Čarodějka z Francie

Příběh z minulosti s nadpřirozenými prvky a smyslem pro spravedlnost.
(Na scénu vstupuje vypravěč.)

VYPRAVĚČ: Děkujeme, že jste přišli a doufáme, že se vám bude tato hra líbit.

(Opona se roztahuje a vypravěč ustupuje na stranu.)

VYPRAVĚČ: Právě se nacházíme v 19. století před sirotčincem ve Francii.

(Na scénu vstupuje těhotná žena s bolestmi a klepe na dveře sirotčince. Za chvíli přichází otevřít jeptiška.)

ŽENA: Prosím o pomoc. Dlouho se již na nohou neudržím a dítě už je na cestě. Mohu zde prosím zůstat přes noc?
JEPTIŠKA: Samozřejmě. Pojďte pomohu vám dál.

(Jeptiška i žena odejdou ze scény. Po chvíli žena začne křičet. Potom co křik ženy ustane ozve se křik dítěte.)

VYPRAVĚČ: Žena té noci porodila krásnou holčičku, ale sama po porodu umřela. Jeptišky pojmenovali dítě Žaklin. Nyní žije Žaklin v sirotčinci už deset let.

(Jeptiška s Žaklin vystupují na scénu. Na konci podia se jeptiška zastaví.)

JEPTIŠKA: Žaklin, holčičko mohla by jsi mi doběhnou do kostela? Nejspíš jsem tam zapomněla svou modlitební knížku.
ŽAKLIN: Zajisté.

(Žaklin doběhne do kostela a spatří Kateřinu jak krade peníze z pokladničky pro sirotčinec peníze. Otočí se a běží zpět k jeptišce.)

JEPTIŠKA: Tak co? Donesla jsi mi mou modlitební knížku?
ŽAKLIN: Ne, ale viděla jsem Kateřinu jak krade peníze z pokladničky pro sirotčinec.
JEPTIŠKA: To je hrozné. Jsi si jistá, že to byla Kateřina?

(Žaklin přikývne.)

JEPTIŠKA: Pojď musím to vidět na vlastní oči.

(Žaklin a jeptiška přejdou podium a obě se dívají jak Kateřina doluje peníze z kasičky.)

JEPTIŠKA: Jak jsi jen mohla? Dali jsme ti domov po tom co ti rodiče zemřeli a ty nám to odplácíš takto. Protože jsi ještě dítě odpouštím ti, ale ať se to víckrát neopakuje nebo tě budu muset vyhodit ze sirotčince.

(Všichni odcházejí ze scény kromě vypravěče, který jde doprostřed.)

VYPRAVĚČ: Kateřina od té chvíle čekala na každou příležitost jak Žaklin uškodit. Až jednoho dne...

(Žaklin srovnává knihy v knihovně a Kateřina ji tajně pozoruje. Žaklin najednou upadne kniha na zem a roztrhne se.)

ŽAKLIN: Ach ne jak jen tohle vysvětlím.

(Žaklin se sehne a zamává rukama nad knihou. Kniha je zase v pořádku. Kateřina utíká za jeptiškou.)

KATEŘINA: Sestro právě jsem viděla Žaklin. Ona... Jí spadla kniha a roztrhla se a Žaklin ji zase dala dohromady muselo to být nějaké kouzlo.

(Jeptiška jde s Kateřinou k Žaklin.)

KATEŘINA: Tahle kniha to byla. To tuhle knihu očarovala.
JEPTIŠKA: Je to pravda Žaklin? Ty umíš kouzlit.
ŽAKLIN: Já, ale... To nebylo...
JEPTIŠKA: Udělala jsi to. Ano nebo ne!
ŽAKLIN: Ano.
JEPTIŠKA: Pak nemám jinou možnost musím tě vyhodit a buď ráda, že na tebe nepošlu vyšetřovatele.

(všichni odcházejí ze scény, ale Žaklin na jinou stranu.)

VYPRAVĚČ: Žaklin byla vyštvána do noci bez peněz. Naštěstí potkala květinářku, která se vracela z trhu trochu později a ta ji vzala pod svou střechu.

(Žaklin je u květinářky doma.)

