Shiny se ještě na chvíli zarazila. Bylo to v pořádku, ještě měla čas. Stejně jako zvířata i wraithi ještě neměli potlačený onen smysl pro čas. Shiny stačila pouhá chvíle soustředění a poznala zda má ještě čas či nikoliv.
Přešla ke dveřím ze svého luxusního pokoje a sehnula se ke svým novým botám. Byly vzorně naleštěny, až se přímo blýskaly. Překrásné černé kozačky se zapínáním na háčky a ozdobnými černými tkanicemi z kvalitního materiálu. Když je poprvé uviděla, objala je samou radostí z té nádhery. Konec konců to byla žena a všechny ženy mají jistou slabost pro hezké věci.
Shiny si dopnula kozačky a ještě se otočila k zrcadlu. S lehkým úsměvem na rtech si upravila límec kabátu a prohlédla si sama sebe. Líbilo se jí, co vidí. Kabát signalizoval důležitost jejího postavení, něco znamenala. Tady v tomto úlu něco znamenala. Úsměv jí ztuhnul na rtech.
,,A co John?“ proběhlo jí náhle myslí. Bylo jí smutno, zase. Jakoby nestačily ty noci, které proplakala pod dekou, než jí došly slzy. Otevřela dveře a vyšla na chodbu. Nevnímala okolí, jen šla. Určitě měla ten neutrální wraithský výraz, který John tak nesnášel. Nemohla na něj myslet, teď ne. Pokusila se myslet na různé hlouposti, ale myšlenky se jí vždy vrátily zpět na to samé místo. Johnův úsměv, jeho vůně, zvuk jeho kroků, zvuk jeho hlasu, jeho zlozvyky a jeho vtipné poznámky, jak ji umí políbit, jak ji umí obejmout...
Nevšimla si ho. Myslí byla někde jinde, a tak nevnímala vojáka, který nesl nějaké těžké krabice. Narazila do něj ramenem a už jen slyšela, jak krabice těžce narážejí o zem. Voják se okamžitě sehnul, aby věci posbíral. Shiny se sehnula také, aby mu pomohla.
Voják byl velmi rychlí. Stačila mu podat jen jednu z krabic. Nevěděla, co říct a on to také nevěděl. Dívali se chvíli na sebe a čekali. Byla to taková trapná chvíle ticha. Shiny věděla, že musí něco říct, ale nevěděla co. Jak moc jí její nové, vysoké postavení nutí chovat se arogantně, sobecky a bezcitně?
,,Promiň, moje chyba,“ poskládala konečně slova Shiny.
,,Ne, to je v pořádku,“ telepaticky odpověděl voják téměř ihned.
,,Kam to neseš?“ zeptala se Shiny opět plně sama sebou.
,,Do terciárního skladu.“
,,Nechceš s tím pomoct?“ Shiny ani nevěděla, jak jí to napadlo. Prostě měla ještě čas do schůze a on toho nesl moc.
,,To je dobré,“ telepaticky odpověděl voják, když si poněkolikáté pohledem změřil vyhublou důstojnici, ale poté ze slušnosti dodal, ,,jestli chcete vezměte jednu z těch krabic a můžete mi pomoct.“
,,Dobrá,“ odvětila Shiny a popadla krabici hned nahoře a rozešla se.
Pár metrů šla klidně, ale poté se začala otáčet. Ten voják, který šel za ní, byl průměrně vysoký, měl velké svaly a dobrý návyk na hygienu. Shiny se podvědomě usmála. Zabočila za roh a již nemohla pokoušet svou zvědavost.
,,Kdo jsi?“ zeptala se Shiny telepaticky.
,,Jen voják,“ přišlo jí v odpověď.
,,Na vojáka se mi zdáš až moc civilizovaný.“
,,Civilizovaný? Vy důstojníci si myslíte, že jsme jen tupé bytosti plně pod vaší kontrolou. Podle vás si ani sami nedokážeme otevřít dveře,“ rozzuřil se voják.
,,Myslíš ty dveře, které se otevírají automaticky a nebo ty na kód?“ zeptala se Shiny. Voják si přehodil krabice do jedné ruky a vytrhl Shiny z rukou tu, kterou nesla ona. Vyrazil rychlým krokem a podvědomě se mu v hrudníku rozzvučelo nepřátelské vrčení.
Shiny zaplavil náhlý pocit viny. Neměla to říkat, neměla to říkat takhle. Přidala do kroku a za chvíli dohonila onoho vojáka. Snažil se sice až moc okatě jít tak rychle, aby Shiny unikl, ale nepodařilo se mu to. Shiny popoběhla a už pochodovala vedle něj. Voják se pokusil ještě přidat do kroku, ale Shiny už tolikrát ladila krok s různými důstojníky, že bylo nemyslitelné, aby ji předešel. Běžet nemohl, utrpěla by tím jeho důstojnost.
,,Nechtěla jsem tě urazit,“ řekla Shiny, ale v odpověď jí přišlo jen nepřestávající bručení. Ani se na ni nepodíval.
,,Omlouvám se,“ pokusila se Shiny ještě jednou, ale opět bez reakce.
,,Co mám ještě říct. Jsem trdlo. Někdy něco řeknu a nebo si pomyslím a nemyslím na následky. Vím, je to nerozumné a dětinské a možná jsem taková. Přece... kdybych to nemyslela vážně, tak tu teď nestojím a neomlouvám se ti,“ vyjádřila se Shiny a vrhla na vojáka jeden ze svých upřímných pohledů.
