Příběh o lásce a předsudcích.
Můj příběh začíná poslední týden před mým vysvěcením na kněze. Byl jsem si jist, že činím správně. Bylo 16. století a církev byla jednou z cest, v které se dalo uspět a něčeho dosáhnout. Té noci jsem ji ještě neznal, ale když vešla do hospody, kde jsem zrovna seděl a přemýšlel nad svým životem, jak mi to městský kněz nakázal, oslnila všechny. Všichni se za ní otočili a zůstali zírat nad její krásou. Já jsem také zíral a jelikož nikde nebylo volné místo sedla si vedle mě. Každý její pohyb mne uchvacoval a když promluvila snad zpívali andělé. Zeptala se jestli mi nevadí, že si sedla ke mně a mně to vůbec nevadilo naopak byl jsem rád nevýslovně rád. Po chvíli jsme se dali do rozhovoru. Bavili jsme se snad celou noc až k ránu vydechla, že musí rychle domů. Trval jsem na tom,že ji doprovodím, ale ona se mnou vyšla jen před hospodu a pak mne políbila a utekla.
Myslel jsem na ni dnem i nocí a začínal jsem ji milovat. Byl tu, ale problém. Nevěděl jsem, ani jak se jmenuje, ani kde bydlí a navíc jsem měl být vysvěcen a ono datum se nebezpečně blížilo. Poslední noc před vysvěcením si mne našla a byla krásnější než prve. Jasně si pamatuji, jak si vítr pohrával s jejími tmavě ořechovými vlasy, pleť měla bílou a oči jasně zelené. Všechnu pozornost na sebe, ale strhávaly její rty, byly tak sytě rudé až jsem skoro nevěřil,že skutečná a navíc v šatech, které měla na sobě vynikala její hubená drobná postava. Skoro jsem se divil, že jí není zima neměla ani kabát a to byl konec podzimu. Když jsem ji nabídl svoji vestu odmítla, že jí prý není zima.
Když jsme se rozpovídali vypadlo z ní, že na mě pořád myslí a musela mne vidět, ale protože ví co mne čeká bude muset odejít a nejlépe bude, když už se nikdy nesetkáme. Chtěla odejít, ale já jsem ji nenechal. Nemohl jsem. Chytil jsem ji za ruku a políbil. Nevěděl jsem co říct, ale po chvíli mi to bylo jasné. Nemohl jsem se nechat vysvětit ne teď, ne teď když jsem ji potkal a zamiloval se do ní. Řekl jsem jí vše co k ní cítím a co hodlám udělat. Snažila se mi to sice vymluvit, alespoň ze začátku, ale pak si uvědomila, že je to marné, že se mě už nezbaví.
Když jsem to oznámil rodině nebyli zrovna nadšení. Otec už měl jisté plány a já do nich silně zasáhl. Bratři ze mě neměli zrovna velkou radost, protože si mysleli, že beze mě dostanou větší děditství. Hned další den si mě, taky našla. Byl jsem doma a četl si a ona mi zaťukala na okno a celou noc jsme se procházeli. Bylo to úžasné a konečně jsem se dozvěděl jak se jmenuje. Jmenuje se Řeřicha. Je to krásné jméno, tedy alespoň tehdy mi připadalo. Přicházela každou noc, ale rodině to přišlo divné, a tak mne vyzvali ať ji pozvu i přes den. Poslechl jsem jejich vyzvu a pozval jsem ji, ale ona se začala vykrucovat, že tamto a že ono. Nakonec m to přišlo divné a chtěl jsem, aby se mnou zůstala až do rána, ale ona začala, že nemůže a že ji doma čekají. Té noci jsem se vydal za ní, ale byla neuvěřitelně rychlá a zmizela mi. Příštího dne jsem na ni nastražil léčku. Trval jsem na tom, že jsem unavení a že bychom měli zůstat doma. Přičemž jsem okenice naaranžoval, tak aby to vypadalo, že je pořád noc. Hodiny jsem posunul a opět jsme si povídali a bylo nám spolu dobře.
Řeřicha se řídila podle hodin a když usoudila, že je pozdě rozhodla se, že musí odejít. Jakmile, ale otevřela dveře a začalo na mi svítit slunce začala ji kůže hořet. Okamžitě se stáhla zpět do stínu a já viděl okamžik po okamžiku, jak se jí kůže uhasila a zregenerovala. Po popáleninách za chvíli nezbili ani stopy. Lekl jsem se a neposlouchal její vysvětlování. Zavolal jsem bratry a popadl koště, které leželo v koutě. Z povídek mi bylo ihned jasné co musím udělat. Bratři ji podrželi a já rozlomil koště. Podívala se mi na chvíli do očí a já se podíval do těch jejích. Bylo tam napsáno proč a jak můžeš.
Napřáhl jsem se a vrazil ji hrot do těla v oblasti srdce. Jenomže ona se na poslední chvíli bratrům vyškubla a hrot jsem nestačil zarazit až do srdce. Vytáhla si ho a krátce se mi podívala do očí. Potom vyskočila oknem a přímo roztříštila okenice. Pak už jsem jen vyděl jak co nejrychleji běží pryč, aby ji slunce celou nespálilo.
Po této zkušenosti jsem se dal vysvětit a Řeřicha za mnou každý večer chodila. Myslela si, že spím, ale já nespal. Pozoroval jsem jak otevírá okno a jak si léhá na postel vedle mě. Už, ale nebyla tak krásná a na těle měla patrné jizvy od spálení. Nikdy mi nechtěla ublížit ani nikomu mně blízkému to jen já jsem za to mohl, že to takhle dopadlo. Proto jsem jí nikdy neřekl, že o ní vím a ona se mě nikdy nesnažila probudit.
21.11.2008 17:37:26
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one