktorka.
,,Byla v úlu,“ zdůraznil John.
,,A to jí snad opravňuje?“
,,Ne, ale…“
,,Ale co? Vždyť teď jí ani nemohu nechat hlídat. Může mrknutím oka zlomit vaz pěti mužům.“
,,Nemá důvod to udělat,“ uklidňoval doktorku John.
,,A co když ten důvod dostane? Já zodpovídám za bezpečí lidí zde a musíte pochopit jaké starosti mi to působí.“
,,Ona mě miluje a neudělá nic s čím bych nesouhlasil.“
,,Jste si tím jistý?“ zeptala se doktorka.
,,Stoprocentně,“ odpověděl John.
,,Dobře. Jakmile se vzbudí chci vás okamžitě u brány, připraveného na misi a… doufám, že se nemýlíte,“ povzdechla si doktorka a otočila se k odchodu.
,,Nemýlím,“ odpověděl s úsměvem John a vrátil se do svého pokoje. Přešel místnost a lehnul si na postel vedle Shiny, která ležela na boku.
,,Kdo to byl?“ zašeptala Shiny z polospánku.
,,Doktorka Weirová ,“ řekl John a objal jednou rukou Shiny, která se k němu okamžitě přitulila.
,,Co chtěla?“ zeptala se Shiny.
,,Nic důležitého. Spi,“ odpověděl John.
Asi za tři hodiny se Shiny úplně probudila a začala se aktivně zajímat o to, co se dělo na Atlantis během její nepřítomnosti. John jí vysvětlil, že zachránili několik lidí z planety, na které probíhala sklizeň a ti jsou do té doby, než se najde vhodná planete pro jejich přesídlení, umístěni na Atlantis. John taky předal Shiny tašku od jejího wraithského přítele a nechal jí, ať si v klidu vybalí.
,,Jé, to je Fufa,“ zvolala Shiny a vyndala z tašku hnědého plyšového sobojelena s natrženým pravým parohem, který byl umístěn v tašce hned nahoře.
,,Co, že to je?“ zeptal se nevěřícně John, který opět seděl za stolem a kontroloval co právě napsal.
,,Fufa! Můj plyšák,“ odpověděla radostně Shiny a okamžitě divného plyšáka položila na stranu postele.
,,Wraithi mají plyšáky?“ podivil se John.
,,Já mám plyšáka,“ odpověděla Shiny a vytáhla z tašky dlouhé černé šaty, ,,páni!‘“
,,Páni,“ souhlasil John.
,,Tyhle jsem měla při své první diplomatické cestě,“ objasnila Shiny a odběhla za skříň, aby si je mohla obléci.
,,Ty jsi byla diplomat?“
,,Ano. No vlastně jsem byla ten druhý typ diplomata.“
,,Jaký druhý typ,“ zeptal se John, ale jakmile uviděl Shiny v napůl roztrhaných šatech bylo mu vše jasné.
,,Máme dva typy diplomatů: ty, kteří vyjednávají, a ty, kteří se dostanou na místo pod záminkou diplomacie, a posléze tam všechny zabijí,“ objasnila Shiny a postavila se před zrcadlo.
,,Aha tenhle typ diplomata,“ podotkl John.
,,Tyhle šaty mi věnovala královna,“ usmála se pro sebe Shiny a otočila se před zrcadlem.
,,Možná ti měla dát ještě jedny. Tyhle jsou roztrhané,“ poznamenal John.
,,Stejně bych je nemohla nosit.“
,,Proč?“
,,V úlu může nosit šaty jen královna. Výjimky se udávají jen pro důležité a formální události.“
,,Jako je třeba hraní si na diplomata,“ ujasnil si nahlas John.
,,Já si na něj nehrála. Náhodou jsem měla jednu důležitou diplomatickou větu,“ uraženě prohlásila Shiny.
,,Jakou?“
,,Pozdravila jsem,“ oznámila Shiny a John se upřímně rozesmál.
,,No co? Pozdrav je diplomatický,“ stála si za svým Shiny.
,,O tom se nepřu a co si jim vlastně řekla?“ zajímal se John.
,,Zdravím,“ odpověděla Shiny, ,,a pak jsem je začala systematicky vyvražďovat.“
,,Předpokládám, že víckrát ti na to ti wraithi nenaletěli.“
,,To nebyli wraithi,“ odpověděla Shiny a zalezla opět za skříň, aby si mohla šaty svléknout.
,,Cože?“
,,Byla to nějaká planeta s velmi vyspělou technologií.“
,,To byli lidé?“ zeptal se se svraštělým čelem John.