,,Podrž to,“ zabručel voják telepaticky a vrazil Shiny do náručí všechny krabice, až se zakymácela v kolenou, ale podařilo se jí neupadnou a vše udržet. Voják rychle zadal potřebný kód do dveří od skladu a otevřel je. Poté si vzal zpět všechny krabice, rázně vkráčel do skladu a položil krabice do jedné z polic. Shiny pomalu vešla do skladu za vojákem a pozorovala, jak provádí zběžnou inventuru.
,,Jak se jmenuješ?“ zeptala se Shiny vojáka a prořízla tím ticho.
,,Proč si to nezjistíš?“ odvětil telepaticky voják.
,,Nechci se ti hrabat v hlavě.“
,,Kolus.“
,,Mohu za tebou někdy přijít, Kolusi?“ navrhla Shiny, ale voják dlouho neodpovídal. Čekala pár minut, ale poté jí už byla dlouhá chvíle a navíc již musela odejít, a tak se otočila k odchodu.
,,Mám službu v garážích. Přijď, je tam nuda,“ ozval se náhle voják, když už to Shiny ani nečekala. S úsměvem se natočila a ještě jednou si přeměřila Koluse pohledem, aby si zapamatovala jeho vzhled.
,,Jdeš pozdě,“ zavrčel nervózně Gavelt. Stál před komnatami královny a nervózně přešlapoval.
,,Ne, jen jsem ostatní dala více prostoru se připravit na můj příchod,“ usmála se Shiny a proklouzla kolem Gavelta do trůnního sálu. Zrak jí sjel po vysokém a majestátním stropě, po velkých postranních sloupech, až k překrásnému a bohatě zdobenému trůnu, postaveném na stupínku tak, aby získal na důležitosti, na kterém seděla královna. V obličeji měla zvláštní výraz. Bylo v něm trochu znudění, středně napětí a malinko únavy. Seděla důstojně.
,,Královno,“ ozval se Gavelt za Shiny a lehce se poklonil.
,,Královno,“ zareagovala ihned Shiny trochu vytržená ze svého zamyšlení.
,,Staitare,“ pokynula královna svému prvnímu důstojníkovi a ten začal zdlouhavou přednášku o dosud zjištěných informacích o Atlantis.
,,To je hloupost. Nevyjde to,“ odporoval Shaitere Gaveltovi.
,,Není můžeme to provést,“ trval na svém Gavelt.
,,Moc nebezpečné,“ zavrtěl hlavou Shaitere.
,,Co si o tom myslíš ty?“ otočil se Gavelt na Shiny. Shiny s sebou cukla a probudila se ze svého zamyšlení. Opět jí myšlenky uklouzly jiným směrem. Myslela na Johna. Na to, co právě dělá a na to jestli ho znovu uvidí. Na mysl se jí vloudila i myšlenka, co se stane, až napadnou Atlantis. Zvládne do té doby na něco přijít.
,,Já... no...,“ předstírala Shiny, že přemýšlí, aby získala čas a nalezla nějakou neutrální odpověď, aby zakryla skutečnost, že je úplně mimo.
,,Myslím, že by jsme se měli zeptat na něco jiného,“ vmísil se do debaty Setor a otočil se na Shiny, ,,mají nějaké lodi třídy Aulola?“
,,Tak Aulolu nemají ani jednu,“ usmála se Shiny a podívala se posměšně na Setora, který v ten okamžik rozzuřeně zatínal pěsti.
,,Uklidněte se. Nemám čas ani náladu řešit vaše malichernosti,“ ozvala se náhle královna svým ostrým hlasem. Všichni důstojníci okamžitě uposlechli a nastalo ticho. Když Shiny kajícně sklápěla zrak k zemi spatřila na Shaiterových rtech náznak úsměvu. Smál se, ale čemu se smál?
Jakmile schůze skončila, Shaitere se zvedl jako první a vyšel ze sálu. Shiny ho následovala, protože s ním již delší dobu potřebovala mluvit. Sbírala potřebnou odvahu a konečně byla odhodlána. Shaitere šel vyváženým krokem, zastavil se po pár metrech u velkého skla, které skýtalo ohromující výhled na hvězdy. Uvolněně zvedl hlavu a protáhl si ztuhlý krk.
,,Shaitere,“ pozdravila Shiny a postavila se vedle něj. Koutkem oka si ji změřil a pak se opět zadíval do hvězd.
,,Shiny,“ oplatil její pozdrav.
,,Můžu s tebou mluvit?“ zeptala se Shiny a v hlase se jí leskla znatelná nejistota.
,,Mluv.“
,,Jak jsi mě dokázal přeprat?“
,,Tak to ti vrtá v hlavince?“ rozesmál se Shaitere.
,,Ano, vrtá. Jak?“
,,Takhle,“ oznámil Shaitere a pobaveně si změřil Shiny pohledem. Poté z kapsy v kabátě vytáhl malou minci. Položil si ji na hranu bříška ukazováčku a nehtem palce jí vystřelil směrem nahoru. Nesčetněkrát se ve vzduchu otočila a spadla wraithovi do připravené dlaně. Ten ihned po dopadu mince zaťal dlaň v pěst a uvěznil v ní minci.
,,Na minci jsou dvě strany. Tmavá a světlá. Jaká je navrchu?“ zeptal se Shaitere Shiny.
