Brána se zavřela a poručík Ford s podplukovníkem Sheppardem a třemi vojáky stáli na nově objevené planetě. Teyla ani Shiny o ní nic nevěděly, jen v antických záznamech byla zmínka o osídlení.
John se se svým týmem vydal na tuto planetu již před pár hodinami. První kontakt proběhl pozitivně a vesničané byli ochotni spolupracovat. V jeskyni nedaleko vesnice Rodney objevil pozůstatky nějaké antické laboratoře, a tak se rozhodl zde zůstat a jeskyni prozkoumat. Teyla pro jistotu zůstala s ním a podplukovník Sheppard s Fordem se vydali zpět na Atlantis pro léky, které slíbili vesničanům za jejich spolupráci.
,,Tak Shiny už spí?“ ozval se poručík Ford do nepříjemného ticha. Šli pěšky, protože vesničané nebyli zrovna nadšeni z jumpru a doktorka Weirová jim chtěla vyjít vstříc, proto také šli s Johnem a Fordem vojáci, kteří pomáhali nést krabice s léky.
,,Ano, dnes ráno se uložila k hybernaci do svého ex pokoje,“ odpověděl John.
,,Takže se od vás přestěhovala.“
,,Zatím ne úplně, řešíme to. Wraithi prý nejsou zvyklý žít společně,“ ušklíbl se John.
,,Ale hybernovat šla jinam,“ poznamenal Ford.
,,No...,“ John si rychle vybavil to, co mu Shiny o hybernaci říkala a pokusil se to zformulovat do jednoduchých vět, ,,wraithi potřebují k hybernaci klidné místo, protože jakýkoliv sebemenší hluk je dokáže probudit.“
,,Jo, v úlech k tomu mají takové ty... ty...“
,,Vím co myslíte. Jsou údajně vyrobeny z nějakého pevného materiálu, který nepropouští hluk a umožní jim klidně spát a navíc jsou nějak napojeny na loď, takže je můžu královna kdykoliv podle potřeby vzbudit. Shiny se mi to pokoušela vysvětlit, ale já jsem zrovna... řekněme, že můj střed zájmu byl někde úplně jinde,“ lišácky se usmál John.
,,Víte, kdo to je?“ zeptal se jeden z vojáků, kteří kráčeli za podplukovníkem a poručíkem do vesnice. Měl čistě blonďaté vlasy sestříhané na krátko a vysokou postavu.
,,Podplukovník John Sheppard,“ odpověděl hnědovlasý voják s jasně zelenýma očima.
,,No jo! To je ten, co chodí s tou wraithkou,“ užasl třetí z vojáků. Byl to podle přízvuku Francouz. Měl trochu delší černé vlasy a jemně opálenou pleť. Od velkého nosu odváděly pozornost velké mandlové oči.
,,Přesně,“ souhlasil blonďák.
,,Já bych s wraithem chodit nemohl,“ otřepal se hnědovlasý voják.
,,Já taky ne,“ přiznal blonďák.
,,No...,“ ozval se Francouz.
,,Co no?“ dorážel blonďák.
,,Má hezký zadek,“ usoudil Francouz a blonďák i hnědovlasý voják se rozesmáli.
,,A jak je na tom vůbec váš vztah se Shiny. Jste opět spolu. Jak to klape?“ zeptal se Ford.
,,V pohodě, až na jednu věc,“ povzdechl si John.
,,O co se jedná?“
,,No..., při sexu... ona je pořád nahoře.“
,,A to vám vadí?“
,,Zezačátku mi to nevadilo, ale teď mi to přijde divné.“
,,A zkoušel jste jí to naznačit.“
,,Jo už několikrát.“
,,A co?“
,,No vždy se přetočí a je zase nahoře.“
,,Páni, tak o tom jsem ještě neslyšel,“ rozpačitě si prohrábl vlasy Ford.
,,Má hezkej zadek a ne, že ne,“ trval na svém Francouz.
,,Malej,“ nedal se blonďák.
,,Já jí ještě neviděl,“ postěžoval si hnědovlasý voják.
,,Adame! Ta má tělo,“ usmál se Francouz.
,,Ty by si snad přefik všechno,“ poznamenal blonďák.
,,Všechno ne. Jen ty hezký,“ nedal se Francouz.
,,Když přehlédneš ten nazelenalý odstín, hadí oči, přehnanou vyzáblost, ošklivý zuby, stravovací návyky a nejspíše ještě řadu věcí, které nejsou na první pohled vidět,“ odfrkl si blonďák, ,,a náhodou s hubenou holkou je hrozný sex. Leží jako poleno a nic s ní není. Já to mám z první ruky. Chodil jsem s modelkou.“
,,To platí u lidí, tohle je wraith,“ opravil ho Francouz, ,,slyšel jsem od jednoho vojáka, který dřív měl pokoj hned vedle podplukovníka Shepparda, že se tam prý nedalo spát. Dělali to celé noci a bez přestávky.“
,,Řeči,“ namítl blonďák, ,,ale musí být pravda, že výdrž má.“
,,To jo. Několikrát jsem je viděl, jak se mazlí na chodbě a zajímavé je, že se hladí na břiše,“ zamyslel se Francouz.
