S1/E15 - Co pro tebe znamenám

Shiny seděla klidně na posteli. Před sebou měla otevřené dvě knihy, které si vzala z úlu. Pokoušela se podle nich meditovat, ale moc jí to nešlo. Při zklidněném dýchání se dusila a meditační sed, připomínající náš sed lotosového květu, jí byl bolestivý, a proto sebou neustála šila, což vůbec nepřispívalo k dosažení stavu klidu.
John si v klidu v rohu místnosti leštil boty, které už to upřímně potřebovaly. Jakmile skončil, otočil se k Shiny a ta během vteřiny pochopila. Odložila knihy a unaveně se na Johna usmála: ,,Dnes ne. Jsem unavená a vyhladovělá. Nechtěla bych ti ublížit.“
,,Myslel jsem, že to, co ti dává Beckett, ti stačí.“
,,Poslední dobou mám starosti, a když mám starosti rychleji vyhladovím. Je to psychikou, nechci tím někoho zatěžovat. Prostě se musím naučit uklidnit. Nejde mi to. Víš, dříve když jsem měla chlapce jsem vždy přibrala, protože jsem se cítila v bezpečí. Teď mám tebe a vůbec se necítím v bezpečí.“
,,Dělám něco špatně?“ zaváhal John a přisedl si k Shiny na postel.
,,Ne,“ zarazila ho ihned Shiny, ,,ne. Víš zaprvé jsou tu ty věci jako doktorka Weirová, Bauer a další, ale zadruhé...“
,,Zadruhé co?“ zeptal se John a zvedl Shiny bradu tak, aby ji viděl do očí.
,,Zadruhé a to hlavně. Samci se mají starat o samice. Obstarávat jim jídlo, domov a další maličkosti. Prostě se starat o to, aby neumřeli. Samice se starají o úl, vytváří strategie, uzavírají společenství a udržují výhodná postavení. Já vím, že kdybych potřebovala tak ty mi jídlo neseženeš,“ přiznala Shiny a z očí jí vytryskl pramínek slz.
,,Neplač,“ pokusil se ji utěšit John a schoval ji ve svém náručí.
,,A teď si určitě myslíš, že se tě pokouším zmanipulovat,“ zafňukala Shiny.
,,Blázínku,“ usmál se John a chytil ji za ramena, ,,proč bych si to měl myslet?“
,,Protože to tak vyznělo,“ posmutněla Shiny. John jí položil ruku na lícní kost a lehce jí políbil. Polibek se, ale počal měnit ve vášnivější, až Johnův jazyk pronikl do Shininých úst. Byl jako užovka, která si proklestila cestu skrz mezírku mezi na chvilku uvolněnými rty. Shiny vyjekla a okamžitě se od Johna odtáhla. Stála teď asi metr od postele. V očích jí hrál vyděšení a nechápavý výraz a ústa si překrývala hřbetem levé ruky zatímco pravou měla instinktivně připravenou na obranu.
,,Miláčku,“ oslovil ji John, ale ihned se zarazil, protože nevěděl, jak větu dokončit.
,,Cos to... Co to... Proč?“ vykoktala nakonec zmatená a vyděšená Shiny.
,,Promiň. Já jsem...,“ John se postavil a pokusil se Shiny obejmout, ale ta ustoupila, až narazila na tvrdou zeď. V ústech neustále cítila Johnův divně slizký jazyk, který v jejích ústech hledal ten její, ,,tě chtěl políbit.“
,,To nebyl polibek.“
,,Byl by, kdyby jsi takhle nezareagovala,“ usmál se John.
,,Bylo to...,“ Shiny neměla slov, kterými by to popsala. Pořád v ústech cítila divnou slizkou tekutinu, které se nemohla úplně zbavit. Nepamatovala si, že když byla malá a ještě se živila lidskou potravou, měla ji v ústech také.
,,Vy se takto nelíbáte?“ zaváhal John a Shiny jen zavrtěla hlavou pro znamení, že ne.
