Nechala jsem se trochu inspirovat skutečnými epizodami  1x17 - Letters from Pegasus a 4x08 - The Seer.
Teyla položila svůj tác s jídlem na stůl a opatrně se posadila. Shiny si automaticky sedla naproti ní. Byl vidět jasně patrný rozdíl mezi jednoduchými pohyby člověka a elegantními pohyby wraitha.
Katelin s Jane se jejich stolu v poslední době obloukem vyhýbaly a sedaly si k vojákům, kteří z toho evidentně neměli moc velkou radost. Důvodem bylo stálé naštvaní na Shiny kvůli událostem na Daganu. Teyla si samozřejmě vybrala Shininu strany, a tak se vyhýbaly i jí. Původně měly sice v plánu pomstu, ale myšlenka na to mstít se wraithovi je rychle přešla.
,,Bolí mě hlava z toho, jak se blíží ty úly,“ posteskla si Teyla a dál se jen vidličkou vrtala v jídle.
,,Budou tu za dva týdny, že?“
,,Ano,“ přikývla Teyla, ,,neznáš něco, jak bych mohla těm bolestem zabránit?“
,,Nejsi zvyklá na trvalou a tak dlouhou přítomnost tolika wraithů. Jako malá jsem také mívala často bolesti, ale jiný způsob než uvyknout si není. Je mi líto.“
,,Myslíš, že je dokážeme zastavit?“
,,Nevím,“ přiznala po pravdě Shiny, ,,je sice pravda, že mám jisté schopnosti, ale oni o nich ví a připravují se. Až teď mi došlo, jak byla moje bývalá královna opatrná, když mi nakazovala používat mé schopnosti umírněně a jen při nejdůležitějších situacích a proč se vždy hněvala, když jsme ji neuposlechla. A navíc i Keraia Meids mi naznačoval, abych byla opatrná, ale já. Chci se jen předvádět a tím dostávám do nebezpečí sebe a strhávám tam i ostatní.“
,,Nesmíš si to tak brát. Nejsi věštec, aby si vše věděla.“
,,Věštec, ten by se hodil. Neznáš náhodu nějakého?“ zeptala se z legrace Shiny.
,,Náhodou znám,“ usmála se Teyla.
,,Vážně?“ překvapeně hlesla Shiny.
,,Jen ze slyšení.“
,,Páni! Mohli by jsme za ním zajít a zeptat se.“
,,To je hloupé.“
,,Hloupé? Já ti povím co je hloupé. Rodney, který již čtyři dny nespal a začíná drmolit hlouposti.“
,,Ale věstec? Vždyť by nám to ani doktorka Weirová nepovolila?“
,,Řekni mi upřímně, ty věříš, že by nám ten věštec mohl pomoci?“ položila přímou otázku Shiny a přitom jí divně blýsklo v očích.
,,Ano,“ přiznala Teyla.
,,Pak jdeme za doktorkou Weirovou.“
Doktorka Weirová seděla ve svém křesle ve své pracovně a nervózně si projížděla prsty ve vlasech. Nemohla uvěřit tomu, co jí nabízely jako možné řešení Teyla se Shiny. Nechtěla je ranit a jejich řešení ihned zavrhnout jako nesmyslné, a tak přemýšlela nad vhodnými slovy, kterými by danou věc zavedla do autu.
,,Moji plnou důvěru má doktor McKay, který mě ráno ujišťoval, že jeho plán bude fungovat,“ vyslovila nakonec doktorka.
,,Myslíte ten plán o poslání vzkazu na Zem, o kterém nevíme jestli vůbec dojde. A i tak nevíme jestli nám ze Země stačí poslat včas pomoc?“ konstatovala Shiny.
,,Když tam vyšleme jeden tým nic nezkazíme. Prostě jen zkusíme alternativu,“ vyjádřila svůj názor Teyla.
,,A jaký tým by to měl být?“ zeptala se doktorka, ,,McKay má moc práce zde.“
,,Tak ho nahradím já,“ nabídla se Shiny, ,,stejně tu teď nemám žádnou práci. K projektu s polohou Země mě nepustíte a nic jiného se zde v současné době nedělá. A navíc jestli je to vážně věštec, pozná ve mě wraitha. To bude důkaz.“
,,Dobrá,“ rozhodla doktorka, i když popravdě řečeno vůbec nevěděla proč tak činí. Možná jen ze zoufalství z nastalé a bezvýchodné situace, která jí uvrhla do téměř úplné nečinnosti.
John poslušně zapínal Shiny vestu, kterou si kvůli svým dlouhým nehtům nemohla zapnout sama a mezitím se nenápadně usmíval.
,,Johne, copak jsi ty nikdy nevěřil v existenci něčeho, pro co jsi neměl důkaz?“ zeptala se Shiny, které nebylo zrovna příjemné, že si ji John dobírá kvůli její víře v existenci věštce.
,,Dobře, jako malý jsem věřil v Santu,“ uznal John.
,,Kdo nebo co to je?“
,,Kdo. Je to imaginární postava. Starý muž žijící na severním pólu Země a nosící dětem dárky o Vánocích.“
,,O tom mi vlastně poručík Ford vyprávěl. Ty jsi věřil ve starého dědka dávajícího dárky milionům dětem zadarmo a mě vyčítáš jednoho věštce?“
,,Byl jsem dítě!“ hájil se John.
,,A já vím, že na té planetě za tu dobu, co na ní žije ten věštec, wraithi nesklidili ani jednoho člověka. Co mi řekneš na tohle Johne!“
,,Náhoda?“
,,Johne mám důvody tomu věřit, ale jestli chceš můžeme se vsadit o to jestli ten muž je nebo není věštec,“ Shiny podezřele blýsklo v očích.
,,Dobře a o co?“
,,O polohu planety Země asi ne, co?“ zamyslela se Shiny.
,,Pokud dáš na oplátku plán, jak vyhubit všechny wraithy, proč ne?“ pokrčil rameny John.
,,Dobře, navrhni něco ty?“
,,Boty. Jestli vyhraji, můžu je v pokoji nosit,“ Shiny zavrčela, ,,ale jestli prohraji, budu si je vždy sundávat, i když tam nebudeš.“
,,Platí,“ usmála se Shiny a John zapnul poslední přezku na Shinině vestě.
,,Co si o tomhle vlastně myslí Rodney?“ zajímala se Shiny cestou k bráně.
,,Považuje to za ztrátu času,“ ušklíbl se John a obezřetně se vyhnul vědci, který nesl těžkou desku.
,,Stejně jako ty?“
,,Ne, já jsem k této záležitosti před pár minutami získal velký zájem,“ usmál se John a objal Shiny kolem ramen. Trochu se zamyslel a zhluboka si povzdechl. Pět let bylo v jeho věku už dost. Zatím se změny projevily jen v citlivějších kloubech, trochu zhoršeném zraku a častější nutností chodit na záchod, ale co když přibude ještě něco, až to bude nejméně čekat?
,,Z toho co nám řekla Teyla jsou poněkud plaší. Čtveřice po zuby ozbrojených cizinců co se jen tak objeví je asi trochu vyplaší. Tak se budeme chovat slušně děti,“ zavtipkoval John a prošel bránou následován ostatními.
