Shiny se probudila do klidného rána. Roztomile se v posteli protáhla a rozmrzele si zívla. Poté trošku zamrkala a překulila se na bok. Gavelt spal tak klidně. Shiny natáhla ruku a lehce pohladila jeho tetování pod levým okem. Wraith zavrčel a otevřel oči.

,,Dobré ráno,“ pozdravila Shiny s úsměvem.

,,Dobré ráno,“ odpověděl wraith a lehce políbil Shiny na rty. Když oddaloval své rty, Shiny se k němu ještě toužebně natáhla a o chvíli se jí podařilo prodloužit polibek.

,,Ještě mám nějaký čas,“ řekl wraith a proklouzl svými prsty pod přikrývku. Shiny se jeho dotykům podvolila. Klidně se nechala osahávat, až Gavelt překročil povolenou mez. Rozepnul si kalhoty, přesunul se nad Shiny, ale ta odmítla odtáhnout od sebe kolena.

,,To nejde,“ vysvětlila omluvně Shiny.

,,Promiň, zapomněl jsem,“ sklopil zrak Gavelt a jedním pohybem se dostal z postele. Natáhl se pro kabát a začal se oblékat.

,,Ale můžeš zůstat,“ navrhla Shiny a posadila se na posteli.

,,Raději půjdu. Večer se, ale stav. Přespíme u mě,“ Gavelt se ještě k Shiny naklonil, aby ji lehce políbil a prohrábl jí nenuceně vlasy, ,,měla by jsi trochu přibrat, ať vím, že pode mnou leží žena.“

Gavelt se otočil a spokojeně vykráčel z pokoje. Shiny seděla na posteli. Nemohla se hýbat, nemohla myslet. Bylo to jako ostrý předmět, který jí vniknul do těla, a teď nemilosrdně rozdíral její organy. Ta slova se jí neustále opakovala v hlavě. Bolelo to, ničilo to.

,,Ahoj,“ pozdravil telepaticky Kolus a nečekaje na odpověď, vtrhnul do Shinina pokoje. Seděla tam, jak hromádka neštěstí, ledabyle přikryta přikrývkou.
V obličeji měla jasně čitelnou bolest.

,,Kdo ti dovolil vstoupit?“ rozkřičela se na vojáka, ,,nemáš právo bez dovolení vcházet do pokojů svých nadřízených.“

,,Omlouvám se,“ uklonil se voják a okamžitě se otočil k odchodu.

,,Počkej,“ vzpamatovala se Shiny, ,,promiň.“ Shiny se sesunula na zem. Z úst jí vycházelo bolestné kvílení.

,,Co se stalo?“ zareagoval Kolus a ihned se sklonil k Shiny, ,,ublížil ti někdo?“

,,Ano,“ přikývla Shiny.

,,Kdo?“

,,Gavelt. On... on mi řekl, že... že nevypadám jako žena,“ Shiny ze sebe vydala další sérii kvílení.

,,To bude dobré,“ objal Shiny Kolus, ,,uvidíš.“

,,Taky ti nepřipadám jako žena?“

,,Ale to víš, že připadáš. Jenom máš ještě šrámy jako z války. Musíš počkat, až se to zpraví, zregeneruje.“

,,John nebyl válka.“

,,Já vím, ale zanechal v tobě stopy.“

,,Setore,“ oslovil Shaitere druhého důstojníka. Využil momentu, kdy s ním může být sám, ,,potřebuji si s tebou promluvit.“ Setor se rozhlédl po kontrolní místnosti, kde momentálně kromě nich dvou nikdo nebyl a postavil se do bojovného postavení: ,,Já věděl, že ten den někdy přijde. Upozolňuji tě, že budu bojovat hldě a až do úplného konce.“

,,Mluvit. Já budu vyslovovat slova a ty na ně budeš reagovat.“

,,Já vím, co to znamená,“ Setor se na chvíli odmlčel, ,,takže ty se nebojíš mého případného postupu a následné touhy tě sesadit z pozice plvního důstojníka?“

,,Ani ne,“ odpověděl popravdě Shaitere.

,,Jak to?“

,,No... jsem lepší než ty.“

,,To nejsi,“ odporoval Setor a výhružně namířil na Shaitera prstem. Shaitere ho za prst chytil a rychle mu ho zkroutil, až Setor zakvílel bolestí.

,,Tak vidíš,“ unaveně zavrtěl hlavou Shaitere.

,,Auu Ssss,“ ozval se v odpověď Setor.

,,Jo, promiň,“ odvětil Shaitere a pustil Setorův prst.

,,O čem chceš tedy mluvit,“ zavrčel Setor.