,,Už to nikdy neudělám, slibuji,“ slíbil John a Shiny se trochu uvolnila, ,,můžu tě teď obejmout?“ Shiny přikývla a John překonal tu malou vzdálenost, která je dělila a skryl Shiny ve svém objetí. Shiny se za chvíli uklidnila a dokázala se i zbavit té protivné tekutiny v ústech.
Po několika minutách John Shiny pustil. Zvedl jí ještě bradu a přiblížil se k polibku, ale Shiny uhnula. Zastyděla se za tento čin a sama Johnovi vtiskla jeden lehký a rychlý polibek. Johnovy nenechavé ruce se dostaly pod Shininu blůzu a začaly ji volně stahovat.
,,Ne,“ zašeptala Shiny, ,,je to moc nebezpečné.“
,,Já mám nebezpečí rád,“ usmál se John.
,,Měli by jsme být opatrní.“
,,Budeme, příště,“ rozhodl John a položil Shiny na postel. Netrvalo to dlouho a Shiny se přestala kontrolovat a instinkt navedl její krmnou ruku přímo k Johnově hrudníku. Od pasu přes žebra přímo k hrudníku, kde ji John rázně zarazil. Pevně stiskl její zápěstí a s vyčítavým pohledem se jí zadíval do očí: ,,Ty si mě chtěla sníst?“
,,Do Ga´Hoolu,“ zaklela Shiny, ,,promiň. Já jsem ještě moc mladá. Neumím se ještě ovládat. Prostě jsem měla hlad.“
,,Miluju tě. To nic nezmění, ale občas by pomohlo, kdyby ses mě nepokoušela sníst,“ zažertoval John, ,,i když tohle bylo teprve podruhé.“
,,Johne,“ napomenula ho Shiny, protože nesnášela tento druh vtipu.
,,Promiň,“ zašeptal John a s postraními úmysly se znovu začal probojovávat přes Shinino oblečení.
John si rozepnul košili a Shiny ztuhla. Fascinovaně se zahleděla na Johnův hrudník. Tělo jí pálilo, ruku měla maximálně propnutou a jediné co ji ještě drželo na uzdě, bylo její chabé sebeovládání.
,,Počkej chvíli,“ napadlo Johna. Sundal Shiny ze sebe na postel a odešel z místnosti. Ta se za ním jen hladově dívala. Jeho kroky vedly přímo do skladu. Když se vrátil držel v ruce želízka. Shiny na ně zírala a vůbec netušila, co s nimi má John v úmyslu. Ten želízky připevnil Shininu krmnou ruku k posteli.
,,Jsi si jistý, že to bude fungovat,“ zaváhala Shiny.
,,Jo a klidně můžeš být nahoře,“ usmál se John.
Shiny spokojeně ležela vedle Johna v posteli. Už se jen něžně líbali a vnímali poslední dozvuky pocitů, které v nich doznívaly. První se zvedla Shiny. Natáhla se pro své dlouhé tričko a chtěla si ho obléknou V tom okamžiku se zahleděla do zrcadla. Bylo to možné, muselo být. Na chvíli ztuhla a jen nechápavě zírala na svůj odraz. Opravdu byla až tak vychrtlá? Teď když byla nahá to viděla jasně.
,,Děje se něco?“ otočil se na ni John, který si v periferním vidění všiml Shininy zaraženosti.
,,Nic,“ odvětila rychle Shiny a velice rychle se začala oblékat, ,,vzpomněla jsem si, že musím ještě za doktorem Beckettem.“
,,Doktore Beckette?“ zavolala Shiny do prázdné nemocnice, když se nikdo neozval rovnou přešla ke skříním s vybavením, které byly vzadu. Chvíli se v nich přehrabovala a poté našla to, co hledala. Vytáhla pět injekčních stříkaček s vitamínem B a strčila si je nepozorovaně pod tričko. Poté z místnosti urychleně zmizela.
