S1/E10 - Vzkříšení

Na Atlantis byl opět klidný den. John se procházel po chodbách a to za jedním jediným účelem. Měl po misi, která proběhla klidně, objevili nový národ, který byl asi stejně vyspělý jako Athosani. Nabídli jim pomocnou ruku a oni jim za to nabídli zásoby potravin.
John zahnul do další chodby a uviděl cíl svého hledání Shiny. Stála u nějaké elektrické rozvodny a něco zde opravovala. Jako případná technická síla patřila do skupiny, která teď na Atlantis, měla jako jediná pořádně, co dělat. Po bouři a nežádoucím pobytu Geniů mělo město pár poškození, které se museli opravit, a to co nejdříve.
,,Ahoj,“ upozornil John Shiny na svoji přítomnost po moudré úvaze, že překvapit wraitha by nebylo zrovna rozumné.
,,Ahoj Johne,“ pozdravila Shiny a pootočila hlavou, aby si viděli do očí.
,,Ty máš na sobě moje věci,“ John překvapeně zvedl jedno obočí, když si uvědomil, že Shiny má na sobě jeho černé tričko s krátkým rukávem ledabyle zauzlované na břiše a jeho kalhoty zkrácené nad koleny, ,,a ustřihla jsi mi kalhoty.“
,,Nevěděla jsem, že ti to bude vadit. Ty ostatně taky nosíš moje věci a po tom co mi ta bomba zlikvidovala moje nejlepší oblečení, něco nosit musím a navíc ty si můžeš nové oblečení sehnat, já ne. A ustřihla jsem je proto, že tady hodně žen nosí krátké kalhoty a to jsme v úlu nesměli, tak jsem to chtěla zkusit.“
,,Nesměli?“
,,Rozptylovali by jsme pěšáky od práce,“ protočila Shiny oči v sloup.
,,Tak to chápu,“ usmál se John a přešel k Shiny, aby si ji mohl přitáhnout k tělu, ,,jak si to myslela s tím, že nosím tvoje věci?“
,,Máš na sobě moje tričko a nebo na Zemi běžně nosíte trička s nápisy wraithi vedou?“ přeložila Shiny nápis ve wraithštině na tričku, které měl John na sobě.
,,Aha,“ ušklíbl se John a rychle si převlékl tričko na opačnou stranu. Pak si však všimnul skvrny na dolním rohu trička a pokusil se jí rychle očistit rukou.
,,To dolů jen tak nedostaneš,“ povzdychla si Shiny.
,,Proč od čeho to je?“ zaváhal John a na chvíli zvednul hlavu.
,,No víš jsem trošku šmudla, a když se nakrmím…,“ Shiny naznačila otření si ruky o vnitřní stranu trička. John si okamžitě chtěl tričko převrátit na opačnou stranu, ale pak mu došlo, že tam je onen nápis, a tak to se zjevnou nelibostí nechal tak.
,,A co to tu děláš?“ zeptal se John a pohodil hlavou ke zdi, z které vysely dráty.
,,Ale jen prohlížím nějaké technické rozvody,“ odpověděla Shiny.
,,Proč nepracuješ se Zelenkou a McKayem. Pokud vím, zrovna opravují něco na druhé straně města.“
,,No… víš… Zelenka dostal chřipku a ztratil hlas. No a nějakého idiota napadlo dát mu tabulku. Takže teď za všemi leze a máchá jim tabulí před nosem. A Rodneyho snad vysvětlovat nemusím,“ ušklíbla se Shiny.
,,Tak proto mě doktor May tři hodiny otravoval s tím jestli se mnou nemůže na misi,“ usmál se John.
,,No jo. Každý se snaží Zelenkovi uniknout, jak může. Ale ne všichni mají takové štěstí,“ přidala svůj úsměv Shiny a pak změnila téma, ,,víš co je zajímavé?“
,,Co?“
,,Všechny životně důležité systémy jsou v pořádku.“
,,Jak to myslíš? To je snad dobře, ne?“ znejistěl John.