,,Nevím,“ odpověděla popravdě Shiny, ,,nevidím skrz předměty ani nevím, co se stane. Pouze umím vyčíst jednání lidí z tváří a myšlenek. Mince nemyslí ani nemají tváře.“
,,Tmavá,“ usmál se Shaitere na právě otevřenou dlaň. Ležela v ní mince tmavou stranou nahoru, ,,takto jsem to udělal. Nechal jsem jednoho z vojáků o pár chodeb dál, aby házel mincí a vždy mi telepaticky sděloval, která stana padla. Proto si nemohla využít svoje nadání. Nemohla jsi zjistit, co udělám než to udělám, protože jsem to sám nevěděl. Vždy jsem vymyslel dvě možnosti a rozhodl jsem se, až podle mince. Jsi velmi dobrý bojovník, ale to já také, proto byly síly vyrovnány.“
,,Vyhrál by jsi,“ zašeptala Shiny.
,,Jsem starší než ty. Vlastně jsem už moc starý. Mám zkušenosti, které ty nemáš. Až ti bude tolik kolik je mě, možná budeš lepší než já.“
,,Ale to ty budeš opět starší a lepší než já,“ usmála se Shiny.
,,Ano,“ zasmál se wraith, ,,ale upřímně řečeno se na to vůbec netěším. Mění se to, vše se mění. Doba, technologie, strategie. Začíná to být únavné.“
,,Já myslím, že jsi úžasný. Všichni wraithi by měli být jako ty,“ řekla Shiny a lehce pohladila wraiha po zápěstí, ,,až na ten kanibalismus, samozřejmě.“
,,Samozřejmě,“ rozesmál se wraith a zadíval se Shiny do očí, ,,když jsem byl mladý. Rozhodlo se, že se budeme neplodných samic zbavovat. Až ke stáří jsem zjistil, jaké je v nich kouzlo.“
,,To není kouzlo samice. To je kouzlo rebela. Já jsem rebel,“ prohlásila Shiny a majestátně zvedla prst a ukázala na sebe.
,,Rebel?“ usmál se wraith.
,,Ano, rebel. Dovol mi ukázku.“
,,Vyhovuje se,“ odpověděl s úsměvem Shaitere. Shiny na chvíli zavřela oči a ukázala wraithovi jednu se svých vzpomínek: Shiny se nadechla a zahákla se rukama o stranu kokpitu tak, aby se mohla rychle a elegantně dostat ven. Vzpěr, zdvih a seskok. Stála na zemi. Tento pohyb dokázala, až nad poměry elegantně.
Znovu se nadechla a prohlédla si wraithy kolem. Byli to čtyři důstojníci a šest vojáků. Již ji očekávali. Přestoupila z jiného úlu. Byla za ni vyplacena povinná renta a vše bylo podle plánu.
Shiny se zhoupla v bocích podle svého nově vymyšleného rytmu a rychle vykročila směrem ke skupince. Kabát na ní nezvykle povlával. Byl roztrhaný a byly na něm nastřelené ostny. Nezvyklé.
Shiny přišla ke skupince a schválně si dala ruce v bok: ,,Čau.“
,,Zdravím,“ polkl naprázdno nejvyšší z důstojníků. Čekal něco úplně jinému, když mu oznámili, že přiletí brilantně vycvičený důstojník, ,,královna mě pověřila, abych se o tebe postaral.“
,,Fajn kámo,“ nadhodila Shiny přehnaně křiklavým hlasem, ,, Jsi nějak podrážděný, nestalo se ti něco?“
O půl hodiny později Shiny stála v malá místnosti společně s jedním níže postaveným důstojníkem. Důstojník jí podrobně vysvětloval náplň její nové práce: ,,… zelené kabely budeš dávat do zeleného koše, modré kabeli do modrého koše, červené kabely do červeného koše, žluté kabeli do žlutého koše…“
,,Ty jsi tedy třída,“ rozesmál se wraith, ,,povýšili tě nakonec?“
,,No…,“ zamyslela se Shiny a promítla vzpomínku, která se odehrála o půl roku později:
,,Výborná práce,“ pochválil Shiny nejvyšší důstojník, ,,nerad to přiznávám,ale bez tebe by jsme to zřejmě nezvládli.“
,,To bych řekla,“ odpověděla Shiny a vytáhla láhev s kořalkou z kapsy v kabátě, ,,dáš si?“
,,A o pět minut později jsem opět třídila kabaly,“ povzdychla si Shiny.
,,Jsi dokonalá,“ konstatoval wraith.
,,A ty jsi úžasný. Nikdy jsem si nemyslela, že může být důstojník takhle příjemný. Většinou jsou to takoví wraithi, kteří myslí jen na sebe a na kariéru a ani se nezasmějí.“
,,Ano, to jsou. Jsem taky takový. To musíš být, aby si přežil. Vevnitř jsem, ale jiný,“ povzdychl si Shaitere.
,,Všichni jsou vevnitř jiní. Měli by jsme se chovat otevřeně.“
,,Ty jsi byla v Zolově sektě, viď?“
,,Jak jsi to poznal?“ překvapilo Shiny.
,,Chytit se za ruce a zpívat,“ usmál se Shaitere.
,,Bylo by to krásné.“
,,Zvláště od Setora. Umím si to živě představit: lovnost, ať žije lovnost. Luku v luce společně. Lovnost, ať žije lovnost. Plavda a blatlství…“
,,Přestaň,“ vykřikla Shiny, která přes smích nemohla popadnout dech a již jí začínaly velice bolet žebra.
,,Odkud znáš slova?“ zeptala se Shiny jakmile popadla dech.
,,Každý je zná. Byl to hit a teď je to retro,“
,,To je… promiň… teď… já… musím,“ vyhrkla náhle Shiny a rozeběhla se do garáží. Shaitere se za ní zadíval. Díval se dlouho, dokud mu nedošlo, proč se dívá.