,,Tak já jdu na věc,“ mrkla Katelin na Jane a rozhodně vstala od stolu a vydala se k poručíku Fordovi.
,,Ahoj Aidne,“ pozdravila ho laškovně Katelin.
,,Ahoj Katelin. Potřebuješ něco?“ otočil se na ni poručík, který si doteď hrál s kartami.
,,Ano. Víš napadlo mě, že by jsme mohli někam vyjít.“
,,Ty potřebuješ někam doprovodit?“
,,Ne, ale mohli by jsme se jen tak projít,“ Katelin na Forda laškovně mrkla a on si konečně uvědomil o co se zde jedná.
,,Katelin nemyslím, že by to bylo rozumné. Nemáme vůbec nic společného.“
,,Ale o to přeci nejde. Ty jsi sám a já jsem sama. Můžeme být spolu. Třeba jen tak,“ Katelin opatrně položila ruku na Aidnovo kolono. Ten jen naprázdno polknul a ihned ze sebe vykoktal: ,,Mrzí mě to, ale já už musím jít.“ Ještě když vybíhal z místnosti uslyšel za sebou Katelinin hlas: ,,Neboj, já si tě najdu.“
,,Dobře, dám vám na to něco,“ usmál se doktor Beckett na majora, který stál za ním. Otočil se ke skříním s vybavením a vytáhl z nich plato s prášky. Přitom si, ale všiml přihrádky pro vitamín B v injekčních stříkačkách. Chybělo zde dobrých pět kusů a přitom zrovna včera dělal doktor osobně inventuru.
,,Ne. To už jsem zkoušel,“ ohradil se Tom na Rodneyho. Byli zrovna v garážích a plnili nový rozkaz doktorky Weirové, podle které by bylo lepší, kdyby jumpr mohli ovládat i lidé bez antického genu.
,,Tak to zkuste ještě jednou,“ zaprotestoval doktor McKay.
,,A k čemu by to bylo?“
,,Ujistil bych se, že jste to udělal pořádně.“
,,A ven,“ rozzuřil se Tom.
,,Vždyť vám tu pomáhám,“ bránil se Rodney a již couval k východu.
,,Nepomáháte. Rozkazujete mi,“ zatvrdil se Tom se zuřivostí málem wraithskou. Rodney již ani necekl a vycouval z garáží. Tom si oddechl o otočil se zpět k jumpru.
,,Byl by z tebe obstojný wraith,“ ozval se od východu Shinin hlas.
,,To mám brát jako kompliment,“ usmál se Tom.
,,Od wraitha určitě,“ řekla Shiny a postavila se za Toma, ,,co vůbec děláš?“
,,Ale na rozkaz velké šéfky, předěláváme jumper i pro lidi bez antického genu.“
,,Pro lidi a nebo i pro wraithy?“
,,Dobrá poznámka, ale míříš ji na špatnou stranu,“ usmál se Tom a šel se ještě jednou podívat do panelu ve zdi jumpru.
,,Pomůžu ti,“ navrhla Shiny. Po několika hodinové práci, byli opět na začátku.
,,Napadá tě něco?“ zeptal se rezignovaně Tom.
,,Ne,“ odvětila Shiny. Naštvaně si stoupla a kopla do boku jumpru.
,,To ti nepomůže,“ ozval se Tom. Přešel k ovládání, aby si z něj vzal šroubovák, který tam položil, ale deska se zapnula.
,,Ty máš také antický gen?“ zeptala se Shiny.
,,Ne.“
,,Ale jak?“
,,Možná jsme uvolnily nějaký drátek, a když si do jumpru kopla, odpojil se.“
,,Ale teď jaký,“ zaváhala Shiny a podívala se na jumper. Čeká je ještě hodně práce.
,,Konečně. Začínal jsem se o tebe bát,“ John stál u skříně a vyndával si z ní oblečení. Vyšel zrovna ze sprchy. Kolem pasu měl uvázaný ručník, který mu sahal až ke kolenům. Tělo měl ještě mokré.
