,,Padla,“ ozval se Rodney a vykročil ven z laboratoře. Bylo už po pracovní době a vědci začali laboratoře vyklízet. Jako jeden z posledních zůstal Zelenka. Nebylo to proto, že by byl obzvlášť pracovitý, ale zrovna pracoval na několika počítačích zároveň a musel je před odchodem všechny povypínat. Jakmile vše vypnul, povšiml si antického panelu, který stál v sousední laboratoři. Byl ještě spuštění, i když ho Zelenka nezapnul, šel ho s hlubokým povzdechem vypnout. Přešel k panelu a spustil prsty na příslušná tlačítka k vypnutí, ale než je stačil stisknout zpod zavřených a zakódovaných dveří, v kterých nikdo nevěděl, co je, a ani to neměl čas zjišťovat, se ozval hlas.
,,Pusť mě ven,“ byl to tichý a líbezný hlas. Vkrádal se do prostoru a balamutil.
,,Pojď a propusť mě,“ šeptal dál hlas.
,,Jistě,“ odvětil Zelenka a otočil se ke dveřím. Oči měl prázdné, byl ovládán a jeho osobnost byla zapuzena. Dveře byly zakódovány, potrvá několik dní než je otevře.
,,Ty odporný, nechutný, bolestivý, pichlavý, protivný...,“ Shiny vyjmenovala asi ještě patnáct vlastností než konečně vyhodila svůj použitý tampón do koše a vrátila se z koupelny zpět do pokoje. Zvedla ze stolu krabičku od tampónů a přečetla nápis: ,,Svoboda. Leda tak, když to vyndáš.“
,,V pohodě?“ zeptal se John, který si u stolu vyplňoval hlášení o poslední misi.
,,Ano! Konečně mám po té pitomé menstruaci a můžu se zbavit těch pitomých tampónů.“
,,Jenom na dva měsíce. Pak máš menstruaci zpátky.“
,,To mi ani nepřipomínej,“ Shiny si lehla na postel a odevzdaně se zahleděla do stropu, ,,jak jsem mohla vědět, že tu budu tak dlouho. Vzala bych si více oblázků.“ Oblázky byly bezbolestné tampóny, které používaly wraithky, a které se nedaly s těmi lidskými vůbec srovnávat.
,,Tak požádej Teylu, možná používá něco lepšího.“
,,Teylu,“ Shiny se rozesmála, ,,je to vesničanka. Ta si tam stěží může strkat šišku a na to jsem já až moc úzká. To víš.“ John kývnul hlavou ve znamení souhlasu a opět se sklonil nad svou prací. Shiny jen smutně zakňourala.
,,Ale no tak,“ John vstal a přešel k ní. Postavil se na postel na čtyři a pomalým, plíživým krokem se dostal až nad Shiny. Lehce ji políbil na ústa. Ta se jen usmála a k oddalujícímu Johnovým rtům se ještě naklonila a oblízla je. Její jazyk byl drsný jako jazyk kočky a zároveň suchý jako by v ústech neměla žádné sliny.
John byl tímto činem lehce zaražen, protože to bylo poprvé, co ho Shiny lízla. Podíval se jí do očí a byly čisté, plné něžnosti a citu. Usmál se na ni. Miloval ji, bláznivě a velice. Miloval ji tak, že nepřemýšlel a nevnímal. Byla jen ona, oni dva. Pohladil ji po ramenou. Měla tak měkkou kůži vždy o pár stupňů chladnější než byla ta jeho. Opět se k ní naklonil a políbil ji, ale tentokrát o poznání vášnivěji. Shiny si ovinula nohy kolem jeho pasu a otočila si ho pod sebe. Rychle pohodila hlavou, aby dostala vlasy na jednu stranu krku a líbala Johna na ústa. Byly to jemné, hravé polibky ani zdaleka tak vášnivé jako ty jeho. Ráda si hrála. Laškovně zavrčela jako vrčí kotě, kterému se nelíbí, že ho drbete pořád jen za jedním uchem.
,,Co je?“ podivil se John a zasunul jí pramen vlasů za ucho.