,,Ahoj,“ vyhrkla Shiny jakmile konečně doběhla do garáží a uviděla před sebou Koluse.
,,Ahoj,“ pozdravil zpětně telepaticky Kolus.
Za hodinu již oba seděli na zemi a jen tak si povídali.
,,Neboj jednou na něj zapomeneš?“ chlácholil Shiny Kolus.
,,Nezapomenu. Nikdy nezapomenu. Nezapomenu na Johna jako jsem nikdy nezapomněla na Degara.“
,,A nechceš se na něm jenom krmit?“
,,Ne,“ zavrtěla Shiny hlavou, ,,líbí se mi, když se mě dotýká a ráda si s ním povídám. Je velmi chytrý a vtipný. Je mi smutno.“
,,Já se ještě nikdy nepářil,“ přiznal se náhle Kolus.
,,No a co? Na tom vůbec nezáleží. Záleží na pocitech. Já jsem byla poprvé s Gaveltem. Bylo to moc hezké a o to jde.“
,,S naším třetím důstojníkem?“
,,Ano.“
,,Všichni mluví o tom, jak to mezi vámi jiskří.“
,,Přitahuje mě. Strašně moc mě přitahuje. Vlastně s ním nemůžu být ani sama bez toho, abych necítila nutkání se s ním spářit,“ přiznala se Shiny, ,,ale ne, že by k tomu nenapomáhal.“
,,A co John?“
,,Johna miluji, ale když jsem s ním nemůžu být úplná. To, že jsem wraith, mu nějak vnitře vadí. Cítím to z něj, a proto se odtahuji, aby se on nemusel odtáhnou ode mě. Bojím se toho. Každý den se toho obávám a víc a víc,“ Shiny si skryla tvář do dlaní a počala kvílet, ,,co když mě opustí? Co když mě vyžene Kolusi?“
,,Proč by to dělal?“
,,Krmím se na lidech. Musím to dělat, mám hlad. Jsou tak chutní, ale vím, že za tu dobu, co jsem tady jsem se krmila už na spoustě lidech a to… Vím jaké měl John problémy s tím, když jsem se někdy krmila na nepříteli, ale co řekne teď. Jsem tady s vámi a…“
,,Jednal bych stejně být v tvé situaci a on určitě také.“
,,Jenže on není wraith. Myslí jako člověk, on je člověk. Obětoval by sám sebe pro záchranu jiných. Hlad mu nic neříká. Nevím jestli někdy pocítil ten pravý hlad. Možná je lidský hlad jiný než ten náš. Možná hlad ani necítí, nevím.“
,,Necítí hlad? To je divné a nespravedlivé,“ rozčílil se Kolus.
,,Přesně! Kdybys mohl, chtěl by si být člověkem?“
,,Nikdy, jsou ubozí a postí. Je to jen potrava.“
,,Máš pravdu, někdy mám bizardní myšlenky,“ sklopila Shiny zrak, ale poté se natáhla po Kolusově masce, ,,půjčíš mi ji?“
,,Samozřejmě,“ souhlasil Kolus. Sňal si masku a podal ji Shiny.
,,Dezinfikuješ ji pečlivě,“ ujistila se ještě Shiny a Kolus přikývl. Shiny opatrně uchopila masku a nasadila si ji na obličej, ,,au! Můj nos.“ Kolus se rozesmál. Shiny si sundala masku a počala se také smát, mezitím si opatrně otírala odřelý nos.
Nebylo divu. Kolus měl srdcový obličej s velmi výraznýma očima. Jeho nos byl spláclý tak, jako nosy vojáků pod maskami bývají. Kůži měl sytě zelenou. Zuby jako dýky a ústa roztáhlá do úsměvu a lehce narůžovělá. Vlasy měl husté a velmi kvalitní. Nádherná hříva stříbra.
,,Jsi fajn,“ usmála se Shiny a natáhla se na podlahu, ,,budeme kamarádi?“
,,Mám už pět kamarádů a jednou mi říkali, že wraith může mít maximálně pět kamarádů.“
,,Aha,“ pokrčila rameny Shiny v posmutnělém gestu.
,,Vyškrtnu Tina,“ rozhodl se po chvíli Kolus.
,,Tina?“
,,Večer, aby nemusel jít zhasnout, hází na zeď boty.“
,,To není, až tak strašné,“ zastala se Tina Shiny.
,,Krrááátssttt!“ vykřikl náhle Kolus.
,,Co to bylo?“ vyděsila se Shiny.
,,To dělá, když se trefí,“ odpověděl Kolus.
,,Takže kamarádi?“
,,Kamarádi.“
John se opíral o zábradlí a zamyšleně hleděl do vln omývajících Atlantis. Toto místo mu bylo snad určeno. Vždy, když ho něco trápilo, a většinou to byla zrovna Shiny, uchýlil se sem a pozoroval vlny. Uklidňovalo ho to a někdy si opravdu potřeboval pročistit hlavu.
Bylo tomu již sedm týdnů, co Shiny odešla. Trápilo ho vědomí, že neví, kde je ani co se s ní děje. Klidně mohla potřebovat pomoct, být v ohrožení života a jemu nezbývalo nic jiného než zde sedět a čekat. Přitom úly se k Atlantis stále blížily. Doktorka Weirová pověřila McKaye a jeho tým, aby nalezli nějaké náhradní řešení, kdyby se plán spojený se Shiny nezdařil. John o tom, ale nechtěl ani slyšet. Musel věřit, že to Shiny zvládne, jinak by se zbláznil.