,,Je, ale je to zvláštní. Atlantis byla pod vodou deset tisíc let a nic. Žádná vážná poškození a dokonce systémy, které by měli být špinavé a zanesené jsou téměř čisté, jako by je někdo nedávno vyčistil,“ vysvětlila Shiny.
,,Možná, že se pod vodou, tak neznečišťují a nebo to Antici nějak vykoumali než město potopili,“ zapřemýšlel John.
,,Možné to je, ale… pořád z toho mám divný pocit. Nemám ráda záhady,“ přiznala se Shiny a sklopila oči.
,,Neboj McKay na to přijde,“ usmál se John a položil ruce na Shinin zadek, ,,ty sis vycpala zadek.“
,,No, ze zbylé látky z kalhot,“ přiznala Shiny.
,,Ty se mi snad zdáš,“ zvednul John Shininu bradu tak, aby jí viděl do obličeje, ,,co kdybychom šli do našeho pokoje?“
,,Už zase?“ nadhodila Shiny rádoby znuděně.
,,Já vím, po těch Geniích ten sex za moc nestojí,“ nadhodil John ironicky.
,,Cože?“ rádoby se urazila Shiny a lehce kopla Johna do kolena a oba dva se rozesmáli, ,,počkej chvíli. Ještě to tu dodělám.“
,,Jak dlouho ti to bude trvat?“ zeptal se John a zablokoval Shiny jakoukoliv možnost úniku z jeho objetí.
,,Asi hodinu,“ odhadla Shiny.
,,Skvěle,“ povzdechl si John a pustil Shiny k práci, protože ji už znal natolik, aby si mohl být jistý tím, že ji jen tak nepřesvědčí, ale vzdát to nehodlal. Chvíli jí nechal dělat si svou práci a pak k ní zezadu přistoupil a obtočil jí ruce kolem boků. Nedělal si sice přehnané naděje, ale očekával alespoň minimální odezvu od jejího těla. Když se nic nestalo, tak schoval svůj obličej do jejích vlasů. Voněla něčím co nedokázal k ničemu přirovnat, ale vonělo to krásně. Své ruce zvedl výš po jejím těle a obkroužil její křivky. Shiny se ani nepohnula, což v Johnovi vzbudilo pocit nejistoty. Nevěděl, že nepohnout se stojí Shiny velké úsilí. Věděla, že jakýkoliv pohyb, byť i sebemenší zachvění, by v Johnovi vzbudil pocit naděje a pak by už nepřestal a s prací by byl konec, zase.
John se na chvíli zamyslel a pak si vzpomněl na okamžiky, kdy s Shiny ležel v posteli a ona mu bez jakéhokoliv důvodu začala hladit břicho. Vzal si z toho příklad a sjel se svou levou rukou na Shinino břicho a pod tričko. Levou, protože z jistých wraithských zdrojů věděl, že wraithi podvědomě vnímají pohyby pravé ruky, nejspíše z instinktu, velice pečlivě. Jakmile jednou obkroužil kolečko, Shiny se napjala a už nedokázala nic předstírat. John si ji otočil obličejem k sobě a začal jí rty přejíždět ty její. Nechal ji, ať si obtočí nohy kolem jeho pasu a pak se s ní otočil a opřel ji o zeď. Přitom se ozvala dutá rána.
,,Slyšel si to?“ zeptala se Shiny, trochu vyvedená z míry. John jen přikývl, spustil Shiny na zem a popadl velký hasák, který ležel u Shininých věcí. Rozmáchl se s ním a uhodil do zdi, o kterou před chvílí opřel Shiny. Opět se ozvala dutá rána, ale nyní o poznání hlasitější.
,,Něco je za tím,“ konstatoval John a položil ruku na stěnu.
,,Podle plánů by tam, ale nic být nemělo,“ zavrtěla hlavou Shiny.
,,Pak by jsme se tam měli podívat,“ usoudil John, zvedl něco co mohlo posloužit jako provizorní páčidlo a zasunul ho mezi desky ve zdi.