,,Chci mazlit,“ umanula si Shiny a položila se na záda vedle Johna. John si podložil hlavu rukou zapřenou v lokti, aby měl lepší výhled. Vzdorovitě se jí zadíval do očí a položil jí ruku na břicho. Tajuplně se usmál pod náhlým nápadem a rychle stáhnul své prsty do útoku a začal Shiny lochtat. Ta sice mohla tomuto útoku předejít, ale už dávno přestala zjišťovat význam Johnových výrazů. Schoulila se do klubíčka a snášela nepříjemné lochtání. Chichotala se o choulila se s hlavou zavinutou uvnitř klubka. Johnovi jí začalo být líto, přestal ji lochtat a počkal. Shiny zůstala ještě chvíli v klubku, ale pak zvedla hlavu. Díval se na ni zamilovaným pohledem, tak se rozbalila z klubíčka a čekala políbení nebo objetí, ale John to jen tak nevzdal. Opět si propnul prsty a zaryl je znovu do Shininých žeber. Ta se opět schoulila do klubíčka, protože nechtěla Johnovi ublížit přehnanou sebeobranou.
,,Vzdej se,“ laškovně pronesl John.
,,Nikdy,“ ozvalo se z klubka.
,,Tak to tě zlochtám k smrti,“ vyhrožoval John a přidal na intenzitě.
,,Buďte zticha,“ ozval se hlas spojený s hlasitým boucháním z vedlejšího pokoje, ,,jako by vám to včera večer nestačilo.“
John se usmál a nechal Shiny být, ta se elegantně narovnala a pokusila se nasadit wraithský výhružný výraz, jenže hravé oči ji prozrazovaly.
,,To mi zaplatíš Johne Shepparde,“ zasyčela a vrhla se na něho. Svalila ho na postel a začala mu rozepínat kalhoty.
,,To ne,“ vykřikla Shiny a podívala se na svoji ruku, ,,zlomila jsem si nehet.“ To už se John neudržel a naplno se rozesmál. Shiny do něho jen vztekle šťouchla a přidržela mu ruce, aby se nemohl hýbat.
,,To není vtipné! Pořiď si normální zapínání u kalhot. Tohle ... chrr ...chrrr chrr,“ Shiny si stáhla ruce ke krku: ,,Promiň!“ Rychle vstala a odběhla na záchod. Dveře se za ní jen přibouchly a bylo slyšel sípání jako když kočka dáví chlupy.
,,Jsi v pořádku?“ zavolal za ní John.
,,Chr... jo... chrr ...r ...chr,“ ozvalo se ze záchodu. John raději vstal a šel se přesvědčit sám. Trochu se obával jestli nejde o něco vážnějšího, co mu Shiny neřekla.
Lehce postrčil dveře a ony se sami otevřely. Za nimi uviděl Shiny, jak se naklání nad záchodem. Hlavu měla skloněnou, záda se jí prohýbala do kočičího hřebu a z úst jí vycházelo sípavé chrčení.
,,Vážně v pořádku?“ ujišťoval se John.
,,Ano,“ zasípala Shiny a sípání se zrychlilo, náhle se naklonila ještě o něco víc a něco vychrchlala.
,,Můžu ti nějak pomoci?“ zeptal se John s ustaraným výrazem ve tváři. Shiny se nejdříve zrychlil dech a pak to začalo vypadat jako by se dusila. Nemohla se nadechnou. Rychlým pohybem se natáhla k umyvadlu, které stálo nedaleko a popadla gelovou fixu, která tam ležela z neznámého důvodu. Okamžitě ji sundala víčko a napsala s ní něco na svou levou dlaň, kterou poté ukázala Sheppardovi. Bylo tam napsáno: Podrž mi vlasy. John se nad tím moc nepozastavoval a okamžitě udělal to, o co ho Shiny žádala. Ta notnou chvíli chrchlala a poté se zhluboka nadechla. Musela dlouho zadržovat dech.
,,Promiň, regenerují se mi orgány,“ vysvětlila rychle Johnovi a už opět sípala tím hrozivým kočičím způsobem.
,,Regenerují? Vždyť to vypadá jako by si je zvracela,“ podotkl John.
,,Vždyť ano,“ vydala ze sebe Shiny jakmile byla opět schopna mluvit, ,,Nové části dorůstají a staré odpadávají.“John se okamžitě se znechucením odvrátil, ale Shininy vlasy držel pořád pevně. Trvalo to asi čtvrt hodiny a bylo po všem. Shiny ještě s ohlušujícím kašlem vychrchlala poslední kus a omluvně se podívala na Johna: ,,Jícen, ten je vždycky nejhorší.“
,,Všechno?“ ujišťoval se John.
,,Ano,“ odpověděla Shiny a John si viditelně oddechl, ,,jen si ještě sundám kůži, ať to mám společně.“
,,Sundáš kůži?“ vydechl John a pokusil se potlačit hrůzostrašné scény z různých hororů.
,,Ano. Už dozrála. Orgány jednou za dva roky a kůže jednou za půl roku,“ Shiny lehce políbila Johna na špičku nosu a začala si svlékat černé vytahané tričko.