Zarazil se, když zjistil, že je na druhé straně čeká uvítáni. Stála tam skupinka místních v čele s celkem pěknou ženou.
,,Vítejte, vy jste lidé z Atlantis,“ pozdravila žena.
,,Nevypadají zrovna překvapeně,“ poznamenal John a už raději nerozváděl pohled, kterým si většina prohlížela Shiny. Jako by dokázali prohlédnout přes maskovací zařízení, které měla na ruce.
,,Jmenuji se Linara,“ představila se žena.
,,Podplukovník John Sheppard,“ odpověděl slušně John.
,,My víme,“ zastavila ho hned Linara, ,,známe vás všechny. Nějakou dobu jste očekáváni.“
,,Pak tedy víte, že jdeme za vaším věstcem,“ ozvala se Shiny. Mezi místními to trochu zašustilo a v očích pár z nich se objevil viditelnější strach.
,,Pojďte za mnou,“ vyzvala je Linara.
John musel uznat, že i když se mu lidský vzhled Shiny líbí, už si tak moc zvykl na to, jak vypadá jako wraith, že mu přišla tato maska trochu nepříjemná. Nikdy by to nepřiznal nahlas, ale vevnitř to tak cítil.
Shiny se otočila na Teylu a telepaticky ji požádala, aby z Linari vytáhla více o věstci. Udělala by to sama, ale bylo jí více než jasné, že obyvatelé této planety budou raději, když se bude držet stranou a dělat jakože tu není.
,,Můžete nám říci víc o věstci?“ vyslyšela Shininu žádost Teyla.
,,Jmenuje se Davos a je to můj otec,“ začala Linara, ,,vděčíme mu za životy, měl vizi o přicházejících waithech. Stihli jsme zabalit zásoby a utéct do jeskyní v horách. Dokonce i z hlubokého podzemí jsme slyšeli jejich lodě. Nakonec odletěli a už se nevrátili. Nezemřel ani jeden Vadeenan.“
,,Takže Davos o našem příchodu věděl?“ zajímal se John.
,,Měl vizi o vašem příchodu,“ odvětila Linara.
Linara zavedla skupinu do velkého stanu uprostřed vesnice. Ve zdobeném křesle obloženém kožešinami seděl starý muž. Linara k němu přistoupila a něco mu pošeptala do ucha. Davos jen přikývl a zadíval se na příchozí.
,,Očekával jsem vás a vím, proč tady jste,“ pozdravil Davos.
,,A dáte nám odpovědi, které potřebujeme?“ zajímala se Shiny. Davos na ní ulpěl pohledem. Nedíval se na ni tak jako na ostatní. Ji propichoval zvláštně nepřejícím pohledem.
,,Obávám se, že se nejdříve musím utvrdit v tom, jestli vám mohu všem věřit,“ odpověděl Davos a gestem vybídl svoji dceru, aby přinesla tři číše s jistým nápojem. Linara podala jednu číši svému otci, druhou Johnovi a třetí Shiny. Teyla s poručíkem Fordem si vyměnili tázavé pohledy. Teyla zapochybovala o obsahu sklenic, ale Ford byl rád, že je daného zážitku ušetřen. Podomácku vyrobené alkoholické nápoje ho nikdy zrovna nelákaly.
,,Jestli mohu, ráda bych odmítla. Nerada piji,“ konstatovala Shiny a nespustila při svých slovech pohled z Davose. Nebyl to hodný pohled, byl to obezřetný pohled lovce.
,,Je to slušnost. Když nás klamete svým vzhledem, můžete to napravit alespoň tak,“ řekl Davos a pohledem sklouzl k maskovacímu zařízení na Shinině ruce.
,,Pokud vás to uráží,“ Shiny si strhla zařízení ze zápěstí a zobrazila se její skutečná podoba, ,,není problém. Nechtěla jsem být nezdvořilá, pouze jsem chtěla chránit některé z vás před šokem.“ Shiny se podívala na Linaru. V momentě, kdy spatřila Shininu pravou podobu, se málem poroučela na zem v mdlobách. Davos naproti ní sice vypadal stále klidně, ale i jemu se nyní o trochu hůře hovořilo.
,,Shiny,“ nenápadně zamručel John směrem k wraithce, aby ji upozornil na přehnanost jejího chování. Shiny ho ignorovala a opět se zadívala na Davose. Ten vycítil, co je potřeba učinit. Pozvedl číši ke svým rtům a zhluboka se napil.
,,Tedy na zdraví,“ usmála se Shiny typicky wraithským úsměvem a napila se z číše. Napila se zhluboka, aby vypila co možná nejvíce a nemusela to již opakovat.
Již zbyl jediný John. Otočil se na Teylu s poručíkem Fordem a naznačil jim, že kdyby se něco stalo, je to na nich. Poté pozvedl svou číši a vyprázdnil ji.
Asi pět vteřin se nic nedělo. Poté se John nepřirozeně naklonil a svalil na zem. Byl v bezvědomí. Shiny k němu ihned přiběhla. Pokusila se ho probudit, ale marně.
,,Co si do toho dal?“ zasyčela Shiny na Davose. Pokusila se zvednout a jít mu pohrozit ručně, ale v tom momentu se jí zatočila hlava a ona ztratila vědomí. Davos se otočil k Teyle a poručíku Fordovi, kteří tušili něco špatného.
,,Nebojte se, budou v pořádku. Je jen nutno vykonat jednu zkoušku. Prověří jejich věrnost,“ pronesl Davos a poté se s pomocí své dcery zhroutil na trůn.
John zavrčel a rozespale si prohrábl vlasy. Otevřel oči a zarazil se. Kde to je? Ležel na měchu někde v lese. Pohlédl na nebe, musel být na nějaké cizí planetě. Na nebi viděl dva měsíce, které dosud neviděl.
John se s námahou postavil a protáhl se. Pokusil se rozpomenout. Vzpomněl si na věštce. Museli ho sem odnést, ale proč? John nahmatal svůj samopal a hned se cítil o něco klidnější. Rozhlédl se kolem sebe. Byl na malém plácku mechu. Kolem rostlo jen houští a vysoké jehličnaté stromy. Chvíli váhal, ale poté uslyšel střelbu. Byly to určitě zbraně pocházející ze země. Rychle se vydal tím směrem.
Držel se nízko v houštinách a pokoušel se běžet. Několikrát přehlédl vyčnívající kořen a upadl. Párkrát se ošklivě odřel, ale na tom teď nezáleželo. Už viděl konec lesa a tam světelné záblesky. Co se tu jen mohlo dít? A poté uslyšel ten známý leč nepříjemný hvizd přelétající šipky a ztratil se v modrém světle.
John párkrát zasténal a posadil se. Rukou si promnul spánek. Věděl, kde je. Organické zdi a známí typ mříží nebyly moc těžkou hádankou. V jeho cele bylo ještě šest vojáků. Pocházeli ze Země. Tři Američané, jeden Kanaďan, jeden Číňan a jeden Angličan hlásaly vlajky na jejich uniformách. Jednoho z nich možná znal. Nebyl to náhodou člen týmu majora Lorna? Všiml si také, že někteří z mužů si ho prohlížejí. Působili jakoby chtěli něco říct, ale něco jim v tom bránilo, a tak usilovně přemýšlely.