,,Raz, dva, tři,“ John zabral, ale nic se nestalo. Jakmile se podíval na Shiny, došlo mu proč. Jen tam stála a koukala na něj jako na blbce, ,,no tak na teď.“
,,Teď,“ křikla Shiny a oba se zapřeli o improvizovanou páku. Chvíli to trvalo, ale deska se uvolnila a s hřmotnou ránou dopadla na zem. Zpoza ní se vychrlil oblak prachu a jakmile se rozptýlil, byla vidět jen prázdná černá díra. John popadl baterku a v jedné ruce s ní a v druhé s pistolí vešel do díry.
,,Pojď sem,“zavolal John na Shiny jakmile si uvědomil, že nešla za ním.
,,Nejdu. Je tam prach a zašpinila bych si boty,“ odpověděla Shiny.
,,No tak,“ protočil oči v sloup John a přehodil si baterku tak, aby mohl Shiny podat ruku. Shiny se zrovna dvakrát nechtělo, ale nakonec Johnovu ruku chytila a vlezla do černé díry. Byla to malá neudržovaná místnost, ve které ležely tři stázové komory. Shiny si půjčila Johnovu ruku a zapnula s ní jeden z počítačů.
,,Jeden je mrtví, ale zbylí dva ještě žijí,“ řekla nahlas Shiny to co vyčetla z počítače.
,,Jak tu můžou být dlouho?“
,,Asi… deset tisíc let,“ odpověděla Shiny.
,,Takže Antikové,“ konstatoval John, ,,ohlásím to vysílačkou.“
,,Počkej, tohle je zajímavé. Komory jsou nastavené, tak že je probudí každých šest set let. Takže každého ob dvě stě let! Proto nebylo zařízení na Atlantis v tak dezolátním stavu, v jakém mělo být. Tihle se o ně měli starat,“ vysvětlila Shiny Johnovi, ale když se na něj podívala, tak on se s nečitelným výrazem díval někam za ni. Shiny se otočila, ale to co uviděla jí vyrazilo dech.
Poslední stázová komora byla otevřená a před nimi stál velmi starý muž s dlouhými bílými vlasy a vousy, který už jen s velkým úsilím stál na nohou. Muž řekl něco anticky, čemu John samozřejmě vůbec nerozuměl. Překvapení bylo, že mu Shiny odpověděla.
,,Ty umíš anticky?“ zeptal se John překvapeně.
,,Ano. Plynně i psát. Učili jsme se to ve škole,“ odpověděla Shiny.
,,Co to říkal?“ zajímal se John.
,,Řekl, tak jste to tedy dokázali a já jsem se zeptala, co dokázali,“ vysvětlila Shiny, ale v tom stařík opět něco řekl.
,,Říká, že wraithi nakonec Atlantis objevili, ale neví, co s ním hodláme dělat, když je tak starý,“ přeložila Shiny.
,,Řekni mu, že to, tak není, že Atlantis objevili lidé ze Země a že ty jsi přítel,“ řekl John a Shiny vše přeložila. Stařík se usmál a něco prohodil.
,,Copak wraith může být přítel?“ přeložila Shiny téměř okamžitě.
,,Řekni mu, že může,“ rozhodl John a Shiny to starci přeložila. Stařík něco odpověděl, ale Shiny na něj hned něco vyštěkla. Stařík po chvíli odpověděl klidným hlasem a Shiny se zarazila.
,,Co říkal?“ zajímal se John.
,,On se mi omluvil,“ objasnila Shiny stále zaraženě.
,,Proč?“ zajímal se John.
,,Za něco co udělali, ale to už je velice dávno,,“ otočila Shiny hlavou ke staříkovi a lehce se na něj usmála.
,,Dobře, zkus z něj něco vytáhnout. Já jdu zavolat Becketta. Myslím, že by se na něj měl podívat doktor,“ usoudil John a vyšel na chodbu zprovoznit vysílačku. Shiny se zatím vydala ke staříkovi.
,,Jste unavený?“ zeptala se Shiny anticky.