,,S tím už ti nemusím pomáhat?“ zaváhal John.
,,Ne,“ odvětila Shiny a svlékla si i legíny. Poté vlezla do sprchy a pustila horkou vodu. To už byl John opět v pokoji a pokoušel se vyrovnat s tím, co se právě dozvěděl.
Shiny si nechala stékat horkou vodu po krku a jakmile usoudila, že je vhodný čas, napnula svými prsty kůži na šíji, tak pevně až praskla. Poté kůži lehce sundala z krku, hrudníku, rukou a zbytku těla. Slabě dožluta opálená kůže se lehce, ale bolestivě sloupávala a pod ní se objevovala hlaďounká, měkká a jen lehce nazelenalá kůže. Když za pár minut vyšla, zbývala jí stará kůže už jen kolem očí a kolem jizvi na ruce. Sedla si uvolněně na postel, na které seděl také John a četl si Vojnu a mír.
,,Hotovo?“ vzhlédl John od knihy.
,,Skoro,“ odvětila Shiny a vzala z nočního stolku zrcátko, které položila na postel, aby viděla na svá oční víčka, a začala pomalu slupovat zbylou kůži. Bylo to velice bolestivé a zdlouhavé. Pozvolna ji stahovala a v její tváři bylo vidět, že ji to dost bolí.
Konečně byla hotova. Hluboce vydechla a zvedla oči ke stropu. Rychle zamrkala a znovu klopila oči, aby mohla stáhnout zbytek kůže i ze své ruky. Pomalu odchlipovala růžky a bolestivě u toho sténala.
,,Ukaž. Pomůžu ti,“ smiloval se nakonec John a natáhl se k Shiny. Naneštěstí si zrovna vzpomenul na strhávání náplasti. Shiny mu se slepou vírou podala svou ruku. John chytil jeden z pracně odchlípnutých růžků a trhnul. Shiny ze sebe vydala zvuk jaký může vydat snad jen právě skonávající lvice a svalila se na postel. Ruku si tiskla k tělu a v obličeji měla nevyčíslitelnou bolest.
,,V pohodě?“ zeptal se John.
,,Ne,“ odvětila krátce Shiny.
,,Beckette!“ ozvaly se silné rány na dveře Beckettova pokoje.
,,Už jdu,“ zamumlal si pro sebe Beckett a z půlky rozespale vstal a šel otevřít. Jakmile tak udělal vtrhnul mu do pokoje John se Shiny v náručí a rychle ji položil na Beckettovu postel. Přes ramena měla narychlo přehozenou Johnovu košili.
,,Co se jí stalo?“ zeptal se doktor a díval se přitom na Shiny svíjející na posteli.
,,Svlékala si kůži a...“
,,Co že to dělala?“ překvapeně vydechl doktor.
,,Svlékala si kůži,“ zopakoval John, ,,wraithi to dělají jednou za půl roku. No a já jsem jí kousek kůže strhnul. Shodou okolností kolem té díry na ruce. Myslel jsem, že to bude jako u náplasti. Trhneš rychle a ono to tolik nebolí.“
,,Můj Bože,“ povzdechl si doktor a sklonil se k Shiny, ,,mohu?“ Shiny jen pomalu natáhla svou ruku k doktorovi, ten ji opatrně obracel a zkoumal.
,,Vezměte ji do nemocnice. Myslím, že vím, co s ní udělat,“ vyslovil nakonec Beckett.
,,Tak a je to,“ usmál se doktor na Shiny svým vždy milým úsměvem.
,,Budu v pořádku,“ zeptala se Shiny a podívala se na svoji ofačovanou ruku, kterou Beckett vydezinfikoval, vpíchl do ní jednu antibakteriální injekci a zavázal.
,,Ano. Nejpozději do tří dnů by jste měla být úplně v pořádku. Vlastně nechápu, jak se vám do dneška podařilo nezanést si tam infekci,“ nechápavě zavrtěl doktor hlavou.
,,Horká voda. Tak mě to učili,“ pokrčila rameny Shiny.
,,Pro příště budete chodit ke mně. Dám vám něco lepšího,“ rozhodl doktor.
,,Dobře,“ souhlasila Shiny a seskočila z lůžka, na kterém seděla, ,,už mohu jít?“
,,Pokud ještě něco nepotřebujete?“ řekl Beckett.
,,Ne to je vše,“ usmál se John a chytil Shiny za zdravou ruku a odvedl ji z nemocnice.
Šli pomalu a povídali.