Ozvaly se kroky. John jen nepříjemně zavrčel a postavil se. Dneska se mu ale opravdu nechtělo vyřizovat něco s wraithy, jakoby jindy ano. John se nad touto myšlenkou ušklíbl.
Bylo jich šest. Čtyři vojáci a dva důstojníci. Prvního z nich John znal. Byl to ten Shinin bývalý. Jak se sem, ale mohl dostat, vždyť byl na úlu mířícím k Atlantis? Větší neznámou, ale tvořil ten druhý důstojník. Sotva přišel tak blízko, aby John mohl rozpoznat o koho se jedná, strnul. Byla to Shiny.
Byla to ona. Poznal by ji kdekoliv, ale byla jiná. Pod levým okem měla vytetované něco, co připomínalo malého dráčka. To není možná. Shiny má přeci jen dvě tetování a ani jedno není obličeji! Johnovi se to přestávalo líbit. Shiny byla oblečena do normálního černého kabátu a kalhot. Její kabát měl méně přezek než kabát jejího ex, což znamenalo, že byla na nižší pozici. Vlasy měla zapletené do malých copánků a měla je kratší. Sahaly jí po prsa. Normálně je měla až pod pás, také nevypadala tak vyhuble.
Shinin bývalý otevřel mříž a kývnul na tři vojáky. Ti postupně uchopili tři muže pod krkem a vytáhli je, aby je mohl odvést. Shinin bývalý opět zavřel mříž a chystal se se Shiny někam odejít.
,,Teď nebo nikdy,“ uvědomil si John a křikl za důstojníkem, ,,měl by ses podívat do zrcadla. Ty tvoje vlasy vypadají ze zadu hůř než ze předu a to je už co říct.“ Důstojník se otočil. Všech šest se otočilo včetně Shiny.
,,Ano mluvím s tebou,“ ujasnil John a díval se důstojníkovi přímo do očí. Důstojník se vydal rázným krokem ke mřížím, za kterými stál John. Vsunul svoji ruku do mezery a pokusil se Johna chytit a vysát z něj život. Ten to však čekal a včas ustoupil o krok do zadu, kam důstojník již nedosáhl.
,,Měl by sis to nejdřív otevřít,“ poznamenal John.
Důstojník zasupěl vzteky. Všichni pozemští vojáci se teď na Johna museli dívat jako na blázna, ale ani jedno z toho Johna nezajímalo. Zachytil totiž něco mnohem důležitějšího. Shiny se při poslední jeho větě usmála. Vždy milovala ty jeho vtipné narážky.
Důstojník stáhnul svou ruku zpět. Rychlými kroky překráčel malý prostor. Otevřel mříž a opět se zadíval na Johna. Tentokrát se na něj díval jako na jídlo, na kterém si velmi brzo pochutná.
Udělal první krok, ale něco ho zachytilo za rameno. Otočil se, byla to Shiny. Dívala se na něj svádivě prosebným pohledem.
,,Prosím, přenechej mi ho. Přece víš, že jsem se ještě na nikom pocházejícím ze Země dosud nekrmila,“ požádala ho telepaticky a dodala, ,,budu si vychutnávat každý kousek.“
Důstojník si Johna ještě jednou změřil pohledem, ale tentokrát zamyšleně.
,,Dobrá,“ odpověděl a dal povel k odchodu. Shiny zavřela mříž a ještě jednou se na Johna otočila. Byl to pohled, který dobře znal. Byla zaujatá. John sice nevěděl, co tomu důstojníkovi řekla, ale věděl, že v brzké budoucnosti jako jídlo rozhodně neskončí.
Shiny při první možné příležitosti vydala rozkaz, ať jí toho muže přivedou. Upřímně řečeno byla dost zvědavá. Bez ohledu na to, co slíbila Gaveltovi, se na tom muži nechtěla ihned krmit. Jeho statečnost a vtip, s kterým se dosud nesetkala jí imponoval.
Wraithský voják přivedl Johna do středního hezky zařízeného pokoje. Shiny dlouho přemýšlela, jak ho ve svém pokoji přivítá. Rozhodla se, že ve stoje. Stála lehce opřená o masivní stůl. Neměla zkušenosti z výslechem, a tak byla lehce nesvá.
,,I tak se to, ale dá brát jako trénink,“ pomyslela si a trochu se uklidnila. Shiny dala telepatický rozkaz vojákovi a ten odešel. Zbyli tu jen oni dva.
,,Jak se jmenuješ?“ zeptala se Shiny.
,,A jak se jmenuješ ty?“ zajímal se John. Shiny po něm střelila výhružný pohled, ale hluboko v sobě nevěděla, jak má vůbec postupovat a jestli to, co dělá je správně.
,,Odpověz na co jsem se tě ptala!“ trvala na svém Shiny.
,,Až poprosíš,“ pousmál se John.
,,Já tě o nic...“ Shiny se rychle otočila, ale přitom kabátem srazila vázu se stolu. Byla to krásně malovaná vázička. Dal jí ji před pár lety jeden z mála přátel, které měla. Zamrzelo jí to. Byla to krásná práce, moc se jí líbila a teď ležela rozbitá na zemi. Zbyla z ní jen halda střepů. Posmutněla. Nehledě na Johna se sehnula ke střepům. Vzala jeden z nich do ruky, už se nedá nespravit.
John znal Shiny. Chápal, co cítí i beze slov. Popošel pár kroků a sehnul se k hromádce střepů. Shiny se na něj zadívala, stále držela v ruce jeden ze střepů.
,,Možná dráteník by to dal dohromady,“ zamyslel se John nad hromadou střepů.
,,Myslíš?“
,,Asi ano.“
,,A ty znáš nějakého dráteníka?“ zeptala se Shiny a zlehka se kousla do rtu.
,,Neznám, ale mohu se o to pokusit sám. Možná se mi to povede,“ usmál se John a dodal, ,,a nebuď už tak smutná. Úsměv ti sluší.“
,,Copak ty jsi mě už někdy viděl se smát?“ otázala se Shiny.
,,To víš, že ano. Tam ve vězení, když jsem si dobíral toho cholerika.“
,,To bylo od tebe velmi hloupé,“ pokárala ho Shiny s lehkým náznakem úsměvu na rtech.
,,Ale výsledek stojí za to, jsem tu s překrásnou wraithkou.“
,,Ty se mi snad snažíš zalíbit.“
,,Já už se ti nezalíbil?“ naoko zaváhal John.
,,Být tebou si dávám pozor, protože pomalu dostávám... Au!“ vykřikla Shiny a rychle se opět vrátila na původní místo. Během posledních slov se totiž pozvolna natahovala k Johnovi a rukou se opřela o střepy, až jí prořízly kůži.
,,Ukaž,“ naklonil se John a popadl Shininu zakrvácenou dlaň, ,,máš tu někde dezinfekci?“ Zatímco se John ohlížel po dezinfekci, Shinina ruka se zacelila.
,,Není třeba,“ usmála se Shiny a ukázala scelenou ruku, ,,regenerace. Ale ty by si potřeboval ošetřit.“ Shiny se lehce dotkla odřeného místa na Johnově bradě, které si způsobil, když zakopl o kořen v tom lese a následně upadl. John trochu sykl bolestí a to stačilo. Shiny se otočila a vydala se pro dezinfekci, i když byl alkohol zakázaný, rozhodla se to risknout.