,,Co si myslíš o Shiny?“

,,Talentovaná, ale hodně divná. Nedůvěřuji jí a myslím si, že se na ni nedá ani moc spolehnout. Malé úkoly by nejspíše zvládla, ale nic víc.“

,,Líbí se mi.“

,,Líbí se ti? To jako na nějakou akci, jako člen do nějaké jednotky a nebo... nechceš se doufám na ní klmit?“

,,Ne. U Ga´Hoolu, co s tím všichni máte. Byl jsem v bezvýchodné situaci, každý by to na mém místě udělal,“ pokusil se vysvětlit Shaitere, ale raději hned dál pokračoval v rozhovoru, ,,líbí se mi jako samice.“

,,A už si ji viděl?“

,,Samozřejmě že jsem ji viděl,“ zvýšil hlas Shaitere.

,,A viděl jsi její zadek?“

,,Ano, viděl. Kam tím míříš?“

,,Malej.“

,,To se dá přehlédnout.“

,,A ty vlasy? Oči? Hlas? Tváře? Žebra? Prsa? Ústa? Obličej?...“

,,Dobře, má jisté nedostatky.“

,,Jisté? Ona je jeden velký nedostatek,“ zasmál se Setor. Shaitere ho chytil za loket a rozzuřeně mu zavrčel do tváře.

,,Promiň,“ omluvil se rychle Setor a Shaitere ho pustil.

,,A co hodláš udělat s Gaveltem?“

,,Navrhnu mu obchod. Královnu za Shiny.“

,,Cože?“ vypískl Setor.

,,Vzdám se svého privilegovaného práva na páření se s královnou v jeho prospěch, když mi Shiny přenechá.“

,,Ty se vzdáš pláva na páření?“

,,Ano,“ odvětil chladně Shaitere.

,,To... to nejde. Já vím, že to není nic moc. Pořád na tebe jen křičí – přidej, lychleji, stlkáš vedle...“

,,Kdyby jsi strkal vedle, tak se ozvu taky,“ upozornil Shaitere a po trapné chvíli dodal, ,,prostě jde o to, že k ní začínám něco cítit. Když jsem s ní, tak mě fascinuje, chci znát její názor na každou prkotinu a neustále se jí dotýkat, a když s ní nejsem, jsem to zase já. Nemám jí plnou hlavu, jsem stále schopný se samostatně rozhodovat, ale něco v tom je a já musím zjistit co.“

,,Aha a ploč mi to vlastně říkáš?“ znejistěl Setor.

,,Protože jsem si potřeboval po několika stech letech s někým promluvit a ty jsi jediný, který v tomto úlu připadá v úvahu. Jinými slovy jsme teď přátelé, ať se ti to líbí a nebo ne. Cekneš-li Gaveltovi může se klidně stát, že dostanu nutkavý hlad zrovna v tvé přítomnosti. Chápeš, že?“

John došlápl na povrch té neznámé planety a se svraštělým obočím se rozhlédl po krajině. Byla to normální zalesněná krajina, nikde nic zvláštního, až na ten pocit. John si instinktivně přitáhl samopal blíže k tělu a nespouštěl pozornost z okolní krajinu.

Rozkaz doktorky Weirové zněl jasně. Měli prozkoumat tuto planetu a pokusit se přijít na to, co jí dělá tak odpudivou pro wraithy. Mohlo za tím být cokoliv: Antici, nějací dosud nepoznaní obyvatelé galaxie Pegas i něco nového a velmi nebezpečného, proto jim doktorka kladla na srdce hlavně bezpečnost.

,,To je neuvěřitelné,“ ozval se hlas Rodneyho McKaye z jumpru. Zněl tak naléhavě, že v něm John nepoznal pozitivní ani negativní náboj.

,,Co je neuvěřitelné?“ otočil se, tedy John na Rodneyho a doufal v nějakou oslnivou zprávu.

,,Vybila se mi baterka,“ posteskl si Rodney a otevřel kryt na nějakém bezpochyby lidském zařízení, které měl zrovna v ruce, ,,jak je to možný, vždyť jsem jí nabíjel celou věčnost. Musím ji dobít.“

,,Je to vážně nutné?“ zavrčel nevrle John.

,,Jestli je to nutné?“ otázal se Rodney, ,,více, co je tohle,“ Rodeny ukázal na zařízení, ,,no samozřejmě, že nevíte. Tohle je...“ John, už více neposlouchal, nechal McKaye domluvit a pak všichni čekali nejméně hodinu než se ten krám dobil. Poté vyrazili.

,,Nejsou tu žádné známky života,“ vyčetl Rodney z jiného zařízení tentokrát antické výroby a znovu zalovil v kapse pro to předchozí. Klidně ho vytáhl a zrudl při pohledu na display: ,,To snad není možné! Ono je to opět vybité!“

,,Ale už se nevracíme,“ upozornil Rodneyho John a udělal ještě dva kroky, ale poté se musel zastavit. Rodney sice byl všechno možné, ale hlupák rozhodně ne a to platilo dvojnásobně v oblasti techniky. Když on měl něco nabít, tak to prostě nabité zůstalo.