,,Ale přesto mi to přijde takové... chladné,“ konstatovala Shiny a podívala se na zdi.
,,Chladné? Jasně chybí tu výzdoba z lidí v závitcích,“ pousmál se John.
,,Ale ne,“ usmála se Shiny, ,,je to jako by Antici neznali barvy.“
,,Jasně. Wraithi používají úplnou paletu barev.“
,,Náhodou jo. Máme černou a bílou a červenou a žlutou a... zelenou,“ zaradovala se, že přišla na tolik barev.
,,Žlutou? Tu jsem v úlu ještě neviděl.“
,,Takový ty malý lampičky přeci.“
,,Malý lampičky? Je sice pravda, že většinou nemám zrovna čas se rozhlížet po interiérech, ale žlutý lampičky?“ stáhnul obočí John.
,,Jsou hlavně v tmavších prostorách.“
,,Tmavších? Vy tam máte ještě tmavší prostory,“ rozesmál se John a rychle předvedl tápání ve tmě.
,,Johne!“
,,A zelenou jsem tam fakt nikdy neviděl,“ konstatoval John a Shiny jen výmluvně ukázala palci na sebe.
,,Aha,“ uznal John a objal Shininy kolem ramen, ,,chceš jít spát a nebo se projdem?“
,,Hmm... spát! Jsem moc a moc unavená,“ vysvětlila Shiny a přitulila se blíž k Johnovi.
,,Moment,“ zastavil se John a podíval se směrem k laboratořím, ,,to McKay ještě pracuje? Vždyť je už po půlnoci.“
,,Ne, odcházel mezi prvními jako vždy.“
,,Ale potom.... Pojď,“ rozhodl John a táhnul Shiny směrem k laboratořím.
John vytáhl svou pistoli, kterou měl zastrčenou za páskem a vykonal s ní výpad za roh směrem do laboratoře. Silně si oddychl a zavrtěl hlavou: ,,Radku.“
,,Radku,“ usmála se Shiny a vběhla do laboratoře, ,,co tu ještě děláš?“
,,McKay by vás neměl tak přetěžovat,“ přidal se John.
,,Jasně. Běž spát,“ poradila Shiny a pokusila se Radkovi sundat ruce z pracovní desky, ale ten jí udeřil. Byla to silná rána, které normální člověk není schopen. Shiny vylétla do vzduchu a spadla na protější zeď. Byl to ošklivý náraz, sesunula se k zemi.
,,Shiny,“ vydechl John a rychle k ní přispěchal, aby jí mohl pomoct na nohy, ,,co to mělo být?“
,,Nevím,“ odpověděla Shiny.
,,Takže zatím nevíme nic,“ konstatovala doktorka Weirová a opřela se o stůl v zasedací místnosti.
,,Překládáme vše, co by nám mohlo pomoci, ale zatím nic nemáme. Nevíme, co je za těmi dveřmi. Všechno mluví jen o nějakém tajném experimentu,“ zopakoval Stephan.
,,A jak je na tom doktor Zelenka,“ otočila se doktorka na doktora Becketta.
,,Jeho organizmus je zatížený. Nespí, nejí ani nepije. Ta věc ho nutí pracovat bez přestávky,“ odpověděl doktor Beckett.
,,Jak dlouho to ještě může vydržet?“ zajímala se doktorka.
,,Nanejvýše čtyři dny. Drží se silou vůle a nechal jsem mu zavést umělou výživu do žíly, aby se nedehydratoval,“ odpověděl doktor Beckett.
,,Zajímavé je,“ ozval se Rodney, ,,že pracuje mnohem rychleji a efektivněji než normálně.“
,,Nenarážíte tím na něco, že ne?“ otočil se John na Rodneyho.
,,No mohlo by to mít jistý užitek, kdyby se to ovšem vhodně využilo,“ pokrčil rameny Rodney.
,,Za jak dlouho otevře ty dveře?“ zarazila tento divný dialog doktorka.
,,Jestli bude nadále pracovat v současném tempu, tak přibližně za třicet dva hodin,“ usoudil Rodney.
,,Dobře. Okamžitě mě informujte kdyby jste na něco přišli,“ rozhodla doktorka a rozpustila poradu.
Když vycházeli ze zasedací místnosti, Rodney a Stephan se opět o něčem hádali. Beckett byl smutný a zadumaný a John šel rovnou za Shiny, ale netrvalo dlouho a zastavili ho dva doktoři.
,,Dobrý den podplukovníku Shepparde,“ začal jeden. Byl malý a vcelku hubený. Šedé vlasy mu rostly už jen v úzkém pásu pod temenem a kolem velkých uší. Pleť měl až nezdravě světlou, kosti vystouplé a oči zapadlé. Oblečen byl do světle hnědé uniformy.
