Trochu se zmiňuji i o skutečné epizodě 1x13 - Horká zóna.

Shiny se ještě jednou převalila v posteli a posadila se. Trochu jí zabolela hlava a pak se ozval ten pocit. Prostoupil jí celým tělem a spaloval jako ohnivá ruka. Měla hlad. Na chvíli se choulila do klubíčka a přestála první příval bolesti. Rychle se dvakrát zhluboka nadechla a postavila se. Proto se vzbudila, kvůli hladu, ale proč jí u Ga´Hoolu nevzbudil John a nebo doktor Beckett? Proč jí nechali, tak dlouho spát, až vyhladověla, a nebo to byl úmysl? Přešla ke dveřím a otevřela je. Znatelně si oddychla. Nebyla zavřená. Vrátila se zpět a obula si své červené lodičky na vysokém podpatku. Rychle se převlékla z vytahaného trička do bílé blůzy a maskáčových kalhot ustřižených nad koleny. Poté vyšla na chodbu a šla přímo do nemocnice.
Okamžitě zasunula ruku do bílé poličky s připravenými, naplněnými injekčními stříkačky a jednu z nich si aplikovala do svalu na levém rameni. Zaplavil ji pocit nechuti z té odporné chuti a poté hlad ustoupil. Byl zde, ale pořád, sice už smrtelně nespaloval její tělo, ale i tak potřebovala ještě jednu dávku. Vzala druhou injekci a aplikovala ji na stejné místo jako tu první. Tentokrát se, ale musela přidržet stěny. Odporná chuť jí projela tělem a nechutně se rozlévala do každého svalu. Shiny se z úst vydralo zvířecí zasyčení značící nelibost a odpor.
Obě dvě použité injekce ihned vyhodila a rozhlédla se kolem. Teď jí to plně došlo, byla zde sama. Nechápavě se rozhlédla, ale bylo tomu tak.
,,Beckette?“ oslovila Shiny prázdnou nemocnici, ,,doktore Beckette?“ Nic se neozvalo. Shiny přešla nemocnici tam a zpět, ale nikde nic jen prázdná lůžka a opuštěné pracovní stoly.
Shiny se bezhlavě rozběhla po Atlantis. Nikde nikdo nebyl. Chodby jinak plné lidí, byly dnes opuštěny. Shininy kroky vedly rovnou do Johnova pokoje. Rychle otevřela dveře a vběhla dovnitř. Pokoj byl prázdný. Jen jeho bunda se klidně válela pohozená na posteli jako by měl každou chvíli přijít. Co to znamená? Rychle se ještě jednou rozhlédla po místnosti a pak vyšla na chodbu. Konečně se rozhodla, prohledá celou Atlantis.
Shiny klesla do křesla v kontrolní místnosti. Byla vysílená. Prošla celou Atlantis a nikde nikdo. Hledala, pátrala a nic nevynechala. Žádný vzkaz ani nápověda, kde by mohli být. Shiny si složila hlavu do dlaní. Byla unavená, projít celou Atlantis zase není jen tak nějaká lehká večerní procházka.
,,Teď ještě ne,“ sykla si sama pro sebe a opět se plně narovnala. Rychle si prohrábla vlasy a zapnula počítač, který stál na stole před ní. Naštěstí to byl jeden z těch počítačů, ke který nepotřebovala antický gen, a tak nemusela vymýšlet ještě složitý program, kterým by se dostala do sítě. Jestli by na něj vůbec přišla.
Počítač se spustil téměř ihned. Shiny si zvolna protáhla svaly na krku a v ramenou a spustila své prsty na klávesnici. Zhluboka se nadechla a pustila se do práce. Vyhledala vše, co bylo do počítače zapsáno od té doby, co šla spát.
Byly to nekonečné stránky o ničem. Jediné co Shiny trochu zaujalo byla zmínka o jisté nákaze, která se po Atlantis rozšířila dva dny na to, co se uvedla do hybernace. Jakoukoliv spojitost, ale musela ihned vyloučit. Nákaza byla úspěšně zlikvidována a nenašla jakoukoliv spojitost se současnou situací.
,,Dobře,“ odtáhla se Shiny od počítače, ,,proto mě nevzbudili. Měli zde nákazu a chtěli si být jisti, že je pryč, až mě vzbudí. Dva dny po začátku mé hybernace se objevila nákaza. Ta trvala několik hodin. Pak chtěli počkat pár dní než mě vzbudí, ale tři dny od nákazy zde končí jakékoliv zápisy.“ Shiny se podívala na posední zápis. Byl to jen nějaký běžný formulář o nedostatku nějakých položek na skladě. Nic neobvyklého.
Shiny náhle projel myslí nápad. Našla na počítači informace o týmech. V momentě, kdy se zhruba z Atlantis vytratil život, byly všechny týmy na Atlantis.
,,Zvláštní,“ usoudila Shiny a pohodlně se opřela do křesla. Chvíli přemýšlela a pak rychle vstala. Dlouhými a jistými kroky se vydala do skladu. Otevřela dveře, a jak očekávala, nebylo zde žádné jídlo. Sbalili se snad a odešli?