,,Ano,“ odpověděla Shiny, ,,ale ty si přece taky dříve zabíjel lidi, s kterými jste byli ve válce ne?“
,,To ano, ale ti… oni si začali,“ obhajoval své jednání John.
,,Johne, já tě miluji, ale musíš pochopit, že v oblasti získávání potravy nemáme moc na vybranou,“ řekla Shiny medovým hlasem a vylezla zpoza skříně se složenými šaty v rukou a na sobě měla přesně to oblečení, ve kterém se na Atlantis před pár dny vrátila, modré legíny, bílou blůzu a bílí svetřík. Její červené lodičky leželi na zemi u dveří přesně vedle jejích druhých bot, černých kozaček na vysokém podpatku.
,,Nemáte?“ zeptal se John.
,,Já a zbytek wraithů. My,“ objasnila Shiny a otevřela skříň. Bylo v ní několik poliček plně zaplněných Johnovými věcmi a jedna poloprázdná polička, v které ležely složené černé kalhoty, černá blůza, černý kabát, Johnova vojenská bunda, kterou si Shiny přivlastnila, a pár bloků s poznámkami z výzkumů, které Shiny půjčil na prozkoumání doktor Zelenka. Shiny si uvědomila, jak málo její věci znamenají, a jak málo ona znamená pro zdejší lidi. V úlu většinou zůstávaly pokoje nedotčeny i dva roky od okamžiku, kdy daný wraith zmizel a doufalo se v jeho návrat, a taky? Stačilo jen šestnáct dní a už neměla pokoj a její věci ležely v jedné poličce skříně, která patřila jednomu z mála lidí, kterým na ní opravdu záleželo a doufali v její návrat.
,,Aha takže vy. To jsem rád, že jsme si to takhle vyjasnili,“ sarkasticky pronesl mírně podrážděný John.
,,Ale pak tu je ještě ty a já. To je taky my a momentálně to nejdůležitější my, které mě zajímá,“ přibrzdila Shiny v náhlém uvědomění si své pozice a začala opět vybalovat obsah své tašky.
,,Ty a já je momentálně to jediné my, které mě zajímá,“ prohlásil John a přešel k Shiny, aby ji obejmout zezadu. Ta se v Johnově náručí uvolnila a nechala se objímat. Po chvíli objímaní se Shiny otočila, aby mohla Johna políbit a pak se oba sesunuli na postel a podlehli svým vášním.
,,Musím jít slíbil jsem to doktorce Weirové,“ omlouval se John a rychle si zapínal kalhoty po tom nejneuvěřitelnějším sexu, který v životě měl. Tato představa ho sice plnila štěstím z daného zážitku, ale zároveň si pořád nemohl rozumně vysvětlit proč to bylo tentokrát o tolik lepší..
,,Dobře,“ souhlasila Shiny a vstala z postele, aby Johna ještě naposledy políbila. Pomalu se k němu přiblížila a políbila ho dlouhým a intenzivním polibkem a pak ho nechala jít.
John se vydal přímo k bráně. Cestou přes vysílačku oznámil doktorce i celému svému týmu, že je připraven přidat se k misi, a tak mohli bez problému do půl hodiny odcházet.
Jakmile se Stephan dozvěděl, že Shiny už nespí přiřítil se do jejího pokoje. Shiny ještě ležela v posteli a nechala si hlavou proudit příjemné myšlenky o Johnovi.
,,Shiny,“ vykřikl zadýchaným hlasem Stephan a vrazil do Johnova a nově i Shinina pokoje.
,,Děje se něco?“ zeptala se vyděšeně Shiny a rychle se na posteli posadila. Pravou ruku měla připravenou a levou si křečovitě svírala přikrývku na nahém těle.
,,Musím s tebou mluvit,“ oznámil Stephan a okamžitě se postavil čelem k posteli, na které Shiny dosud seděla.
,,Ale já jsem se zrovna chystala do sprchy,“ poznamenala Shiny.
,,Tohle je důležité,“ trval na svém Stephan a posadil se na kraj postele.
,,Co tě tedy trápí?“ povzdechla si Shiny a letmým pohledem zkontrolovala jestli jí přikrývka někde něco nepatřičně neodkrývá.
,,Víš řekl jsem vojákům, že jsme přátelé,“ sklopil oči Stephan, ,,a oni mi dělají naschvály.“
,,To je jasné. Chtějí vědět co s tím udělám.“
,,Ale oni mi dali med do čepice,“ postěžoval si Stephan a Shiny se okamžitě rozesmála.
,,To není vtipné,“ zafňukal Stephan.
,,Udělali ti snad ještě něco?“ zeptala se Shiny.