,,Podplukovníku Shepparde, dobrý den,“ ozval se druhý. Tento byl také malý, ale dosti při těle. Šedohnědé vlasy měl učesané do přehazovačky, jejíž tvar zajišťovala tlustá vrstva pomády. Obličej měl do tvaru oválu a vévodily mu velké rty a velký nos. Pleť měl silně opálenou a byl oděn do uniformy stejné barvy jako jeho kolega.
,,Já jsem Doodle a toto je Broosel,“ ozval se první.
,,My jsme vám přišli říct...,“ začal Broosel.
,,Ne, já mu to řeknu doktore Broosel,“ trval na svém Doodle.
,,A proč by jste mu to měl říkat vy?“
,,Protože já řekl první, že mu to řeknu!“
,,Ale ne, to já jsem řekl první, že mu to řekl. Už na chodbě jsem to říkal.“
,,To já to říkal už v laboratoři.“
,,Tak dost,“ zastavil je konečně podplukovník a ukázal prstem na Doodla, ,,řekněte mi to vy.“
,,Jistě,“ zaradoval se Doodle, ,,my jsme dostali od vaší wraithky...“
,,Shiny,“ opravil ho John.
,,Ano... samozřejmě... Shiny. To zařízení, které používají wraithi ke komunikaci a jako zápisník. Zkoumali jsme ho,“ vysvětloval Doodle.
,,Bedlivě jsme ho zkoumali,“ dodal Broosel.
,,Ale ona nám dala hesla jen k některým souborům,“ ukončil proslov Doodle.
,,A vy byste chtěli hesla i k jiným souborům,“ došlo Johnovi.
,,To by jsme chtěli,“ usmál se Doodle.
,,Chtěli by jsem to,“ přidal se Broosel.
,,A od jakých souborů vám nedala hesla?“ zeptal se John a založil si ruce na prsou.
,,Od deníků, adresáře, komunikátoru, historie komunikátoru...,“ přeskakovali se ve vyjmenovávání daných položek doktoři.
,,A nenapadlo vás náhodou, že Shiny má osobní důvody k tomu, aby vám ta hesla nedala?“ zeptal se John.
,,To nás prosím napadlo,“ přiznal Doodle.
,,Prosím, napadlo nás to,“ dodal Broosel.
,,Takže myslím, že jsme si to ujasnili,“ konstatoval John a otočil se k odchodu.
,,Možná by vás taky zajímalo, že jedna z složek se jmenuje Blbec Sheppard,“ zmínil ještě Doodle, ale John se nezastavil. Šel dál. O pár kroků později, ale zpomalil a počal o tom přemýšlet.
,,Pane,“ dohonil zrovna podplukovníka poručík Ford.
,,Ano,“ otočil se lehce roztržitě podplukovník, protože byl právě vytrhnut ze svých úvah.
,,Jdu se vás zeptat jestli není něco s čím bych mohl pomoci. Přijdu si zbytečný, když tu všechnu práci odvádějí vědci a já mohu jen sedět a nečině přihlížet,“ vyslovil svou prosbu poručík.
,,Vím, jak se cítíte, ale momentálně nic dělat nemůžeme. Doktorka Weirová uvažuje o evakuaci a pokud se pro ni rozhodne, budeme mít opět plné ruce práce,“ pokusil se o úsměv podplukovník, ale vyzněl lehce uboze.
,,Shiny opět něco vyvedla?“ odhadl poručík Ford.
,,Před chvílí za mnou byli dva vědci, kteří zkoumají to Shinino zařízení, a oznámili mi, že Shiny má v tom zařízení uložen jeden soubor s názvem Blbec Sheppard.“
,,Ouha,“ vydechl Ford,“ no a co v něm je?“
,,To neví, je zaheslovaný.“
,,A co budete dělat?“
,,Nejspíš si s ní budu muset opět promluvit, až se to tady uklidní.“
,,Až to budete mít hotové řekněte mi a vy přeložte tohle,“ rozkázala Shiny jazykovědcům a opět usedla k dočasně svému stolu, aby se mohla pustit do překládání dalšího z nudných antických deníků. Zatímco byl Stephan na poradě, vedla jeho oddělení ona.
,,Jak jste pokročili,“ ozval se ode dveří Stephanův hlas. Vešel do místnosti a okamžitě usedl ke svému stolu a začal si uspořádávat další soubory k překladu.