,,A vezmi i měděný drát,“ zavolal za ní John, ,,na tu vázu.“
Shiny otevřela oči. Ležela na zemi. Ano, byla na Atlantis, ale jak se sem dostala. Atlantis otřásla silná rána. Shiny byla ihned na nohou a rozhlížela se. Neřešila teď, jak se mohla dostat z oné planty sem, musela jednat.
Rychle se zorientovala a rozběhla se směrem k hlavní věži. Zatočila za roh a narazila na dva wraithy. Byli to normální pěšáci. Shiny moc nepřemýšlela, prvního rychle přirazila ke stěně a druhého kopla tak, že narazil do protější zdi. Tím ho zpomalila. Vrátila se k tomu prvnímu a obtočila si ho k snadnému zlomení vazu. Rychlá otočka a jedním dobře mířeným kopem zlomila vaz i druhému vojáku. Zlomenina vazu je smrtelná. Tohle žádný z wraithů nedokáže zregenerovat.
Shiny se zamyslela a ihned jí napadlo, co se asi mohlo stát. Upadla, proto ležela na zemi, a ztratila vědomí, protože se praštila do hlavy. Úder do hlavy jí také způsobil ztrátu paměti. Nepamatuje si, co se stalo těch posledních čtrnáct dnů a teď už k Atlantis doletěly úly a je uprostřed bitvy. Problémem je, že si nepamatuje strategii, jestli vůbec nějakou mají. Musí někoho potkat a zeptat se, ale koho? Musí do hlavní věže.
Shiny se opět rozeběhla. Narazila na další vojáky, zbraně jim byli k ničemu, okamžitě je poslala k zemi. Usmála se, nejspíše nic nevymysleli, její schopnosti jsou plně účinné. Může zabít všechny wraithy, co tu jsou. Ale... Vzpomněla si na Shaitera. Nesmí na něj narazit, ale jak to udělat?
Něco zaslechla, podezřelý pohyb. Vydala se chodbou dále a zahnula do otevřeného skladu. Byl zde doktor Beckett. Držel v ruce zbraň a pokoušel se s ní zastavit wraithského pěšáka, který se k němu přibližoval. Bylo to marné. Pěšák odolával každému výstřelu a byl stále blíž. Shiny nezaváhala. Popadla pěšáka a jedním tahem mu zlomila vaz.
,,Doktore Beckette, jste v pořádku?“ zeptala se Shiny doktora. Ten neodpověděl. Zmateně držel v ruce pistoli a zíral na Shiny. Po chvíli přikývnul.
,,Je zmatený,“ napadlo Shiny. Nebylo se čemu divit. Stačila chvíle a byl by mrtev.
Shiny popadla doktora za límec a vytáhla ho na chodbu. Pro jistotu mu také vytrhla pistoli, ten chudák by si mohl ještě ublížit. Musí do zbrojnice, je tu příliš mnoho wraithů a ona zrovna není v té nejlepší formě. Musí se najíst a pak pro zbraně, a nebo opačně, zbrojnice je blíž.
Další wraithi! Shiny pustila doktora a pokusila se je zneškodnit. Podařilo se jí to, ale už citelně pocítila svůj hlad. Je jen tak dobrá, jak je nakrmená. Nemůže používat své smysly, ne v takové míře v jaké je v dané situaci potřebuje pokud se hned nenají a bez svých smyslů bude jen obyčejný wraith s trochu lepším stylem boje. Takhle nikoho neochrání.
Znovu popadla Becketta za límec dovlekla ho do zbrojovny. Bylo zamčeno.
,,Dokážete to otevřít?“ zeptala se Shiny a podívala se na doktora. Ten jen zavrtěl hlavou. Stále vypadal vystrašeně a jako, že nemá sebemenší povědomí o tom, co se děje.
,,Dobrá možná to dokážu otevřít. Škoda, že tu není McKay. Ten by to měl téměř ihned,“ ve tváři doktora Becketta se teď objevil úplný chaos. Odkud znala Rodneyho jméno? A odkud znala to jeho? Kdo to vůbec je a proč ho zachraňuje? Nikdy tu wraithku dosud neviděl, tak proč?
,,John je v křesle,“ zeptala se Shiny a odklopila jeden z krytů, který ukrýval dráty vedoucí k dveřím od zbrojnice.
,,Já... ano,“ vysoukal ze sebe doktor Beckett. Neměl by sdělovat informace nepříteli, ale ta wraithka ho tak překvapovala, že úplně zapomněl, co dělá.
,,A je v pořádku... Tedy byl v pořádku, když jste ho naposledy viděl?“ zeptala se ještě Shiny. Znělo to naléhavě, bylo to naléhavé. Na tuto otázku prostě musela znát odpověď.
,,Ano, byl,“ odpověděl ihned doktor. Úplně překvapen z onoho naléhavého tónu.
,,Do Ga´Hoolu,“ zaklela Shiny a vztekle praštila do zdi. Poté se otočila a unaveně se o zeď opřela, ,,mám hlad. Už mi to pořádně nemyslí. Potřebuji se najíst.“ Shiny potlačila oheň, který se rozpaloval v jejím těle a podívala se na doktora. Ten ztuhnul a vykulil oči.
Doktor Beckett se nemohl ani pohnout. Nechce ho snad ta wraithka sníst, proto se s ním vlekla? Naprázdno polkl.
Shiny ho opět popadla a vlekla ho dál. Beckett se sice pokoušel klást odpor, ale bylo mu to k ničemu. Byla tak silná. Jeho odporu si vlastně ani nevšimla, hlavně protože měla již tak moc velký hlad, který jí dusil všechny myšlenky, které teď nutně potřebovala.
Narazili ještě na dva oddíly wraithů. Shiny je přemohla jen hrubou silou. Byli to vlastně jen pěšáci, kdyby narazili na důstojníka, možná by to nezvládla.
Dorazili na ošetřovnu. Shiny pustila doktora a ihned se rozběhla k tak dobře známé skříni. Otevřela ji, ale byla prázdná. Vyházela všechny krabičky, ale nic v nich nebylo, jen obyčejné léky, které jí byli k ničemu.
,,Kde to je?“ otočila se Shiny na doktora, ale ten jen zavrtěl hlavou jakoby nevěděl, o co se jedná. A pak Shiny uslyšela ty kroky. Otočila se ke dveřím a v nich stál John. Byl, ale jiný, mladší, jakoby z něj nevysála ani jeden den. Vlasy měl delší a na levé straně hlavě měl vyholený pruh. Nebylo to dobrovolně, jasně viděla jizvy po spálenině, které se táhly přes ucho až ke krku a pak mizeli pod oblečením. Nová jizva mu hyzdila pravé obočí. Dopadal na pravou nohu, byl zraněný, krvácel. Přesto však v ruce držel wraithskou zbraň a mířil na ni. V očích měl čistou nenávist. Tu nenávist, která patřila jiným, ale jí ještě nikdy. Vystřelil. Shiny přemohly mrákoty, ale ještě slyšela, jak doktor Beckett něco křičí.