,,A nebo?“ zaváhala Shiny. Rozrazila dveře do Rodneyho laboratoře a přešla k velké bílé tabuli popsané pečlivými rovnicemi. Na tabuli byl pověšen velký nápis: Nesahat! Shiny se tomu jen usmála a odhodila nápis někam ke stěně. Popadla velkou bílou houbu a přiložila jí k nejtěžší části rovnice.
,,Rodney?,“ Shiny se rozhlédla po místnosti, ale jelikož nikde neviděla rozzuřeného doktora, jak k ní běží a něco arogantně mumlá, pokračovala. Houbu přiložila k sedmičce a umazala háček, tak že vypadala jako jednička. Opět se rozhlédla, ale Rodney nikde. Žádný řev připomínající godzilu se nekonal.Takže zkouška, co by udělala, kdyby byla na Atlantis sama to není. Hluboce si povzdechla a vydala se zpět do kontrolní místnosti. U dveří se, ale zastavila a rychlými kroky se vrátila zpět k Rodneyho tabuli. Popadla propisku a rychle doplnila háček. Pro jistotu.
A pak to přišlo, byla sama. Byla sama na Atlantis. Na tváři se jí objevil nebezpečný úsměv. Přemístila se do Johnova a svého pokoje. Popadla jednu ze svých černých kozaček, v kterých poprvé přišla na Atlantis a vyndala z podpatku malé elektronické zařízení, na které se samolibě usmála. Vydala se znovu do kontrolní místnosti. Opět usedla do stejného křesla a jistými pohybem připojila elektronické zařízení, které bylo bezesporu wraithské výroby, k počítači. Chvíli se počítač načítal a poté se na obrazovce objevila zpráva. Shiny se zklamaným výdechem sklopila hlavu. Bude to muset udělat, vyrobit program, který umožní počítači přečíst data na wraithském zařízení.
Trvalo jí to jen několik hodin, i když několik hodin bylo docela dost. Shiny už téměř usínala. Byla unavená, vyčerpaná, bolela jí hlava a opět začínala mít hlad. V úlu se mohla po hybernaci alespoň pořádně najíst, kdežto tady? Automaticky se jí v hlavě vynořila vzpomínka na dřívější zvyklosti. Sice se ještě nikdy neúčastnila dlouhodobé hybernace trvající několik desetiletí a nebo dokonce století, ale i tak o tom už mnohé slyšela.
,,Normálně se probudí, nají a pomalinku se začínají připravovat na práci. Tady se vzbudíš a jsi hladová, poté dostaneš blivajs, který se téměř ani nedá pozřít a nakonec tě postaví do plné polní a ty tu lítáš a makáš jako u vytržení a navíc musíš i svévolně přemýšlet,“ Shiny si hlasitě povzdechla a opřela si hlavu čelem o sůl, ,,mně se tu nelíbí! Chci Johna! Chci obejmout a do postýlky! Fňuk! Fňuk!“ Shiny se narovnala a protřela si oči. K tomu co se teď chystá udělat musí být čilá. Vstala a přešla k nejbližší zdi. Rychle se nadechla a udělala stojku. Vydržela tak několik minut a opět se postavila na nohy.
,,To mě snad probralo,“ povzdychla si, pečlivě si porovnala oblečení a opět usedla k počítači. Tentokrát však seděla pečlivě a co chvíli si ještě urovnala nezbedný pramen vlasů, který jí neustále spadával do obličeje. Spustila své prsty na klávesnici a zapnula jeden z programů z wraithého zařízení. Sjela úplně dolů a rozklikla menší položku. Byla v ní spousta odkazů. Shiny si je rychle prohlédla a poté klikla na třetí odshora.
Rychle se ještě více narovnala a zvedla hlavu do patřičného úhlu, aby vypadala hrdě a důstojně. Obrazovka na chvíli zčernala a pak se na ní objevila již známá tvář. Ten wraith, kterého potkali u Geniů.
,,Zdravím,“ pozdravila Shiny wraitha s patřičným úklonem hlavy.
,,Zdravím,“ oplatil wraith Shiny její úklonu, ,,jak se vede?“
,,Nestěžuji si,“ odpověděla zdvořile Shiny v neustále důstojné póze těla.
,,Nevypadáš na to,“ odpověděl wraith a rychlím pohledem přejel Shinino vyzáblé tělo.
,,Do toho ti, ale nic není,“ zarazila ho Shiny a po chvíli dodala, ,,a jak se vede tobě?“
,,Dobře... naštěstí. A co že se mnou chceš mluvit. Tak nečekaně. Děje se něco?“ naklonil se wraith blíž s jasně viditelným zábleskem zájmu v očích.
,,Ne. Jen jsem si myslela, že stará přátelství se mají utužovat, nebo jsi jiného názoru?“ zvedla Shiny provokativně hlavu.
,,Ne. Ne. Klidně. Rád si s tebou jen tak popovídám, vždyť to dobře víš.“
,,Takže na nás nic nechystáte. Žádné náhlé přepadení Atlantis?“
,,Ne,“ odpověděl wraith s velkou snahou, ale Shiny ji i tak rozeznala. Mají něco v plánu, ale co? Na to se bude muset poptat jinde.