John nervózně shlédl na své hodinky, byly vybité. Tohle nebylo možné, baterka v nich mu měla vydržet ještě dobrý týden, tak co se tu sakra děje. John potlačil instinktivní chuť ihned opustit tohle divné místo, které se mu nelíbilo už od začátku. Vzpomínka na Shiny mu dodala odvahy, museli se zde připravit a vyčkat, až přiletí úly.

,,Tak jo, buďte opatrní. Na této planetě je rozhodně něco zvláštního,“ upozornil ostatní John a pokračoval dál s poručíkem Fordem v patách. Rodney zůstal tam, kde stál a pokoušel se opět vrátit zařízení do své kapsy, což se mu očividně hned nepodařilo. Teyla mezitím zpozorněla. Ten les kolem byl prázdný. Přistoupila k nejbližšímu stromu, ale měla pravdu. Ve větvích nic nežilo a ani na zemi neviděla žádné stopy po zvířatech. Tohle nebylo normální.

,,Podplukovníku,“ zakřičela Teyla na Johna, ale už neměla šanci nic dodat, protože nejbližším okolím se po zemi prohnal modrý záblesk. John s Fordem pod ním padli na zem a zůstali ležet, jen Teylu s Rodneym to neposlalo k zemi.

,,Co se to stalo?“ otočila se Teyla na Rodneyho.

,,Hlavně se teď nehýbejte. Obávám se, že je to pořád zapnuté,“ odpověděl jí Rodney. Teyla doktora poslechla a klidně stála na místě. Rodney se mezitím sehnul k zemi a odhrnul vrstvu trávy, hlíny a napadaných listů. Pod ní byla jakási plocha z jemu neznámého kovu. Byly to desky, kterými byl veden náboj, který omráčil Shepparda s Fordem.

Rodney se rozhlédl po okolí. Nebylo cesty pryč. Vše zde bylo dokonale postaveno tak, aby to působilo nenápadně, ale zároveň někomu chycenému do této pasti to neposkytovalo sebemenší naději na únik. Vrstva kovu mohla pokračovat i kilometry daleko. Pohnou-li se skončí na zemi v bezvědomí stejně jako John s poručíkem Fordem.

,,Co budeme dělat?“ ozvala se Teyla.

,,Já nevím,“ zavrtěl hlavou Rodney a rychle vysvětlil Teyle do jaké situace se to dostali, ,,maximálně můžeme počkat, až doktorka Weirová pošle posily a doufat, že je dokážeme upozornit dříve než se dostanou do stejné pasti jako my.

,,Ale co ty úly?“ upozornila Teyla.

,,Já vím,“ odpověděl Rodney a poraženě si otřel čelo.

Shaitere měl dobrý pocit. Rozhovor s Gaveltem dopadl slibně.

,,Rozleží se mu to v hlavě a za pár dní bude Shiny moje,“ Shaiterovi se na rtech objevil úsměv dobyvatele. Zahnul za roh, ale v tom uslyšel sirénu, ihned se otočil a běžel přímo do senzorové místnosti.

,,Musíme na křižníky,“ uvědomila si ihned Shiny.

,,To nestihneme, máš zkušenosti se senzory?“ otočil se na ni Gavelt zatímco kolem začínal vznikat předbitevní chaos.

,,Já... ano škola,“ vykoktala ze sebe nakonec Shiny, která byla tak rozrušená, že nedokázala vytvořit kloudnou větu. Azgardskou loď viděla poprvé v životě.

Gavelt chytil Shiny za ruku a už si klestil cestu mezi pobíhajícími nižšími důstojníky, kteří měli hodně práce, a vlekl ji do senzorové místnosti.

Vběhli do malé a běžně vypadající místnosti s pěti křesli. V jednom z nich již seděl Setor a byl značně soustředěn, měl zavřené oči a nehty křečovitě zatínal do opěradla. Byla to malá křesla oproti královskému, ale velmi podobného tvaru, chyběli zde pouze pro trůn typické ozdobné ornamenty. Shaitere se již připravoval usednout do prvního křesla.

,,Chceš šipky a nebo křižník?“ zeptal se ještě Gavelt Shiny.

,,Já... no... eeee...“ Shiny nebyla schopná kloudného slova.

,,Máš šipky,“ rozhodl za ni Gavelt a nasměroval ji k správnému křeslu. Shiny si do něj rychle sedla a pokusila se alespoň trochu uklidnit. Organická chapadílka lodi se zatím natahovali podél jejích rukou a připojovaly ji k centrálnímu myšlení. Shiny si opřela hlavu a zavřela oči. Stalo se.