,,Pomáhala jsem Tomovi,“ odvětila Shiny a šla rychle políbit Johna na přivítanou. Ten si ji ovšem přitáhl k tělu a začal ji vášnivě líbat. Shiny se ihned odtáhla a výmluvně dodala: ,,Jsi mokrý.“
,,To ti vadí?“ pobavené řekl John a stáhnul si ručník, aby se mohl celý osušit. Poté zezadu objal Shiny, která si právě česala vlasy, a pokusil se jí získat. Shiny ucukla, otočila se a okamžitě pronesla tvrdým a odtažitým tónem: ,,Jsem unavená. Bolí mě hlava. Jdu spát.“
,,Děje se něco?“ zaváhal John, kterému se situace nezdála.
,,Ne. Jen jsem unavená. Dobrou noc,“ ukončila rozhovor Shiny a vlezla do postele.
,,Aidne! Aidne,“ volala Katelin opakovaně za poručíkem Fordem, který ve strachu ze setkání vynechal již oběd i večeři. Ráno to už nevydržel a zašel si v nejneočekávanější chvíli na snídani, to ale neměl dělat. Katelin na něj čekala jako velmi vytrvalý dravec a jakmile spatřila svou kořist vrhla se na ni. Poručíkovi se podařilo získat náskok a teď utíkal neznámo kam, ale hlavně dál od nesnesitelně upovídané, módou posedlá drbny Katelin, která si ho z nějakého pitomého důvodu vybrala za svého dalšího kluka. Ford již slyšel mnohé od svých kolegů a věděl, že ho Katelin, tak jako tak dostane, ale vzdát se nehodlal. Zatočil za další roh a spatřil jednu mladou doktorku, s kterou se již dříve setkal. Byl to paprsek naděje.
,,Omlouvám se, ale jinak by mi nedala pokoj,“ vychrlil ze sebe poručík Ford a aniž by dívka cokoliv čekala, políbil ji. Byl to obyčejný a dosti odbytý polibek.
,,Cože,“ vyprskla Katelin jakmile zahnula za roh a uviděla tuto scénu, ,,ty... ty jedna mrcho.“ Katelin zlostně pohodila vlasy a odkráčela někam do neznáma.
,,Omlouvám se, ale opravdu už jsem nevěděl co dál,“ omluvil se Ford dívce.
,,Doktore Beckette?“ ohlásila se opět Shiny v nemocnici, ale když se opět nikdo neozval, vydala se na již známé místo pro další injekce. Zajela rukou do již známé přihrádky a vytáhla dalších pět injekcí vitamínu B.
,,Tak to děláte vy?“ za Shiny se náhle ozval Beckettův hlas. Schoval se v nemocnici a vyčkával na zloděje, ,,ale proč?“
,,Do toho vám s dovolením nic není,“ ohradila se Shiny a vrátila Beckettovi injekci do ruky, ,,slibuji, že to již vícekrát neudělám.“
,,Pokud vám něco schází, není snad až takový problém mi to říct,“ řekl Beckett svým vždy milým tónem.
,,Promiňte, ale toto je až příliš osobní,“ odpověděla Shiny a vydala se k odchodu, ,,pochopím pokud budete informovat doktorku Weirovou, ale budu vám vděčná, když tak neučiníte.“
,,Shiny počkejte. Na co jste je potřebovala?“ doktorovi to nedalo a Shiny doběhl, i když v odpověď nedoufal.
,,Já už jsem své řekla,“ připomněla Shiny a zrychlila krok.
,,Počkejte! Jestli jsou pro vás tak důležité, tak si je vezměte,“ doktor Beckett natáhl ruku a podával v ní Shiny injekce. Shiny se zastavila a překvapeně zůstala stál.
,,Děkuji,“ poděkovala doktorovi a vzala si od něho injekce. Chtěla odejít, ale zastavila se, ,,víte poslední dobou jsem ve stresu.“
,,Proto si je berete? Uklidňují vás?“ hádal doktor.