,,Ano, ale to je stářím. To ty nikdy nezažiješ,“ odpověděl stařík.
,,Nechcete si sednout,“ ukázala Shiny na něco, co mohlo posloužit jako lavička.
,,Ano, to bych rád,“ přikývl stařík a dobelhal se k rádoby lavičce.
,,Kolik je vám vlastně let?“ zajímala se Shiny.
,,Byl jsem mladík, když jsem do té věci vlezl, a teď,“ mimoděk se podíval na své ruce, ,,ani nevím, jak dlouho jsem tam byl.“
,,Asi deset tisíc let.“
,,Deset tisíc let. To je dlouhá doba. Jak jsi stará?“
,,Sedmdesát let na planetě Zemi asi. Vy jste měli za úkol Atlantis udržovat?“
,,Ano. Byl to rozkaz. Rozkaz, který mi sebral celý život,“ hořce se pousmál stařík.
,,To jste nemohli odmítnout?“
,,Říkali, že se vrátí. Brzy,“ tupě se zahleděl stařík.
,,Nám také něco slíbili. Dohodu,“ hořce se pousmála Shiny, ,,a pak ji zabili. První královnu. Pramatku všech.“
,,Omlouvám se. Kdybych o tom mohl rozhodovat nesouhlasil bych,“ zamyšleně stiskl rty stařík.
,,Vždyť už jste se mi dnes jednou omluvil,“ usmála se Shiny.
,,Ten muž je tvůj přítel?“ zeptal se stařík, aby změnil téma.
,,Můj chlapec,“ lišácky se usmála Shiny.
,,Chlapec? Vy se už nekrmíte na lidech?“
,,Krmíme, ale lidé ze Země přišli na alternativu.“
,,Účinnou alternativu?“
,,Lidé jsou lidé, ale…,“ zamyslela se Shiny.
,,Ty ho miluješ, viď?“
,,Ano,“ přikývla Shiny.
,,Byla jsi už na Zemi?“
,,Ne. Wraith na Zemi je bláhovost a vlastně ani nevíme, jak se tam dostat.“
,,Brána nefunguje?“
,,Nemáme dostatek energii.“
,,Mohli byste...,“ začal stařík, ale náhle se rozkašlal a sesunul k Zemi.
,,Johne! Johne! Něco se děje,“ zakřičela Shiny, ale už anglicky.
,,Co se děje?“ přiběhl John zpět, a když uviděl staříka v křečích popohnal Becketta vysílačkou a pokoušel se staříkovi pomoci první pomocí, ale doktor Beckett už mohl jen konstatovat smrt.
,,Tak probudíme toho druhého,“ rozhodla doktorka Weirová po asi hodinové debatě s McKayem a Sheppardem s částečným přispěním Zelenkových komentářů na tabulce, kterou neustále držel v ruce.
,,Ale co překladatel. Nikdo na Atlantis neumí tak obstojně anticky, aby mohl mluvit plynně ani já,“ namítl McKay.
,,A co Shiny?“ navrhl John.
,,Nemůžu nechat wraitha domlouvat se s Antikem. Nevíme co mu řekne,“ zavrhla návrh doktorka Weirová.
,,A co kdyby u toho byl doktor Müler,“ukázal doktor Zelenka na své tabulce.
,,Možná. Zavolejte mi doktora Mülera,“ rozkázala doktorka Weirová. Trvalo to jen pár minut a doktor Stephan se objevil v místnosti. Potom co mu doktorka Weirová vysvětlila situac, souhlasil.
Doktor Beckett už stál v nově objevené místnosti a zkoumal funkčnost stázových komor. Kolem první, v které bylo již jen mrtvé tělo, stál shluk asi pět vědců, kolem druhé, z které vylezl stařík, nestál téměř nikdo a u třetí, kterou se právě doktorka Weirová rozhodla otevřít, soustředil svou pozornost Beckett.
,,Jak to vidíte?“ zeptala se doktorka Weirová jakmile vešla do místnosti.