Probudila se ve vězení. Ležela na podlaze. Pomalu se zvedla, ale nebyla sama. Byla zde samozřejmě ochranka, ale ještě někdo. Za mřížemi stál John a čekal. Ruce měl složené na prsou a v očích opět ten nenávistný pohled.
,,Johne...“ oslovila ho potichu Shiny.
,,Odkud znáš moje jméno?“ odpověděl John, ,,doktor Beckett mi říkal, že toho víš hodně. Odkud ses to dozvěděla?“
,,Chceš říct, že si mě vůbec nepamatuješ?“ zaváhala Shiny.
,,Nikdy v životě jsem tě neviděl,“ odpověděl popravdě John.
Otevřeli se dveře a ozvalo se zvláštní vrzání. Do místnosti vstoupil poručík Ford, ale nebyl to tak úplně on. Obě nohy, pravou ruku, část hrudníku i levé oko mu nahrazoval stroj. Zastavil se u Johna: ,,Plukovníku.“
,,Majore,“ odpověděl John a poté se přiblížil k Fordovi tak blízko, aby Shiny neslyšela, co si povídají. Právě si uvědomila, co se tady asi děje.
John vyslechl Forda a poté Ford odešel. John se tedy opět podíval na Shiny.
,,Myslím, že vím, co se tady stalo. Tohle není vesmír, z kterého pocházím. Popravdě řečeno nevím, jak jsem se sem dostala, ale jestli mi pomůžeš zpět, mohu se ti nějak odvděčit,“ nabídla Shiny.
,,Tvůj vesmír?“
,,Alternativní vesmír.“
,,Odměnit?“
,,Vím, kde je loď třídy Aurora. Nepoškozená a v dobrém stavu.“
,,A proč ti mám věřit?“
,,Chceš důkaz?“
,,Ano.“
,,Přiveď doktora Becketta, ať mi udělá výtěr a budeš ho mít.“
,,Jak jsi to udělala?“ křikl John, už ve dveřích. Doktor Beckett udělal Shiny výtěr intimních míst a vzorek dal na analýzu DNA. Výsledky měl nyní plukovník John Sheppard v ruce.
,,Udělala co?“ tázala se rádoby naivně Shiny.
,,Kde si vzala moje sperma!“
,,Jo, tohle. Neboj neznásilnila jsem tě, když ses nedíval,“ Shiny věnovala Johnovi milý úsměv.
,,Beckette,“ otočil se John ještě s nadějí na doktora.
,,Jsem si těmi výsledky jistý,“ ujistil ho doktor.
,,Takže už mi věříš?“ zeptala se Shiny Johna.
,,Ne,“ odvětil krátce John.
,,Jestli potřebuješ další důkazy pak přiveď Teylu, ať se mi podívá do hlavy,“ navrhla Shiny.
,,Teylu?“ znejistěl doktor Beckett.
,,Ano, vůdkyni Athosanů,“ upřesnila Shiny.
,,Athosané byli wraithy sklizeni před rokem a půl,“ konstatoval doktor Beckett.
,,Aha,“ řekla Shiny a nevědomky sklopila oči.
,,Je to pravda,“ přiřítil se do vězení Rodney McKay. Také vypadal jinak. Měl zjizvenou celou pravou polovinu obličeje a přes oko pásku. Musel se opírat o hůl, ale to jeho nedočkavý krok o moc nezpomalilo, ,,ona ví, kde je Aurora?“
,,Říká to,“ odpověděl John.
,,Tak uděláme, co chce,“ navrhl nedočkavě Rodney.
,,To není tak jednoduché,“ zastavil ho John.
,,Ale...“ začal Rodney.
,,Pojď si promluvit ven,“ zarazil ho John a už ho vedl na chodbu.
,,Rozkazy?“ zastavil je ještě robotický Fordův hlas. John se otočil a na chvíli se zadíval na Shiny a poté řekl: ,,Zatím ji nechte žít.“
,,Mohu pro vás něco udělat?“ zeptal se doktor Beckett jakmile se za Johnem zavřely dveře.
,,Nic mě nenapadá jenom... Ještě jsem tu neviděla doktorku Weirovou,“ uvědomila si Shiny.
,,Je mrtvá,“ posmutněl doktor, ,,před třemi roky nás napadli wraithi a byla zničena hlavní věž. Bylo hodně zraněných a mrtvých.“
,,Jak dlouho jste už na Atlantis?“
,,Sedmnáct let.“
Ozval se ten typický zvuk automaticky otevírajících se dveří a do pokoje vkročila Shiny. Pohodila vlasy, aby jí copánky nelezly do očí a položila na stůl před Johna tác s něčím podezřele připomínajícím jídlo.
,,Napadlo mě, že budeš mít hlad,“ přiznala se Shiny. John musel přiznat, že měla pravdu. Opravdu měl již hlad. Přisunul se tedy blíž a ulomil si kousek z jedné placky, která ležela na talíři, aby ji namočil do jedná ze dvou omáček.
,,Vzala jsem to u uctívačů. Snad ti to bude chutnat,“ pokrčila rameny Shiny, ,,to bys nevěří jaký jsou to drbny. Chvíli jsem se zdržela na chodbě a už slyším, jak řeší proč jsem si přišla pro jídlo.“ Zavrtěla Shiny hlavou. John jen přikývl, pokoušel se rozžvýkat tuhou placku.
,,Víš, napadlo mě,“ začala Shiny, ,,že bys mi mohl dělat osobního uctívače. Ještě žádného nemám.“
,,A co by to obnášelo?“ zeptal se John jakmile polkl.
,,No...,“ Shiny se rozhlédla po pokoji. Popravdě řečeno uctívače k ničemu nepotřebovala. Přišla s tímto nápadem jen proto, že si chtěla Johna nechat a pak jí svitlo, ,,mohl by ses starat o Žužlu.“
,,Žužlu?“ zahuhlal John s plnou pusou.
,,Ano. Žužlo, kde jsi? Ukaž se,“ začala volat Shiny a pobíhat po pokoji, přičemž se dívala pod každou skříň a do každé poličky. Když to už měla chuť málem vzdát, odsunula masivní skříň a zpoza ní vylezl, celkem neobratně, eratuský brouk. Nebyl moc velký a vypadal trochu rozespale, ale i tak to byl eratuský brouk.
John okamžitě nadskočil a ostražitým pohledem setrvával na brouku. Neměl zrovna hezké zkušenosti s tímto živočišným druhem.
,,To je Žužla,“ představila Shiny Johnovi eratuského brouka a donutila brouka přelézt na její ruku. Žužlovi se zrovna moc nechtělo, ale po pár popostrčeních si nechal říct. Poté byl přenesen a posazen na stůl. John ustoupil několik kroků dozadu a stále nespouštěl zvíře z očí.
,,Ty se ho bojíš?“ usmála se Shiny.
,,No, nemám s nimi zrovna dobré zkušenosti,“ přiznal John.
,,Neboj se. Neměl by tě sníst.“
,,Neměl by?“
,,Je to hrozný zbabělec. Budeš mu dávat jídlo, uklízet po něm a starat se, aby se nenudil, že?“ Shiny si opět vzala brouka na ruku a láskyplně ho pohladila po zádech. Poté ho položila na postel. Brouk oblezl kolečko a poté si zalezl do temného kouta pod postel.