,,Ne. Když jsem ve stresu hubnu a již jsem moc hubená. Já... já se bojím, že... že se již nebudu Johnovi líbit jako žena,“ říct tato slova chtělo pro Shiny hodně síly, ale nakonec je dokázala vyslovit. Jen stěží se dá říct jestli jí k tomu pomohlo to, že je Beckett již od pohledu bezelstný a hodný člověk, a nebo to, že ji tolik pomohl.
,,Proto si je berete, aby jste přibrala?“ otázal se Beckett a Shiny jen smutně přikývla, ,,ale vy jste hezká.“
,,Děkuji vám, ale vím, že by jste mi stejně nebyl schopný říct pravdu do očí,“ konstatovala Shiny a otočila se k odchodu.
,,Počkejte chvíli. Znám někoho kdo by vám dokázal pomoci.“
,,Doktorko Kate Heightmeyerová,“ objevil se ve dveřích pracovny doktor Beckett, ,,mám pro vás pacienta.“ Doktorka Kate Heightmeyerová byla psycholožkou již dlouho, ale to co ji teď mělo čekat nečekala ani náhodou. Doktor Beckett vstoupil a otevřel dveře Shiny. Ta vrhla jeden nevěřícní pohled na Beckett a druhý pohrdavý na doktorku Heightmeyerovou. Doktorka jednou naprázdno polkla a narovnala se ve svém křesle. Cítila se vyděšeně, ale pokusila se na sobě nedat nic znát. Snažila se něco říct, ale vůbec jí nešla poskládat slova, až nakonec vyhrkla: ,,Co vás trápí?“
Shiny se opět podívala na doktora Beckett. Tentokrát to byl vyčítavý pohled, kterým se ptala jestli tohle doktor myslím opravdu vážně. Doktor Beckett věděl, že tohle bude obtížné, a tak raději začal rozhovor sám: ,,Shiny má jisté problémy, s kterými by potřebovala pomoci.“ Shiny automaticky ucukla hlavou a zadívala se do stěny. Nelíbila se jí slova, která použil doktor Beckett a už vůbec se jí nelíbilo do jaké situace se dostala. Nejraději by ihned odešla, ale cítila, že kdyby to udělala, tak by se její tajemství mohlo dostat do širšího povědomí a o to vůbec nestála.
,,O jaké problémy se jedná?“ zeptala se doktorka a dodala si sílu k pohledu do Shininých očí. Jejich pohledy se střetly a obě se vzájemně prohlížely. Doktorka byla mladá a hezká žena. Shiny jen lehce sklouzla pohledem po jejích blonďatých vlasech a elegantně zvoleném oblečení a opět se zadívala někam jinam. Na doktorce nebylo nic, co by vzbudilo její dlouhodobější pozornost. Doktorka si Shiny prohlížela o poznání pozorněji. Vycházelo z ní něco, co podvědomě budilo strach. Měla krásně dlouhé a husté vlasy, které by jí mohl kde kdo závidět. Obličej byl zvláštní. Na první pohled ostrý a děsivý, ale skrývalo se v něm něco milého. Jako když uprostřed válkou zpustošené země objevíte klidnou a netknutou vesnici plnou života.  Oblečení bylo voleno přesně tak, aby vzbuzovalo pocit vysokého postavení a důležitosti s ním spojené. Vysoké podpatky tomu odpovídaly.
,,Shiny má jisté problémy se svou postavou,“ vysvětlil doktor.
,,Ale vždyť jste neuvěřitelně hubená,“ zalapala po dechu doktorka. Shiny se rychle nadechla, potlačila náhlou chuť ztrestat tu ženu za její drzou urážku a jen stěží potlačila touhu okamžitě odejít.
,,Víte oni to mají obráceně,“ objasnil doktor, ,,myslím, že vás tu nechám o samotě.“
Jakmile se za doktorem zaklaply dveře nastalo hrobové ticho. Pochvíli čekání ukázala doktorka na volné křeslo a Shiny se se značným odporem posadila.