,,Myslím, že to přežije,“ konstatoval Beckett, ,,můžeme ho probrat.“
,,Připraveni,“ otočila se doktorka na Stephana a na Shiny a ti jen přikývli.
,,Dobře, proberte ho,“ rozhodla doktorka. Doktor McKay přešel k ovládacímu zařízení a spustil ho. Stázová komora se začala pomalu otvírat, až se v ní probudil starý muž. Byl asi tak starý jako stařík, který vylezl z té předešlé, ale tento byl v daleko lepší fyzické kondici. Seschlý obličej mu lemovali polodlouhé šedé vlasy a vousy mu spadaly k hrudníku. Hnědýma očima rychle přejel po místnosti a zarazil se na Shiny. Rychle si přejel jazykem po seschlých rtech a trpce se usmál: ,,To jste slepí a nebo toho wraitha nevidíte.“
,,Tak tomu jsme rozuměli,“ zareagoval Stephan na antikovu větu v angličtině.
,,Dobrý den. Já jsem…,“ začala doktorka Weirová, ale byla přerušena.
,,Vy se bratříčkujete s wraithy?“ přerušil jí Antik.
,,Je to jinak než se zdá,“ pokusila se vysvětlil situaci doktorka.
,,Opravdu a jak?“ pohrdavě si odfrkl Antik.
,,Rozhodla se nám pomoci.“
,,Snížit stavy populace?“
,,Nenechám se tu urážet. Odcházím. Stejně mě tu momentálně nepotřebujete,“ konstatovala Shiny a otočila se k odchodu.
,,Jen vypadni. Stejně jsi jen omylem,“ procedil skrz zuby Antik.
,,Jo a že vás ten omyl vykopal z galaxie, co?“ otočila se Shiny a s nebývalým temperamentem mrskla ta slova Antikovi do tváře.
,,Odešli jsme dobrovolně. Bylo to tu už moc poskvrněno tou vaší existencí,“ pohrdavě pronesl Antik.
,,Pokrytci. To vy jste špína. Nejdříve nám vyhlásíte válku do posledního muže a jakmile začněte prohrávat, tak okamžitě chcete být velkými kamarády, co? Pokrytci!“ zakřičela Shiny a pak prudce vykráčela z místnosti.
,,Můžeme se Vás zeptat na pár věcí?“ zeptala se doktorka jakmile Shiny zmizela z dohledu, ale Antik neodpověděl, ,,potřebujeme vědět něco víc o Atlantis.“ Antik opět neodpověděl a doktorce už se z něj nepodařilo nic dostat.
,,Elizabeth,“ zaklepal doktor Beckett na kancelář doktorky Weirové a vstoupil.
,,Ahoj Carsone. Jak se má ten Antik? Už něco řekl?“ povzdechla si doktorka a zvedla hlavu, kterou měla doteď položenou v dlaních.
,,Má se dobře. Může žít ještě několik let, ale nezdá se být moc sdílný,“ odpověděl doktor a položil doktorce ruku na rameno, ,,co tě trápí?“
,,Všechno. Nevím jestli jsem neudělala chybu,“ přiznala se doktorka.
,,Chybu? S tím Antikem?“ znejistěl Beckett.
,,S Antikem, se Shiny, s Atlantis, se vším,“ povzdechla si doktorka.
,,Já si myslím, že jsi skvělá. Vážně. Kdokoliv jiný by tu tíhu zodpovědnosti neunesl a ty ji zvládáš přímo bravurně,“ usmál se doktor na doktorku.
,,Myslíš?“
,,Já to vím,“ stisknul doktorce rameno silněji a dodal jí tím potřebnou podporu.
,,Už něco řekl?“ zeptal se Ford Johna, který Antika hlídal.
,,Ještě nic. Trucuje,“ přiznal John s pohledem na Antika, který seděl v nemocnici na jednom z lůžek a nejevil jakékoliv známky upovídanosti.
,, Každých šest set let se probudit a udělat celkovou kontrolu. Mě by to nebavilo,“ pousmál se Ford.