,,Pane?“ Johna ze zamyšlení vzbudil Fordův hlas.
,,Je to již sedm týdnů,“ otočil se John na poručíka.
,,Jsou to tři úly,“ pokrčil rameny Ford.
,,Ten wraith tehdy říkal, že jí to jednou trvalo čtyři týdny,“ zamyslel se znovu John, ,,ale minule to zvládla za šestnáct dní.“
,,Jsou to tři úly,“ znovu upozornil Ford.
,,Já vím,“ přikývl John, ,,nezjistili senzory něco nového?“
,,Ne,“ zavrtěl hlavou Ford se zjevným soucitem k nadřízenému.
,,Je to hloupé. Jen tu sedíme a čekáme. Může s ní být cokoliv a já ani nemám šanci se…“ John se zarazil a zavíval se někam skrz poručíka, ,,ano. No jistě.“ John již na nic nečekal a vyběhl do kanceláře doktorky Weirové ignorujíce Fordovy otázky.
,,A jste si tím jistý?“ zeptala se doktorka Weirová se svým obvyklým přemýšlivým výrazem. Johnův nápad se jí moc nezamlouval, ale bylo to jediné řešení, se kterým někdo přišel za celých sedm týdnů.
John přikývl. V obličeji mu hrál jistý a sebevědomý výraz.
,,Tak dobrá,“ povzdechla si doktorka Weirová.
John vyběhl z místnosti. Rychle se připravil na cestu a již jen zbývalo projít bránou.
Tuto planetu si dobře pamatoval. Naproti bráně byly ještě jasně patrné stopy od jumpru, jak tam minule naboural. John si povzdechl a rozešel se již známým směrem. Cestu si pamatoval, tedy alespoň si myslel, že si ji pamatuje.
Kroky! Přímo za sebou uslyšel kroky. John se pomalu otočil s rukama nad hlavou. Doufal v přátelské zacházení, ale čekal ho pravý opak. Za Johnem stál vysoký wraith v černém kabátě, přesně ten, který přivítal Johna i minule. Dvě symetrické čáry vytetované nad očima to potvrzovaly.
Wraith uhodil Johna silnou ranou, která ho svalila k zemi. John tento útok vůbec nečekal. Rychle se postavil a pokusil se o protiútok. Poučen z minula byly jeho rány hbitější, ale ani to nestačilo a nakonec John opět skončil na zemi.
Wraith se nad Johnem sklonil. Rozhrnul mu bundu a hrubě prohledal kapsy.
,,Nemáš žádnou zbraň?“ udivil se wraith.
,,Myslel jsem, že to bude přátelská návštěva,“ ušklíbl se John, ,,a stejně by jste mi ji opět sebrali.“ Wraith si jen odfrkl a poodešel, aby John mohl vstát.
,,Jdi,“ přikázal wraith Johnovi a opět šli tou stejnou cestou, ,,lepšíš se.“
,,Vážně?“
,,Ano.“
Opět došli na palouk. Uprostřed palouku bylo opět rozděláno ohniště a u ohniště seděli čtyři wraithi. Dva z nich John znal. Byl to ten menší wraith z minula. Pořád měl pod bradou vytetovanou čárku a na levé líci šikmou čáru. Druhý byl ten wraith, s kterým se seznámil u Geniů. Zbývající dva byli též důstojníci. První vypadal chytře. Bílé vlasy měl spletené do dredů, sahaly mu k ramenům a velké tetování mu začínalo od kořene nosu a přes čelo se táhlo, až někam do kořenů vlasů. Druhý neznámý seděl hned vedle toho wraitha od Geniů. Měl protáhlý obličej a malé, těžko viditelné tetování na krku, které mu lehce zasahovalo, až na levou líci.
,,Už zase jste se rozešli?“ pousmál se wraith od Geniů a střelil rychlý pohled na malého wraitha, ,,zkontroluj, kdo vyhrál tentokrát.“
,,Nerozešli,“ oponoval John.
,,Popírání holého faktu ti zde nepomůže,“ zavrtěl hlavou wraith od Geniů a podal Johnovi láhev s pálenkou.
,,Rád vidím, že jste se tu mezitím mezi sebou nepozabíjeli,“ ušklíbl se John a posadil se.
,,Funguje to tu jen proto, že jsme všichni dohromady ambiciózní tak akorát jako chcíplý pouštní kojot.“ Wraith se silně napil a zaklonil do trávy. Ležel teď na zemi a pozoroval mraky.
,,Já jsem ambiciózní,“ ozval se po chvíli malý wraith.
,,Jo?“ ujistil se wraith s protáhlým obličejem a na rtech se mu objevil úsměv.
,,Ano. Vyvinu moderní hyper pohon založený na konstelaci částic v protonech,“ konstatoval malý wraith.
,,Jasně,“ souhlasil wraith od Geniů, ,,královna tě povýší a ty si budeš užívat každodenní audience, výhružky a vydírání výměnou za o trochu lepší židli a pokoj.“
,,To... vy mi závidíte,“ odfrkl si malý wraith.
,,Ne, jen už jsme to viděli tolikrát, že víme, že není o co stát. Věř mi, čím níž jsi, tím máš větší šanci být alespoň občas šťastný,“ odvětil trochu smutně a hodně pravdivě wraith s protáhlým obličejem.