,,Fajn,“ usmála se Shiny jakoby nic, ,,co říkáš na tu novou píseň od Grischo. Podle mě super, ale ty bubny mi tam prostě nesedí. Nemůžu si pomoci.“
(...)
,,Jasně, jasně,“ souhlasila Shiny jako opřekot s wraithovou předchozí myšlenkou.
,,Přesně. Teď mám na krku dva nováčky ze 7. sektoru. Slyšela jsi už ten jejich nemožný slang?“
,,Jo to vycpávkové jako?“ znejistila Shiny.
,,Přesně.“
,,Jo, řeknu ti jako, že jako super jako,“ rozesmála se Shiny.
,,Brzdi! Před třemi týdny mi jeden z nich přišel oznámit, že vypracoval zprávu o poslední sklizni a řekl to nějak takhle.. ehmm... Jako tady to jako máš jako.“
,,A jak to dopadlo?“
,,No před třemi týdny jsem měl na krku tři. Den na to už jen dva,“ pousmál se wraith.
,,Aha. Jak jinak,“ pousmála se Shiny, ale v tom wraith otočil hlavou a zadíval se někam do prostoru vedle sebe.
,,Promiň, ale mám práci,“ omluvil se rychle wraith a natáhnul se, aby vypnul zařízení.
,,Zatím,“ stačila se ještě rychle rozloučit Shiny a pak už jen seděla naproti černé obrazovce. Pomalu se sesunula do křesla a v jejích očích se dalo číst, že o něčem vážném přemýšlí. Po chvíli se opět posadila do předepsaného sedu, narovnala se v zádech. Opět položila ruce na klávesnici a otevřela osmí odkaz ze shora. Obrazovka na notnou chvíli zčernala a pak se objevil obraz malé, ale dospělé wraithky (Víc než jsem si mohl přát, Bonus k dílu Bouře).
,,Zdravím,“ pozdravila Shiny jako první.
,,Zdravím. Upřímně mě udivuje, že tě vidím. Co tě přivádí na Glick?“ odpověděla wraithka.
,,Potřebuji s tebou mluvit.“
,,Dobře, ale ještě si musím něco zařídit. Počkej chvíli,“ řekla wraitha a zvedla se, aby mohla onu věc zařídit.
,,Pokud chceš poslat vir, tak tě upozorňuji, že jsem podnikla patřičná opatření a nainstalovala nejnovější antiviry,“ usmála se Shiny.
,,Aha,“ uznala wraithka a opět se posadila, ,,tak v tom případě už nic zařizovat nemusím. Co potřebuješ?“
,,Zdá se mi sen a jsem z něho trochu ne svá,“ přiznala Shiny a zahrála skvěle rozpačitý výraz.
,,O čem se ti zdálo,“ vyjádřila wraithka neskrývanou zvědavost.
,,Bylo to dosti zmatené. Nejdříve jsem byla na Atlantis a procházela jsem se chodbami, ale nikdo zde nebyl. Myslela jsem si, že jde o nějaký wraithský útok,“ Shiny bedlivě pozorovala reakce ve tváři wraithky, ale nezaznamenala žádné známky, že by něco o dané situaci věděla, které by bezesporu v její tváři byli, kdyby o tom něco věděla, ,,a pak jsem šla do jednoho z pokojů. Otevřela jsem skříň a tam stál ten první důstojník, jak jsem s ním chodila.“
,,No tedy,“ uznala wraitha.
,,Co myslíš, že to znamená?“
,,Udivuje mě, že se ptáš,“ usmála se wraithka, ,,nejlepší sex v životě. Sama si mi to řekla.“
,,Ale...“
,,Jaký je tvůj současný sexuální život?“ skočila wraithka Shiny do řeči.
,,Fajn.“
,,Fajn? Fajn jsou nové ornamenty na botách. Já chci detaily.“
,,Je to jiné,“ uhnula Shiny na chvíli pohledem, ale opět se vrátila, ,,je to něžné. Jako od pěšáka, který si váží toho, že tě má. Není to několikahodinová rozkoš, většinou je to krátké, ale hezké. Má mě rád a... dává to najevo. Jde poznat, že mu na mně záleží, a riskoval by pro mě život. Jednou mi dokonce řekl, že mě má, tak rád, že by pro mě i umřel hlady.“
,,Tak to je buď blázen a nebo lže.“
,,Podle mě mluví pravdu,“ rozhodla Shiny a wraihtka se zatvářila jako, že v tom případě platí ta první varianta.
,,A co ty? Pořád šťastně ve vztahu?“ zeptala se Shiny
,,Ale ano,“ pokusila se usmát wraithka, ale za jejím úsměvem se objevilo něco zlověstně nešťastného. V Shiny cuklo. Měla by se správně zeptat, co se děje, ale když to udělá, prozradí, že pozná, když někdo lže. Ale kdyby se nezeptala?
,,No tak. Slyšela jsem o tom. Co se děje?“ vyhrkla Shiny.
,,Co by se mělo dít?“ podivila se wraithka.