Všechno se zjednodušilo. Nával myšlenek, který by jí normálně drásal podvědomí se uklidnil. Vše bylo tak vyrovnané. Mohla vnímat vše dohromady, a nebo každou jednotlivou šipku zvlášť. Bylo to ohromující.

Azgardská loď nebyla nijak velká, rozhodně to nebyl plánovaný útok. Azgardi byli tímto náhodným setkáním stejně překvapeni jako wraithi a možná, že ještě víc, protože než stačili vypálit první sadu střel, šipky již útočili na jejich štít. Nikdo nemohl tušit, že když úly vystoupí z hyperprostoru, což museli dělat pravidelně jelikož jejich lodě byly organické a trvalý let tedy nebyl možný, narazí na Azgardskou loď zrovna v místech, kde neměla vůbec co pohledávat. Navíc zde byla jen jedna a letěla normální rychlostí jako by směřovala nedaleko, a nebo znedaleka přilétala. Netrvalo to dlouho a azgardský štít selhal. V tom samém okamžiku si Atgardi uvědomili do jaké se dostali situace a pokusili se zapnout hyperpohon, nevyšlo to. Systémy selhaly pod dobře mířenou palbou a přetížením. Azgardům se ještě podařilo zničit jeden křižník a poškodit dva další a jeden úl než zmizeli v jasném světle výbuchu.

Shiny se opět mohla volně nadechnout. Nemělo to být nepříjemné, ale ona nebyla připravena na takový nával zodpovědnosti. Gavelt již stál vedle ní a galantně jí podal ruku. Chytila se ho. Když odcházeli z místnosti, všimla si ještě Setora zmítajícího se na zemi a s očima nezvykle protočenými pod víčky. Pamatovala se výklad o tom, co se stane s tělem, když bude takto zasaženo, Setor totiž ovládal onen křižník, který byl zničen. Potrvá to několik minut než si mozek uvědomí, že je vlastně naživu a přijme svoje tělo, ale těch pár minut vypadalo velmi odpudivě.

Shiny měla nutkání vrátit se k Setorovi a chytit ho za ruku. Mluvila by na něj a možná by alespoň trochu zmírnila tu bolest a nicotu, kterou teď jistě musel cítit. Ale nemohla, Gavelt ji pevnou rukou táhl ven. Ještě koutkem oka spatřila Staitara, jak se sklání nad zmítajícím se Setorem. Byl první důstojník, byla jeho povinnost zde teď být, ale z výrazu mu Shiny četla, že to nedělá jen z povinnosti.

,,Možná,“ zaváhal Rodney stále uvěznění v důmyslné pasti.

,,Ano,“ ozvala se Teyla, kterou nečinnost již obtěžovala a bála se, aby nepropásly příležitost k záchraně Shiny.

,,Máte u sebe něco gumového?“ zeptal se Rodney. Teyla se opatrně sehnula a nadzvedla svou nohavici, pod kterou se ukrýval nůž.

,,Myslíte něco takového?“ zaváhala Teyla a ukázala na gumovou rukojeť nože, který nebyl Athosanské výroby.

,,Skvěle,“ zajásal Rodney, ,,zkuste s ním opatrně rozříznout kůru toho stromu, u kterého stojíte.“ Rodney tiše doufal, že elektrický proud se nedostane přes gumu, jak by tomu bylo normálně, ale nemohl tušit jestli zde nejsou nějaké jiná překvapení.

,,Mám to,“ potvrdila Teyla a nedůvěřivě se zahleděla do modře blikajících drátů, kterými byl kmen vyplněn.

,,Zkuste jeden přeříznout,“ bylo to hloupé, to musel Rodney uznat. Přece by v tak vyspělé pasti nebyla taková nedokonalost jako jednoduše přeříznutelné dráty. Pletl se. Jakmile se Teyle podařilo přeřezat jediný drát, celý obvod se vypnul.

,,Přestalo to blikat,“ nahlásila Teyla poctivě. Rodney tomu zezačátku nemohl uvěřit. Vytáhl sušenku z kapsy u kalhot a hodil ji pár metrů před sebe a vážně žádný proud.

,,Tupci, já bych to udělal líp,“ povzdechl si Rodney, v tom si však všiml Teyly, která již běžela zkontrolovat Johna s poručíkem, a rychle ji následoval. Trvalo to jen pár minut a oba se probrali.

Shaitere byl předvolán do komnat královny. Nevěděl proč, ale nečekal nic důležitého, nejspíše jen nějaká rutinní záležitost. Dveře se před ním automaticky otevřely a poté i zavřely. Vše by se zdálo bylo v pořádku, až na Gavelta.

,,Co ten tady u Ga´Hoolu dělá,“ pomyslel si Shaitere tak, aby to nikdo neslyšel.