,,A koho jo?“
,,McKaye?“ pokusil se o vtip Ford a opravdu se mu to povedlo, protože John se pousmál.
,,Můžu dostat vodu?“ skočil jim do rozhovoru Antik.
,,Jistě,“ souhlasil Ford a naivně podal Antikovi sklenici s vodou, která ležela nedaleko jeho lůžka. Ten se však nenatáhl po vodě, ale nečekaným pohybem Forda ohnul a sebral mu zbraň, kterou měl založenou za páskem a postřelil s ní Johna a zbavil se i ochranky u dveří do nemocnice. Poté vypochodoval směrem k hlavnímu středisku technických rozvodů.
Shiny někdo zaťukal na rameno, když se otočila, zjistila, že je to Zelenka a držel v ruce tabuli s nápisem: Dobrá práce.
,,Díky,“ nuceně se na něj usmála a ten jí na oplátku slabě uhodil do ramene.
,,Děláš to špatně,“ opravila ho Shiny, čímž ho na chvíli vyvedla z míry, ,,ten palec si zastrč dovnitř a ránu veď obloukem. Ne rovnou od těla.“ Poradila Shiny Zelenkovi a nechala se ještě jednou praštit.
,,Dobře, ale tentokrát dej větší ránu,“ poradila Shiny a Zelenka to tedy zkusil znovu a tentokrát s větším úspěchem.
,,Vždyť je to primitivní,“ zaprotestoval Rodney a jen tak mimochodem ukázal svým kolegům jednu skvěle vedenou ránu pěstí do vzduchu.
,,No teď jo, když jsem vám to včera tři čtvrtě hodiny vysvětlovala,“ nedala se Shiny, ale v tom se ozval poplach a z vysílaček se ozval hlas podplukovníka Shepparda: ,,Ten Antik utekl. Míří směrem k technickým rozvodům.“
,,Autodestrukce,“ zhrozil se Rodney.
,,Poběž,“ popohnala ho Shiny a rychle vyběhla ze dveří. Jen marně za nimi doktor Zelenka máchal tabulí a poté se z hlubokým povzdechem vydal za nimi.
,,Co se děje?“ zeptala se Shiny jakmile dorazila k vchodu do hlavního střediska technických rozvodů.
,,Zavřel se tam,“ odpověděl Sheppard.
,,Ty jsi zraněn,“ všimla si Shiny Johnova prostřeleného ramena.
,,To je jen škrábnutí,“ ušklíbl se John, ale Shiny ho spražila nesouhlasným pohledem. Voják, který propaloval dveře, za kterými byl Antik zavřen, byl už téměř u konce, když se ozval varovný poplach spuštěné autodestrukce.
,,Spustil to,“ vykřikl Rodney.
,,Musíme to vypnout,“ okamžitě zareagovala Shiny.
,,Mám to,“ vykřikl voják jakmile se mu podařilo propálit dveře. Do místnosti se vřítilo asi pět plně ozbrojených vojáků a podařilo se jim Antika zneškodnit. Shiny se společně s Rodney vrhli k počítačům a začali autodestrukci rušit. Na jednom z počítačů byl vidět odpočet, který ukazoval prokletě málo času. V tom se v místnosti objevil Zelenka a něco rychle načmáral na svoji tabuli a ukázal to Rodneymu, ten ho však bez sebemenšího pohledu na tabuli ignoroval. Zelenka tedy přešel k Shiny, ale ta mu ihned řekla, že nemá čas, a když nepřestal odhodila ho na protější zeď, z čehož sice nikdo nebyl nadšený, ale v nastalém zmatku to nikdo nehodlal řešit.
,,Půl minuta,“ zahlásil jeden z vědců.
,,To nestihneme,“ zaprotestoval McKay.
,,Musíme,“ křikla na něj Shiny.
,,Patnáct sekund,“ ozval se opět vědcův hlas, ,,deset, pět, čtyři, tři, dva, jedna.“ Čas vypršel. Všichni v místnosti buď zůstali stát na místě a nebo si alespoň v rychlosti zakryli obličeje, ale nic se nestalo. Atlantis stála.