,,Urazila jsem vás?“ odtušila doktorka.
,,Ano,“ stroze odpověděla Shiny.
,,Omlouvám se, ale netušila jsem to. Vám tedy vadí, jak vypadáte?“
,,Ano.“
,,Nejste v tom sama spoustě žen vadí, jak vypadají...,“ doktorka začala svůj obvyklí psychologický monolog k tomuto tématu, ale Shiny se jen zhnusila nad těmito ubohými a nechutnými slovy. Chvíli přemáhala svůj odpor, ale nakonec to nevydržela. Rychle se postavila a otočila směrem ke dveřím.
,,Prosím, neodcházejte,“ pokusila se doktorka rychle zastavit svého nového prapodivného pacienta. Vadilo jí, že byla v jedné místnosti s wraithkem, ale mnohem víc jí vadila představa, že by nepomohla.
,,Byla chyba sem chodit,“ Shiny se na půl otočila k doktorce, ,,nevím, co jsem si myslela. Přemýšlíte jinak než mi a já tu nehodlám ztrácet čas. Poradím si sama.“
,,Zkusím tedy něco jiného.“
,,Co jiného? Nejsem zvyklá se někomu svěřovat, obzvláště ne někomu cizímu.“
,,Omlouvám se,“ došlo okamžitě doktorce, ,,ještě jsem se nepředstavila. Jsem doktorka Kate Heightmeyerová.“ Doktorka společně s pozdravem zvedla svou ruku k podání, ale Shiny jí jen pohrdla.
,,Jméno? Myslíte si, že když znám vaše jméno, tak bude hned vše jiné? Nám trvá desetiletí než vytvoříme aliance, staletí než se začneme mezi sebou bavit a tisíciletí než vznikne přátelství. Myslíte si, že stačí pár minut a já vám budu věřit?“
,,Ne, to si nemyslím. Chvi vám pomoci. Vím, že vás něco trápí.“
,,Vám se to říká,“ pohrdavě se usmála Shiny, ,,máte dobré tělo. Sice ne tak pěkné jako má Jane, ale zase máte hezky řídké vlasy, rozhodně ne tak husté jako jsou ty moje, a vaše práce je významná, dáváte jí vše. Zatímco ostatní nemají co na práci, vy jste zde a pracujete. Máte vše, co žena může mít. Vám se to říká.“ Doktorka si dala chvíli na uklidněnou. Právě jí bylo naznačeno, že má nadváhu, je skoro plešatá a workoholik. Takhle krásně jí to ještě nikdo neshrnul.
,,Vím, že se chcete cítit lépe...“
,,Cítit lépe! O to mi vůbec nejde...,“ Shiny se na chvíli zarazila, ,,já... nechci ztratit Johna.“
,,Proč by jste ho měla ztratit?“
,,Bojím se, že si všimne toho, jak jsem hubená a ztratí o mě zájem. Kdo by chtěl spát s hubenou samicí,“ Shiny sklopila hlavu a zadívala se do země, ale v tom ji vyrušil zvláštní zvuk. Zvedla hlavu a to, co uviděla jí vyrazilo dech. Doktorka seděla proti ní a prohýbala se smíchy. Shiny projel pocit zrady, smutku a pak i nenávisti. Vrhla se přes stůl a srazila doktorku k zemi. Rychle si propnula ruku a připravila se k nakrmení.
,,Ne,“ vykřikla rychle doktorka na svou obranu, ,,já jsem se smála té ironii. Ne vám. Prosím.“ Doktorce vyhrkly slzy. Se strachem v očích se nemohla snad ani pohnout. Jen tiše doufala. Shiny se trpce usmála a stáhla svoji ruku zpět: ,,Ty mi za ty problémy nestojíš.“ Otočila se a odešla.
Doktorka Heightmeyerová se zhluboka nedechla, přestože byl wraith již pryč, tlačila ji neustále neviditelná tíha na prsou. Stlačovala ji a nedovolovala jí zapomenout na právě prožitý strach. Objala si rukama kolena a pokoušela se uklidnit. Všechno co se naučila na škole jí teď bylo k ničemu. Nedokázala udělat psycholožku sama sobě.
