Půlnoční měsíc

Příběh o nápravě hříšného upíra láskou.

Než to všechno začalo byl jsem je pouhým rozmařilým upírem se šlechtickým titulem. Prometal jsem nevěstince, pil krev a víno co hrdlo ráčilo, kupoval jsem si sex., za který jsem vždy platil jen smrtí. Byl to klidný a obyčejný život upíra. Nic mě netrápilo a nezajímal mě klan ani jeho vůdcové a já jsem pro změnu nezajímal je. Byl jsem jedním z mnoha o dokud bych neporušil pravidla, nehnuly by ani brvou aby mě zastavili.

Jednoho dne, čerstvě vyspaný, jsem vylezl z rakve o trošku dřív. Slunce již zapadalo, a tak jsem se jen procházel v postraních uličkách a čekal až úplně zmizí, aby nepoškodilo něco ze mě. Čirou náhodou jsem zamířil na náměstí. Slunce už nebylo vidět, ale jeho paprsky se ještě vzpínaly nad horizontem. Stánkaři již balili své stánky a já si povšiml jedné nádherné slečny. Byla to květinářka se zrzavými vlasy, které ji sahaly k ramenům, měla pleť jemně ožehlou slunce a její rty červené jako lesní jahody bych v okamžení zneužil ke svým ne zrovna slušným úmyslům. Její kulatý obličej a úzký pas, malá ňadra a silnější boky. Vše bylo v dokonalé harmonii. Její oranžové šaty se zelenou zástěrou a bílými rukávci mě ohromili a nedali mi spát, jak rád bych je strhal z jejího těla. Tu se ke mně otočila a podala mi svazek květin a pravila: ,,Nechcete tulipán zbyly mi?“

Jako omámený jsem od ní převzal onu kytici a jako očarovaný jsem jí zaplatil, až příliš mnoho a dožadoval se, aby si vše nechala. Vždyť teď jsem byl jenom její. Šel jsem dál a byl jsem v euforii. Na konci náměstí jsem odhodil tu kytici. Byla již uschlá, uschla v mých rukách, rukách upíra, nemrtvého tvora. Možná to byla předzvěst budoucnosti.

Od toho sne jsem trávil většinu svého času u ní. Ve dne jsem sice spal, ale v noci jsem sledoval ji. Byla úžasná. Žila se svou starou matkou a s dvěma sestrami v polorozpadlém domě v chudinské čtvrti města. Tolik se to tam lišilo od přepychu, v kterém jsem žil já. Vstával jsem brzy a vždy spěchal na trh koupit nějaké květiny, abych jim pomohl a viděl ji. Květiny vadly rychle, ale mně to nevadilo, byly to jen květiny.

Jednoho dne, když jsem ji sledoval domů, přepadl ji nějaký neřád a okradl ji, uhodil ji a ona upadla na zem. Ležela bez pohnutí a to mě zděsilo. Dohnal jsem toho lupiče a za okamžitě ho zabil. Pak jsem popadl peníze a vrátil se k ní. Nebyla mrtvá jen omdlela. Kasičku s penězi jsem si zastrčil do kabátu a ji jsem chytil do náručí. Odnesl jsem ji k ní domů. Matka se sestrou tam již čekaly. Byly zděšeny, když jsem ji takto přinesl. Položil jsem ji na postel a peníze odevzdal. Zůstal jsem raději s ní, kdyby se něco dělo. Nabízeli mi různé jídlo, ale já nemusel jíst, taky chtěli, abych se vyspal, ale já nemusel spát. Zůstal jsem celou noc až téměř svítalo. Pak jsem musel jít. U dveří mě zastavila její matka a dala mi vědět, že i když ji miluji, že já jsem pán a ona služka. Já to věděl, ale bylo tam i něco víc. Ona byly živá a já byl mrtvý.

Toho dne jsem nemohl dospat. Sotva zapadlo slunce, vydal jsem se za svou láskou. Byla již vzhůru. Nechali nás o samotě a já jí konečně vyznal lásku. Ona byla mým vyznáním dosti zmatena, ale směl jsme se jí dále dvořit a to bylo hlavní. Od té doby jsem jí věnoval každou svou noc. Až té strašné noci, kdy jsem ji doprovázel domů z trhu. Přepadli nás a já lupiče instinktivně zabil. Bohužel jsem při tom změnil svou tvář. Nasadil jsem tvář upíra, svou pravou tvář a ona se lekla a utekla. Běžel jsem za ní. Dohnal jsem jí za pár vteřin a snažil se jí utišit a vše jí vysvětli. Vnucoval jsem jí své polibky a donekonečna opakoval, jak moc ji miluji, ale ona jako by neslyšela. Byla vůči mým slovům hluchá. Vzal jsem jí tedy a unesl k sobě domů.