ŽAKLIN: Moc děkuji, že jste mne vzala k sobě.
KVĚTINÁŘKA: To byla maličkost. Dnes jsem pomohla já tobě a zítra pomůžeš ty mně.
GABRIELA: Je mi horko. Ach to bolí.
ŽAKLIN: Kdo to je?
KVĚTINÁŘKA: To je moje dcera. Je nemocná.
ŽAKLIN: Jak dlouho.
KVĚTINÁŘKA: Už od malinka. Víš co, mám nápad, budeš u mne bydlet a pomůžeš mi prodávat květiny.
ŽAKLIN: Tak dobrá.
VYPRAVĚČ: Žaklin žije šťastně a pomáhá květinářce s prodejem květin. Jednoho večera se, ale Žaklin probudí a uslyší Gabriel sténat.

(Žaklin přichází k posteli v níž leží Gabriel)

GABRIEL: Horko. Horko. Je mi horko.
ŽAKLIN: Chceš sklenici vody?
GABRIEL: Ne. Není třeba. Beztak tady dlouho nebudu.
ŽAKLIN: Tak nesmíš mluvit.
GABRIEL: Proč? Vždyť je to pravda.

(Gabriel náhle usne a před Žaklin se objeví její matka.)

MATKA: Žaklin ty ji můžeš zachránit. Použij svou moc.
ŽAKLIN: Ale kdo jste a odkud mne znáte?
MATKA: Jsem tvoje matka. Už jsem sice mrtvá, ale kouzlem jsem si dopomohla k této návštěvě, abych ti mohla říct pravdu. Já jsem byla čarodějka a šlechtična. Pomáhala jsem kouzli lidem. Tvůj otec byl člověk. Měla jsem ho velmi ráda, ale jednoho večera nás napadl vlkodlak. Jeho zabil a já jsem jen s těží dokázala uniknout. Došla jsem k sirotčinci, tam porodila tebe a umřela. Teď už víš vše a já budu muset jít.

(Žaklin zamává rukama nad Gabriel a Gabriel se uzdraví a vstane.)

GABRIEL: Jsem v pořádku. Já jsem zdravá.

(Na scénu vstupuje květinářka.)

KVĚTINÁŘKA: Gabriel ty jsi zdravá stal se zázrak.

(Všechny se radují.)

VYPRAVĚČ: A tak žili všechny šťastně, ale až do chvíle, kdy se objevila hraběnka od dvora.

(Květinářka a dívky něco dělají a mezitím na dveře zaklepe hraběnka. Gabriel jde otevřít.)

GABRIEL: Co si přejete?
HRABĚNKA: Tato čtvrť mi patří a já jsem se rozhodla ji přestavět a pronajímat šlechtě a proto se musíte neprodleně vystěhovat.
KVĚTINÁŘKA: Ale kam pak půjdeme a co s námi bude?
HRABĚNKA: To mne nezajímá. Zítra to tu srovnám se zemí a nechám tu vystavit krásné domy. Je to blízko centra. Bude se to tu líbit.

(Květinářka začne plakat a Gabriel ji utěšuje. Žaklin mezitím přijde k hraběnce a očaruje ji.)

ŽAKLIN: Ať tvé srdce změkne a ať tvé oči prohlédnou.
HRABĚNKA: Ach co jsem to jen chtěla udělat. Náhle jsem prohlédla a slibuji, že to tu nezbořím. Vezměte si prosím nějaké mé peníze jako úhradu za ten šok.

(Hraběnka podá měšec s dukáty květinářce a odejde. Všichni se radují.)

VYPRAVĚČ: Žaklin ý¨žije šťastně v domě květinářky a její dcery, ale o své budoucnosti zamýšlí poněkud jinak.

(Žaklin a květinářka prodávají květiny ve stánku na trhu. Kolem projde i jeptiška a všimne si Žaklin.)

KVĚTINÁŘKA: Žaklin tebe něco trápí?
ŽAKLIN: Víte já bych chtěla prodávat v cukrárně. Je to můj velký sen už od dětství.
KVĚTINÁŘKA: Tak dobrá má sestřenice mi nedávno říkala o nějakých levných prostorech. Poptám se a do začátku ti trochu pomohu.
ŽAKLIN: Děkuji mockrát.
KVĚTINÁŘKA: Jejda to už je hodin a já se musím stavit ještě u sousedky. Zvládneš to tu zabalit sama?
ŽAKLIN: Samozřejmě, že ano.

(Květinářka odejde a na scénu vchází jiná dívka.)

ŽAKLIN: Co si budete přát? Zbili nám už jen žluté tulipány, ale jsou překrásné.
DÍVKA: Ne díky. Já mám zájem o něco jiného než o květiny.