,,Shaitere?“ oslovila prvního důstojníka královna.

,,Ano, má královno,“ sklonil hlavu Shaitere.

,,Třetí důstojník mě informoval o něčem velmi nepatřičném,“ začala královna svou řeč velmi nepříjemným tónem. Shaitere si ihned změřil koutkem oka Gavelta. Tvářil se mimořádně arogantně, ,,myslela jsem, že nemusím připomínat jaké výhody by pro nás měla Shiny na naší straně. Nechápu tedy, jak se opovažuješ plést se do věci, které se tě netýkají. Mimoto jestli nemám již nadále chuť se se mnou pářit, mile ráda tě jí zbavím. Od teď jsi mým druhým důstojníkem. Gavelt je prvním a Setor třetím. To je vše a měj na paměti, že jsem byla ještě velmi mírná.“ Královna probodla Shaitera ještě jedním nepříjemným pohledem, ale pak očima rychle kmitla ke dveřím.

,,Omlouvám se, že ruším. Skvěle jste tu téměř všichni,“ zaševelila Shiny a kvapně vkráčela do prostředku sálu, ,,přemýšlela jsem nad tou Azgardskou lodí a pořád mi to nešlo z mysli a pak jsem si na quicku vyhledala další nesrovnalosti. Myslím, že to mám. Nedávno na odsud nedaleké planetě zmizel vysoce postavený wraith. Ano, můj strýc. To už je velmi podezřelé. Nemusím upozorňovat na to, že ta loď neletěla hyperpohonem, takže musela vyletět poměrně nedávno nebo mířit blízko, a nebo prostě mít něco v plánu. Takže v okolí je asi pět planet, které připadají v úvahu. Poškozený úl bude opravený za pár hodin, a pak se můžeme vrátit a ty planety prozkoumat,“ shrnula situaci Shiny a vítězně se usmála na královnu. Ta však nijak oslněna nevypadala ani ostatní v sále.

,,Vím, že máš jisté sympatie k Atlantis, ale takovými hloupostmi ničeho nedocílíš,“ královna při posledních slovech nepříjemně zvýšila hlas.

,,Ale ne. Já to myslím upřímně, vážně. Gavelte?“ Shiny se otočila na svého chlapce a očekávala podporu.

,,Plně souhlasím s královnou. Chováš se přehnaně průhledně,“ po těchto slovech se Gavelt uklonil královně a vyšel ze sálu. Shiny zde zůstala stát sama a opuštěná bez pomoci.

Hluboce se uklonila královně a urychleně opustila sál. Na chodbě zmáčknula tlačítko od zvláštní obdoby výtahu a unaveně opřela hlavu o zeď, až uslyšela kroky. Rychle se narovnala a pokusila se vypadat hrdě a nezdrceně. Byl to Shaitere. Postavil se vedle ní zrovna v momentě, kdy se wraithský výtah otevřel. Shiny se Shaiterem do něj vstoupili. Dveře se zavřely.

,,Shiny,“ začal rozhovor Shaitere, ,,teď musím něco udělat. Vím, že s tím královna plně nesouhlasí, ale až a jestli se to dozví již bude pozdě. Je to to nejvhodnější, co mohu v dané situaci udělat. Tvé chování mě o tom přesvědčilo.“ V Shiny zatrnulo. On ji teď zabije? To ne!

Shaitere se k Shiny naklonil, ale místo pálivé bolesti, ucítila Shiny hřejivý dotek rtů. Obtočil ji ruku kolem pasu, aby si ji mohl přitáhnout blíže. Prsty jí zajel do vlasů. Trvalo to pár vteřin a pustil ji. Dveře se opět otevřely a on v klidu odešel. Shiny tam zůstala stát zcela zmatená.

,,Kolusi,“ vtrhla Shiny do pěšákova pokoje. Byl to chudý a velmi malý pokoj s jedním stolem zaházeným rozloženými zbraněmi a čistidly a dvěma palandami. Bylo zde jen jedno malé okno s ne moc dobrým výhledem. Kolusovi spolubydlící zde nebyli. Jen Kolus seděl na své posteli vpravo dole a čistil si boty.

,,Děje a moc. Královna na mě byla ošklivá a Gavelt se mě nezastal a pak mě Shaitere políbil.“

,,Cože?“ podivil se Kolus. Shiny se zhluboka nadechla, aby se mohla uklidnit a pomalu začala znovu s vysvětlováním celé situace.

,,Takže ty sis v prvním okamžiku myslela, že tě chce sníst,“ konstatoval Kolus obeznámen se všemi fakty.