,,Zatím nic nemáme,“ zavrtěla hlavou Shiny, ,,jde to pomaleji než jsem si myslela. Jaká byla porada?“
,,Doktorka rozhodla, že jestli do osmi hodin nic nenajdeme, evakuujeme,“ povzdechl si Stephan.
,,Ahoj lásko,“ pozdravil John a objal zezadu Shiny, ,,přišli jste na něco?“
,,Ne,“ odsekla rychle Shiny.
,,Ty máš opět náladu,“ konstatoval John.
,,Musím pracovat a ty mě jen zdržuješ,“ zasyčela Shiny.
,,Opravdu nic?“ otočil se John na Stephana a pro jistotu nechal Shiny v klidu pracovat, když byla ve stresu, byla většinou ještě více agresivní.
,,Nic. Muselo to být něco opravdu tajného. Nikdo z Antiků, kteří na tom pracovali, se o ničem nezmínili. Jediné co jsme našli je, že je to tajné,“ odpověděl Stephan.
,,A co podívat se do deníků někoho jiného? Třeba někoho, kdo se tam mohl dostat náhodou?“ pokrčil rameny John.
,,No jasně,“ vydechl Stephan a otevřel jeden ze starších souborů, ,,poslouchejte! Všichni všeho nechte a podívejte se na dokumenty z konceptů 13.“
,,Ale tam jsou jen... souhrnné zápisky o stavech vedené úředníky,“ uvědomila si Shiny, rychle se otočila a padla Johnovi kolem krku, ,,ty jsi úžasný.“
,,Já vím,“ zachraptěl John, ,,ale uškrtit mě, proto nemusíš.“
,,Takže co je vlastně za těmi dveřmi?“ ujasňovala si doktorka Weirová opět v zasedací místnosti. U stolu tentokrát seděl jen podplukovník Sheppard, Shiny, doktor Müler, doktor McKay a doktor Beckett.
,,V antických záznamech se mluví o nějakém živém stvoření, které bylo odchyceno na nějaké planetě. Měli z něho strach. Báli se, že by se mohlo vyvinout do něčeho podobného wraithům,“ začal Stephan.
,,Ale nevyvinulo. Vlastně tomu bylo dost daleko,“ ujasnila Shiny.
,,Strčili to pod zámek a tím to pro ně skončilo,“ vysvětlil Stephan.
,,Typické,“ odfrkla si Shiny neskrývajíc svůj odpor k Anitkům.
,,Dobře,“ odpověděla doktorka a jen stěží odtrhla svůj kritický pohled od Shiny, ,,jak se to tedy krmí.“
,,V dokumentech jsme našli zmínky o tom, že to nemusí jíst,“ odpověděl Stephan.
,,Nemusí?“ znejistěla doktorka.
,,Prý je to jen energetická podstata. Vše potřebné si bere ze vzduchu a slunce. Údajně vstřebává oxid uhličitý a vytváří z něj vzduch,“ vysvětlil Stephan.
,,Takže jako rostliny,“ užasl doktor Beckett.
,,To je hloupost,“ vyjádřil se Rodney, ,,žádný živočich nemůže žít jen ze vzduchu a slunce.“
,,Setkáváme se zde s úplně jinou formou života. Jak víš, že to není možné?“ zeptala se ho Shiny.
,,Není to logické,“ odseknul Rodney.
,,Upřímně řečeno, kdo by ještě před pár lety řekl, že existuje něco, co se krmí tím, že z lidí vysává život,“ zastal se Beckett Shiny.
,,Co navrhujete?“ zeptala se doktorka kolektivu.
,,Já bych pro jistotu nic neriskoval. Nevím, jak vy, ale já nemám s původním osazenstvem této galaxie zrovna dobré zkušenosti,“ vyjádřil se John a byl okamžitě kopnut Shiny do holeně.
,,Já bych s tím promluvila. Antici se chovali jako nevychovaní, arogantní pokrytci...,“ vyjádřila se Shiny.
,,My víme, že je nesnášíte,“ ozval se Rodney a byl okamžitě podroben Shininu dlouhému zasyčení.
,,Řekneme tomu, že s ní chceme spolupracovat. To děláte, ne? Navazujete kontakty,“ navrhla nakonec Shiny.
,,Shiny má pravdu,“ zastal se jí doktor Beckett.
,,Dobře,“ souhlasila po dlouhé chvíli doktorka, ,,pomůžeme tomu ven a pokusíme se s tím navázat kontakt. Podplukovníku, vy si vezmete na starost obranu. Pokut to bude nebezpečné, nesmí to uniknout.“
Všichni se sešli v laboratoři, kde neustále pobíhal Zelenka a pokoušel se otevřít ony záhadné dveře. Šli mu už z cesty, po tom co se stalo Shiny.