,,Takže ty máš domácího mazlíčka?“ řekl John a znovu se posadil ke stolu, i když podvědomí strach z brouka v něm neustále přetrvával.
,,Není můj. Jen ho hlídám,“ vysvětlila Shiny a sáhla do jedné z kapes vně kabátu. Vytáhla klubko smotaného měděného drátu, ,,bude to vyhovovat.“
,,Myslím si, že ano,“ přikývl John a převzal klubko, aby si ho mohl lépe prohlédnout. Shiny mezitím vytáhla ze svého kabátu ještě velkou láhev nějakého alkoholického nápoje. Instinktivně se podívala ke dveřím, a když se přesvědčila, že ji nikdo neviděl, došla si do koupelny pro kousek něčeho připomínající hedvábí, ale vypadajícího spíše jako vata.
Shiny si sedla vedle Johna a natočila mu tvář tak, aby dobře viděla na jeho zranění. Vatu namočila do alkoholu a začala dezinfikovat ránu. John se sebou pokoušel moc nešít, ale rána trochu bolela. Měl v ní navíc zanesený písek, a tak to trvalo déle.
,,Všechno?“ ujistila se Shiny, když měl John vyčištěny všechny rány v obličeji.
,,Ne,“ přiznal John a vyhrnul si nohavici. Měl odřené koleno.
,,Tak to už zvládneš sám,“ usoudila Shiny, zvedla se a začala přecházet po pokoji.
John se opatrně věnoval svému kolenu a došlo mu, že by bylo lepší tuto odřeninu něčím zalepit: ,,Shiny, nemáš...“ Pozdě mu došlo, co udělal.
Wraithka se bleskově otočila: ,,Odkud znáš moje jméno?“ V jejím hlase již nebyl oni odstín bezstarostného smíchu.
,,Já jsem...“ Johna nenapadal žádný rozumný argument.
,,Odkud znáš moje jméno?“ zopakovala wraithka. Okamžitě přistoupila k Johnovi a pohrozila mu svou krmnou rukou.
,,Já tě znám,“ přiznal se John, ,,znám tě, ale z jiné reality. Reality existující souběžně s touto.“
,,Myslíš alternativní realitu?“
,,Ano.“
,,Jak ses sem dostal?“ zeptala se Shiny a stáhla svou ruku.
,,Nevím.“
,,Budeš mě muset přesvědčit.“
,,Ráda dlouho spíš. Máš rada legendy. Tvoje oblíbené barvy jsou modrá a fialová. Líbí se ti boty. Nesnášíš, když po pokoji v botách. Máš obrovský smysl pro spravedlnost. Odmítáš autority, až na svoji královnu. Té jsi vždy naprosto věrná a hlavně, máš v sobě hodně soucitu, a proto tě tak moc miluji. Jo a ta hračka, která leží na tvé posteli, se jmenuje Fufa a dostala si ji od svého otce.“
Shiny se zarazila. Ať už čekala cokoliv, tak tohle rozhodně ne. Musel mluvit pravdu, protože jinak bylo nemyslitelné, že by toho věděl tolik o ní.
,,Dobře,“ řekla po delší odmlce Shiny, ,,pak mi ale vysvětli proč máš obuté boty?“ John se usmál a hned přešel ke dveřím se zout.
,,A ještě něco,“ dodala Shiny, ,,řekl jsi, že mě miluješ.“
,,Ano, to jsem řekl.“
,,My spolu chodíme?“ zkoumala Shiny Johna bedlivým pohledem.
,,Ano.“
,,Ty jsi ale ze Země.“
,,No a co?“
,,Jsem unavená. Myslím, že by jsme měli jít spát. Spánek nám pročistí hlavy. Ty budeš spát na zemi jako všichni uctívači. Přinesu ti deku. Bývá tu chladno,“ konstatovala Shiny. Její hlas byl ponurý. Nevěděla co má čekat.
,,Ale já nemůžu spát na zemi. Mám problémy s kyčlem,“ zkusil John zahrát na citlivou strunu, ,,ono to opravdu bolí, když spím na tvrdém podkladu.“
,,Dobře,“ usoudila Shiny, ,,budeš spát se mnou v posteli. Já bysem se na zemi moc nevyspala, ale nesmíš se ke mě tulit. Mohla bych se na tobě nechtěně začít krmit.“ John jen přikývl, protože mu tato skutečnost byla již dávno známá.
Shiny zalezla do koupelny a převlékla se do pohodlného trička. Johnovi nabídla něco podobného. Poté ještě vytáhla náhradní deku, aby se nemuseli o deku zbytečně dělit a zmenšovat tak vzájemnou vzdálenost. Oba si poté vlezli do postele a Shiny zhasla. Zavřela oči a čekala na příchod klidného spánku. V tom ovšem ucítila jemné dotyky stoupající od jejího pasu k jejím ňadrům.
,,Hej,“ rozsvítila ihned Shiny, ,,co to děláš?“
,,No... já myslel...“
,,Tak nemysli. Známe se jen jeden den a ty by si měl být rád, že jsem tě ihned nezabila,“ upozornila Shiny.
,,Ale líbím se ti, ne?“
,,Nevím, jak to máte vy, ale my vyjadřujeme tělesným stykem své vnitřní pocity. Vždyť tě neznám. Ano, líbíš se mi, ale to je vše a to nestačí. A navíc už s někým chodím. Na zem spát nepůjdu a buď rád, že tam nevyhodím tebe,“ ukončila monolog Shiny a zhasnula. Tentokrát spali.
,,Který?“ zaváhala Shiny a vytáhla ze skříně dva své kabáty. John se na chvíli zamyslel a poté ukázal na ten napravo. Shiny jen přikývla a ihned se do něj převlékla.
,,Jestli chceš zavedu tě k uctívačům. Dají ti jídlo a nemusíš být sám. Ta porada bude dlouhá,“ vysvětlila Shiny.
,,Dobře,“ souhlasil John, který už měl hlad.
,,Ale musíme vyrazit hned. Chci se ještě cestou nakrmit,“ Shiny si prohrábla vlasy před zrcadlem, a když John nic neříkal otočila se na něj. Nevypadal tak v pohodě jako předtím.
,,Ta druhá Shiny se snad nekrmí?“ odhadla Shiny, kde bude problém. Nebyl to, až takový oříšek. Všichni lidé i staří uctívači negativně reagovali na zmínky o krmení.
,,Ne, podařilo se nám vymyslet způsob, jak to nahradit,“ odpověděl suše John.
,,No, jestli je to opravdu moje alternativní já, tak si myslím, že ji zase tak dobře neznáš, když popíráš v ní něco tak podstatného. Možná jsem ti, až zbytečně rychle začala tak moc důvěřovat. Nechám ti sem poslat nějaké to jídlo,“ Shiny vyšla z pokoje a John uslyšel zvuk zadávání kódu. Zamknula ho.
Po několika hodinách John opět uslyšel kroky. Nebylo to však nic neobvyklého, neustále kolem někdo chodil, tentokrát se však zastavil před pokojem. Dveře se otevřely a v nich stála Shiny.