Paloukem se náhle prohnala pochmurná nálada, kterou necítil jedině John. Všichni wraithi kromě toho malého, který byl také z nich nejnezkušenější, znali pravdivost oněch slov. Tisíce let je dlouhá doba a ještě delší, když nemůžete být šťastný. Štěstí potřebuje každý k životu, jinak by ani nemohl žít. Štěstí nezáleží na tom kolik máte úlů nebo křižníků. Záleží na tom jestli se někdy zastavíte, zahledíte se a uvědomíte si, že tam někde uvnitř vás pulzuje silná energie, která vám roztahuje koutky úst a vy víte, že tento okamžik by mohl trvat i milióny let a vy byste se nezačali nudit. Ale wraithi mají jeden problém. Nazývá se hlad. Když vám útroby spaluje nesnesitelný žár, nemůžete se usmívat a trpíte. Toto není štěstí a nemůže být. Proto musejí wraithi bojovat o své pozice, aby měli zajištěný bezpečný přístup k jídlu, ale čím výše jsou, tím více je jejich pozice, nejistota s nimi spojená a intriky ničí. Tohle je dilema. Je větší než dilemata lidská a nebo je jemu totožné? To si zodpovězte každý sám.
,,U Ga´Hoolu,“ prohlásil wraith, který stál za Johnem a měl ho nejspíše preventivně hlídat, když se za ním ozval zvuk padající šipky.
,,Kdo to je?“ zeptal se John
,,Jenom jeden vůl,“ objasnil ten na pohled chytrý wraith, který až do teď nepromluvil, ,,raději odcházím.“
,,Myslel jsem, že zde šipky nefungují?“ zajímal se John.
,,Taky, že ne,“ odpověděl wraith od Geniů doprovázený hlasitým zvukem šipky právě se tříštící o povrch planety.
,,Jak chceš, ale vezmi to raději oklikou. Narazíš na něho někde cestou k bráně a on je schopen ti dvě hodiny vysvětlovat, jak jednou něco nezvoral,“ protočil oči wraith od Geniů.
,,Proč ho prostě nezabijeme,“ posteskl si wraith, který Johna přivedl.
,,Jednou jsem to počítal, aby to vypadalo nenápadně museli by jsme ho dostat na nějakou písečnou planetu s častým výskytem pouštních bouří,“ poznamenal malý wraith.
,,Tomu byste nevěřili pět atlantských šipek napravo a šest nalevo. Málem mě dostali, ale já to...,“ ozvalo se již z křoví a na palouk vystoupil wraith s krátkými bílými vlasy svázanými do copánků. Měl jen jedno velmi nevkusné tetování kolem brady do tvaru poháru. Oděn byl do důstojnického černého kabátu. Wraith si konečně všimnul Johna a strnul, ,,co tu dělá?“
,,Možná je z těch atlantských šipek, které tě málem dostali. Teď jde jenom o to jestli z těch napravo a nebo nalevo,“ pronesl jakoby vážně wraith od Geniů a ostatní wraithi jen stěží potlačili smích. Nově příchozí se zamračil a posadil se k ohništi.
,,Chtěl jsem vám říct o tom, jak jsem zachránil celý úl a deset křižníků, ale teď nevím jestli vám to říct,“ nově příchozí se zamyslel, ,,ale já vám to přeci jenom řeknu.“
,,To máme, ale štěstí,“ ozval se sarkasticky chytrý wraith, kterému se nepodařilo včas odejít. Posadil se znovu k ohništi a zhluboka se napil.
,,A nechceš nám to říct někde jinde. Třeba na nějaké pouštní planetě s častým výskytem pouštních bouří?“ navrhl wraith, který přivedl Johna.
,,Proč?“ zapochyboval nově příchozí.
,,Možná by tam byla lepší akustika,“ konstatoval wraith, který přivedl Johna.
,,Já myslím, že určitě,“ dodal wraith od Geniů a wraith s protáhlým obličejem jen vehementně přikyvoval.
,,Ale ne, mě se tady líbí. Teď si, ale musím nutně odskočit,“ usmál se nově příchozí a vstal, ,,sem zase před chvíli měl schůzku s královnou. Úžasný hele. Vypili jsme asi dvě flašky jedné pálenky...“
,,Víš co, raději už běž. Řekneš nám to, až se vrátíš,“ usmál se chytrý wraith. Nově příchozí jen pokrčil rameny a odešel za křoví.
Jakmile zmizel z doslechu, chytrý wraith a wraith, který hlídal Johna se bleskově vydali k bráně.
,,A kdo mě bude hlídat teď?“ zeptal se pobaveně John.
,,Kdyby jsi teď vytáhnul zbraň a všechny nás postřílel, ušetřil by si nám, alespoň těm jeho kecům,“ odvětil wraith od Geniů a ukázal směrem na křoví.
,,Hele, že ho mám z vás největšího,“ ozval se zpoza křoví hlas wraithského blbce a všem wraithům se zkřivily obličeje znechucením.
,,V některých ojedinělých situacích jako je tato vám závidím, že neovládáte telepatii,“ otočil se wraith s protáhlým obličejem se smrtelně vážným výrazem ve tváři na Johna.
,,Hele, vyčural jsem nekonečno,“ ozval se znovu zpoza křoví blbec wraith a všem wraithům se opět zkřivily tváře znechucením.
,,A tato,“ dodal wraith s protáhlým obličejem.
,,Dobře, takže proč si vlastně tady?“ otočil se wraith od Geniů na Johna s dlouho potlačovanou zvědavostí.
,,Shiny je pryč,“ odpověděl John.
,,Pryč? Jakože zmizela?“ otázal se malý wraith s viditelným zaujetím.