,,Ano. Schovávají mi věci, podrážejí mi nohy na misích, zesměšňují co řeknu a dělají si ze mě legraci, když tam nejsem.“
,,A jak to můžeš vědět, když tam nejsi?“
,,Jednou jsem jim podstrčil odposlouchávací čip. Říkají mi jazykovědný trpajzlík,“ vybuchl Stephan a začal šermovat prstem ve vzduchu.
,,No tak se uklidni. Zkusím co se dá dělat,“ uklidňovala ho Shiny.
,,Nemůžeš je sníst, až se nikdo nebude dívat?“ zeptal se Stephan, ,,pohlídal bych ti dveře.“
,,A najednou jsou ti wraithi dobří,“ rozesmála se Shiny.
,,Nemuseli by jsme to nikomu říkat, jen aby se to dostalo do užšího povědomí, aby mi pak všichni dali pokoj a začali si mě vážit i Rodney,“ navrhl šeptem Stephan.
,,Tak jo. Napiš mi jejich jména,“ souhlasila Shiny a podala Stephanovi kousek papíru a tužku z nočního stolku.
,,Jako vážně,“ zarazil se Stephan, ,,já myslel, že ty je jen tak... jako vždyť víš.“
,,Co? Chceš abych je snědla a nebo ne?“ zeptala se Shiny a stáhla ruku s notesem.
,,Ne. Tedy ano. Tedy ne. Vlastně ano,“ zadrmolil nerozhodně Stephan.
,,Tak co?“ zvýšila hlas Shiny.
,,Nemůžeš je sníst jako napůl?“ zeptal se rozpačitě Stephan.
,,Napůl,“ rozesmála se Shiny a podala Stephanovi znovu notes, ,,napiš mi jejich jména a já s nimi něco udělám, ale nesmím je. Slibuji.“
,,Opravdu?“ ujišťoval se Stephan s jedním zvednutým obočím a už podával Shiny zpět napsaný seznam.
,,Slibuji,“ řekla Shiny a vzala si nazpět seznam k prostudování.
,,Ty kudrnaté vlasy ti sluší,“ usmál se na Shiny Stephan.
,,Děkuji.“
,,Já už asi půjdu, mám hodně práce,“ zvedl se Stephan, ,,tobě je zima?“
,,Ne, proč si to myslíš?“ podivila se Shiny.
,,Že si tak přitahuješ tu přikrývku,“ objasnil Stephan.
,,No, já jsem se vítala s Johnem.“
,,Aha,“ uznale se usmál Stephan a vydal se ke dveřím. U nich se, ale zastavil a otočil se: ,,Je to o těch tvých zvláštních schopnostech pravda? Jako že umíš pohybovat s předměty pouhou myšlenkou, létat, přemisťovat se, číst myšlenky, zabíjet pohledem, drtit kosti na dálku, měnit podobu, vštěpovat myšlenky, ovládat lidi ve spaní, vstupovat do snů, číst budoucnost, mluvit se zvířaty a cestovat časem?“
,,Polovina věcí ani nevím co znamená,“ vydechla Shiny.
,,A umíš?“
,,No umím skvěle bojovat, pohybovat předměty myšlenku a vydedukovat, co budou lidi dělat, ještě než to udělají, ale k tomu všemu potřebuji dostatek energie. A pak všechno, co umějí ostatní wraithi,“ odpověděla Shiny.
,,A ukážeš mi tu telekinezi,“ vytřeštil oči Stephan.
,,Stephane jsem najedená a chci, tak dlouho zůstat.“
,,Prosím jen něco malého.“
,,Dobře,“ souhlasila nakonec Shiny. Položila před sebe propisku, kterou měla ještě v ruce a s nádechem ji zvedla o pár centimetrů do vzduchu a pak ji nechala spadnout zpátky na postel.
,,To je neuvěřitelné,“ vydechl Stephan.
,,To jsem se naučila od Keraia Meidse.“
,,To je ten super kung-fu wraith?“
,,Kung-fu?“ zeptala se nechápavě Shiny.
,,Forde?“ započal rozhovor John na jedné z misi. Teyla s Rodney zůstali v nově objevení vesnici a John s Fordem letěli v jumpru prozkoumat nejbližší okolí.
,,Ano, pane,“ odpověděl Ford.
,,Stalo se vám, že se někdy vaše dívka v sexu náhle zlepšila?“ zeptal se John.
,,Ne, pane.“
,,A co byste si o tom myslel?“
,,To je jednoduché. Myslel bych si, že mě podvádí,“ řekl Ford, ,,ale nemyslíte si snad, že váš Shiny podvádí.“
,,Ne to si nemyslím, ale... dnes ráno jsme spolu spali a ona... bylo to neuvěřitelné. Jako skvělá byla vždycky, ale tentokrát to bylo... boží,“ přiznal se John.