,,Ano. Málem jsem vytrhla kus zdi, abych si měla čím chránit hrudník,“ přiznala se Shiny a konečně se posadila na Kolusovu postel hned vedle něj, ,,jo a málem bych zapomněla. Mám pro tebe překvapení. Rozvrhla jsem ti směny tak, že splníš předepsané práce na tři roky dopředu již za půl roku a pak máš zarezervované místo u historiků.“

,,U historiků?“

,,Ano, už nebudeš jen obyčejný pěšák. Ty máš na víc, vím to již od chvíle, kdy jsem tě poznala.“

,,Mají zpoždění,“ poznamenal Rodney jakmile z hyperprostoru konečně vylétly tři úly doprovázené několika křižníky. Seděli teď již bezpečně v jumpru doprovázeni dalšími dvěma jumpry.

,,Jinak by jsme je nestihli,“ poznamenal John a trochu se otřásl při pomyšlení na tu divnou planetu. Již na ni nechtěl ani vkročit, i když věděl, že nebude mít na výběr. Doktorka Weirová na ni nejspíše bude chtít v budoucnu vyslat průzkumný tým.

,,Vidíte to?“ ukázal poručík na jeden z úlů. Byl poškozen a dveře do garáží byly otevřeny.

,,Jdeme na věc,“ usmál se John nad touto šťastnou náhodou.

Shiny měla opět veselou náladu. Rozhodla se nemyslet na nic. Broukala si jistou melodii, když se otáčela, a v tom padla do něčí mužské náruče. Zvedla hlavu a rozpoznala Gaveltův obličej.

,,Mám pro tebe novinku,“ oznámil jí, chytil ji za ruku a vedl ji směrem k trůnnímu sálu.

,,Dobrou novinu?“ zaváhala Shiny stále v dobré náladě.

,,Částečně ano a částečně ne,“ odpověděl Gavelt a jeho rysy ztuhly.

,,Co se děje?“

,,Podařilo se nám zadržet skupinu lidí, kterým se podařilo se dostat na náš úl. Nevím, co chtěli, taková pošetilost. Královna je zrovna vyslýchá. Na jednom z nich jsem se již krmil. Měla jsi pravdu, jsou chutní. Ale k tomu hlavnímu, je mezi nimi i ten tvůj bývalý John.“ Shiny se na chvíli zastavil dech. Doufala, že to Gavelt nezaregistroval, i když opak byl pravdou. Přesto na sobě nedal nic znát. Byl již příliš podrážděný z počtu samců, kteří mají o Shiny zájem, a chtěl tuto kapitolu co nejdříve ukončit. Šli pokojně dál.

,,Takže teď mu budeš moc klidně říct, že je mezi vámi konec, a pak budeš jen moje. Přesně jak jsi mi navrhla.“ Shiny se podvědomě usmála. Její plán vycházel přímo skvěle. Věděla, že když bude trvat na tom, že Gavelta nikam dál nepustí dokud jí nedá příležitost promluvit si s Johnem. Dříve nebo později k tomu dostane příležitost a pak, v Johnově přítomnosti, již jistě něco vymyslí. Proto hrála to trochu příjemné divadýlko na jeho dívku. Nikdy by s ním skutečně nechodila. Na to Johna až moc milovala a navíc to byl nepřítel, který bojoval proti ní a co je mnohem důležitější i proti její královně.

,,A ta špatná zpráva?“ vzpomněla si Shiny na Gaveltovu úvodní řeč.

,,Ten pěšák, s kterým jsi se často bavila, je mrtev.“

,,Jak?“

,,Zabili ho ti lidé. Měl zrovna službu v garážích na tom poškozeném úlu. Vnikli do garáží a byl zabit při přescelce.“ Shiny se podlomili kolena. To ona ho tam poslala. Stáhlo se jí hrdlo, nemohla dýchat. Byl to její přítel, byl. Nepřirozené kvílení jí uniklo z úst. Nemohla myslet, nemohla mluvit, nemohla nic. Byla to její vina.

Nemohl ji takhle nechat. Pokusil se jí vysvětlit, že ji takhle nemůže nikdo najít, ale ona nechápala. Telepaticky ani ústy nepromluvila. Hlavu měla plnou viny a z úst jí vycházel jen nářek.

Slyšel kroky přicházející hlídky, tudíž neměl moc na vybranou. Rychle otevřel dveře do skladu a odnesl tam Shiny. Zavřel právě v čas. Ovinul její ruce kolem svého krku, nechápal její žal. Nikdy nic takového ani vzdáleně se podobajícího se tomu neprožil. Bylo mu to odporné. Celá ta její komedie mu byla nadmíru protivná. Proč jen on ji musel dostat na starost. Mile rád by ji předal tomu Shaiterovi, ale nerad se nechal připravovat o to, co je jeho. Navíc mu přinášela možnost zapůsobit na královnu, pokud svou práci odvede dobře.