,,Co by. Vám to ve vztahu neklape nebo co? Vím to, už nic neskryješ.“
,,Ne klape to, ale... už jsme se dlouho neviděli. Měli jsme naplánované společné dva měsíce. Plánovali jsme to několik let, ale pak nastalo probuzení.“
,,Aha.“
,,Až zjistím, kdo je za to zodpovědný nezastavím se dokud z něj nevysaji veškerý život,“ rozzuřila se wraithka. V Shiny hrklo. Byl to John, který měl probuzení na svědomí, a Shiny wraithku znala dost dobře na to, aby věděla, že své výhružky plní.
,,Prý nějaký major Bauer,“ zalhala Shiny.
,,Bauer,“ zopakovala wraithka ono jméno, aby si ho pečlivě zapamatovala, ,,děkuji ti. A pověz mi je něco, co já mohu na oplátku vykonat pro tebe?“
,,Ano jedna věc by tu byla. Někde po galaxii se potuluje jistý major Nathan. Jestli ho najdete postarej se o to, aby... už se potulovat nemohl.“
,,Chápu. Jakým způsobem, že ho mám zabít?“
,,To nechám čistě jen na tobě. Mě bude stačit, když bude mrtví, ale pokud chceš využít své kreativity nebráním ti.“
,,Dobře. Jsme dohodnuty,“ usmála se wraitha a pak už se bavili jen o novinkách ve světě módy, hudby, knih a jídla.
,,Tak opět někdy,“ usmála se wraithka.
,,Ráda si s tebou opět popovídám,“ oplatila jí úsměv Shiny a vypnula spojení. Shiny si lehce prohrábla vlasy a klikla na minimalizované okno. Objevilo se ukončené stahování nějakého hudebního souboru.
,,Tak wraithi v tom nejedou, kupodivu,“ vyslovila nahlas Shiny, ,,ale kdo tedy?“ Shiny si opřela hlavu o stůl a přemýšlela. Byla unavená, ale ještě nemohla jít spát. Opět se začala soustředit na počítač. Chtěla soubor uložit, ale omylem klikla na tlačítko otevřít. Z reproduktorů se ozval hluboký a dunivý zvuk bubnů. Shiny rychle soubor vypnula a omluvně se rozhlédla po místnosti, ale nebylo komu se omlouvat, byla sama.
Usmála se a otevřela znovu soubor. Z reproduktorů se opět ozvaly bubny následované hlubokým hlasem nějakého wraitha. Shiny se postavila. Opřela se o stůl a pomalu se nahnula ke svým lodičkám. Nejdříve si sundala levou. Opatrně ozkoušela došlápnout na zem, ale jakmile to vykonala a došlo jí, že se nic nestalo, sundala si i druhou botu. Stála na zemi a nohy jí bolely, byly už neuvěřitelně uvyklé nepohodlným podpatkům. Udělala pár prvních kroků. Bylo to zvláštní, ale příjemné. Dokonce i lehce osvobozující.
Nechala boty ležet na zemi a prošla se pár kroků tam a zpět. Byla to neuvěřitelná úleva. Bolest ještě párkrát štípla a pak ustala. Zůstal jen nezvyk. Shiny se usmála a rychle se otočila do rytmu hudby. Počkala na refrén, který se opakoval v pravidelném několika minutovém intervalu a v zpola tanečním kroku pokračovala k balkónu. V otočce se posadila na zem. Zapřela se rukama dozadu a narovnala se tak, že jí sluníčko svítilo na co největší plochu těla. Bylo to příjemné. Denně pozorovala dívky, jak se opalují na balkónech, ale ona nikdy neměla dostatek odvahy opakovat jejich jednání. Vždy se bála mužů, kteří nenápadně pokukovali a kritizovali. Nebyla tak odvážná, aby se nechala klidně okukovat, na to se až moc styděla za svou pohublou postavu.
Seděla tam asi čtyřicet minut. Její kůže se zatím stačila lehce opálit dožluta. Tu Shiny lehce zívla a uvědomila si, že na sluníčku usíná. Ještě se ujistila, že město je chráněno a že ji počítač při případném napadení uvědomí. Poté se vydala do svého a Johnova pokoje. Ulehla do postele a do objetí schovala svého plyšáka.
,,Fufo, co se to děje? Kde jsou všichni?“ zeptala se Shiny své hračky a zavřela oči. Dech se jí zvolnil a ona pomalu usínala. Náhle se jí něco otřelo o rameno. Bylo to rychlé, ale neznámé jako závan větru. Shiny byla opět v sedu. Rozhlížela se po pokoji, ale nikoho neviděla. Zdálo se jí to snad? Po chvíli se uklidnila a opět ulehla do postele se svým plyšákem v objetí, ale již zdaleka nebyla tak klidná.
Probudila se sama. Otevřela oči a doufala v to, že se jí vše jen zdálo, ale nezdálo. Atlantis byla prázdná. Všude v pokoji se rozprostírala Johnova vůně. Bylo to až k zbláznění. Musela odejít. Bezmyšlenkovitě vstala a oblékla si první, co měla po ruce. Bylo to stejné oblečení jako včera. U dveří si ještě rychle obula červené lodičky a vyběhla z pokoje. Opřela se o vedlejší zeď a sklouzla k zemi. Do očí jí vhrkly slzy. John, Teyla, Tom, Stephan, Radek, co když je už nikdy neuvidí. V galaxii je spousta nepřátelských kmenů. Geniové? Shiny si přikryla ústa rukou, aby jí neunikl vzlyk. Co když jsou mrví?