,,Ahoj,“ pozdravil John, ale ona neodpověděla. Elegantně vkráčela do pokoje a Johnovi bylo ihned jasné, o co tady jde. Znal jí na to až moc dobře. Opět se snaží být chladná.
,,Myslím, že jsme to poprvé moc uspěchali. Promluvíme si ještě jednou,“ rozhodla Shiny a prošla se kolem Johna v nacvičeném kruhu, který v nezasvěceném mohl vzbudit pocit strachu. John ale moc dobře věděl, co to Shiny dělá. Sama se mu jednou přiznala, že si nacvičuje pohyby tak, aby působily víc jistě.
,,Přestaň,“ zastavil ji John, ,,nelhal jsem ti a nehodlám s tím začínat. Posaď se a promluvíme si.“
Shiny se Johnovi nepodívala do očí, což bylo znamením toho, že nevím přesně, jak pokračovat. Na chvíli zaváhala a poté se posadila vedle Johna.
,,Proč mi nevěříš?“ začal John.
,,Já nevím. Prostě mi přijde neuvěřitelně neuvěřitelné, že bych mohla žít s někým, kdo o mě neví něco tak podstatného.“
,,Je to alternativní realita, sama si to řekla.“
,,A co když je právě tak odlišná, že jí nemohu věřit?“
,,Copak jsi nikdy nevěřila v existenci něčeho, pro co jsi neměla důkaz?“
,,Ano,“ sklopila oči Shiny, ,,ale nemůžu ohrozit ostatní.“
,,Podívej se mi do očí,“ řekl John a zvedl Shiny bradu, aby přesněji navedl její oči, ,,miluji svou Shiny a nedokázal bych nikdy ani v žádném jiném vesmíru ohrozit a nebo zabít to, co je jí tak podobné jako ty. Lžu ti?“
,,Myslím si, že ne. Ale mohu se mýlit.“
,,Vždyť jsi studovala u Keraia Meidse,“ usmál se John.
,,Keraia Meidse?“ zaváhala Shiny a v očích se jí objevil zmatek.
,,On tě neučil bojovat?“
,,Ne,“ vydechla Shiny. John svraštil obočí a zadíval se do slepého bodu na zemi. Došly mu argumenty, musí něco vymyslet.
,,Ona, tvá Shiny, u něj studovala?“ zeptala se po chvíli Shiny.
,,Ano,“ odvětil rychle John a znovu se podíval Shiny do očí.
,,Nevím proč, ale věřím ti,“ konstatovala Shiny, ,,za několik hodin se připojí tento úl k útoku na Atlantis. Pokud jsou tvá slova pravdivá, nezakročíš.“ John beze slov přikývl.
,,A teď mě omluv. Musím se připravit na výsadek.“
,,Ty nezůstaneš v úlu?“ zarazil se John.
,,Ne,“ odvětila Shiny.
,,Tak v tom případě tě tam nechám jít samotnou,“ rozhodl John.
,,Johne, měl by ses zastavit, nebo se ti zatočí hlava,“ usmála se Shiny s rovnými vlasy zavřená ve vězení na Atlantis na Johna se zjizvenou tváří, který nervózně pochodoval před mřížemi.
,,Říkej mi plukovníku!“ řekl John tvrdým tónem.
,,Buď rád, že ti neříkám svačinko,“ rozesmála se Shiny. John se nenamáhal odpovědět.
V tom Atlantis otřásla mohutná rána. John se stačil opřít o zeď, ale Shiny se podlomila kolena vinou vyhladovění a únavy a skončila na zemi. Světla v místnosti na chvíli zhasla a poté se opět rozsvítila. Řada systému ale nefungovala mezi nimi i ochrana mříže, která Shiny věznila.
,,Plukovníku,“ vtrhnul do místnosti Fordobot, ale v tom okamžiku byl zasažen výstřelem z upravené wraithské pistole, kterou Shiny dosud neznala, a padnul k zemi mrtví. John se pokusil vytáhnou svou pistoli a bránit se, ale nebyl dost rychlý. Wraith, který střelil Forda, ho strhnul k zemi a už si propínal ruku k nakrmení, když ho někdo chytil zezadu.
,,Jsem Shiny,“ zašeptal mu ženský hlásek do ucha a pak mu zlomil vaz.
John zůstal jen němě hledět na wraithku. Podala mu ruku, přijal ji a postavil se.
,,Už mi věříš?“ zeptala se Shiny.
,,Začínám ti věřit,“ opravil ji John.
,,Johne,“ ozvalo se z plukovníkovi vysílačky, když zrovna procházeli jednou z chodeb. John si byl, až moc dobře vědom, že se musí, co možná nejrychleji dostat do křesla, a tam také směřovali. S Shiny po boku to bylo celkem snadné, ničila wraitské vojáky napotkání, i když začínala pomalu ale jistě fňukat, že má hlad.
,,Ano, Rodney,“ odpověděl plukovník, který vědce poznal po hlase.
,,Napadli nás wraithi. Museli použít nějakou novou technologii, objevili se tu znenadání. Párkrát nás zasáhly, škody nejsou moc velké. Štít jsme ihned zapnuli a jede naplno. Naše lodě se drží jen tak tak. Phoenix byl zničen. Potřebujeme vás do křesla a to co nejrychleji!“
,,Už jdu,“ odpověděl plukovník Sheppard do vysílačky.
,,Jak jsem tě mohla jen poslechnout. Nemyslí mi to logicky,“ zakvílela Shiny s vlasy do copánků, přesto nepřestala dávat pozor a dobře vnímala všechny zvuky z okolních chodeb po Atlantis.
,,Chceš říct, že jsem ti popletl hlavu?“ usmál se John, ale i on byl ve střehu.
,,Buď raději ve střehu.“
,,To jsem a vždyť tady stejně nikdo není. Všichni jsou buď ve věži a nebo na balkónech.“
,,No právě, a proto my jdeme pro ZPM,“ usmála se Shiny.
V tom se zarazila. Bylo to jako v pokřiveném zrcadle. Dvě jen zdánlivě se lišící kopie.
,,Kdo jsi?“ zeptal se téměř ihned plukovník Sheppard podplukovníka.
,,Hádám, že ty z alternativní reality,“ usmál se John a pohled mu ihned sklouzl na Shiny. Koutky úst se mu roztáhly do úsměvu. Jeho Shiny se také usmála.
V tom si wraithky vyměnily významný pohled.
,,Co se děje?“ zareagoval okamžitě John, kterému došel podtón tohoto pohledu.
,,Cizí loď na orbitě,“ odvětila alternativní Shiny.
,,Pozemská?“ plukovník, který neměl vůbec dobrý pocit z nastalé situace. Jeho alternativní já na něj nepůsobilo zrovna důvěryhodně a být v takové blízkosti s dvěma wraithy už vůbec ne.
,,Ne, neznám tuto technologii,“ zavrtěla hlavou Shiny.
,,Ani já ne,“ potvrdila alternativní Shiny.
,,Počkat,“ zaváhala Shiny a vyměnila si další z důležitých pohledů se svou alternativní podobou. Alternativní Shiny se zatvářila poněkud zaskočeně.
,,Co se děje?“ zareagoval opět podplukovník.