Spoutal jsme jí svými kouzly, aby s sebou necukala a nekřičela. Ležela klidně a já ji položil do rakve. Postel jsme neměl. Měla strach, hrozný strach. Lehl jsem si k ní a hladil jí vlasy. Doufal jsem,  že to bude lepší, že se uklidní.

Neuklidňovala se, a tak jsem na ní mluvil: ,,Jsi jedinečná víš. Miluji tě. Změnila jsi mi život. Dřív jsem jen vraždil a ničil, užíval si a myslel jen na sebe, ale teď myslím i na ostatní, na tebe a na tvou rodinu.“

,,To nemůžeš být hodný, jsi démon, jsi zlo, chceš mě zabit a ublížit mým blízkým. Jsi nic jen pokušitel satanův,“ vrhla mi tyto slova do obličeje.

,,Pak tedy doval, abych tě pokoušel,“ řekl jsem s úsměvem na rtech a zajel jí rukou pod sukni. Ztuhla a začalo s sebou cukat, ale moje druhá ruka jí pevně držela. Jemně jsme jí políbil na tvář a moje ruka stoupala po jejím noze výš a výš, když došla na ono místo jenž si má drahá pečlivě střežila, převalil jsem jí na záda, abych mohl snáze pokračovat.

,,Ne, prosím ne,“ žadonila má láska.

,,A co za to?“ zeptal jsem se s nedočkavým úsměvem.

,,Nevím,“ odpověděla chvějícím se hlasem.

,,Budeš mou. Vezmi si mě,“ vykřikl jsem najednou.

,,Jsi blázen,“ odporovala mi má drahá.

,,Ano, do tebe,“ rozesmál jsem se.

,,Jsi mrtvý,“ připomínala mi neodbytně.

,, Alespoň se nemusíš bát, že ti umřu,“ vtipkoval jsem.

,,Ale …“

,,Co?“ zeptal jsem se.

,,Jsi mrtví a …“

,,Miluješ mě?“

,,Jsi mrtví,“ nedala se.

,,Chceš vidět, jak moc jsme ještě živý?“ řekl jsem a moje ruka pod její sukní se malinko posunula.

,,Ne! Vezmu si tě!“

,,Výborně, má drahá. Měli by jsme to jít oznámit tvé rodině,“ vyndal jsem ruku z pod její sukně a postavil jí na nohy. Strhnul jsem z ní svá kouzla a podíval jsem se jí do očí.

,,Prsten!“ vykřikl jsem, ,,počkej tady.“ Rychle jsem vyskočil z okna v třetím patře, ve kterém jsem bydlel. Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl. Běžel jsme k nejlepšímu zlatníkovi ve městě. Vyburcoval jsem ho ze spánku a za trojnásobek jsem od něj koupil úžasný prsten. Když jsem se dostal opět k mému domu. Vyšplhal jsem do třetího patra a podal jí prsten. Seděl přesně.

,,Ukradl jsi ho?“ zeptala se.

,,Ne! Koupil, přísahám.“

,,Copak mrtví může přísahat?“ zeptala se.

,,Nech už toho. Teď jsem v první řadě tvůj snoubenec. Tvoje rodina se přestěhuje. Koupím jim byt, aby se měli lépe.“

,,A co já. Co bude se mnou?“ ptala se dál.

,,Ty budeš mou ženou,“ odpovídal jsem.

,,Mrtvou ženou?“

,,Ne!“ vykřikl jsem a vtiskl jí další polibky. Ráno jsme jí pustil na trh s tím, že mi neuteče. Prsten si raději nechala u mě, aby ji nikdo nepřepadl. K večeru jsme zakoupil dům pro její rodinu a zkontroloval svá pole . To co cestou člověku trvalo tři dny. Já zvládnul za pět minut. Měl jsem velké finance a čekal mě šťastný život. Má milovaná o mé pravé identitě nic neřekla, a tak jsme žili šťastně. Sestra mé milované si zanedlouho našla, taky svého ctitele. Všichni jsme žili šťastně. Sestra mé drahé si za pár měsíců vzala svého ctitele, ale já a má milovaná pořád nic.