,,Můžu dál,“ ozvalo se zaklepání na dveře a do místnosti vstoupil muž s nezvykle rozcuchanými tmavě hnědými vlasy, ,,stalo se vám něco?“
,,Ne,“ zašeptala doktorka, ,,jen... jen jsem viděla brouka.“
,,Brouka?“ zopakoval podplukovník a rozhlédl se po místnosti. Vše v místnosti napovídalo, že se zde odehrálo napadení, ,,a neměl náhodou ten brouk dvě nohy, zelenou pleť a bílé vlasy?“ Doktorka vzhlédla a jakmile se její pohled srazil s tím Sheppardovým, přikývla.
,,Co se stalo?“ zeptal se s hlubokým výdechem podplukovník.
,,Doktor Beckett ji přivedl,“ odvětila doktorka, ,,má potíže.“
,,Jaké potíže?“ pokračoval John a postavil židli, aby se na ni mohla doktorka posadit.
,,Děkuji,“ poděkovala doktorka a posadila se na židli, ,,mám špatný pocit ze své postavy.“
,,Vždyť je hubená... až moc.“
,,No právě. Z toho co se mi řekla jsem pochopila, že wraithi to mají obráceně. Dříve pro lidi nebyla symbolem krásy hubená postava, ale přesný opak. Znázorňoval blahobyt. U wraithků to může být podobně. Může to u nich symbolizovat větší výdrž bez potřeby se nakrmit, což by při nedostatku... potravy znamenalo...“
,,Delší dobu než propadnou kanibalismu,“ doplnil doktorku John, ,,myslíte si, že to může mít něco společného s tím proč... se mnou v poslední době odmítá mít sex.“
,,Tak proto jste přišel. Ona říkala, že se bojí, aby jste o ni nepřestal mít zájem z důvodů, jak je hubená.“
,,A co mám dělat?“ zeptal se poněkud překvapeně John.
,,Promluvte si s ní. Mluvte s ní jako by jste mluvil se ženou, která má problémy s nadváhou.“
Shiny se nechtělo jít hned na pokoj, a tak se vypravila do garáží. Toma našla, jak se vrtá v jednom z jumprů.
,,Ahoj,“ pozdravila Shiny.
,,Ahoj,“ pozdravil Tom, ,,byli jsem s Rodneym u Weirové.“
,,A co říká na nový způsob úpravy jumprů,“ zeptala se Shiny a pohodlně se uvelebila na podlaze nedaleko jumpru, na kterém pracoval Tom.
,,Tři hodiny jsou hodně, ale lepší než nic. Rodney se do toho zase pokusí strkat nos, znáš ho. Jo a málem bych zapomněl, podařilo se mi vrátit ten jumper do původního stavu.“
,,Za jak dlouho?“
,,Dvě hodiny... a půl,“ zabručel Tom a Shiny se rozesmála.
,,Myslíš, že by jsi to zvládla za kratší dobu?“ nadhodil Tom.
,,Stěží, ale začínáš mi čím dál tím víc připomínat wraitha.“
,,Vidíš, máš na mě špatný vliv,“ řekl Tom a provokativně ukázal prstem na Shiny.
Shiny rychle vklouzla do svého a Johnova pokoje a okamžitě přistoupila k posteli, aby se mohla svléknout a jít spát. John už ležel v posteli se založenýma rukama za hlavou a přemýšlel nad tím, co udělá.
,,Shiny,“ oslovil ji John, ale ona se ho pokusila ignorovat, ,,musíme si promluvit.
,,O čem?“ sykla Shiny s náznakem nezájmu v očích.
,,Co se děje? Už jsi se mnou dlouho nespala, proč?“
,,Prostě mi poslední dobou není dobře, jsem unavená,“ odpověděla Shiny chladným tónem a lehla si do postele, co nejdále od Johna.