,,Jak to myslíš?“ nepochopil Adam.
,,Možná tam mojí wraithi druhý bod G,“ zamyslel se Francouz, ale v tom se zastavili. Podplukovník Sheppard a poručík Ford stáli uprostřed velké mýtiny a rozhlíželi se dokola.
,,Bylo to tady,“ byl přesvědčen poručík Ford.
,,Ale kde je pak ta vesnice. Nemohla se jen, tak vypařit. McKayi! Teylo!“ zkusil Sheppard zavolat někoho ze svého týmu, kteří zde zůstali, ale nikdo se neozval.
,,Rozdělíme se a prohledáme to tady. Možná jsme někde přeci jenom špatně zahnuli,“ zavelel Sheppard, ,,Forde vezměte si Sanda a Norise. Já si vezmu Browna.“ Francouz s blonďákem se vydali s Fordem a Adam se vydal s Johnem.
Adam kráčel za Johnem, ale pořád se mu hlavou honila myšlenka na Shiny.
,,Pane? Můžu se vás na něco zeptat?“ osmělil se nakonec Adam.
,,Můžete,“ souhlasil John a klestil si přitom cestu rozlehlým houštím.
,,Vy chodíte s tím wraithem, že?“
,,Se Shiny, ano,“ odpověděl John lehce podrážděn, protože tušil co bude následovat.
,,A to jako... vám to klape?“
,,Ano,“ odvětil John.
,,A vám nevadí, že je to wraith?“
,,Tak samozřejmě, že bych byl raději kdyby byla člověk,“ protočil oči v sloup John.
,,A to se jí nebojíte?“
,,Ne. Proč bych měl?“ otočil se John na Adama, ale v tom ho praštila jedna z větví do obličeje, a tak si nadále raději všímal pouze cesty.
,,No,“ Adam pokrčil rameny, ,,protože z vás může vysát život.“
,,Proč by to měla dělat?“
,,Protože by dostala hlad?“ hádal Adam, ale John se jen usmál a šel dál. Nechtělo se mu rozebírat to, že se na něm Shiny už jednou málem krmila a navíc Brownovi do toho nic nebylo. Obešli ještě kus a pak se vrátili na mýtinu. Ani druhý tým neměl štěstí, a tak John rozhodl, že se vrátí zpět na Atlantis a uvidí se.
Jakmile se vrátili zpět k bráně, Ford přistoupil k ovládacímu panelu a začal zadávat adresu, jenže brána nezareagovala. Ani jednou se neotočila. Všichni zůstali stát na místech a jen nechápavě zírali na to, co právě viděli.
,,Rozumíte tu někdo technologii?“ zeptal se John pro jistotu.
,,Já trochu,“ ozval se blonďatý Noris.
,,Dobře zůstaňte tu s Fordem a já s Brownem a Sandem půjdu prozkoumat jeskyně. Jestli někde něco najdeme, tak tam,“ rozhodl podplukovník Sheppard a vydal se s Brownem a Sandem k jeskyním, ale ani tam nic nenašli. Stěny byli holé, ale jeskyně byla úplně totožná jako ta, kterou jim ukazovali vesničané. Bylo to jako by vesnice i s vesničany a antickou technologií naráz zmizela.
Když se John vrátil k bráně oznámil mu Noris, že brána i ovládací zařízení jsou úplně v pořádku a problém musí být tedy někde jinde. S blížícím se večerem se John rozhodl utábořit se, vydali se do tamních jeskyní a rozhodli se střídat si hlídky po hodině.
John si vzal hlídku jako první a celou dobu myslel pouze a jen na Shiny. Chyběla mu její vůně, její hlas a její jemná pokožka. Bylo to až neuvěřitelné, ale její pokožka byla hladká jako hedvábí. Nechal si v hlavě líně a volně převalovat vzpomínky na její úsměv, na její oči a na společné romantické chvíle. Hodina uběhla rychle a Sheppard musel vzbudit Forda, aby ho vystřídal.
,,Pane?“ oslovil ještě Ford Johna.
,,Ano,“ odpověděl John a otočil se na Forda už z poloviny připravený zalézt a usnout.