Byl jsem z toho nevrlý. Má láska naši svatbu neustále oddalovala, a tak jsem se do toho musel vložit já. Šel jsme za svými přáteli, upírkou Biankou a upírem Edvardem. Ti dva se před několika lety vzali, a tak jsem je požádal o pomoc. Oba mi vyšli vstříc. Unesl jsem tedy svou milou ke knězi a za přítomnosti svých přátel jsem si ji vzal. Byl to dlouhý obřad. Hned jak jsme vstoupili do kostela já a moji přátelé jsme sklonili hlavy. Nutí nás k tomu boží síla. Vetřeli jsme se do jeho domu, aby posvětil vztah mezi mnou a mou láskou. Knězi okamžitě došlo, kdo jsme, ale pod výhružkou smrti se podvolil našemu přání. S každým slovem to bylo těžší. Nejdříve jsem stál, ale pak se mi podlomila kolena, a tak jsem musel klečet. Když nás kněz oddal a řekl, abych políbil nevěstu, snažil jsme se ze všech sil zvednou hlavu, ale nešlo to. Byl jsem tak zoufalý, že jsem se musel proměnit a ukázat svou pravou upíří tvář. Má drahá se ovšem zdráhala políbit něco takového, a tak k ní přistoupil Edvard. Položil jí ruku na krk a jemně přitlačil.

,,Polib ho,“ zasyčel Edvard.

,,Ne, ona musí sama,“ zaskřehotal jsem. Edvard ji okamžitě pustil a odstoupil. Podíval jsem se na ní zoufalýma očima a ona mě políbila. Bylo to jen slabé dotknutí rty, ale pro mě to znamenalo víc než všechna krev světa. Edvard a Bianka mě vytáhli z kostela a položili na chladný chodník. Po chvíli se mi udělalo lépe, ale potřeboval jsem krev. Přátelé mi nabídli, že doprovodí mou lásku domů a já jsme se mohl v klidu vydat na lov.

Vypil jsem asi tři oběti, abych vypadal více lidštěji na to co přijde. Vrátil jsem se domů a ona tam byla, cítil jsem ji, ale ležela na posteli v slzách.

,,Co se stalo?“ vyhrknul jsem.

,,Oni … jedli cestou domů,“ vykoktala ze sebe v slzách.

,,Cože? Kolik zabili lidí?“

,,Dva. Jako zvířata,“ přes vodopád slz jí nebylo skoro rozumět. Seděl jsem chvíli s ní na posteli a nevěděl co mám dělat. Snažil jsem se ji pohladit po hlavě, ale ona ucukla. Odešel jsem spát do rakve. Po chvíli přišla za mnou.

,,Má sestra je těhotná,“ řekla tiše.

,,A?“ vyzval jsem ji, aby pokračovala.

,,Můžeme mít děti?“

,,Ano,“ odpověděl jsem stručně.

,,Jak?“ zeptala se.

,,Musíš se milovat s touhle tváří,“ řekl jsem a ukázal jsem upíří tvař. Zděsila se, ale touha po dítěti byla, tak velká, že mi začala postupně rozepínat knoflíky u košile. Moc jí to nešlo byla dosti nezkušená. Chvíli jsem jí jen tak pozoroval a pak jsem jí začal pomát.

Byla to ta nejlepší noc, kterou jsem v životě zažil, i když všechna práce byla na mě. Mohl jsem se úplně uvolnit a ukázat svou pravou tvář. Bylo to skvělé. Když jsme skončili hladil jsem ji jen tak po vlasech. Byly tak hladké.

,,Já tě miluji,“ řekl jsem bez rozvahy.

,,Já tebe ne,“ vyznělo mi chladně v odpověď.

,,Cože? Proč sis mě tedy brala?“ zeptal jsem se podrážděně.

,,Bála jsem se tě,“ odpověděla.

,,Bála? Ale co to předtím?“

,,Byl jsi bohatý a zdál ses jako výhodná partie,“ vrývala mi pravdu do srdce.

,,Ty mě nemiluješ?“ ujišťoval jsem se.

,,Ne.“

,,Dobře, vypadni z mého bytu.“ Rozlíceně jsem vylezl z rakve a cupoval věci v bytě na kousky. Ona se jen klidně zvedla a odešla. Postaral jsem se o ní i o její rodinu, ale můj život se vrátil k normálu. Pil jsem krev a víno co hrdlo ráčí, za sex jsem neplatil a byl nešťastný. To vše se však změnilo po pár měsících. Přišla má láska a zaklepala na mé dveře, když jsem otevřel jen ladně sklopila oči a řekla: ,,Lhala jsem. Miluji démona.“ V ten okamžik jsem byl zachráněn a můj život získal smysl. Láska je totiž složitá a jen překážky odhalí její sílu.
30.12.2009 12:03:24
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one