(Dívka se změní ve vlkodlaka. Žaklin vyčaruje světlo a tím odradí vlkodlaka. Žaklin začne utíkat, ale vlkodlak ji pronásleduje. Na poslední chvíli Žaklin doběhne domů a tam se zavře.)

DÍVKA: Utekla mi, ale příští úplněk se to nestane.

(Dívka odchází ze scény a přichází na ni jeptiška.)

VYPRAVĚČ: To jak viděla Žaklin na trhu nedalo jeptišce spát a přemítala dlouho do noci o tom co provedla.
JEPTIŠKA: Možná jsem ji neměla vyhazovat. Bylo to slušné děvče. Nejlépe udělám, když za ni půjdu a omluvím se. Ano příští týden se zeptám na trhu a omluvím se jí.
VYPRAVĚČ: Žaklin se snažila vyhýbat východu z domu, a když týden uplynul a byl znovu trh.

(Květinářka a Gabriel jsou na odchodu na trh.)

GABRIEL: Tak pojď Žaklin
ŽAKLIN: Dnes mi není dvakrát dobře jděte prosím beze mne.
KVĚTINÁŘKA: Dobrá odpočiň si.

(Květinářka a Gabriel odejdou a na dveře zaťuká dívka. Žaklin otevře, a když si uvědomí kdo je za nimi snaží se zavřít, ale dívce se podaří dostat dovnitř.)

DÍVKA: Neboj se. Proměnit se mohu jen za úplňku.
ŽAKLIN: Prosím neubližuj mi.
DÍVKA: Nechci ti ublížit jsem tady jen s návrhem.
ŽAKLIN: S jakým návrhem.
DÍVKA: Ty jsi čarodějka a umíš kouzlit a já jsem vlkodlak a umím zabijet. Když to dáme dohromady můžeme být bohaté. Já vždy někoho bohatého zabiji a ty přičaruješ smlouvu, v které převádí svůj majetek na nás. Neboj lidi si toho nevšimnou a stačí, když to uděláme jednou za pět let a společně můžeme docílit i toho že budeme nesmrtelné.
ŽAKLIN: Ne díky.
DÍVKA: Co?
ŽAKLIN: Nemám zájem.
DÍVKA: Ty jsi...
ŽAKLIN: Mohla by jsi odejít. Prosím.
DÍVKA: Ty... Ty odmítáš?
ŽAKLIN: Odejdi prosím.
DÍVKA: Dobrá, ale budeš litovat.

(Dívka odchází a je dost nazlobená. Proti ní jde zrovna jeptiška.)

JEPTIŠKA: Dobrý den.
DÍVKA: Dobrý den.
JEPTIŠKA: Nevíte, kde tu bydlí Žaklin.
DÍVKA: Vy ji znáte?
JEPTIŠKA: Ano znám.
DÍVKA: Jděte pořád rovně a jsou to ty třetí dveře.
JEPTIŠKA: Děkuji.

(Sotva se jeptiška otočí dívka ji bodne do břicha dýkou, kterou má u pasu.Jeptiška zaječí a to uslyší Žaklin. Když doběhne k jeptišce ještě uvidí mizející postavu dívky. Žaklin si sedne k jeptišce a brečí.)

ŽAKLIN: Kdybych tehdy nepoužila svou moc vzala by si mne a ne ji. Už nikdy svou moc nepoužiji přísahám.

(Žaklin odtáhne jeptišku se scény. Na scéně se objeví dívka, na kterou zezadu vyskočí jiná dívka a snaží se ji zabít. Chvíli spolu bojují.)

DÍVKA: Ahoj dlouho jsme se neviděli.
DÍVKA 2: Já tě zabiju.
DÍVKA: No tak. Mám užitečnou informaci.
DÍVKA 2: Jakou informaci?
DÍVKA: Víš, že ve městě je čarodějka?
DÍVKA 2: Co?
DÍVKA: No slyšela jsi dobře.
DÍVKA 2: Kde?
DÍVKA: Prodává květiny na trhu a slyší na jméno Žaklin.
DÍVKA 2: Proč mi to vlastně říkáš?
DÍVKA: Vím, že tvoje rodiče zabila čarodějka a dnes se nechci prát.
DÍVKA 2: Dobrá, ale potom co zabiji ji zabiju i tebe.

(Dívka 2 odchází ze scény)

DÍVKA: To si jenom myslíš.
VYPRAVĚČ: Dívka ještě pořád toužila po pomstě svých rodičů a byla rozhodnuta vyvraždit všechny čarodějky na světě. Jejím přesným opakem byla její mladší sestra, která věřila, že pomsta je to nejhorší řešení.