,,Přemýšlel jsem nad vámi a nad Shiny.“
,,A na co jste přišel?“
,,Možná,“ zamyslel se Ford a přiblížil se k Johnovi, ,,wraithi jsou dominantní, a tak možná chce Shiny takto vyjadřovat svou dominanci ve vztahu.“
,,Ne,“ zavrhl to ihned John, ,,je sice dosti velitelský typ, ale to platí pokud je sama. Když je se mnou, tak... velím já.“
,,Ona vám dobrovolně předává vedení?“ užasl Ford
,,Ano,“ přikývl John a zalehl. Ford nad tím jen zakroutil hlavou a posadil se k východu z jeskyně na hlídku. Po hodině si pracně promnul oči a šel vzbudit Sanda. Vyměnili se a Ford zalehl. Chvíli bylo ticho, ale Ford neustále nemohl usnout. V hlavě mu vířily myšlenky a on je nedokázal plně ovládnout.
,,Viléme,“ sykl Noris na Sanda.
,,Co je Marku?“ odpověděl Sand.
,,Přemýšlel jsem o tom bodu G. Možná wraithi nemají vagínu tam kde lidi, ale někde jinde, třeba v bříše,“ vyjádřil se Noris.
,,Fakt?“ ozval se náhle Adam.
,,Ale to je jen domněnka,“ konstatoval Noris.
,,Ale je to logické. Proč by jí jinak hladil po břiše,“ zamyslel se Sand.
,,Já ještě nespím,“ ozval se Ford, ,,a doporučoval bych vám zalehnout a spát.“ Vojáci na chvíli ztichli, ale po dvaceti minutách, když už Ford spal, rozpovídali se nanovo.
John zatím klidně spal a zdál se mu sen: Ležel na zemi a pozoroval denní oblohu, na které se honili líné a slabé mráčky. Kolem dokola šuměly okolní lesy a vítr si jen tak pohrával v trávě.
,,Johne,“ uslyšel Shinin hlas, který přicházel zblízka, ,,Johne!“ Shiny se sklonila nad Johna. Vlasy jí volně spadaly. Nebyly rovné, ale ledabyle rozvlněné. Na rtech se jí rýsoval radostný a upřímný úsměv a na sobě měla dlouhé, průsvitné, bílé šaty sahající až k zemi. Byli stáhnuty na bocích lehkou šňůrkou a jemný, vyzývavý výstřih byl utáhnut další ze šňůrek. Vypadala nádherně.
John k ní vztáhl ruce a něžně pohladil její prsa.
,,Johne musíš se vzbudit!“ pokusila se mu Shiny vysvětlit, ale Johne jí vůbec nevnímal. Sklouznul svými prsty na šňůrku od výstřihu a zatáhl za ni. Šňůrka se uvolnila a poodkryla kousek z  tajemství Shinina těla.
,,Johne! Nech toho,“ zatvrdila se Shiny, ale stále se usmívala, ,,musíš se probudit!“ Shiny stáhla Johnovi ruce ze svého těla a zablokovala mu je podél těla. Johna to viditelně nepotěšilo.
,,Já se, ale nechci probudit,“ usmyslel si John a laškovně se pousmál.
,,Johne poslouchej mě! Musíš se vzbudit hned,“ křikla na něj Shiny už dost naléhavě, ale když viděla, že ji John nehodlá vyslyšet, natáhla k jeho hrudníku svoji krmnou ruku: ,,Vzbuď se!“ John se prohnul v náhlém záchvatu křečovité bolesti, která mu spalovala všechny buňky v těle. Bolesti, kterou způsobovalo to, že se na něm Shiny krmila.
John se probudil. Byl ještě v šoku ze svého snu, ale celkem v pořádku. Rychle si ještě přejel rukou po hrudníku, ale bylo to zbytečné. Byl úplně v pořádku. Do jeskyně už prosvítalo slunce, což Johna hned udivilo. Možná se zde planeta točila rychleji, že den přišel tak brzy a vojáci ho tedy nestačili podruhé vzbudit. John se otočil na bok a ztuhl. Před ním stálo velké zvíře. Bylo větší než medvěd. Tělo mu pokrývala hustá tmavě hnědá srst. Mělo čtyři končetiny, ale zadní o něco delší než přední. Končetiny byly zakončeny dlouhými drápy ostrými jako nože. Hlavu to mělo obrovskou s dvěma temnýma očima a velkým nazelenalým čumákem. Malá dozadu stočená ouška a velká tlama plná ostrých zubů.
John se vyděsil a okamžitě popadl svůj samopal, který měl položený hned vedle sebe. Rychle se otočil na zvíře a vypálil do něj celý zásobník. Všichni se vzbudili, ale ani jeden z nich nevěděl, co se děje.
,,Pryč,“ křikl na ně John a všichni se vyřítili z jeskyně. John šel jako poslední a ještě se otočil na zvíře. Vypadalo, že je mrtvé, ale náhle se začalo zvedat. Kulky neprošli kůží. John se otočil a utíkal, jak nejrychleji mohl. Doběhli k bráně a pokusili se ještě jednou zadat adresu v naději, že dnes budou mít větší štěstí než včera, ale situace se opakovala a brána se nepohnula.
