2. díl možné chyby v pravopisu
Celý den jsem byla někde jinde něž tam, kde jsem měla být. Neustále se mi vracel ten samí pohled a okamžik, kdyby hrobník nepřišel byla bych mrtvá a možná na stejném místě jako on. Nevěděla jsem, kdo byl ten co mne málem zabil, ale na jedno jsem stále musela myslet na to co se stane jestli se o to pokusí znovu. Teď už by tam nemusel být žádný hrobník ani jemu podobný, teď bych mohla být mrtvá já. Rozhodla jsem se to vše říct rodičům. Hned jak skončila škola jsem běžela domů, ale máma i táta byli ještě v práci a tak jsem si sedla ke stolu a čekala. Dokola jsem si promítala okamžik, kdy jim to řeknu jak budou asi jednat. Možná, že zavolají policii, nebo odjedeme k babičce a nebo... . Dříve než jsem stačila dokončit myšlenku zavil venku pes a si uvědomila, že už je tma. Stála jsem teď uprostřed tichého pokoje a dívala jsem se ven z okna. Lampa na druhém konci ulice osvětlovala chodník. Bylo to divné světlo. Domy okolo měli nádech žluté a všechny stíny mi teď přišli strašidelné. Málem jsem omdlela, když začal zvonit můj mobil. Rychle jsem ho vzala. Volal mi táta zdržel se s mámou v práci a přijede stěží za dvě hodiny. Začala jsem dělat úkoly a snažila se myslet jen na učení a na to jak správně napsat gramatiku. Když jsem ukončila práci bolela mne hlava jako nikdy předtím. Vstala jsem a šla do koupelny. Koupelna byla vykachlíčkována bílými kachličkami s motivem růži. Působila to příjemným dojmem a uklidňovalo to. Omyla jsem si tvář v umyvadle a osušila ručníkem. Bylo to uklidňující. Ručník voněl po heřmánku a já se dívala do zrcadla. viděla jsem v něm svůj kulatý obličej, malou bradu, kulatý nos, zelené oči a hnědé vlasy s blond proužky. Vzpomněla jsem si jak jsem vybírala barvu nemohla jsem se rozhodnou mezi čtyřmi styly, ale nakonec jsem si vybrala víc tmavé blond a sem tam světlou blond. Usmála jsem se a vyšla z pokoje, oblékla své puntíkaté pyžamo a vlezla jsem do postele. Všude jsem měla své mazlíčky slony, berušky, motýli a psy. Konečně mi došlo, že jsem asi fanatik na plyšáky, ale bylo mi to jedno měla jsem jich teprve šedesát osm. Usnula jsem celkem rychle, ale uprostřed noci mne vzbudil podivný šramot. Otevřela jsem oči a podívala se do rohu místnosti. Stál tam muž. Dost hezký s blond vlasy a usmíval se na mne. Nevěděla jsem co říct až jsem ze sebe vymáčkla: ,, Co tu děláte?" Muž se usmál a popošel blíž k posteli. Lampička teď jasně ozařovala jeho postavu. Měl na sobě džíny a modrou košili. ,, Ty jsi mě nepamatuješ, bylo to teprve včera." Náhle mi rozbřesklo to byl on, chtěla jsem vstát a odejít, ale nebylo kam. Muž šel k otevřenému oknu a náhle byl pryč. Hned jsem vstala a zavřela ho. Pak jsem se šla podívat do ložnice moji rodiče spali a to bylo dobře. Pochybovala jsem ještě dlouho do noci. Zdálo se mi to, nebo nezdálo.
05.06.2009 15:14:28
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one