,,Asi byste se jí měl zeptat,“ navrhl Ford.
,,A na co? Ahoj miláčku, nevyspala si se náhodou s nějakým wraithem, když si byla pryč?“ obrátil John oči v sloup.
,,A co třeba. Ahoj miláčku, včera to bylo úžasné...“
,,Dnes ráno,“ skočil Fordovi do řeči John.
,,Dnes ráno to bylo úžasné, lepší než kdy předtím. Jak si to udělala?“ navrhl nakonec Ford.
,,Je to hloupost. Děláte z ní nějakého superwraitha,“ vyjadřoval svůj názor Rodney přes celou laboratoř.
,,Ale vždyť dokázala zneškodnit celý úl,“ odporoval Zelenka.
,,Možná tam nechala nějakou bombu a teď se jenom vytahuje,“ konstatoval Rodney.
,,Nevytahuji a superwraith? Co je to za stupidní název?“ ozval se Shinin hlas. Když se Rodney se Zelenkou otočili ke dveřím, uviděli známou bělovlasou wraithku.
,,Neříkejte, že ty řeči o telekinezi jsou pravdivé,“ zaprotestoval Rodney a otočil oči v sloup.
,,A proč by ne,“ prohlásila Shiny a s pyšnou radostí si myšlenkou přisunula Zelenkův hrnek s kávou, ,,Rodney vám neřekl novinky o kávě?“
,,Vy jste... jak jste to udělala?“ vydechl Rodney.
,,Neuvěřitelné,“ zamumlal Zelenka.
,,Tak řekl a nebo neřekl?“ trvala na své otázce Shiny.
,,Co mi měl říct?“ zeptal se Zelenka.
,,Ale nic jen takovou hloupost. Když piješ kafe si prý pro wraithy chutnější,“ pronesl se značnou ironií v hlase Rodney a nějaký mladý vědec u zadního stolu vyplivl lok kafe, který měl momentálně v ústech zpět do šálku.
,,Proč si jim to neřekl?“ zajímala se Shiny a přešla Zelenkův hrnek vylít do květináče v rohu laboratoře.
,,Nepokládal jsem to za důležité,“ odpověděl Rodney a vrátil se ke své práci. Několik vědců odsunulo své šálky s kávou dále od sebe.
,,A melta je v pořádku?“ ozvala se jedna vědkyně.
,,Melta i čaj klidně,“ řekla Shiny.
,,A cola?“ zajímal se nejmladší vědec v místnosti.
,,Kofein jako kofein,“ pokrčila rameny Shiny.
,,Hlouposti,“ konstatoval Rodney a s chutí se napil své kávy.
,,Jen abyste se nedivil, McKayi,“ zareagovala Shiny a prošla blízko Rodneyho s náznakem olíznutí.
,,Shiny, potřebuji pomoc s nějakými výpočty,“ oznámil Zelenka.
,,Jistě Radku,“ prohlásila Shiny a postavila se ke stolu vedle toho Radkova. Vědce, který původně u tohoto stolu pracoval, si Shiny změřila jedním pohledem a on se okamžitě odstěhoval k jednomu ze stolů dozadu i se svým notebookem.
,,Znáš Stephana, toho jazykovědce?,“ zeptala se Shiny, ,,nezapomněl si započítat gravitační sílu?“
,,Ano znám, proč?,“ odpověděl Zelenka, ,,nezapomněl.“
,,Má problémy se svým týmem. Víš o tom něco?“ zajímala se Shiny, ,,a kontroloval jsi všechny výpočty?“
,,Ano kontroloval,“ řekl Zelenka, ,,víš se Stephanem je to složité. Jak víš lidé nemají wraithy zrovna v oblibě a vojáci dvojnásob, když jim každou chvíli vycucnou někoho z kamarádů, a tak nejsou zrovna nadšeni z toho, že tu jednoho z wraithů máme. Tom a Sheppard se o sebe umějí postarat a na holky si nedovolí, já do společnosti nechodím, a tak to všechno schytal Stephan. Navíc on pracuje v týmu s třemi vojáky, kteří už zkušenosti s wraithy měli, a tak to má o to horší.“
,,Takže je pravda, že mu dělají potíže? Zaokrouhloval jsi?“
,,Ano. Ano.“
,,Zkus nezaokrouhlovat. Možná tím anulujeme chyby. Jak velké si myslíš, že jsou ty potíže?“
,,To to budu muset přepočítat.“
,,Já ti pomůžu. Dělej ty prvotní výkyvy a já přepočítám obměny.“
,,Hmm... Myslím, že to hraničí se šikanou. Možná kdyby to řekl Weirové.“
,,Kdyby to řekl Weirové, tak se do něj pustí opatrněji a ještě více natvrdo.“
,,A co tedy má dělat?“
,,Najít si silného spojence,“ odpověděla s úsměvem Shiny.