,,Ne. Před sedmi týdny se ozval nějaký wraith a chtěl vyjednávat. Shiny za to, že ušetří planety cestou k Atlantis. Shiny věřila tomu, že je porazí a vrátí se zpět na Atlantis, ale ještě se nevrátila,“ vysvětlil John.
,,Chápu,“ odpověděl wraith od Geniů, ,,ale v této situaci ti nemůžeme pomoci. Jsou to vyšší zájmy a my se do nich nemůžeme plést. I když je toto neutrální území, musíme mít pořád na myslí, že jsme nepřátelé.“
,,A to ji necháš zemřít?“ vykřikl John.
,,Vypadá to, že mi nic jiného nezbývá,“ odvětil wraith. John si wraitha jen změřil nepřátelským pohledem a otočil se. Nevěděl, co si o tom má myslel. Jak mohl doufat, že wraithi ustoupí svým zájmům a jen tak pomohou? Co si to jen myslel. Bez problémů prošel bránou zpět na Atlantis.
,,Dozvěděl jste se, kde je?“ oslovila doktorka Weirová ihned Johna, ale ten jí neodpověděl. Krev v něm přímo vřela. Byli snad přátelé, Shiny a ten wraith. To on by nikdy takto nezradil svého přítele. Byli to jen bezcitná monstra, ať si Shiny říkala, co chtěla.
John si dal ruce do kapes a začal stoupat po schodech. Byl stále rozzuřený, ale v tom ucítil v kapse něco, co tam ještě před chvílí nebylo. Vytáhl malý zmuchlaný papírek. S jistým zaujetím ho začal rozbalovat. Byla tam adresa cizí planety.
John rychle ještě vše oznámil doktorce Weirové a vydal se na onu planetu. Jak předpokládal, jakmile prošel bránou, uviděl známou wraithskou tvář.
,,Shiny má pořádný problém,“ začal wraith od Geniů, ,,královna úlu, v kterém se nachází ji ovládá.“
,,Ovládá?“ podivil se John.
,,Řekněme, že další naše výhoda,“ usmál se wraith, ,,mohu ti poradit, jak se k ní dostat.“
,,Jak?“
,,Existuje jedna planeta. Je na ní brána. Úly kolem ní budou prolétávat za čtrnáct dní. Má to, ale jeden háček. Na té planetě něco je. Nevíme co, ale občas tam někdo zmizí. Jen tak.“
,,Co tím myslíš?“
,,Nevím, něco tam žije. Trochu mě to děsí, abych se přiznal. Je to jen tvá volba. Buď tohle a nebo si budeš muset počkat, až úly přiletí, ale ani já si netroufám hádat, co do té doby mohou se Shiny udělat.“
,,Udělat?“
,,Je dosti pravděpodobné, že pokud se do té doby jejich královně nepodrobí, tak se jí z bezpečnostních důvodů zbaví.“
,,Možná ji už...,“ John nechtěl dokončit tuto větu.
,,Nepravděpodobné,“ zavrtěl hlavou wraith.
,,Dobře, díky,“ přikývl John, zadal rovnou adresu Atlantis, zaslal kód a bez problému prošel bránou.
,,Máte to?“ zeptal se wraith jakmile John odešel.
,,Ano, máme,“ odpověděl wraith s protáhlým obličejem, který právě vylezl ze své skrýše.
Shiny se přetočila v posteli a unaveně zapnula zařízení, které leželo hned vedle její postele.
,,Kolusi?“ zavrněla Shiny.
,,Slyším,“ odpověděl Kolus skrz zařízení.
,,Co děláš?“
,,Jsem v garážích a ty?“
,,Spím, ale má hlad,“ zakňučela Shiny.
,,Tak se běž najíst.“
,,Mě se nechce z postele.“
,,Tak se dospi.“
,,Ale já mám hlad.“
,,Tak to máš dilema.“
,,A pořádné,“ souhlasila Shiny, ale v tom si musela promnout spánek, ,,volá mě královna. Musím jít.“
Shiny ukončila rozhovor, vylezla z postele a za pár minut již stála v královniných komnatách.
,,Co se děje?“ zeptala se Shiny Gavelta, ,,to jsme tu jen my dva?“
,,Ano,“ odpověděla jí královna, která právě přicházela.
,,Královno,“ pozdravili oba s lehkou poklonou.
,,Mám pro vás novinku,“ usmála se královna a usedla na svůj trůn.
,,Novinku?“ zajímal se Gavelt.
,,Podařilo se mi získat toho, kdo stojí za probuzením,“ odpověděla královna.
,,Johna,“ zazmatkovala Shiny.
,,Ne, majora Bauera,“ odvětila královna.
,,Anž,“ pomyslela si Shiny tak, aby to nikdo neslyšel.
,,Přiveďte je,“ rozkázala královna.
Do místnosti přivedlo několik vojáků čtyři muže. Byl to tým majora Bauera. Dva muže Shiny poznávala: majora Bauera a Stephana. Ještě udržela klidnou tvář, ale uvnitř ní to vřelo. Obávala se o Stephana.
,,Rozhodla jsem se tě pochválit,“ otočila se královna na Shiny, ,,vykonáváš velmi dobrou práci pro tento úl.“
,,Jinak to ani neumím, královno,“ uklonila se Shiny.
,,Dobře, tak se tedy nakrm,“ pokynula královna Shiny.
,,Nakrmit se?“ zaváhala Shiny.
,,Ano, přenechám ti je. Každého z nich. Pomůže ti to překonat jistou sympatii, kterou sis mohla k těm tvorům vytvořit,“ řekla královna.
