Tisíc a druhá noc

Vycházím zde z motivů Pohádek tisíce a jedné noci a snažím se vykreslit tisící druhou noc.
 
Nad královstvím krále Šahrijána opět nastala noc a čas pro další z pohádek královny Šahrazád. Královně sice již nehrozila smrt, protože se jí podařilo získat si královo srdce, ale i tak vyprávěla králi pohádky dál.
Král se uvelebil na polštářích a pokynul Šahrazádě. Ta se zhluboka nadechla a počala vyprávět další ze svých příběhů: ,,Na jednom z trhů, měl svůj krámek, který zdědil po svém strýci, prodavač jménem Teišek. Byl mladý, ale velmi podnikavý a chytrý. Od převzetí krámku ho však velice trápila jistá věc. Vždy když mu byly dovezeny datle, tak jich do příštího dne dobrého půl kila zmizelo. Teišek nevěděl, co si má počít. Pokud by byl za krádeží zloděj, tak by se přeci nespokojil jen s pouhým půl kilem datlí a pokud by to měly na svědomí myši, tak proč by mizeli zrovna datle a ne jiné suroviny, kterých nebylo v krámku zrovna po málu.
Teiškovi to nešlo z hlavy a jednoho večera, když zavíral svůj krámek, to již nevydržel a schoval se nedaleko. Celou noc pozorně sledoval svůj obchod, ale nikoho neviděl vejít dovnitř ani ven. Ale i tak mu ráno dobrého půl kila datlí opět chybělo. Teišek byl odhodlán záhadu rozluštit.
Když mu opět přivezli čerstvé datle, vyvrtal si do jednoho z prázdných sudů dírku a postavil ho naproti sudu s datlemi. Jakmile přišla noc, zamknul krámek z vnější a schoval se do připraveného sudu. K druhé hodině raní se již Teiškovi klížila víčka, ale v tom uslyšel zvláštní šramot. Škvírami mezi prkennými zdmi krámku prosvěcoval měsíční svit, a tak Teišek mohl pozorovat, jak se jeden z kamenů, které dláždili podlahu krámku, odsunul a vylezla z něj dívka zahalená do růžového šátku, z kterého bylo vidět jen její oči. Byly jasně modré jako studánky a Teiška okamžitě ohromily. Když dívka nabrala hrst datlů a zmizela v díře, Teišek se vydal za ní.
Po odsunutí kamene si všiml, že pod jeho obchodem a tržištěm, vedou spletité cesty. Nechtěl se v nich ztratit, a tak vzal pytel s moukou a udělal do něj dírku, tak aby mouka mohla značit cestu. Do druhé ruky vzal lampu a vydal se prozkoumat nové prostory.
Dlouho se motal spletitými chodbami, až konečně vstoupil do velkého a prostorného sálu. Podél sálu žhnuly pochodně a v sálu byla nakupena spousta pokladů, zlata a drahých kamenů. Stěny byly vykládány démanty. Teišek byl chytrý a věděl, že když mu poklad nepatří, nemá ho co brát, a tak šel dál. Na konci sálu byly otevřeny obrovské dveře. Teišek jimi prošel a ocitl se v novém sálu. Tento sál byl vykládán rubíny a kolem dokola byly rozestavěny obrovské knihovny s nespočtem knih. Teišek se, ale opět ničeho nedotkl a pokračoval dál. Ve třetím též bohatě zdobeném sálu ležely na zemi pestré a bohaté látky společně s všemožnými šperky, ale ani těch si Teišek nevšímal. Jakmile vyšel z třetího sálu ocitl se v obrovské bohatě zdobené místnosti, kde se stoly prohýbaly pod vybraným jídlem. Teiškovi přišlo nezdvořilé jíst u cizího stolu, když ho nepozvali, a tak pokračoval dál.Vešel do obrovského komplexu zahrad, z kterého vedly troje dveře. Jedny byly vykládány drahými kameny, druhé byly ze stříbra a třetí byly ze zlata a jako jediné byly otevřené.
Teiškovi přišlo nezdvořilé vcházet někam, kam ho nikdo nepozval, a tak zvolil otevřené dveře. Když do nich vstoupil uviděl uprostřed prostorné a bohaté místnosti na nespočtu podušek spát obrovského draka a vedle něj ležet pět neuvěřitelně krásných žen. Teiškovi se div nezastavilo srdce, jak byli nádherné, ale chladné. Nechtěl je zde nechávat s drakem, a tak k první dívce, té v růžovém šátku, přistoupil a probudil ji. Dívka byla udivena, ale hned Teiškovi vysvětlila, že zde nemá co pohledávat a jelikož si k němu chodila zadarmo pro datle, tak si na zpáteční cestě může on vzít jednu věc s sebou, ale musí okamžitě odejít. Teišek se nenechal dvakrát pobízet a okamžitě se vydal zpět po stopách od mouky, když ale procházel zahradami všiml si, že zpoza stříbrných dveří se ozývá pláč. Opatrně otevřel ony dveře a spatřil sice ne tak krásnou dívku jakou byla ta první, ale zato vůbec ne chladnou. Teišek se zeptal dívky proč pláče, a když mu odpověděla, že se jako jediná z drakových žen drakovi nepodvolila a on jí zato zavřel, vzpomněl si Teišek na nabídku, která mu byla učiněna, a popadl dívku za ruku. Rychle s ní utíkal po stopách od mouky, a když vylézaly z podzemí uslyšeli ještě zuřivý drakův řev. Následujícího dne Teišek kameny v podlaze pečlivě upevnil, aby se do jeho krámku tudy už nikdo nedostal a dívku, kterou si přivedl si zanedlouho vzal za ženu.“
Šahrazád zde skončila svůj příběh neboť již nastávalo ráno a ptáci se již začínali ozývat v zahradách.
16.06.2011 14:49:51
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one