,,Mám to.“
,,Já taky, takže to doplníme do rovnice.“
,,Logaritmujeme? (Logaritmy vám většinou nedají přesné výsledky, ale ty zaokrouhlené, i když výpočty jsou pak snazší.) “ zeptal se Zelenka, ale když mu Shiny neodpovídala podíval se jí do tváře a z jejího výrazu vyčetl jasné ne.
,,A mohl by ses podívat do systému a zjistit, kdy příště půjde Stephan na misi?“
,,Samozřejmě,“ odpověděl Zelenka a naťukal potřebné údaje do notebooku před sebou, ,,bude to PR507...“
,,Ty čísla mi nic neříkají. Ukaž mi, prosím, její polohu.“
,,Tady,“ zobrazil Zelenka velkou digitální mapu s vyznačenou planetou.
,,Tu planetu znám.“
,,Jsou na ní wraithi?“
,,Ne, není nebezpečná ani obydlená. Kdy odcházejí?“
,,Za dvě hodiny,“ zjistil téměř ihned Zelenka z počítače.
,,Tak to musíme pohnout,“ usmála se Shiny pro sebe a v očích se jí objevil divný záblesk.
Netrvalo dlouho a Shiny pomohla Radkovi opravit všechny výpočty a započítat je do konečné rovnice, tak aby vycházela. Poté se omluvila a vyšla na chodbu. Dala se rychle k prvnímu transportéru a naťukala přenos do jedné z dosud neodvodněných částí města. Transportér jí, ale nepustil. Shiny tedy rychle otevřela poklop od hlavního panelu a začala se vrtat v drátkách. Po třech minutách poklop spokojeně uzavřela a opět naťukala přenos do jedné z dosud neodvodněných částí města. Zhluboka se nadechla a spustila přesun. Přesně jak předpokládala. Transport jí poslal do dosud neodvodněné části dosti vzdálené od místa kam se potřebovala dostat. Nezbývalo jí než tam doplavat.
Cesta tam a zpátky jí netrvala moc dlouho a nakonec se dostala zpátky k transportéru i s tím pro co si přišla. Opět zpustila přesun a i s velkou dávkou vody se dostala zpět na již vysušenou část Atlantis. Rychle se zvedla ze země a uviděla před sebou dva vědce, kteří na ni nechápavě a vytřeštěně civěli.
,,Zelenko, pořád to ještě nefunguje,“ řekla Shiny a rychle si přitlačila vysílačku blíže k uchu, otočila se ještě k vědcům a dodala, ,,být vámi tam nelezu.“ A rychle se vydala do společných šaten.
,,Myslíte si, že bych jí to měl říct dnes večer?“ zeptal se John Forda.
,,Ano, měl byste s tím začít co nejdříve,“ souhlasil Ford.
,,Víte nechci si to u ní rozházet,“ vyjádřil se John.
,,Promiňte kluci,“ vlítla do šaten nejednou Shiny a přiběhla k prvním několika skříňkám. Rychle je pootvírala a postupně z nich vytáhla bundy, které pak nastříkala nějakou látkou, kterou vytáhla ze své kapsy. Poté bundy vrátila na původní místa a opatrně zavřela skříňky do původních stavů.
,,Nic jste neviděli,“ otočila se Shiny ještě na Johna s Fordem a rychle odešla.
,,Co to mělo znamenat?“ zeptal se Ford.
,,Nevím a proč byla mokrá?“ zapochyboval John.
,,Ahoj Tome,“ pozdravila Shiny a vešla do garáží, ,,kde je Kate?“
,,Ahoj Shin,“ opětoval pozdrav Tom, který momentálně ležel pod jedním z jumprů a kontroloval podvozek, ,,Kate je pryč.“
,,Jak pryč?“ zajímala se Shiny.
,,Prostě pryč nechala se přeložit.“
,,Kam? Proč?“
,,Podej mi odizolovačky,“ natáhl ruku Tom.
,,Tady,“ podala Shiny Tomovi kleště z kufříku.
,,Díky. Do technického centra. Má těžký život...“
,,To snad každý,“ vrazila mu do řeči Shiny.