,,Sakra,“ zaklel rychle John, ,,do lesa!“ Všichni se rozeběhli do lesa a pokusili se schovat mezi stromy. Když se zdálo, že je zvíře nesleduje a není ani nikde v okolí, John se rozhodl probrat nastalou situace a vymyslet nějaký plán.
,,Jsi v pořádku?“ zeptal se Rodney Teyly, kterou srazila k zemi facka od jednoho z vesničanů, kterému bylo nařízeno je hlídat.
,,Ano, Rodney,“ odpověděl Teyla a opatrně se pokusila postavit se zpět na nohy. Byla svázána v řetězech, protože se, narozdíl od Rodneyho, který byl volný, pokusila aktivně bránit.
,,Jste šílení,“ křikl Rodney na vesničany, kteří je hlídali. Byli dva, neodpověděli.
,,Nech je být. Nic neřeknou,“ vysvětlila Teyla.
,,Uctívači wraithů?“ hádal Rodney.
,,Ne. To jsou korzáři,“ odpověděla Teyla.
,,Korzáři?“ nakrčil nechápavě čelo Rodney.
,,Národ, který po odchodu Antiků putoval galaxií a hledal jejich technologii, aby ji poznal a naučil se používat. Když ji konečně do jisté míry ovládly, dokázali se uchránit před wraithi, ale chránili jen sebe,“ objasnila Teyla.
,,Ale co s námi hodlají udělat?“ zajímal se Rodney.
,,Nikdo to neví přesně, ale kolují zvěsti.“
,,Zvěsti?“
,,Prý mají jisté zařízení, které je dokáže udělat neviditelné a nehmatatelné. Zapínají ho vždy, když jejich radary zachytí wraithy. Zařízení je pak zapnuté do té doby, dokud wraithi neodejdou, ale mají i jistou pojistku, kdyby se wraithi chtěli na planetě zdržet Gukula.“
,,Gukula?“
,,Je to zvíře. Velmi nebezpečné zvíře, kterého se obávají i wraithi. Je způsob, jak ho zabít, ale musíte vědět kam vrazit nůž. Má ocelovou kůži, kterou nepronikne nic, ale i on má slabé místo...,“ začala vysvětlovat Teyla.
,,Mohli je sklidit wraithi a toto zvíře tu nechali jako nějakou pojistku,“ zamyslel se Adam.
,,Ne. Wraithi nesbírají všechny lidi z planety. Vždy nechají dostatečný počet lidí, aby mohla být planeta opět plně osídlena, mají na to tabulky, a to s tím zvířetem je hloupost. Je to newraithské,“ zavrhl John.
,,Newraithské? Jak to že toho tolik víte o wraitheh?“ zeptal se se zaujetím Sand.
,,Chodím s wraithkou,“ objasnil rychle John.
,,A to vy spolu i mluvíte,“ překvapeně zalapal po dechu Noris, ,,já.. tedy my jsme si mysleli, že spolu jen to... to fyzicky to.“
,,V naše vztahu jde o víc než jen o sex,“ povzdechl si John nad intelektem vojáků, ,,a jak se vůbec dostalo to zvíře do jeskyně? Neměli jste náhodou mít hlídku?“
,,No víte... my,“ začal Noris.
,,Vlastně jsme asi tak trošku celkem...,“ pokračoval Sand.
,,Usnuli jsme,“ přiznal se nakonec Adam.
,,Vy jste usnuli?“ podrážděně se ujišťoval John.
,,Ano,“ sklopil oči Adam.
,,Jak jste mohli usnout na hlídce?“ vysípal ze sebe John s jasným podtextem vzteku.
,,My jsme si povídali a pak...,“ vysvětloval Adam.
,,O čem jste si povídali. Doufám, že to bylo něco opravdu důležitého,“ vztekle vyštěkl John.
,,O vašem vztahu s tou wraithou, pane,“ přiznal Adam. John si schoval obličej do dlaní a popošel pár kroků tam a zpět aby vychladl než bude v rozhovoru pokračovat.
,,A to bylo tak důležité, že jste to museli řešit celou noc a neuposlechnout tím rozkaz,“ otázal se John s trochu klidnějším hlasem než před chvílí.
,,Řešili jsme, kde mají wraithi vagínu,“ odvážil se Sand.
,,Myslíme, že jak se pořád hladíte po břiše, tak že tam,“ pokračoval Noris. John se zadíval do korun stromů a chvíli setrval nepohnutě, aby se mohl uklidnit.
,,Ujišťuji vás, že Shiny má vše tam, kde to má být, a doufám, že tímto vaše starosti v této oblasti skončili,“ řekl nakonec John.
,,A co budeme dělat s tím zvířetem?“ zeptal se Ford.
,,Pokusil jsem se to zastřelit, ale kulky neprošli skrz jeho kůži,“ odpověděl John.