,,Mám to,“ prohlásil Rodney, když skončil s pomocnými úkony, které měly pomoci Zelenkovi dostat to něco ven.
,,Můžete,“ odsouhlasila doktorka Weirová. Rodney se dotkl tlačítka enter a kolem dveří to zasyčelo. Zelenka padl vyčerpáním k zemi a doktor Beckett se mu okamžitě přihrnul na pomoc. Podplukovník Sheppard, poručík Ford a major Lorne s několika muži zatím stáli připraveni k obraně města.
Z dveří se vyvalila mlha a obehnala vše. Všichni se začali dusit a pak přišly ty halucinace.
,,Jak to že jsou všichni chytřejší než já?“ padl na kolena zcela dezorientovaný doktor McKay, ,,to není možné! Tu rovnici jsem počítal týdny a ten pes jí má hotovou přes víkend!“
,,Ne, královno,“ padla na podlahu Shiny, ,,já jsem se snažila. Opravdu jsem se snažila.“
,,Ne! Ne! Do obličeje ne!“ křičel Stephan a svíjel se na zemi v bolestech.
,,To jsem nechtěl,“ vydechl Beckett, ,,já je zabil. Jsou mrtví mojí vinou!“
,,To není možné! Musí být ještě naděje! Moje vina,“ mumlal si pro sebe podplukovník Sheppard.
,,Mami! Táto! Sestro!,“ vykřikoval Ford se slzami v očích.
,,Všechna má rozhodnutí byla špatná,“ panikařila doktorka Weirová.
,,Moji lidé,“ křičela pořád dokola Teyla.
Mlha se šířila dál a dál a malá útlá postava jí procházela. Sytila se utrpením a radovala se ze zmatku, který vyvolala. Tančila a radovala se.
Až mlha přišla do garáží. Ovinula se kolem Toma a i jemu ukázala to nejhorší. Stál tam a proti němu jeho bývalá žena. Tělo jejich sedmileté holčičky leželo na zemi.
,,Vidíš,“ řekla jeho žena, ,,zemřela a je to tvoje vina. Mohl si ji odvést. Nemusel si ji nechat, aby se mnou odešla. Ona k té sektě nechtěla.“
,,Ne,“ zavrtěl Tom hlavou, už dávno si to uvědomil. On nemohl za to, že ho jeho žena opustila a vzala s sebou i jejich dceru, jejíž opatrovnictví prohrál u soudu. Odešla k tomu vůdci prapodivné sekty, jenž neuznává léky a moderní technologii. Ne, on za to nemohl. Napřímil se a popadl nůž, který používal na práci, a hodil ho po své bývalé ženě. To ona za všechno mohla. Mlha se rozplynula.
Tom stál strnulý uprostřed garáží a pozoroval bílé, křehké, vysoké tělíčko bez rukou a jen s něčím protáhlým, vystupujícím z prostředku té věci, co matně připomínalo hlavu bez očí s jedním malým otvorem bez zubů. Vypadalo to jako mořští živočiši, kteří žijí v nezměrných hlubinách oceánů. Možná, že kdyby někdo v tom okamžiku zhasnul světlo, ta věc by se i rozsvítila fosforovým světlem.
Ta věc ležela bez hnutí na zemi. Zpočátku hýkala, ale již přestala, byla mrtvá. Z pravé části břicha a nebo něčeho, co by jsme k břichu přirovnali, vyčuhovala rukojeť Tomova nože. Rána černala a modrala, tělo šedlo a ztrácelo tvar. Připomínalo to čerství puding z bílo šedé látky pokrytý pěnou.
,,Odstupte,“ nařídil poručík Ford Tomovi a se šestnácti muži vběhl do garáže. Tom se, ale ani nepohnul. Zíral na tu věc, která mu ukázala to nejhorší čeho se kdy obával smrt jeho dcery. Chvíli tam jen tak stál a pak mu to došlo, nebylo se na co dívat. Svěsil hlavu a odešel někam dál od toho zmatku.
Vědci se shlukli nad tímto stvořením a zkoumali každou jeho část. Zjistili, že se to krmilo nejen ze vzduchu a slunce, ale i lidskými emocemi. Nejlépe těmi negativními, protože ty jsou nejsilnější. Potřebovalo je to k nějakému vnitřnímu procesu, který se doktor Beckett jen velmi pracně snažil pochopit. Používalo to schopnost vyvolat nejhorší pocity a vzpomínky v halucinacích. Shiny pokorně přiznala McKayovi svůj omyl.