,,Nech mě domluvit. Ona má problémy s rodinou. Její sestra je nemocná. Trpí wernerovým syndromem – syndrom předčasného stárnutí. Je to nevyléčitelná nemoc projevující se viditelnými známkami typickými pro proces stárnutí. Propuká to již v raném dětství. Nemocní se většinou dožívají tak 20 let, ale jejich fyzické vzezření odpovídá starým lidem okolo 80 let. Proto se přidala k výpravě. Doufá, že najde lék než její sestra umře a asi chápeš, že mít pořád vedle sebe někoho, kdo dokáže brát život je pro ni přítěží,“ odpověděl Tom. Shiny nic neřekla, ale cítila se jako by jí někdo propálil díru do hrudi. Chvíli se jen tak potloukala po garáži a pak přešla ke zbytkovým dílům z jumprů. Nejdříve se v nich jen tak hrabala, ale pak začala stavět. Za dvě hodiny už v rohu garáže stála nová šipka.
,,Co to provádíš?“ zeptal se Tom.
,,Stavím. Potřebovala jsem se nějak odreagovat.“
,,Skvěle, ale tohle nám doktorka Weirová neschválí.“
,,Já vím. Znič to prosím sám,“ povzdechla si Shiny a pevně zavřela oči.
,,Proč to mám zničit?“ usmál se Tom.
,,Je to nebezpečné, mít tu šipku. Co kdyby se mi zachtělo utéct.“
,,No já ti věřím a nikdy nevíš, kdy se může šipka hodit.“
,,Co hodláš dělat?“ zeptala se se zaujetím Shiny a otevřela oči.
,,To je jednoduché. Plachta.“
,,Plachta?“
,,Ano. Šoupneme ji do rohu a přikryjeme plachtou. Věř mi to bude v cajku,“ mrknul na Shiny Tom a už jí podával jeden z krajů plachty, kterou sebral ze svého stolu v garáži.
Sheppard seděl ve svém a teď i Shinině pokoji a opakoval si co vlastně řekne. Chvílemi přecházel po místnosti a pak se opět posadil na postel. Nevěděl jak Shiny zareaguje, ale zeptat se musel.
,,Ahoj lásko,“ prohlásila Shiny, když vešla do pokoje a přešla rovnou k Johnovi, aby ho rychle políbila.
,,Ahoj,“ pozdravil John a přitáhl si Shiny k sobě na postel.
,,Děje se něco? Jsi napjatý,“ zeptala se Shiny a přitulila se k Johnovi.
,,Víš včera to bylo úžasné, jak si to udělala?“
,,Co myslíš?“
,,Sex. Nestalo se náhodou něco, když si byla pryč?“
,,Ty myslíš jestli jsem nespala s někým jiným?“
,,Já vím, že ne,“ upřímně přiznal John.
,,Ale zeptat se musíš,“ pochopila Shiny, ,,já tě miluji, ale když jsem najedená, tak logicky podávám lepší výkony ve všem.“
,,Takže za lepší sex může to, že si zabila těch osm nebo devět lidí?“
,,Ano.“
,,Dej mi chvilku,“ oznámil John a zvedl se z postele, aby si došel opláchnout obličej.
,,Děje se něco?“ zajímala se Shiny.
,,Zabila jsi lidi,“ konstatoval John trochu podrážděně.
,,Myslela jsem, že to chápeš,“ rozrušila se Shiny.
,,To jsem řekl před Weirovou.“
,,Proč?“
,,Musel jsem se postavit na tvou stranu.“
,,Nemusel jsi.“
,,Ale musel, jinak by tě opět zavřeli a nebo něco horšího.“
,,Já bych je nenechala. Jsem silná, nedokázali by mě porazit.“
,,Ne. Ty to nechápeš. Nemůžeš vraždit nevinné lidi. Ani tady ani tam,“ rozčílil se John.
,,Byla jsem v úlu. Musela jsem přežít.“
,,A co oni, oni přežít nemuseli?“
,,Byla tam spousta lidí. Vzala jsem si jich pár a zachránila tím stovky ne-li tisíce dalších.“
,,Takhle to, ale nejde. Nemůžeš zabít člověka, aby si zachránila jiného.“
,,Proč ne?“ nechápavě se zatvářila Shiny.
,,Protože ty nemůžeš rozhodovat o tom, kdo si zaslouží přežít,“ vysvětloval John.
,,Johne, vždyť je to jen jíd...“ zarazila se Shiny.
,,Cože! Podívej se na mě. Co vidíš,“ zařval John a chytil Shiny, tak aby se mu musela dívat přímo do očí, ,,co vidíš!“
,,Jídlo,“ zašeptala Shiny a John ji okamžitě pustil. Shiny se stočila na zem. Objala si rukama kolena a začala vzlykat. John přešel k posteli. Chtěl popadnout svou bundu a odejít z pokoje, ale nevěděl kam by šel. To, co za ním vzlykalo, bylo to, pro co teď žil a dýchal. Vztekle seknul se svou bundou zpět na postel a přešel k Shiny. Sednul si vedle ní, objal jí a přitisknul si jí co nejblíže k sobě. Nepřestala vzlykat, ale cítil, že je nespočetněkrát ráda za to, že neodešel.