,,A co C4?“ napadlo Forda.
,,Taky mě to napadlo, ale to by jsme museli nastražit past,“ zapřemýšlel John.
,,A co použít návnadu?“ navrhl Ford.
,,Dobře. Vykopáme jámu,“ rozhodl John.
John si hluboce oddychl a vyskočil z právě vyhloubené, hluboké jámy. Sand a Adam v ní ještě zahlazovali stěny, aby se zvíře nemohlo vyškrábat ven.
,,Myslíte si, že to zabere, pane?“ zeptal se Ford se ztrýzněným pohledem upřeným na jámu.
,,Bude muset. Nic lepšího nemáme,“ konstatoval John.
,,A kdo bude dělat návnadu?“ zajímal se Noris zatímco vylézal z již hotové jámy.
,,Já,“ odpověděl John a Adam zatím přikryl jámu větvemi a listím tak, aby nebyla vidět.
John se pomalu procházel. Tráva se mu tiše třela o boty a jediným zvukem široko daleko bylo šumění listí v korunách stromů. Náhle Johna vyrušilo nečekané zapraskání větve. Rychle se otočil tím směrem a spatřil to, co očekával. Mezi dvěma stromy s rozložitými korunami stálo ono zvíře, s kterým měli dostaveníčko v jeskyni. John vykonal první pomalý krok dozadu a po něm ještě jeden, teprve pak se rychle otočil a vyběhl směrem k nastražené pasti. Běžel, jak nejrychleji mohl, ale i tak si mohl být jistý tím, že ho zvíře dohání. Slyšel za sebou jeho dech, který se nebezpečně přibližoval blíž a blíž. Nebyl dostatečně rychlý! S poslední nadějí se John vrhnul k zemi. Zvíře, které na něj původně chtělo skočit a strhnout ho k zemi, ho přeletělo. Bokem spadlo na zem a setrvačnou silou vytvořilo dlouhou rýhu na zemi, po které popojelo dobrých pár metrů, až nakonec spadlo do připravené jámy.
Sand, Noris, Adam a Ford vylezli ze svých úkrytů v závětří a přistoupili blíže k jámě. Zvíře v ní bylo uvězněno a jen bezradně se dívalo na stěny svého vězení. John se zvedl ze země a prohrábl si zpocené vlasy. Chytili to.
,,Odpálíme to?“ zeptal se Noris.
,,Vytáhněte C4,“ rozhodl Sheppard a přistoupil k jámě, aby se také podíval na zvíře v ní. Noris se zatím vydal k věcem, které měli schované opodál a vytáhl jednu C4. John se zatím díval do jámy, měl nějaké zvláštní tušení. Zvíře se náhle schoulilo ke stěně svého žaláře a s vekou silou se od ní odrazilo. Odskočilo k druhé stěně a i od té se rychle odrazilo, pak ještě jednou a bylo venku. Sand s Adamem ztuhli strachy.
,,Utíkejte!“ vykřikl rychle Ford a vypálil do zvířete dobrou polovinu zásobníku, ale k ničemu. Zvíře jen o krok couvlo a zůstalo stát bez zranění. To už, ale Sand s Norisem a Adamem měli pěkných pár kroků náskok.
,,Běžte,“ křikl John na Forda a postavil se proti zvířeti. Před chvílí si všiml špatně zhojeného zranění na boku zvířete. Stáli tam proti sobě a hleděli si vzájemně do očí. John nechtěl utíkat, musel získat čas. Zvíře přeneslo váhu na zadní nohy a zapřelo se do bojovného postoje. Jednou bojovně zahřálo a vyskočilo. John vyčkal správného momentu, vyhnul se drápům a váhou celého těla se opřel o zranění na zvířecím boku. Zvíře zařvalo bolestí a schoulilo se k zemi. John na nic nečekal a rozběhl se pryč. Zvíře se po chvíli zvedlo a párkrát tupě dopadlo na namoženou stranu a poté se vydalo po pachu své budoucí kořisti.
,,Všechny nás zabije,“ začal zmatkovat Sand, když už byli opět všichni pohromadě.
,,Uklidněte se,“ zesílil hlas Sheppard, ,,rozdělíme se, ať nás to zvíře nevyvětří.“
,,Dobře,“ souhlasil Ford, ,,Adam půjde s....“
,,Ne,“ přerušil ho Sheppard, ,,každý půjde sám. Domlouvat se budeme přes vysílačky a žádné hlouposti. Když se rozdělíme znemožníme mu stopovat nás. Alespoň ne všechny najednou. Když něco zjistíte okamžitě se ozvěte.“
Každý se rozešel jiným směrem, ale Noris se po chvíli stočil směrem k Sandovi a zanedlouho ho dohonil.
,,Ahoj,“ pozdravil Noris Sanda, ale dosti ho tím vyvedl z míry.