Dělal jen to, co mu radil instinkt. To, co by ji mohlo uklidnit a utišit. Nechápal její žal a ani ho nechtěl chápat. Byl to praktický wraith. Věděl, že to, co zrovna dělá, je pro čtvrtého důstojníka velmi nevhodné a uměl vykonat optimální řešení v optimálním čase.

Uklidnila se. Postavila se. Byla schopna jít dál. Ovinula se kolem Gaveltova boku, potřebovala teď jeho přítomnost. Teď jako nikdy předtím si uvědomovala jeho praktičnost, právě teď kdy přišel rozhodující moment – výběr. Muž či wraith?

Vstoupila do trůnního sálu následovaná Gaveltem. Letmo přejela očima ty, kteří klečeli před trůnem. Byl to Rodney, Teyla, nějaký voják, poručík Ford, major Lorne a John. Srdce se jí probudilo a viděla i jeho naději a štěstí v jeho výrazu. Kdo z nich ale zabil Koluse? Otočila se na Gevelta. Musel to vědět.

,,Kdo z nich ho zabil?“ zeptala se ho telepaticky. Odpověď přišla rychle. Shiny se jen chladně otočila na doktora McKaye. Nenávist jí zaplavila celé tělo. Jeho ani neměla ráda, jeho přeci nesnášela. Zabil jí přítele, jak mohl, co si myslel?

A pak to ucítila, byl to slabí pocit někým vyslaný. Otočila se tím směrem. Jak jen na ni mohla zapomenout. Teyla jí připomněla důvod proč to všechno vlastně dělá. Je oddaná své královně a vždy bude. Nezáleží na tom, co se děje, a nebo co se stane. Splnit rozkaz je pro ni vše.

Shiny se chtěla otočit a praštit wraitha, který stál za ní, ale ruka se jí zarazila ve vzduchu jakoby ji někdo chytil. Ozval se ženský smích.

,,Věděla jsem, že to nakonec uděláš. Jsi hloupá. Mohla jsem ti dát vše, ale ty jsi prostě musela odmítnout,“ pronesla královna. Sestoupila ze svého trůnu a volným krokem se prošla až k Shiny, ,,ale stejně tě potřebuji. Mám pro tebe poslední úkol, ale k tomu se potřebuješ najíst.“

,,Ne,“ šeptla Shiny jakmile si uvědomila o co královně jde. Bylo již pozdě, to ona vedla její kroky. Donutila ji dojít k Johnovi. Donutila ji zvednout ruku. Mohla se bránit jak chtěla, ale bylo to marné. Krmná ruka se instinktivně připravila ke krmení, tomu nemohla Shiny nijak zabránit a pak stačilo jen přiložit.

Teyle přišla relativně rychle na to, co se tady děje. Nejdříve se pokoušela Shiny pomoci tím, že zablokuje královnin vliv na ni, ale nešlo to. Královna byla až moc silná, a pak dostala Teyla nápad. Za královnou momentálně stál jeden z wraithský pěšáků. Shiny Teyle vyprávěla o hierarchii wraithů. Vyprávěla jí též, že pěšáci nebývají moc chytří a jsou velmi snadno ovlivnitelní, protože jsou vlastně zvyklý plnit rozkazy.

Teyla vlastně jen okopírovala to, co dělala královna Shiny, jen si vybrala jiný cíl. Stačil jen jeden krok. Wraith uposlechl. Vytáhl nůž a bodl královnu. Bylo to rychlé a nečekané, nikdo to nečekal, a tak nikdo včas nezareagoval. Královna si rukou stlačila krvácející ránu v boku. Nebylo to smrtelné zranění, ale stačilo na vyrušení ze soustředění.

Shiny ihned sundala svou ruku z Johna a ohnala se po wraithovi, který stál za ní. I poručík Ford, Teyla a major Lorne využili příležitosti a pokusili se zpacifikovat wraithskou stáž kolem.

Johnovi chvíli trvalo než si uvědomil, co se stalo, pokusil se vstát, ale byl tak slabí a v tom ho chytila něčí ruka a podržela ho tak, že již nepadal.

,,To bude v pořádku, miláčku. Promiň mi to, prosím,“ zazněl mu do ucha wraithský hlas.

Nezdržovali se. Sebrali pár zbraní wraithským vojákům, které poslala k zemi Shiny v korunní místnosti a rychle spěchali k jumpru.

,,Počkat,“ zastavila se Shiny a rychle podala Johna majoru Lornovi, ,,musím ještě něco zařídit.“

,,Je to nutné?“ zaváhal major Lorne.

,,Je,“ přiznala Shiny.

,,Jdu s vámi,“ rozhodl se poručík Ford a oba se vydali úzkou, tmavou chodbou.