,,Ale to není nutné,“ odporovala Shiny.
,,Vyber si. Nebo mám snad vybrat za tebe?“ zadívala se královna přímo na Shiny. V Shiny se ozval strach o Stephana. Otočila a přešla k jednomu ze dvou neznámých vojáků.
,,To neuděláš!“ křikl na Shiny major Bauer a byl ihned udeřen wraithským pěšákem stojícím za ním. Shiny se jen smutně podívala na Stephana. Udělá cokoliv, aby ho odsud dostala živého a momentálně je hlavní čas.
Shiny se opět zadívala na vojáka. Rozhodla se to udělat rychle. Přiložila svou krmnou ruku na vojáka a začala se krmit. Bylo to jiné než krmit se na ustrašených a nevzdělaných vesničanech. Tenhle se jí pokoušel vzdorovat. Chutnal moc dobře. Shiny ani nevěděla kdy, ale zpomalila. Původní záměr, udělat to co nejrychleji ustoupil. Teď si jen vychutnávala dobrou snídani.
Mrtvé tělo dopadlo na zem. Shiny se uklonila královně a odcházela. Cestou ven ještě zachytila pár výhružných pohledů majora Bauera spojených s několika výhružkami.
Shiny se zastavila u velkého skla přes které byl překrásný výhled na hvězdy. Cítila se divně. Nelíbilo se jí, že podlehla a nechala toho vojáka tak trpět, ale chutnal tak dobře.
,,Shiny,“ oslovil ji Gavelt.
,,Gavelte.“
,,Potřebuji si s tebou promluvit.“
,,Tak mluv.“
,,Chci tě,“ přiznal Gavelt, ,,chci tě chránit, starat se o tebe, cítit tvé tělo na svém. Buď mou.“
,,Ne,“ rozhodla se Shiny a otočila se k odchodu, ale v tom okamžiku ji Gavelt zadržel a stáhnul ji do svého náručí. Zároveň jí také zvedl obličej tak, aby se mu musela dívat do očí.
,,Myslíš si, že mi to dělá dobře, dívat se na to, co s tebou provedl ten člověk,“ poslední slovo bylo vysloveno s odporem, ,,dovol mi, abych byl tvůj. Vím, že ti vadí, že jsem velmi konzervovaný a nudný. Ale věř mi, když říkám, že o tebe mám zájem. Postarám se o tebe. Obstarám ti hodně jídla, už nebudeš mít nikdy hlad, a časem začneš opět vypadat normálně. Budeme šťastní a já chci být šťastný s tebou.“
,,Já nemůžu,“ vyhrkla Shiny zmateně. Vytrhla se Gaveltovi a utíkala přímo do garáží.
,,Kolusi,“ vyhrkla Shiny okamžitě jakmile narazila na svého přítele.
,,Co se děje?“ zeptal se wraith a pokusil se Shiny podepřít, protože viděl, jak se jí podlamují kolena.
,,Já nevím,“ zalapala po dechu Shiny a ukázala Kolusovi celý rozhovor s Gaveltem a poté se mu zadívala do očí plna strachu a nerozhodnosti, ,,co mám udělat?“
,,To je složité,“ odvětil Kolus, ,,musíš si vybrat.“
,,A koho mám volit? John mě miluje, ale nikdy se nesmíří s tím, čím opravdu jsem. Gavelt mě nemiluje, ale chce mě takovou jaká jsem.“
,,A co když tě ten John nemiluje. Co když miluje jen nějakou iluzi tebe, kterou si vytvořil. Nikdy tě nepřijal jako celek, jak tedy můžeš vědět, že tě miluje. A Gavelt? Neví ani co je to štěstí. Možná tě miluje, ale jelikož neví, co je to láska. Neumí ani popsat to, co k tobě cítí.“
,, Já... myslím, že už vím,“ rozhodla se Shiny a tiše odešla. Zastavila se ještě ve svém pokoji a poté se vydala přímo ke Gaveltovi.
,,Mohu vejít?“ požádala Shiny telepaticky před dveřmi do Gaveltova pokoje. Chvíli čekala, trvalo to dlouho a nebo se jí to jen zdálo. Otevřel dveře. Čekala jen odpověď a byla tímto gestem upřímně zaskočena.
,,Chceš mi něco?“ zajímal se Gavelt. Stál ve dveřích a měl jen kalhoty. Patřil k těm, kterým snad nikdy není zima.
,,Mohu dál?“ zeptala se Shiny a Gavelt jen v odpověď ustoupil tak, aby Shiny mohla projít.
Vešla do krásného a velkého pokoje. Byl podobný tomu jejímu, ale na tomto bylo znát, že už je nějakou dobu obýván.
,,Takže?“ pokusil se začít debatu Gavelt.
,,Přijímám,“ odpověděla Shiny.
,,Co přijímáš?“
,,Tvoji nabídku. Budu tvojí dívkou,“ odvětila Shiny. Gavelt se upřímně rozesmál: ,,Ty přijímáš. To si myslíš, že po tak dlouhé době ti jen tak uvěřím tvé náhlé rozčarování.“
,,Neboj, nejsem tak naivní. Přesvědčím tě,“ odpověděla Shiny. Gavelt se přestal smát a jen s klidnou tváří vyčkával na další Shinin krok.
Shiny se vzdálila do prostřed místnosti a ladným gestem si rozepnula kabát. Smýkl se kolem jejích křivek a spadl na zem. Stála tam teď nahá.
11.11.2011 21:04:29
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one