,,Ahoj, co tu děláš? Měli jsme se přeci rozdělit,“ Sand konečně sklopil svou zbraň.
,,Mám plán, jak dostat to zvíře,“ napřímil se Noris.
,,A proč si to neřekl podplukovníkovi?“
,,Prosím tě, ten má jiné starosti. Rozdělit se, kdo to kdy slyšel, a navíc mám takové podezření, že se nás snaží zbavit schválně.“
,,Jak to myslíš.“
,,Jak asi. Přešel na temnou stranu sílu. Spojil se s wraithi a snaží se nás vyvraždit postupně. Vsadím se, že ta Athosanka a McKay už to mají za sebou.“
,,A jsi si jistý, že to bude fungovat?“ zeptal se Sand s pohledem na nově postavené zařízení na odchyt zvířete.
,,Stoprocentně,“ usmál se Noris, ,,teď stačí jen....“ Noris se zarazil, protože právě zaslechl zapraskání větví. Bylo to zvíře. Pomalými kroky vystoupilo ze křoví. Sand se stočil na stranu k Norisovi a čekal. Zvíře zvolna přešlo k vojákům a prohlíželo si je šelmými pohledy.
,,Teď,“ zavelel Noris a Sand uvolnil připravené lano. Ze zařízení se spustila klec, která s hřmotnou ránou uvěznilo zvíře vevnitř. Zvíře si jen odfrklo a párkrát tvrdě narazilo do stěny klece, která se ihned zhroutila. Sand se pokusil po zvířeti vystřelit, ale byl ihned odmrštěn na strom. Rána mu zlomila vaz. Zvíře poté vykonalo dva skoky a stálo před Norisem, ten v náhlé záplavě strachu spadl na zem a pak už jen křičel, když mu zvíře pojídalo vnitřnosti. Dokud mu, možná z milosti, nerozdrtilo krk.
John se rychle otočil. Uslyšel křik a ihned mu bylo jasné odkud přichází. Pokusil se spojit vysílačkou se Sandem, ale v odpověď mu přišel pouze šum, ani Noris nebyl na přijmu, a tak Johna zaplavily obavy. Ještě jednou zvedl vysílačku.
,,Forde,“ řekl John do vysílačky.
,,Ano, pane,“ odpověděl téměř ihned Ford.
,,Slyšel jste to.“
,,Ano.“
,,Zůstaňte na místě,“ rozkázal John a zkusil jiný kanál, ,,Browne?“
,,Ano, pane,“ ozval se Adam a John si hlasitě oddechl, ,,slyšel jsem ten křik a jdu tam.“
,,Ne! Okamžitě se vraťte,“ zavelen John.
,,Sakra!“ ozval se z vysílačky Adam a pak už přišel jen šum.
,,Forde,“ přeladil si opět John vysílačku, ,,vypadá to, že Adam má potíže.“ Oba dva se rozběhli směrem odkud přicházel onen výkřik a doufali, že cestou najdou Adama. Mýlili se přiběhli na ono místo a jediné co našli byli dvě mrtvá těla. Jedno Norisovo a druhé Sandovo.
,,Hlupáci,“ zavrtěl hlavou Ford jakmile se rozhlédl po okolí. Okamžitě mu bylo jasné o co se ti blázni pokoušeli. Nemohlo to vyjít ani ve snu. Trámy byli špatně zajištěné a dřevo moc měkké. V tom se, ale z dálky ozval výkřik. Nebyl to výkřik bolesti, ale spíše strachu. Ford si s Johnem vyměnil jeden pohled a okamžitě se rozeběhli tím směrem.
Jakmile doběhli na místo uviděli velký a košatý strom na jehož nejvyšší větvi se křečovitě držel Adam a pod stromem na něj doráželo zvíře, které se ovšem do tak vysokých a lehkých větví neodvážilo.
,,Hej,“ křikl Sheppard na zvíře a hodil po něm kámen. Zvíře se okamžitě otočilo a změnilo svůj střed zájmu. Sheppard se zhluboka nadechl, teď musel přemýšlet.
John byl s Teylou na misi na jedné z planet. Šli potichu a o ničem se nebavili. V tom se před nimi objevil obrovský a velký divočák s narudlými štětinami a zvláštně utvořenými kly místo zubů.Teyla Johna zarazila rukou.
,,Ne. Když začneš utíkat zvíře tě začne honit. Musíš se vzdalovat pomalu.“
,,Díky Teylo,“ pomyslel si John a držel se Teyliny rady. Vzdaloval se pomalými kroky čelem ke zvířeti a zvíře ho stelně pomalými kroky následovalo.
Bylo to zezačátku, když se ještě John se Shiny poznávali, a ani jeden nevěděl, kam vlastně jejich vztah povede. John se pokusil na Shiny zaútočit, ale místo pod žebra, jak mu Shiny radila, útočil na břicho. Shiny tento útok ihned vykryla.
