Začátek konce

1. díl možné chyby v pravopisu
Vše začíná úsvitem, ale ne tento příběh. Vše co se stalo, nebylo normální zdaleka ne. Je to dávno,ale mám to v paměti moc silně vyryté než,abych na to zapomněla. Začínalo se stmívat a já to měla domů ještě hodně daleko a tak jsem si chtěla zkrátit cestu přes hřbitov byla to osudová chyba i když já na osud nevěřím, ale tohle jsem mohla jen těžko zvrátit. Když jsem vstoupila na půdu hřbitova bylo již pozdě cokoliv měnit a já byla jistě ztracena, ale neuvědomovala jsem si to. Šla jsem dál, dál k zadním dvířkům, které by mne dovedly domů. Po chvíli jsem si uvědomila,že na jindy dost rozzářeném hřbitově nesvítí ani jedna svíčka. Přišlo mi to divné, ale šla jsem dál. Náhle jsem začala pociťovat jistý chlad. Nejprve lehce, ale chlad sílil, a pak už mi mrzlo celé tělo. Přidala jsem do kroku, ale náhle jsem za sebou uslyšela nějaký hlas, pomalu a se strachem jsem se otočila. Nikdo tam nebyl pořádně jsem si prohlédla okolí od dveří až po konec kostelíka, ale nikde nikdo, ani náznak přítomnosti někoho jiného. Za chvíli jsem se uklidnila a jelikož byla už tma rozhodla jsem se pokračovat v cestě. Otočila jsem se a přede mnou stál muž asi o půl hlavy větší než já. Byl necelý metr ode mne a já se začala hrozně bát. Začala jsem pomalu ustupovat a doufala jsem, že nějak zmizí, nebo já odejdu a on si mne nevšimne, i když mi bylo jasné,že se dívá na mne. Tmavá silueta se ke mně přibližovala stejnou rychlostí jakou jsem se já snažila vzdálit. Najednou jsem narazila zády na zeď. Myslela jsem si, že je konec teď mne zabije, a nebo mne znásilní, a nebo něco jiného hrozného. Potom co jsem se zastavila o zeď se on, ale nezastavil blížil se pomalu snad celou věčnost až byl jen pár centimetrů ode mne a já jsem se nemohla pohnout. Ruce i nohy mi zamrzly. Myslela jsem na vše co se píše v novinách, a kde mě asi najdou jestli mě vůbec najdou. Myslela jsem hrozně rychle a s každou myšlenkou se můj strach zvětšoval. Najednou jsem, ale zahlédla světlo ohlédla jsem se a byl hrobař. Nikdy jsem si nemyslela, že ho tak ráda uvidím. Otočila jsem se nečekala jsem na nic a utíkala jsem, chtěla jsem být co nejrychleji doma. Doma v bezpečí v teple u rodičů a zapomenou rychle zapomenou na to co se stalo tuto noc. Domů jsem dorazila v pořádku rodičům jsem nic neřekla. Báli by se a já jsem si myslela, že je to pryč celý ten horor,že je za mnou, že už se to nikdy nestane. Nachystala jsem si učení a šla spát. Usnula jsem klidně a ani se mi o tom nezdálo. Ráno jsem se probudila za hulákání budíku. Udělala jsem vše jako vždy a utíkala do školy, ale když jsem byla na půl cesty všimla jsem si, že u hřbitova je hlouček lidí, a že tam bliká nějaké světlo, protože jsem měla ještě pár minut šla jsem se tam podívat. Když jsem došla k brance na hřbitov zalil mne studený pot. Na černé kovové brance byl nabodnut hrobař. Jasně jsem viděla stopy po zaschlé krvi, která stékala po kovových tyčích, z kterých byla branka postavena. Kolem dokola pobíhali policisté a něco hlásili do svých záznamníků. Tohle byla první mrtvola, kterou jsem v životě viděla a něco ve mě mi říkalo, že nebude poslední.
05.06.2009 15:10:34
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one