,,Ne, že by mi to vadilo, ale jak to že jsme celý?“ ozval se John.
,,Nevím,“ odpověděl Rodney úplně vyvedený z míry. To se, ale už Zelenka zvednul ze země a ukázal Sheppardovi svou tabuli a ten ji nahlas přečetl: ,,Nemohli jsme nechat Shiny pracovat tak blízko autodestrukce, a tak jsem ji na příkaz doktorky Weirové vypnul.“
,,A co to odpočítávání?“ zajímal se Rodney. Zelenka opět něco napsal na tabuli a nechal to Shepparda přečíst: ,,To už jsem nevypnul.“ Rodney se Shiny si jen hlasitě povzdechli.
,,Vy špinavci,“ ozval se Antik, který se pracně sbíral ze země, ,,nevyjde vám to. Atlantis nikdy nezískáte. Neudržoval jsem jí deset tisíc let, aby ji pak shrábla taková chátra.“
,,Odveďte ho do vězení,“ rozhodl John.
V následujících několika dnech se Johnovi podařilo vyzpovídat Antika tak, že z něj dostali dost důležitých informacích o Atlantis, z kterých byl doktor McKay a ostatní vědci nadšení, Shiny opět navštívila pevninu a upekla pro Zelenku medové košíčky jako omluvu za to, že ho odhodila na zeď a Ford se ponaučil, že ani staří lidé nejsou sto procentně bezelstní.
,,Co to tu děláš?“ zeptal se John Shiny, když jí našel v jejich pokoji balit.
,,Přistěhovalců jsme se zbavili, a tak se stěhuji zpět do vlastního pokoje,“ usmála se Shiny.
,,Ale proč?“ zaprotestoval John.
,,Zaprvé nejsem zvyklá s někým bydlet. My wraithi to prostě neděláme. A za druhé, tady se nedá spát,“ odpověděla Shiny a posadila se na postel připravena na dlouhý rozhovor.
,,Jak spát?“ nepochopil John a posadil se vedle Shiny.
,,Ze spaní se převaluješ, mumláš a chrápeš,“ objasnila Shiny.
,,Já nechrápu,“ protestoval John, ale po chvíli se opravil, ,,dobře, ale jen občas, a ty ze spaní kňučíš.“
,,To není kňučení. Já brečím,“ sklopila oči Shiny.
,,Proč?“ zvednul Shinin obličej John.
,,Víš někdy si vzpomenu na křižník a dojde mi, že kdybych tam tehdy byla, tak bych je možná dokázala zachránit. Možná ne všechny, ale pár určitě,“ Shiny opět sklopila oči, protože se jí do nich draly nežádoucí slzy a z úst jí začal unikat přerývavý pískot.
,,Možná se jim podařilo uniknout?“ utišoval ji John.
,,Ale proč by pak na té planetě byli jiní wraithi a kam by šli, proč by mi nedali zprávu,“ Shiny se musela zarazit, protože už přes pískot nebylo slyšet jejích slov.
,,Možná k tomu měli dobrý důvod,“ pokrčil rameny John.
,,Ty vždy věříš v to nejlepší možné, ale já nemám sílu věřit,“ povzlykla si Shiny.
,,Já ti tu sílu dám,“ řekl John a přiblížil se, aby ji mohl políbit. Byl to jen něžný polibek. Z jistého důvodu se ještě trochu obával políbit Shiny francouzským polibkem. Tím jistým důvodem byli její ostré zuby a její nepředvídatelné reakce.
Potom co se Shiny uklidnil a opět se sblížila s Johnem, vydala se do svého staronového pokoje. Otevřela dveře a položila svoje tašky na postel. Pak ale ucítila něčí přítomnost , a když se otočila spatřila vystrašeného vesničana, jak na ní vyděšeně hledí.
,,U Ga´Hoolu, další přistěhovalci,“ vztekle si dupla Shiny.
13.05.2011 21:03:25
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one