Hloupost a smích

Příběh o moci lásky a sebeovládání.
Reflektory auta se jen slabě odrazily od domu. Byli jsme zde. Podívala jsem se na Josefa, který seděl v autě vedle mě. Díval se na mě svýma krásně pronikavýma očima a rty se mu tvarovaly do úsměvu. ,,Jsme tady,"řekl svým hlubokým pronikavým hlasem. Sklopila jsem oči a upřeně se zadívala na záchranou brzdu. Jako kdyby vycítil mé pochybnosti a strach a vzal mě za ruku. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něho. Byl překrásný. Jeho tmavě hnědé vlasy dlouhé po ramena, dokonalá pleť, hnědé oči, rudé rty, dokonalá postava byl prostě úžasný i jeho bílá kůže měla neodolatelné kouzlo. ,,Připravená?" zeptal se. Přikývla jsem. Pustil mou ruku a rychle oběhl auto, aby mi mohl otevřít dveře. Pohyboval se tak strašně rychle, že jsem ho ani nepostřehla. Vystoupila jsem z auta a podívala jsem se na dům. Vypadal tajemně s tou bílou omítkou a tmavě hnědou střechou, která ve tmě vypadala jako černá. Dominantní sloupy a lvi mi asi chtěly naznačit ať vypadnu, že tu nemám co dělat, ale já jsem to dělala pro Josefa. Podívala jsem se na něho a on se usmíval, a tak jsem se také pokusila o úsměv, ale musel být žalostný. ,,Připravena vejít do upířího sídla?" zeptal se a já přikývla.
Sotva jsme vešli dovnitř chytla mne za rameno Isabela. Lekla jsem se a tep se mi rázem zrychlil na dvojnásobek. ,,Tak co, jak jde život?" zeptala se mě. Pokývala jsem hlavou a řekla: ,,Jde to." Isabela se usmála a podívala se na Josefa. Jsem si skoro jistá, že tým pohledem něco mínila, ale vůbec nevím co. Isabela se vydala cestou do vedlejší místnosti a řekla: ,,Tak pojďte." Josef mne chytnul za ruku a šli jsme.
V místnosti bylo snad dvanáct lidí, tedy upírů. Byla tam celá parta. Tohle byl ten večer jednou za čtrnáct dnů, kdy se všichni sešli a povídali si, plánovali a dohadovali se. Chtěla jsem zde být, Chtěla jsem zažít to vše o čem mi vyprávěl Josef a chtěla jsem být víc součástí jeho života asi proto jsem tu byla. ,,Tak fajn," řekla Isabela a opřela se o gauč ,,co uděláme se seveřany?" Jan se na toto téma rozpovídal a Josef si sedl na nejbližší křeslo. Vyzval mě, abych si sedla na něj a to s radostí udělala.
Čas se vlekl asi ničemu jsem nerozuměla a už dávno jsem se přestala snažit. Věděla jsem toho, tak málo, a tak málo jsem chápala. Chvílemi jsem se chytala, ale byly to vlastně jen okamžiky. Začala jsem tedy prsty projíždět po opěradle židle a najednou vlastně ani nevím, jak se to stalo, narazila jsem na hřebík a řízla jsem se do dlaně. ,,Au!" zakřičela jsem nahlas. Z rány se mi začala řinout krev. Isabela se otočila a to udělali i někteří další, ale zbytek na mě hladově zíral. V tom okamžiku mne Josef shodil na zem a stoupnul si. Jakmile jsem dopadla podívala jsem se na něho, na mou lásku. To nemohla být pravda, Díval se na mne svýma očima. Byly rudé jako krev, jeho pleť byla ještě bělejší než obvykle a jeho nehty byly dlouhé a černé, ale nejhorší byl jeho pohled byl hrozivý a hladový. Najednou jsem dostala panický strach, strach o život. Josef i on můj jediný ochránce i on chtěl teď mou krev.
Všichni se na mě divně dívali, tak hladově. Ti co se zprvu otočili už to nevydrželi a dívali se také. Najednou mě někdo zezadu popadl a já jsem ztuhla a jen čekala až se mi dva ostré zuby vrazí do kůže, ale jen se mne snažil odvléct pryč. Všichni okamžitě zarágovali a chtěli se na mě vrhnout, ale bylo jich moc, začali se prát a mě pořád někdo táhnul pryč. Otočila jsem se, byla to Isabela, to ona mne zachránila. Počkat co, ale Josef. Otočila jsem se a ihned ho spatřila. Zrovna mlátil Ivana. Po tom co mne Isabela dostala z místnosti pošeptala mi: ,,Vstávej." Rychle jsem vstala. Popadla mne do náručí a běžela se mnou do auta. Posadila mne a okamžitě jsme odjeli. Bylo to rychlé auto, a tak jsem celkem ihned pochopila proč se mnou neběžela. Já bych ji zpomalovala, byla by tu stopa a auto je vytrvalejší. Nemluvili jsme. Podle cesty jsem poznala,že mne veze domů. Nebylo potřeba klást otázky, když jsme znali odpovědi. Sama by je nepřeprala a znala je dost na to, aby věděla jak budou rágovat.
Auto náhle zajelo ke krajnici a já jsem nechápala, a tak jsem se zeptala: ,,Co to děláš?" Jakmile jsem se jí, ale podívala do obličeje bylo to jasné. Ty oči ten hladový výraz. Ona mne odvlekla, protože by je sama nepřeprala, ale to neměnila nic na její chuti po krvi. Byla z nich nejtrpělivější a nejchytřejší, ale stejně hladová a lačná po krvi. Přimáčkla jsem se k dveřím od auta a pokusila jsem se utéct. Najednou mě, ale držela a pevně až to bolelo. Nedostala jsem se ani z auta byla rychlejší a silnější nežli já. Teď mne to napadlo, byla jsem neuvěřitelně hloupá a teď za to zaplatím životem.
Zavřela jsem oči v naději, že to bude snad méně bolestivé, ale najednou ji ode mne někdo odtrhl. Otevřela jsem oči a byl to on má láska, můj poklad a můj ochránce. Mrštil s ní o strom a zeptal se mě jestli jsem v pořádku. Bez rozmyšlení jsem vydechla: ,,Ano." Usmál se, ale Isabela se zrovna zvedala ze země. Josef se k ní postavil čelem a řekl: ,,Vím moc dobře, že proti tobě nemám šanci, ale prosím tě nech ji na pokoji. Já ji miluji a budu ji chránit vlastním tělem." Isabela se napřímila a oba si nás změřila pohledem. Po chvíli řekla: ,,Tak jo."
Ze srdce mi spadnul rovnou celý Mond Everest a navíc Josef poprvé řekl, že mne miluje. Podívala jsem se na Isabelu a řekla jsem: ,,Nechceš svést?" Bylo to hloupé, ale chtěla jsem se jí nějak odvděčit. ,,Ne," zakroutila hlavou ,,raději se projdu." Potom co domluvila ušklíbla se a odešla. Josef nastoupil do auta a utrápeně se na mne podíval a řekl: ,,Promiň, já..." Nenechala jsem ho domluvit a políbila jsem ho ,,Taky tě miluju," opáčila jsem a usmála se. ,,Odvez mě domů," řekla jsem ,,tohle byla dlouhá noc." Josef beze slova uvedl auto do pohybu a já se stulila na jeho rameno. Tohle byla vskutku dlouhá noc, ale teď to už bude dobré.
21.11.2008 17:39:05
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one