,,Vím co ti je,“ rozhodl se John rovnou vyklopit pravdu.
,,A co mi podle tebe je?“ otočila se na něj s posměšným výrazem Shiny.
,,Mluvil jsem s doktorkou Heightmeyerovou. Řekla mi vše,“ objasnil John. Shiny sklopila hlavu tak, aby jí nebylo vidět do očí a zatvářila se nebezpečně pomstychtivě.
,,Nebudeš se jí za to mstít. Rozumíš?“ přitáhl si Shiny tak blízko, aby se mu prostě musela dívat do očí a ona nuceně přikývla, ,,a teď ti chci říct, že mně vůbec nevadí jak vypadáš. No dobrá možná si trochu až moc hubená, ale mně to vůbec nevadí. Vlastně mě se hubené holky líbí.“ Shiny se zatvářila pobaveně a podívala se Johnovi přímo do očí a pak jí to došlo: ,,Ty mi nelžeš.“ Shiny s vytřeštěnýma očima zkoumala každý záchvěv Johnovi tváře, ale bylo tomu tak. On jí prostě nelhal.
,,Ale jak je to možné?“ zeptala se nevěřícně Shiny.
,,Jsme jiní. Lidé a wraithi. Chováme se odlišně. Máme prostě trochu jiný vkus a vůbec mi nevadí, že jsi takhle hubená, i když jestli trochu přibereš, taky mi to nebude vadit,“ přiznal se John a pohladil Shiny po nezdravě vystouplých žebrech, ,,překousl jsem už to, že jsi zelená, máš kočičí oči a spoustu dalších věcí. Já jsem s tebou proto jaká jsi ne proto jak vypadáš a nemusíš se bát, že mě přestaneš přitahovat, na to tě až moc miluju.“ John se usmál a svalil Shiny na postel. Chvíli se vzájemně dívali do očí a nic víc nedělali. Poté Shiny zívla a John se nad tím jen pousmál: ,,Půjdeme spát?“ Shiny přikývla a otočila se, aby zhasla světlo.
,,Jo a Johne, nemám ti za zlé, že mi nenosíš jídlo. Já zase neumím získat výhodné postavení,“ zašeptala Shiny Johnovi do ucha a zavrtala si obličej do polštáře.
Nespali v objetí, Shiny to neměla ráda. Vždy mezi nimi musel být nějaký prostor a nesměli se vzájemně ve spaní dotýkat, což Johnovi vadilo, protože tomu byl uvyklý ze svých bývalých vztahů, ale přizpůsobil se.
,,Vlastně to vysvětluje, proč máš s takovou postavou takové ego,“ usmála se ještě Shiny. John chvíli ležel v posteli bez hnutí a pak si uvědomil definitivní význam Shininých slov. Natáhl se a opět rozsvítil. Shiny se na něj otočila s nepříjemně přimhouřenýma očima: ,,Děje se něco?“
,,Tobě se nelíbí, jak vypadám?“ zeptal se ihned John trochu vyvedený z míry.
,,Upřímně?“ ujistila se Shiny a John přikývl, ,,máš moc tvrdé břicho.“
,,Cože?“ vykoktal ze sebe John dosti vyvedený z míry.
,,Chtěl si po mě pravdu.“
,,Ano, ale... ono... to... jak?“
,,Nedá se po něm přejet rukou ani si na něj položit hlavu,“ přiznala Shiny a smutně pohladila Johna po břiše.
,,Ale... ono... to... proto,“ snad poprvé v životě došly Johnovy slova.
,,Nic si z toho nedělej, já taky nejsem dokonalá,“ usmála se na Johna Shiny a opět se otočila, aby zhasnula světlo a ulehla do postele. John v té nastalé tmě stále nemohl usnout. Ležel v posteli bez hnutí.
,,Tobě vadí, jak vypadám,“ konstatoval nevěřícně John. Tohle se mu ještě nestalo.
30.08.2011 15:26:08
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one