,,Už je ráno,“ prohlásil John a zvednul Shinin uplakaný obličej, aby mohl vidět, jak se tváří. Bylo už skutečně ráno. Celou noc Shiny proplakala. Nejdříve na zemi a pak ji John odnesl na postel, ale ani na chvíli ji neopustil.
,,Budu už muset jít,“ řekl John a Shiny přikývla.
,,Už nebreč,“ domlouval jí.
,,Opustíš mě?“ zeptala se Shiny.
,,Ne. Máme přece nedostatek pokojů,“ pokusil se John o vtip a Shiny se opravdu usmála.
,,Miluji tě,“ řekla Shiny.
,,Já tebe taky,“ odpověděl John a políbil Shiny a rty. Potom se zvedl, převlékl a odešel z pokoje.
Šel volným krokem k bráně. Doktorka Weirová s ním chtěla o něčem mluvit, ale nebylo kam spěchat a navíc si chtěl nechat pár věcí projít hlavou. Ve vztahu mohou nastat malé problémy – vadí vám, že vaše druhá polovička nosí do divadla džíny, prostě je tam přestanete nosit. Pak jsou tu střední problémy – vadí vám, že vaše druhá polovička pracuje ve stejném oddělení jako jeho ex, změníte práci. A pak jsou tu velké problémy – vaše druhá polovička žila v prostředí, kde váš druh považují za jídlo, tady už pomůže jen čas.
,,Johne, máme problém. Zdá se, že Shiny si tu dělá co chce,“ začala doktorka Weirová okamžitě jakmile přišel John do její kanceláře.
,,O čem to mluvíte?“ zeptal se John a postavil se naproti doktorce.
,,Zaprvé mám tu další stížnost od McKaye,“ oznámila doktorka a podala Johnovi vyplněný doklad o stížnosti.
,,Kouká na mě jako by mě chtěla sníst a občas se i olízne,“ přečetl John nahlas, ,,ale no tak. McKay zase přehání.“
,,Ano, ale ty jejich potyčky už musí přestat. Hromadí se mi tu zbytečné stížnosti. Mohl byste jí laskavě domluvit?“
,,A proč to neuděláte sama?“
,,Protože vy jste jediný koho má důvod poslechnout a nemyslete si, že je to pro mě příjemné.“
,,A za druhé?“ zeptal se John a položil doklad zpět na doktorčin stůl.
,,Za druhé včera odpoledne jí vidělo pár vědců v transportéru, jak se nechala transportovat z dosud neodvodněné části města a v důsledku toho se hromadí názory, že se město opět potápí a lidé začínají panikařit.“
,,Možná si šla zaplavat,“ pokrčil rameny John.
,,To je mi jedno, ale hlavně ať nešíří fámy.“
,,A za třetí,“ povzdechla si doktorka Weirová.
,,Ono je i za třetí?“ zeptal se překvapeně John.
,,Tým majora Bauera se vrátil z mise a podle jeho hlášení byl na misi přepaden šílenými jeleny.“
,,Jeleny?“ podivil se John.
,,Jeleny v říji. Shodou okolností šli pouze po vojácích, na jejichž oblečení byli nalezeny stopy látky vábící ony jeleny. Nevíte o tom něco?“
,,Co bych měl přesně vědět?“
,,Na Atlantis jsou dosud neodvodněné části a jednou z nich je jistá laboratoř, v které Antici zkoumali zvířata z jiných planet. Mimochodem členem onoho týmu byl také jazykovědec Stephan Müler, který je Shininým známým a navíc v posední době měl jisté problémy se členy svého týmu.“
,,Náhoda?“
,,Stěží,“ odpověděla doktorka.
,,Můžu už jít?“
,,Ano. To je vše.“
,,Díky,“ vyhrkl Stephan na Shiny jakmile ji zastihl na chodbě.
,,Řekla jsem, že něco udělám,“ usmála se Shiny.
,,Jsi skvělá,“ zaradoval se Stephan.
,,Vy,“ ozval se náhle nějaký rozlícený hlas.
,,Děje se něco majore Bauere?“ zeptal se Stephan jakmile se otočil a spatřil za sebou velitele svého týmu.
,,Ano máte nové nepřítele,“ vyhrkl major s napřaženým prstem mířeným na Shiny.
,,Spíše zavázeného spojence,“ usmála se Shiny a položila ruku Stephanovi na rameno.