Nasedla do šipky, která stála v garáži. Musela to udělat. Vzlétla směrem k pevnině, jestli někdo něco ví, budou to Athosani. Shiny jenom nervózně zamrkala, snad měla Teyla pravdu. Snad mě vyslechnout.
Šipka přistála na pevnině. Shiny nezapnula maskování. Vzala to jako slušnost, dát vědět o svém příchodu. Otevřela kokpit, okamžitě si musela stáhnout ruce k tělu, zaplavil jí chlad a kabát nechala na Atlantis. Tiše zaklela a vylezla ze šipky. Nohy se jí zabořili do studené a bílé pokrývky. Shiny se k ní sehnula, aby ji mohla promnout mezi prsty.
,,To je sníh,“ vydechla překvapeně. Vlastně to bylo poprvé co se dotýkala sněhu. Dosud o něm jen četla a nebo se na něj dívala z vyhřáté šipky při výkonu sklizně. Narovnala se, ale byla jí zima a to čím dál tím větší. Do vesnice to bylo pár set metrů, nepřistála rovnou ve vesnici pro nabuzení přátelské atmosféry, jestli to tedy bylo vůbec možné.
Zezačátku šla zpříma a jistě, ale chlad jí nepříjemně bodal. Neměla pevné boty, její blůza byla bez rukávů a kalhoty měla ustřižené nad koleny. Rty se jí začaly rychle klepat, ruce zbledly do téměř bílého odstínu a jen marně si pokoušela prokrvit ramena tím, že si je rychle třela. Prsty na nohou už téměř necítila a u těch na rukou to nebylo o moc lepší. Stáhla si ruce k ústům a instinktivně na ně vydechla teplý vzduch. Moc to nepomohlo, ale bylo to lepší než nic. Teprve teď rozevřela svou pravou ruku, aby se přesvědčila, že to vůbec ještě jde, ale čekalo jí zděšení. Jen stěží zadržela hlasitý úlek.
Její jizva, která byla vždy mírně roztažená a lehce načernalá, byla v současnosti úplně černá a křečovitě svraštělá do sebe, jako by ji někdo zašil. Kolem ní se rýsovaly jasně znatelné vrásky. Shiny nemohla ani dlaň pořádně roztáhnout, prostě to nešlo. Bolelo to. Stiskla, tedy opět ruku v pěst, a pokračovala v cestě.
Cesta sněhem trvala delší dobu než by trvala za normálního počasí. Krajina téměř neubíhala a Shiny se začínala bát, že tam vůbec nedojde, když se před ní mezi lesy bleskly obrazy stanů. Přidala do kroku, narovnala se a šla hrdě. Obě ruce v pěst, protože si nemohla dovolit jakékoliv selhání. Bolest zmrzlých prstů nevnímala.
Vkráčela doprostřed vesnice. Nikde nikdo nebyl. Dala jim dostatek času na to, aby odvedli ženy a děti, ale doufala, že alespoň muži zůstanou, aby bojovali. Nejspíš už jen pomyšlení na setkání s wraithem je zneklidnilo natolik, že vzali do zaječí. Shiny se na ústech objevil lehký úsměv. V tom okamžiku za sebou uslyšela šramot, otočila se včas na to, aby mohla poslat k zemi muže, který se k ní hnal s kosou v ruce. Najednou jich tam bylo plno. Byli to muži středního věku asi třicet jich tam bylo, víc ne. Shiny se párkrát ohnala, ale ani mráz a překvapení jí nezabránili zneškodnit všechny své protivníky. Jakmile již všichni leželi v bolestech na zemi, Shiny přešla k nejbližšímu, který měl v ruce ještě hořící pochodeň. Zvedla ji ze země a zapálila s ní nejbližší ohniště, které bylo narychlo uhašeno, nejspíš proto aby nebylo poznat, že vesnice byla ještě před chvílí plně osídlena. Dřevo chytlo a Shiny si tak mohla ohřát vymrzlé ruce.
Chvíli si užívala blažené teplo, až málem zapomněla na to, pro co přišla. Vesničané se již počali zvedat ze země překvapeni tím, že nejsou mrtví ani sklizení, někteří rovnou utíkali, jiní ještě pomáhali na nohy svým přátelům, ale nikdo se nehodlal touto záhadou zabývat. Shiny si počkala, až se zvedne konkrétně jeden z nich. Poslouchala jeho pomalý pohyb. Nejdříve se opatrně zvedl na kolena, poté se vyškrábal na nohy a přešel pomoci jednomu ze svých soukmenovců, který ležel na zemi s vykloubeným ramenem. Zvedl ho ze země a podal jednomu z mužů, který byl, až na pár modřin, v pořádku, ať ho odvede. Poté se sehnul k dalšímu muži, pomohl mu do stoje a podal mu svou vestu, ať si s ní přikryje krvácející ránu nad obočím, kam se praštil, když padal. Ještě se rozhlédl, ale když uviděl, že je posledním, co ještě otálí s odchodem, začal se belhat stejným směrem jako všichni ostatní, dohlížejíc na pochod.