,,Shepparde,“ rozčílila se Shiny, ,,jak jsem vám říkala, že máte útočit? Nemůžu vás nic naučit, když nebudete poslouchat. Každý, kromě vás lidí, si břicho dobře brání, protože znamená snadný přístup k důležitých orgánům. Je velice těžké se k němu dostat. Na břicho vás jakýkoliv tvor pustí jen když vám absolutně věří a jinak to jde vlastně jen lstí a tu vás budu učit, až později. Pokud se k tomu vůbec někdy dostaneme.“
Sheppard potichu poděkoval Shiny a zapřemýšlel. Potřeboval, aby něco na okamžik odvedlo pozornost zvířete. Stačil by jen okamžik.
Teyla seděla na zemi svázaná a marně se pokoušela uvolnit. Rodney zatím stál v rohu a něco si pro sebe pomumlával. V tom přišel do jeskyně nějaký muž.
,,Zvíře je zvětřilo. Dva už jsou mrtví a další jsou jen otázkou času. Zabij je,“ oznámil muž o opět odešel. Jeden z vojáků uchopil nůž, který měl připevněný k pásku a pomalu se počal přibližovat k Rodneymu. Ten jen zalapal po dechu a pokusil se něco zadrmolit na svou obranu, ale marně. Voják se stále přibližoval, až stál přímo před Rodney. Rodney naprázdno polknul a poté se pokusil o poslední věc, která ho napadla. Stáhnul ruku do pěsti, palec si schoval dovnitř, a vedl ránu obloukem od těla největší silou, kterou mohl. Měl velké štěstí, že tento voják nepatřil zrovna k těm nejchytřejším, a tak neočekával nějaký pokus o obranu. Rozhodně tedy ne od něj a ne ránu pěstí. Rodney ho udeřil přímo do čelisti, která se s prasknutím rozlomila. Voják spadl v bolestech na zem a nůž mu jen bezmocně vypadl z ruky. To samozřejmě nemohlo projít bez povšimnutí druhého hlídače, který stál u vchodu do jeskyně o několik metrů dále. Rodney opět ztuhnul a bezmocně polknul.
,,Rodney! Ten nůž,“ vykřikla ihned Teyla, které došlo, že Rodney je v koncích. Ten ji naštěstí vnímal, a tak okamžitě ze země sebral nůž, který vypadl vojákovi, a hned se vrhl k Teyle rozříznout jí pouta. Druhý voják se rychle s nožem v ruce rozhodl Rodneymu v jeho úmyslech zabránit, ale Rodney byl rychlejší. Jakmile byla Teyla volná, okamžitě se postavila a pár základními ranami poslala vojáka k zemi. Poté se ještě postarala o toho s přeraženou čelistí, který se už i přes bolest zvedal ze země.
,,Kde jste se to naučil?“ otočila se nechápavě Teyla na Rodneyho.
,,Shiny,“ vysvětlil Rodney.
,,Dobře,“ pousmála se Teyla, ,,a máte nějaký nápad, jak se odtud dostaneme?“
,,Původně jsem si myslel, že nás zachrání Sheppard, ale když nepřišel začal jsem nad tím přemýšlet. Pamatujete si na tu silovou vlnu, která tu proběhla, když nás zavlekly do této jeskyně?“
,,Ano,“ odpověděla Teyla.
,,Myslím si, že mají jisté zařízení, které je dokáže udělat neviditelnými přes silové působení. Ale je to zatím jen domněnka.“
,,A jak to přerušíme?“
,,Pokud mám pravdu, tak potřebují k spuštění silového pole antické zařízení a to by samozřejmě hlídali, takže?,“ položil otázku Rodney.
,,Ta obilnice na náměstí, ke které nám nedovolili se přiblížit.“
,,Přesně. To nebude jen obilnice.“
Teyla vyšla z jeskyně první. Měli štěstí, před jeskyní nikdo nestál. Teyla si okamžitě rozlomila jednu větev, kterou našla u cesty, ve dví tak, že si opatřila zbraň. Rodney si mezitím prohlížel věci, které mu vojáci v uniformě nechali. Nebylo toho moc jen pár drátků a jeden provizorní šroubovák, ale bude to muset stačit.
Pomalu se připlížili k vesnici. Obilnici uprostřed náměstí uviděli hned, ale ta byla plně hlídána několika vysokými vojáky.
,,Máte plán?“ otočil se Rodney na Teylu.
,,Ano. Pokusím se je zaměstnat a vy se zatím dostanete do toho stanu,“ rozhodla Teyla.
,,Ale jak je hodláte zaměstnat?“ zajímal se Rodney.
,,Zapálím jim zásoby,“ odpověděla Teyla a zvedla se ze země.