,,Sklad,“ vyhrkla Shiny a rozeběhla se chodbou směrem k nejbližšímu skladu. Všichni se vydali za ní, i když plukovník Sheppard jen stěží mohl objasnit důvod svého jednání.
,,Otevři to,“ křikla Shiny na plukovníka. Ten na chvíli zaváhal, ale nakonec Shiny vyslyšel. Ta vběhla do místnosti následována svým alternativním já. Obě se vrhly k starému počítači a alternativní Shiny do něj napojila jisté wraithské zařízení.
,,Tak moment, co to děláte?“ plukovník si konečně ujasnil priority a natáhnul se po své zbrani. V tom okamžiku ho někdo srazil k zemi. Plukovníkovi se podařilo se otočit tak, aby se mohl podívat svému protivníkovi do tváře. Byl to podplukovník, jeho alternativní já.
,,Mám to,“ vykřikla alternativní Shiny a kolem celé místnosti se prohnal elektrický výboj.
,,Co jste to udělaly?“ vykřikl plukovník John značně rozčílen a podařilo se mu vymanit se ze sevření svého dvojníka.
,,Zablokovaly jsme tuto místnost,“ odpověděla Shiny, ,,ta loď jsem přijela dobít Atlantis a zničit všechny wraithy. Už stačili zničit všechny úly a nyní vpouští do Atlantis plyn, který zabije všechny živé bytosti. Ukrýt se je naše jediná šance.“
,,To není možné. Nenechám tam svoje lidi zařvat,“ vykřikl John a pokusil se opět otevřít dveře, narazil jen do modrého silového pole.
,,Nemá to smysl. Nemůžeme nic dělat,“ snažil se utěšit svého dvojníka podplukovník.
,,A jak vám mám věřit. Vždyť si spíš s tou...,“ plukovník nedořekl jen namířil prstem na Shiny.
,,Ty si prý studovala u Keraia Meidse,“ zaváhala telepatický alternativní Shiny.
,,Ano,“ odvětila též telepaticky Shiny.
,,Jaké to bylo?“
,,Těžké, dlouhé a vysilující, ale stojí to za to. Přesto nemusíš mi závidět. Vidím, že ses také rozvíjela. Jsi daleko schopnější než já co se týká techniky.“
,,Všimla sis správně.“
,,A navíc jsi i hezčí než já,“ změřila si Shiny svou dvojnici závistivým pohledem.
,,Ty jsi zkušenější.“
,,Jsem jen menší dítě,“ zareagovala Shiny na zřetelnou naivitu v očích své dvojnice.
,,Je to pravda, co jsi mi řekla?“
,,Ano, mám důvod si myslet, že se ta loď pokusí zbavit se všech nepřátel v Pegasu. Lidí i wraithů. Ráda bych ti poskytla naději, ale jsem si jistá, že jsem jejich pohyby přečetla správně.“
,,Co mám dělat?“
,,Taky nesnášíš, když musíš rozhodovat sama za sebe,“ zeptala se Shiny a její dvojnice přikývla, ,,a nebudeš mi to vyčítat, když za tebe zvolím špatně,“ alternativní Shiny zavrtěla hlavou, ,,pak bych se obrátila na jediného spojence, který se ti teď nabízí.“ Obě Shiny se podívali na plukovníka Shepparda, který se momentálně hádal se svým dvojníkem.
,,Máš na to deset dní. Poté bude vzduch čistý a my můžeme opustit tento sklad. Podle síly té lodi si myslím, že jí tento čas bude stačit k vyhlazení všech úlů v galaxii. A podle čísla na boku té lodi si myslím, že nebude jen jedna,“ konstatovala Shiny. Alternativní Shiny si ještě jednou vybavila obraz lodi, který telepaticky projel snad myslí všech wraithů, kteří se nacházeli na Atlantis, a musela dát své dvojnici zapravdu.
Shiny se vzdálila od své dvojnice a chytila za ruku svého Johna. Plukovník se již dohádal a snažil se překonat svůj momentální vztek a pocit selhání.
,,Miluješ mě stále?“ zadívala se Shiny do Johnových očí.
,,Ano a ty mě?“ usmál se John a položil tuto řečnickou otázku.
,,Ano,“ usmála se Shiny, ,,musela jsem se k tobě chovat jako wraith.“
,,A já jsem se k tobě musel chovat jako debil.“
Zatočila se jim hlava. Bylo to silné a omamující, až upadli, a když otevřeli oči, byli opět v tom plátěném stanu.
,,Vítejte zpět,“ usmál se věštec, ,,prošli jste zkouškou.“
,,Zkouškou?“ zaváhal John.
,,Zkouškou,“ usmála se Shiny.
,,Vaše láska je čistá a pevná. Můžeme vám důvěřovat, a proto vám předám to, pro co jste sem přišli,“ věštec vyzval Johna, aby mu podal ruku. John na chvíli zaváhal, ale poté věštce vyslyšel. Byl to jen krátký okamžik, ale věštec mu předal vizi.
,,Vaši přátelé již čekají venku,“ usmál se na Johna věštec. John krátce přikývl a otočil se k odchodu.
,,Ty nepůjdeš,“ otočil se zpět na Shiny, když mu došlo, že nejde za ním.
,,Dej mi chvíli. Ještě se chci na něco zeptat,“ odvětila Shiny a počkala, až John odejde.
,,Vaše schopnosti jsou imponující,“ začala Shiny a počala přecházek kolem věštce v nacvičeném kruhu.
,,Ó, děkuji,“ odpověděl věštec.
,,Tak moc imponující, že by moje královna nebyla moc ráda, kdybych vás nechala žít,“ pokračovala Shiny.
,,Ale tvoje královna je mrtvá.“
,,Vážně,“ pousmála se Shiny a naklonila se k věštci, až byla vzdálenost jejich obličejů pro člověka téměř nesnesitelná. Pohled jejích hadích očí se vpichoval do jeho stařeckých očí a samolibý úsměv lovce si vychutnával strach kořisti.
,,To ne,“ vydechl věštec, když se mu konečně vybavila pravda. V tom okamžiku mu Shiny jednou rukou zakryla ústa a druhou se na něm začala krmit. Alespoň trochu té síly dostala zpět.
,,Otče?“ uslyšela Shiny slabý ženský hlas. Nechala ležet starcovo mrtvé tělo na trůnu a vyčkala příchodu jeho dcery. Jakmile i z jejího těla zbyla jen vyschlá kostra, Shiny vytáhla malé wraithské zařízení, které měla uschované v zadní kapse a zapnula ho. Objevil se přehled všech úlů v galaxii. Shiny poklepala na obrázek nejblíže nacházejícího se úlu. Zadala pár úkonů a zařízení vypnula. Jednoduše poslala nejbližšímu úlu zprávu o planetě vhodné k absolutní sklizni.
Poté Shiny vyšla ze stanu a oznámila strážím, že věštec nechce být pár hodin rušen. Podle jejích rychlých výpočtů by tu měl být úl do hodiny.
Když Shiny přišla k bráně, poručík Ford začal automaticky zadával adresu Atlantis.
,,Všechno vyřízeno?“ otázal se Shiny John a úsměvem.
,,Všechno,“ usmála se Shiny a pokojně prošla bránou zavěšená do Johna.
28.01.2012 01:05:29
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one