,,Hallingu,“ otočila lehce Shiny hlavou, aby si mohl být Athosan jist, že se dívá na něj, ,,vy ne!“ Halling se otočil a zůstal ohromeně, ale hrdě stát. Jak Shiny očekávala, s Hallingem zůstal stát ještě jeden muž. Shiny se na něj nemusela ani podívat, jen mu rychle prošacovala mysl, aby našla to co hledala wraithský gen, stejný jako má Teyla. Shiny se neubránila lehkému úsměvu, otočila se od ohně a přešla k Hallingovi. Zastavila se asi dva metry od něj a dala mu výhodu prvního slova.
,,Kdo jste a odkud znáte moje jméno?“ zajímal se Halling. Shiny jasně cítila nevoli od muže, který stál opodál.
,,Sám jste mi ho řekl,“ odpověděla po pravdě Shiny a zvedla Teylin náhrdelník, který vzala s sebou z Atlantis.
,,To je Teylin medailon,“ rozkřikl se muž, který stál opodál, a málem by se na Shiny vrhnul, kdyby mu v tom v posledním okamžiku Halling nezabránil. On věděl, že by to nebylo moudré.
,,Kanaan, že?“ usmála se Shiny na muže, ale byl to spíše pohrdavý úsměv. Jako by se dívala na odpadky u svých nohou. Opět se otočila na Hallinga a pomalu se nadechla: ,,Potřebuji pomoct.“ Ta slova vyšla s Shininých úst s jasným a neskrývaným odporem k jejich významu. Halling i Kanaan zůstali stát jako opaření. Jako první se vzpamatoval Halling: ,,Proč by jsme vám měli pomáhat?“
,,Protože budete pomáhat Teyle,“ odpověděla Shiny a na Hallingově i Kanaanově tváři se objevil jasný údiv.
,,Teyle? Co je s Teylou?“ vyhrkl téměř ihned Kanaan.
,,To nevím, a proto jsem zde. Na Atlantis se před třemi týdny něco stalo a já potřebuji vědět co?“
,A proč by jsme vám měli věřit?“ zeptal se Halling.
,,Protože mi už se přeci známe. Teyla říkala, že si nemám dělat o lidech předčasné úsudky, že mě můžou i překvapit. Tak co už jste si oškrábali ty připáleniny z hrnců a nebo doufáte, že to udělám opět já?“ ušklíbla se Shiny. Halling vytřeštil oči překvapením a úlekem. To nebylo možné! Zalapal po dechu, ale slova mu z náhle tak vyschlého hrdla nevyšla.
,,Chápu,“ řekla Shiny a otočila se na Kanaana, ,,ty máš stejný dar jako Teyla. Podívej se mi do mysli a přesvědč se, že vám nelžu.“
,,To neumím,“ odmítl Kanaan.
,,Ale umíš,“ usmála se na něj Shiny, ale tentokrát bylo v jejím úsměvu něco milého a chápajícího. Vzala Kanaanovi ruce a položila si je na spánky. Kanaan byl jako ochromený. Nevěděl, co se děje a nemohl se ani pohnout. Nohy mu zamrzly na místě a on... on se dotýkal wraitha. Třes mu projel páteří a bylo to. Rychlé, kmitavé záblesky ukazovaly různé věci. Vnitřky wraithských lodí střídaly obličeje různých wraithů, okamžiky sklizní, běžné denní záležitosti.
,,Tak ne,“ zarazila ho Shiny a sundala mu ruce, ,,musíš se soustředit na to, co chceš najít.“
,,Teylu,“ zaváhal Kanaan.
,,Přesně tak. Připraven?“ zeptala se Shiny a Kanaan jen přikývnul.
,,Dobře,“ souhlasila Shiny a opět položila jeho ruce na své spánky. Kanaanem kmitl třes, který mu projel celým tělem, a bylo to. Začínaly se mu objevovat různé výjevy, kde Teyla se Shiny byly společně. Trvalo to dlouho a nakonec se Kanaan s hlubokým vydechnutím sesunul k zemi. Byl vyčerpán, bolela ho hlava a nevěděl, co se vlastně děje. Shiny stála kousek od něj a sledovala ho. Cítila, co Kanaan prožívá, ale nemohla mu pomoci. Tohle si musel překonat sám.
Konečně se vzpamatoval, pomalu vstal a narovnal se.
,,Mluví pravdu,“ otočil se na Hallinga.
,,Jsi si tím jistý,“ zaváhal Halling.
,,Ano,“ odvětil stále ještě vyčerpaný Kanaan.
,,Co tedy chcete vědět?“ otočil se Halling na Shiny.
,,Jestli vám Teyla o něčem neřekla. Atlantis je prázdná a já nevím proč. Odešli, když jsem spala,“ objasnila Shiny.
,,Teyla mi vyprávěla,“ znejistěl Halling, ,,když tu byla naposledy, někdy před třemi týdny, že objevili korzáry.“
,,Korzáry?“ Shiny nikdy předtím o tomto národě neslyšela.