Chvíli to trvalo a pak se na severovýchodní straně vesnice rozhořel požár.
,,Zásoby hoří!“ začali se ve vesnici ozývat zděšené výkřiky. Rodney na nic nečekal a v nastalém zmatku se mu podařilo dostat se do obilnice. Přesně jak čekal v obilnici nebylo žádné obilí jen stoly rozestaveny do hvězdy a každý ze stolů byl přeplněn zbraněmi. Některé byli antické, ale byli zde i wraithské a jiné zbraně. Uprostřed stálo zaktivizované antické zařízení. Vypadalo jako postavený váleček se spoustou světélkujících tlačítek na boku. Rodney se k němu hned postavil. Chvíli se pokoušel zjistit, jak funguje, ale netrvalo to dlouho a zmačknutím pár tlačítek zařízení bezpečně vypnul.
Planetou se prohnala silová vlna. Zvíře, které zrovna stálo před Sheppardem se na chvíli otřáslo vlivem nečekaného a trošku nepříjemného tlaku a vyvedlo se ze soustředění. Tato chvíle Sheppardovi stačila na to, aby na zem položil jednu C4. Jakmile bylo zvíře opět plně soustředěné, upřelo svou pozornost opět na Johna a začalo se k němu znovu přibližovat. John ustoupil o několik kroků dozadu a přesně ve chvíli, kdy zvíře stálo nad C4, trhavinu odpálil a schoulil se k zemi.
John uslyšel z dálky hlas poručíka Forda a rychle si protřel oči. O kus dál leželo mrtvé tělo zvířete. John si hlasitě oddechl a postavil se na nohy, ale to už k němu přiběhl poručík Ford.
,,Cítil jste to?“ zeptal se Ford ještě z části zadýchaný.
,,Ano, ale co to bylo?“ zajímal se John.
,,Nevím, ale ...,“ poručík nestačil svou větu dokončit, protože se za ním ozvala střelba.
,,Zatracený Brown. Chvíli ho necháme o samotě a on už zase něco vyvádí,“ postěžoval si John.
Rodney stál dosud v obilnici, která ve skutečnosti nebyla obilnicí, ale zbrojnicí a pozoroval zařízení. Bylo velice zajímavé, až se mu tajil dech. Mělo několik funkcí, jak zneviditelnit lidi, zvířata, potraviny, vše v okruhu 4 mil a spoustu dalších vymožeností.
,,Rodney! Pojďte,“ ozvala se za ním Teyla, která právě teď přišla do obilnice.
,,Ano hned,“ souhlasil Rodney, ale ještě se otočil a sebral ze stolu ono antické zařízení. Teyla mezitím sebrala z jednoho stolu svůj samopal a vysílačku. Obojí jí bylo odebráno, když ji vojáci zajali.
,,Podplukovníku,“ zkusila Teyla vysílačku.
,,Ano, Teylo,“ ozval se Sheppard se značnou úlevou, že jí slyší, ale za ním byly slyšet blízké zvuky přestřelky.
,,Jdu s McKayem k bráně,“ oznámila Teyla.
,,Dobře. Sejdeme se tam,“ souhlasil Sheppard a přesně mířenou ranou zastřelil jednoho s nepřátelských vojáků, který držel v ruce jednu z wraithských zbraní.
,,Spusťte bránu,“ rozkázala Rodneymu Teyla a otočila se, aby se obranou palbou zbavila dalších pronásledovatelů. Rodney přiběhl k ovládacímu zařízení a okamžitě zadal adresu brány a zaslal potřebný kód.
,,Podplukovníku? Kde jste?“ zeptala se ještě jednou Teyla do vysílačky, ale to už uviděla Johna vybíhat z lesa napravo s Brownem a Fordem v patách. Padlo ještě pár výstřelů a všichni proběhli bránou. Rodney si zhluboka oddechl a podíval se po prostoru brány, konečně měl klid.
Jakmile John vyřídil všechny potřebné věci šel se projít po Atlantis. Kroky ho automaticky zavedly na jedno jediné místo. K pokoji, kde spala Shiny. Neotevřel dveře, aby ji nevzbudil, jen položil ruku na dveře a chvíli přemýšlel. Poté ruku sundal a poloradostně se usmál: ,,Pozítří se uvidíme, lásko.“
Doktorka Weirová stála v kontrolní místnosti v hlavní věži a sledovala monitor, který zobrazoval záběry z planety, z které se před pár dny vrátil tým podplukovníka Shepparda. Chtěla místním obyvatelům nabídnout ještě jednu šanci ke spolupráci, která by byla jistě výhodná pro obě strany, ale už nebylo komu nabízet. Planeta byla plně sklizená. Wraithi usoudili místní obyvatele jako příliš vyspělé jakmile je objevili.
,,Vypněte to,“ zavelela doktorka.
26.05.2011 13:27:27
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one