Stephan s majorem Bauerem seděli v jedné z cel v úlu. Byla to normální místnost s mříží a žádným nábytkem. Oba seděli na zemi a dívali se do zdí. Nemluvili spolu. To, že major Bauer Shiny proklínal a Stephan v ní viděl jedinou naději, mezi nimi vyvolávalo jen zbytečné hádky. Už byli unaveni.

Majora Bauera občas napadl plán útěku, ale povětšinou byl silně nedomyšlený a zatím ani jednou nevyšel. Mohli jenom sedět a čekat, což majora silně znervózňovalo. Jestli před tímto zatčením Shiny nenáviděl, pak teď se stala jeho úhlavní nepřítelkyní.

Zdálo se mu to a nebo snad ne. Kroky? Byli rychlé, někdo běžel směrem sem. Stephan se postavil a silněji se zaposlouchal. Bylo to možné a nebo se už dočista zbláznil? A v tom je uviděl.

Shiny přiběhla k protější zdi a sobě vlastním pohybem otevřela mříž. Poručík Ford pak jen popohnal oba vězně ven.

Jakmile se první skupinka dostala do jumpru, nastal problém. Podplukovník Sheppard byl již zcela v bezvědomí a všichni ostatní piloti, kteří řídili další dva jumpry byli již mrtví.

,,Já to zvládnu,“ prohlásil hrdinně Rodney.

,,Jste si tím jistý?“ ujišťoval se major Lorne.

,,Ano,“ odpověděl Rodney a sedl si na místo pilota.

Netrvalo to dlouho a do jumpru vběhla i druhá skupinka pronásledovaná zuřivou palbou.

,,Jsme všichni?“ ujistil se major Lorne a následně se otočil k doktoru McKayovi, ,,můžete.“

Doktor McKay již na nic nečekal a zvedl jumpr od země. Dvakrát až třikrát ho odřel a poté vylétl z úlu. Netrvalo to dlouho a několik šipek se ho jalo pronásledovat. Rodneymu se podařilo dostat se onu tajemnou planetu a proletět bránou. Naštěstí se ho tentokrát nezmocnila žádná past.

John ucítil pohyb pramenů vlasů na svých tvářích a ucítil tu nádhernou vůni něčeho neznámého, co měl už dlouhou dobu spojeno jen s jednou osobou. Otevřel oči a nemýlil se. Jeho očekávání bylo naplněno.

Když ji po tak dlouhé době spatřil v tom úlu, nebyl schopen slova a i teď, po tolika hodinách, stále mlčel.

,,Promiň,“ zašeptala wraithka a pohladila ho po tváři. Nezměnila se.

Neodpověděl. Pohladil ji bříšky prstů po tváři a přitiskl si ji k tělu. Teď to bylo správně. Byl by schopen obětovat cokoliv, jít kamkoliv a udělat vše, aby to takhle bylo napořád – oni dva spolu.

Jen jedna otázka musela být ještě vyslovena: ,,Kolik sis vzala?“ Nebyla to zrovna ta nejlepší první věta, ale musela padnout.

,,Něco kolem pěti let,“ odvětila wraithka a pohladila Johna po vlasech. Kolem uší již měl šediny a oči mu lemovaly vějířky hlubokých vrásek, ,,jak se cítíš?“

,,Jde to,“ odpověděl John a na chvíli se zarazil než dodal, ,,klidně bych ti přenechal všechen svůj život, kdybych věděl, že budu umírat vedle tebe.“

,,Mluvíš o smrti. To se ti nepodobá.“

,,Není se čemu divit, před pár hodinami jsem zestárl o pár let,“ John to myslel jako vtip, ale Shiny do smíchu nebylo: ,,Odpustíš mi to někdy?“

,,Není co odpouštět. Nebylo to z tvé hlavy, přinutila tě,“ Shiny se uvolnila v Johnově náruči a spokojeně začala příst, ,,nevíš k čemu tě chtěla ta královna přesně využít?“

,,Ne, nevím,“ odpověděla po pravdě Shiny, ,,a popravdě řečeno je mi to i jedno. Stejně jí to teď již nevyjde.“

Major Bauer seděl u stolu ve společenské místnosti. Nemohl a ani nechtěl ze své mysli vyhnat vzpomínky na křik svých mužů, když umírali. Vztekle udeřil do stolu a otevřel další z karet, které ležely před ním na stole. Doktorka Weirová mu je dala, aby si mohl doplnit svůj tým o nové lidi, když neoblomně trval na okamžitém nasazení bez jakýchkoliv úlev nebo dovolených, které mu doktorka nabízela.

Major se horlivě začetl do otevřené složky. Věděl, co hledá. Sestaví ten nejlepší tým. Hlavním atributem k přijetí bude nenávist k wraithům na život a na smrt.

26.12.2011 19:27:01
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one