,,Budete litovat,“ zahrozil ještě major a dal se na odchod.
,,Myslela jsem, že těm jelenům utekli,“ zapochybovala Shiny.
,,Taky že ano,“ řekl Stephan.
,,A co ta majorova chůze,“ rozesmála se Shiny a Stephan jen s těží udržel klidnou tvář, když si uvědomil, že má Shiny pravdu.
Shiny měla celý den dobrou náladu. Práci v laboratoři ji den ode dne více bavila a stůl vedle toho Zelenkova brala už za svůj. Práce mezi lidmi byla sice jiná než práce mezi wraithi, ale měla něco do sebe, a i když jí scházeli značné výhody, které práce mezi wraithi nabízela, tak měla, i tak co nabídnout.
Jakmile se laboratoř vyprázdnila a všichni šli na oběd, šla Shiny s nimi a automaticky zasedla ke stolu, kde seděli Katelin, Jane a Teyla.
,,Ahoj,“ pozdravila slušně Shiny.
,,Ahoj,“ vyhrkli Jane a Katelin souhlasně a přidala se k nim i Teyla svým klidným tónem.
,,Je pravda, že ovládáš telekinezi?“ zeptala se nedočkavě Jane.
,,Ano,“ odpověděla okamžitě Shiny.
,,A ukážeš nám něco?“ pokračovala Jane.
,,Ne. Omlouvám se, ale k zvednutí předmětu potřebuji energii a já chci mít hlad co možná nejpozději,“ omlouvala se Shiny.
,,Alespoň něco malého,“ přemlouvala Katelin.
,,Dobrá,“ souhlasila Shiny jakmile si uvědomila, že jakýkoliv odpor je marný. Popadla malou lžičku, která ležela na Katelině tácu a zvedla ji myšlenkou pár centimetrů do vzduchu.
,,To je boží,“ vykřikla Katelin.
,,Úžasné,“ souhlasila Jane.
,,Představ si jaké to má výhody v běžném životě,“ zaštěbetala Jane a obě se tak pustili do zdlouhavé konverzace o ničem.
,,Jak se máš?“ zeptala se Teyla telepaticky Shiny.
,,Ale jde to, jen s Johnem nám to trošku nevychází,“ odpověděla telepaticky Shiny.
,,Co se děje?“ zajímala se telepaticky Teyla.
,,Jsem wraith. To je ten jediný problém.“
,,Ale to John ví.“
,,Víš možná by bylo lepší kdyby jsme se nikdy nepoznali,“ sklonila hlavu Shiny.
,,Tak nesmíš mluvit.“
,,Já vím, ale většinou je vztah na začátku v pořádku. To až vyprchají prvotní city, nastanou skutečné problémy. A co my? Když už se hádáme teď? Co bude až vyprchají prvotní city?“
,,John tě miluje, jen si musíte na sebe zvyknout. Ty jsi sice wraith, ale nejsi zlá. To bylo to první co jsem si přečetla v tvé hlavě. Jinak bych se k tobě nikdy nemohla chovat tak, jak se chovám.“
,,Nebylo první co sis přečetla v mé hlavě to, že jsem se šipkou havarovala sedmapadesátkrát než jsem se s ní naučila létat,“ zavzpomínala Shiny.
,,Asi máš pravdu,“ usmála se Teyla, ,,to tričko je nové?“
,,Patřilo mi před pár desítkami let, ale pak jsem byla převelena na jiný úl a vzala jsem si s sebou jen to nejnutnější, a tak tam zůstalo.“
,,To je to, co ti přinesl ten wraith, kterého jsme poznali u Geniů, že ano?“
,,Ano.“
,,Proč tě vlastně tak na slovo poslouchali?“
,,Protože věří, že Atlantis bude zničena a kdyby se to stalo, doufají, že se vrátím na stranu wraithů. Zvlášť těch, kteří se občanské války neúčastnili. A pak by bylo jen na mně k jakému úlu se přidám.“
,,A doufají, že jim tu pomoc nezapomeneš.“
,,Přesně,“ souhlasila Shiny.
,,A proto ti taky poslali tu tašku,“ pomyslela si Teyla a spolu s tím přiložila vzpomínku na okamžik, když John prošel bránou na základnu, Teyla šla hned za ním. John měl přes rameno přehozenou onu hnědou tašku a z kapsy u bundy si vytáhl důkladně zabalený papírek.
,,Počkej ukaž mi to ještě jednou,“ vykřikla najednou nahlas Shiny, až se na ní pár lidí v místnosti otočilo, a v očích měla vystrašený pohled.
02.02.2011 21:24:56
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one