Shiny vešla do svého a Johnova pokoje. Položila svoje elektronické zařízení, které teprve před několika minutami získala pomocí wraithského vyjednávání od Boosela a Darcyho, a chtěla si jít lehnout. V posteli již ležel John a četl si zrovna Vojnu a mír. Jakmile zpozoroval Shinin příchod, rychle dočetl odstavec a založil knihu.
,,Máš zpátky flashku?“ usmál se John a pokynul směrem k zařízení.
,,Jo,“ usmála se unaveně Shiny, ,,trochu wraithského vyjednávání a doktoři to přestali zdržovat.“
,,Zdržovat?“
,,Chtěli se dostat přes zablokované soubory, které jsem jim nebyla ochotná poskytnout k dispozici,“ odpověděla unaveně Shiny a lehla si na postel.
,,Jako například Blbec Sheppard?“ narazil John na to, co ho dlouho trápilo.
,,Cože?“ probudila se okamžitě Shiny, ,,jak... kdo ti to řekl?“
,,To není důležité. Proč... jsi ten soubor tak nazvala?“ zeptal se smutně John.
,,Já ho tak nenazvala. Byli to Darcy s Boosel, viď?“ chtěla se ujistit Shiny a z Johnových reakcí zjistila, že se nemýlila, ,,ty „doktoři“ to přeložili špatně. Znamená to blázínek Sheppard.“
,,A co je tedy v té složce?“ ptal se dál John, který pořád cítil jistou nejistotu.
,,Víš... nechala bych tě to přečíst, ale...“
,,Já neumím wraithsky,“ dořekl za ni John.
,,Jsou tam situace, v kterých ses zachoval... bláznivě. Řekl jsi něco vtipného z čeho si všichni sedli na zadek a tak,“ usmála se Shiny, ,,a pokud mi nevěříš můžeš si to vzít a jít za Stephanem a nebo za kýmkoliv jiným, kdo by ti to přeložil. Heslo je Fufa-!12...“
,,Ne,“ přerušil ji John, ,,já ti věřím. Proč si zapisuješ ty situace?“
,,Protože... se někdy chováš absolutně originálně, jak jsem ještě nikdy nikoho neviděla se chovat. Je to vtipné a... jsi to ty. Chtěla bych to také umět, být tak originální,“ přiznal Shiny a byla za to schována do Johnova láskyplného objetí.
,,Ale ty jsi vtipná,“ řekl John a dotkl se svým prstem Shinina nosu.
,,Nejsem,“ zavrtěla hlavou Shiny.
,,Ale jsi. Třeba to s tou Rondelínou. Mě by to nenapadlo,“ vzpomněl si John.
,,To není z mojí hlavy. To vymyslel Tom. Ví, že mě štve, když mi Rodney říká wraithe, a když ho opravím, řekne, že je to jedno. Tom mi tedy poradil, když je to jedno, ať Rodneymu říkám Rondelíno,“ Shiny se tomu zasmála, ale John jen pevně stisknul rty.
,,Jo a jelikož mi právě skončila menstruace, za pár dnů mi začíná neplodné období,“ připomněla Shiny.
,,Takže budeš opět protivná,“ rýpnul si John. I když dělnice (wraithky, které nejsou královnami) nemůžou mít děti, mají podobně uzpůsobený organismus. Střídá se zde období možného oplození s období neplodnosti. V období plodnosti, které trvá několik hodin, jsou většinou milé, líné a něžné. To vše jen proto, aby se mohl samec přiblížit bez ohrožení. Období neplodnosti je pravým opakem období plodnosti, má samce spíše odradit. Trvá několik týdnů a vyznačuje se špatnou náladou, výbušností a častými výhružkami zabitím (tyto příznaky se můžou vyskytovat i v normálních obdobích). Období neplodnosti začíná pár dnů po wraithí menstruaci. To je proces, ve kterým se wraithka zbavuje enzymu, který u královen umožňuje po sloučení se samčím enzymem oplození kokonů, kdežto u dělnic je moc slabý, a tak je vlastně k ničemu.
,,Ano. Upozorňuji tě dopředu.“
,,Fajn, zavřeme tě a pustíme, až tě to přejde,“ pokusil se o vtip John.
,,A když jsem mazel, to se ti líbí.“
,,Mazel jsi pár hodin, protivná jsi dobrých čtrnáct dní,“ zavrtěl nesouhlasně hlavou John.
,,Jsem wraith.“
,,Na to už přišla Rondelína.“
13.07.2011 11:14:46
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one