,,Ano. Národ, který po odchodu Antiků putoval galaxií a hledal jejich technologii, aby ji poznal a naučil se používat. Když ji konečně do jisté míry ovládly, dokázali se uchránit před wraithi, ale chránili jen sebe. Prý mají jisté zařízení, které je dokáže udělat neviditelné a nehmatatelné. Zapínají ho vždy, když jejich radary zachytí wraithy,“ vysvětlil Halling.
,,Neviditelnými a nehmatatelnými,“ Shiny se zamyslela. Možná je právě tohle to, co hledá, ,,děkuji vám. Už půjdu.“ Zaťala pěsti ještě více a vydala se opět do mrazivého lesa.
,,Počkej,“ křikl na ni ještě Kanaan. Tu dobu, kterou strávil v její hlavě, nevnímal jen její myšlenky, ale také její pocity. Nevěděl sice jak, ale vycítil, že není zlá. Sundal si z ramen jedno z huňatých ponč a podal ho Shiny. Ta si ho změřila překvapeným pohledem, ale ihned přijala, a vykoktala ze sebe i jakési poděkování.
Když se konečně dostala zpět do šipky, byla neskonale vděčná za to pončo, které jí zahřálo alespoň horní polovinu těla. Cesta na Atlantis byla již v pořádku. Jakmile tam Shiny dorazila, sundala si opět lodičky a přirozeným krokem přešla do hlavní věže. Zde zapnula další z wraithských písniček. Tentokrát jednu o nekonečnosti vesmíru a utrpení, i když to bylo vlastně jedno, protože přes silné bubny a sirénu nebylo stejně slyšet slov.
Shiny přešla do Rodneyho laboratoře. Posadila se na Rodneyho místo a zapnula jeho osobní počítač. Jednoduché programy nebyly zaheslované, a tak se Shiny nemusela zdržovat jejich odheslováváním. Téměř ihned našla poslední používaný soubor, který nebyl zálohován v centrálním souboru, proto ho prvně nenašla, jako ostatně všechny Rodneyho rozpracované zprávy. Otevřela ho a zjistila, že pojednává o nově získaném zařízení na misi. Zařízení, které stálo přímo před ní na stole, bylo antické výroby, a tak jí předtím nepřišlo zvláštní. Chvíli ho zkoumala, ale stále nemohla přijít na to, co s ním McKay provedl.
,,Fajn,“ rozhodla se Shiny, ,,musím myslet jako McKay.“ Rozhlédla se po laboratoři a ihned jí došlo, co by udělal. Přešla ke stolku s teď už studenou kávou a nalila si plný hrneček, i když McKaye již několikrát varovala, on stále pil několik šálků denně. Chtěla se opět posadit do křesla, ale zakopla o špatně postavené křeslo a málem vylila hrnek na zařízení, kdyby ho včas svým rychlým postřehem nezachytila.
,,Moment,“ docvaklo jí téměř ihned, ,,McKay by tak rychlý nebyl.“ Položila hrnek na stůl a pečlivě se podívala na zařízení, byly na něm viditelné stopy po zaschlé kávě.
,,Mám to,“ vyhrkla Shiny. Několikrát přehodila obvod v zařízení a spustila zpětný chod. Při polití zařízení, zařízení zkratovalo. Poslalo vše organické do neviditelného a nehmatatelného stavu. Přesně jak bylo naprogramováno od korzárů. Takže lidi a jídlo. Sebe tam, ale neposlalo kvůli zkratu, což zapříčinilo, že lidi tam se neměli, jak dostat zpět. Shiny zůstala tam, kde byla, protože byla v hybernaci se sníženým dechem a tepem. Tento stav byl velice podobný zimnímu spánku gukula, kterého korzáři nechávali volně pobíhat po planetě a likvidovat případné vetřelce, pro zneviditelnéní a znehmatatelnění tedy nevhodný.
Atlantis projela silná tlaková vlna. Vše bylo opět na svém místě.
,,To vám to tedy trvalo,“ postěžoval si McKay a šel si po své práci.
,,Já si myslím, že to bylo super. Já bych na to nepřišel,“ přiznal Zelenka. Shiny se na něj otočila a v tom okamžiku ztuhla: ,,Áaaa! Já jsem stejně vysoká jako Radek!“ Rychle popadla své lodičky na vysokém podpatku a obula si je, když se narovnala spokojeně si oddychla: ,,To je lepší.“
,,Výborně,“ ozvala se doktorka Weirová, která byla v laboratoři také, ,,nečekala bych, že na to přijdete, tak rychle.“
,,Hodně mi pomohly Athosani,“ podívala se Shiny na Teylu.
,,Říkala jsem ti, že nesmíš soudit předčasně,“ usmála se Teyla v odpovědi.
,,Jsi nějak zamlklý,“ usmála se Shiny na Johna už v jejich společném pokoji.
,,Víš asi je něco co by si měla vědět,“ přiznal John.
,,Co to je?“ zeptala se Shiny, sundala si boty a pečlivě je urovnala v rohu pokoje. John mezitím vkráčel do pokoje ve svých umaštěných kanadách a natáhl se na postel.
,,Johne?“ upozornila ho Shiny.
,,Shiny!“
,,Zas tak těžké to není.“
,,No jo no,“ zamumlal John a sundal si kanady a hodil je do rohu vedle dveří, ,,spokojená?“
,,Příště bys je mohl prostě položit.“
,,Víš,“ začal John a Shiny si k němu přešla lehnout na postel, ,,jak jsi vytáhla to wraithské zařízení….“
,,Ano?“ vyzvala Shiny Johna, aby pokračoval, a kreslila si na jeho hrudníku kolečka.
,,My jsme si mysleli,“ John se narovnal a uchopil Shininu krmnou ruku tak, aby ji dostal, co nejdále od svého hrudníku z preventivních důvodů, ,,že nás chceš podrazit a vydat Atlantis wraithům.“
,,Cože?“ vybuchla Shiny a okamžitě vytrhla svou krmnou ruku z Johnova sevření a instinktivně si ji propnula.
,,Vypadala jsi dost podezřele a upřímně řečeno jsi wraith.“
,,Ani ty si mi nevěřil?“
,,Byl jsem trochu na pochybách, když si mluvila s tím wraithem.“
,,Johne! Řekni mi celou pravdu!“
,,No víš,“ začal John, ,,nemohli jsme nechat Atlantidu v rukou wraithů, a tak McKay přišel na způsob, jak ji odpálit.“
,,Cože?“
,,Kdyby nebyl ve stresu a nespadl mu spoj už tu nejsme,“ přiznal John.
,,Ty by si mě nechal zabít?“ zasyčela Shiny s krmnou rukou nebezpečně připravenou.
,,Musel jsem se rozhodnout mezi tebou a ostatními.“
,,A vybral sis ostatní.“
,,Já musel,“ sklopil zrak John, ,,dokážeš mi odpustit?“
,,Ano,“ pousmála se Shiny nad Johnovou upřímností. Ona by jednala stejně. John Shiny chytil a povalil ji na postel.
,,Co to děláš,“ cukla sebou Shiny.
,,Usmiřovací sex,“ vysvětil hned John.
O tři dny později, když se John zrovna vrátil z mise, nenašel Shiny v jejich společném pokoji. Dělalo mu to trochu starosti, a tak se po ní šel podívat. Našel jí v pokoji, který byl vyhrazený pro její hybernaci. Jakmile vstoupil zachumlala se do peřiny.
,,Shiny?“ oslovil ji John.
,,Jdi pryč,“ křikla na něj Shiny.
,,Proč?“
,,Proto,“ odvětila Shiny. John se rozhlédl po pokoji a nemohla mu uniknout kopice posmrkaných kapesníků ležících vedle Shininy postele. Lehce nadzvedl peřinu, aby se přesvědčil, a i když ji Shiny téměř okamžitě stáhla zpět, uviděl to, co potřeboval.
,,Ty jsi nemocná?“ zeptal se jí.
,,Ne,“ odpověděla mu s přízvukem ucpaného nosu, který ji prozradil.
,,Shiny,“ John si k ní sedl na postel a pohladil jí po temeni hlavy, které vyčuhovalo zpod peřiny.
,,Jdi pryč. Nic mi není,“ trvala na své Shiny, ale na konci věty se rozkašlala. Rezignovaně vystrčila hlavu zpod peřiny a John mohl vidět ještě více bledou kůži než obvykle s jasně načervenalým pruhem pod nosem.
,,Mám dojít pro Becketta?“ zeptal se John.
,,Ne,“ vyhrkla hned Shiny, ,,to bude v pořádku.“
,,Jsi si jistá?“
,,Ano,“ zavrtěla se Shiny, ,,nejsem nemocná poprvé.“
,,A jak to většinou probíhá, když jste nemocní,“ John si opravdu nedokázal představit průběh nemoc u wraitha. Hladil Shiny po vlasech a poslouchal.
,,Pořádně se najíme, zalezeme do postele, vyspíme se, a když se probereme, jsme v pořádku,“ vysvětlila Shiny.
,,No,“ zapřemýšlel John, ,,tak pro tentokrát budeš muset stonat jako my. Dojdu ti pro léky.“
,,Ne,“ křikla Shiny.
,,Proč se toho tak bojíš?“
,,Nechci, aby někdo zjistil, že jsem nemocná,“ přiznala se Shiny.
,,Proč.“
,,Nechci ukázat slabost.“
,,Dobře,“ rozhodl John a zvedl se k odchodu.
,,Kam jdeš,“ polekala se Shiny.
,,Pro léky.“
,,Ne!“
,,Neboj,“ otočil se John u dveří, ,,řeknu, že jsou pro mě.“
Za půl hodiny byl zpět, ale to už Shiny spala. Byl to neklidný spánek plný kašle, sípání a pokašlávání. John se na Shiny soucitně usmál. Položil léky na stůl a vybral z nich eukalyptovou mast. Nabral si ji do dlaně a zajel Shiny pod tričko, aby jí mohl mast rozetřít po hrudníku. Náhle uslyšel křupnutí a ucítil, jak se mu bolest rozlévá v ruce.
,,Johne? To jsi ty?“ pronesla překvapeně Shiny.
,,A kdo jsi myslela, že to je?“ zeptal se John a tiskl si k tělu zlomenou ruku.
,,Wraith, který mě přišel sníst.“

20.06.2011 13:33:03
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one