(Na scéně je sestra a dívka 2 přichází.)

DÍVKA 2: Jsem doma.
SESTRA: Kolik jsi jich dnes zabila?
DÍVKA 2: Žádnou, ale mám políčeno.
SESTRA: Kdy to konečně skončí.
DÍVKA 2: Zabili nám rodiče, tak si to konečně uvědom.
SESTRA: Možná to neudělali naschvál.
DÍVKA 2: Nebuď hloupá.
SESTRA: Kdo to bude zítra? Koho zítra zabiješ?
DÍVKA 2: Nějakou květinářku Žaklin. Proč?
SESTRA: Jen, tak.
DÍVKA 2: Jdeme spát je pozdě.

(Sotva dívka 2 usne. Sestra potichu odejde. Opona se zatáhne, a když se znovu odtáhne spí za ní Žaklin, Gabriel a květinářka. Sestra potichu vejde do místnosti a prohlíží si postele. Pochvíli usoudí, v které spí Žaklin a tu opatrně vzbudí.)

SESTRA: Neboj se nechci ti ublížit. Buď ticho a pojď se mnou.

(Žaklin a sestra odejdou. Sestře vypadne z kapsy kapesník. Po odchodu dívek přijde dívka 2 a najde kapesník své sestry rychle odejde a zatáhne se opona. Po roztažení je na scéně dívka a za ní přichází dívka 2.)

DÍVKA 2: Nemám ji.
DÍVKA: Co?
DÍVKA 2: Moje sestra ji odvedla.
DÍVKA: A co chceš po mně.
DÍVKA 2: Abys mi pomohla hledat.
DÍVKA: A co bych z toho měla?
DÍVKA 2: Nezabiju tě.
DÍVKA: Žaklin a tvoji sestru dokážu najít sama a tebe už nepotřebuju.

(Dívka vrazí nůž dívce 2 do břicha.)

DÍVKA: Teď si můžeme v klidu promluvit. Zatím co budeš umírat. No kde začít. Už vím. To já jsem zabila tvoje rodiče a navlékla jsem to na žaklininu matku a zabila jsem i žaklinina otce. Žaklinině matce se povedlo utéct a porodit Žaklin, ale po porodu umřela. Když jsem zjistila, kdo je Žaklin navrhla jsem jí spolupráci, ale ta odmítla a pak jsi přišla ty. Mohla jsi za mne zabít Žaklin a tím mi ušetřit čas. Já bych pak v klidu zabil tebe a tvou sestru, ale tys to musela zvrtat. No asi za půl minuty umřeš, tak si to užij.

(Dívka odchází za scény a dívka 2 umře.)

VYPRAVĚČ: Žaklin s její novou kamarádkou se zatím schovali v kostele a rychle se skamarádili.

(Žaklin se sestrou sedí na zemi a povídají si.)

SESTRA: To je skvělé. Mohli by jsme si zařídit vlastní cukrárnu a prodávat v skvělé dorty a být ty nejlepší kamarádky.
ŽAKLIN: Ano to by bylo skvělé.

(Na scénu vstupuje dívka.)

DÍVKA: Ahoj skovali jste se šikovně málem jsem vás nenašla.
ŽAKLIN: Co tu chceš?
DÍVKA: Zabít vás.
SESTRA: Proč?
DÍVKA: No zabila jsem tvoje rodiče a jejího tátu a hodila to na její mámu. Pak jsem zabila nějakou její přítelkyni jeptišku a tvou sestru. A když zabiji i vás, tak to mám komplet.
SESTRA: Tys zabila mou sestru?
DÍVKA: Ano.

(Sestra vytáhne dýku a rozběhne se proti dívce a bodne ji do srdce. Dívka klesne na kolena a vytáhne svou dýku. Tou pak bodne sestru do břicha a umře. Žaklin doběhne k sestře a sedne si k ní. Sestra umírá.)

SESTRA: Prosím, použij svou moc.
ŽAKLIN: Slíbila jsem, že ji už nikdy nepoužiji.
SESTRA: Prosím.

(Žaklin zamává rukama nad sestrou a ta se uzdraví. Obě pak vstanou obejmou se a odběhnou pryč. Doprostřed scény vstoupí vypravěč.)

VYPRAVĚČ: Žaklin se svou novou kamarádkou si otevřely cukrárnu, která se stala velmi populární v celé Francii. Doufáme, že se vám příběh líbil a přejeme příjemné strávení zbytku dne.
25.11.2008 20:20:16
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one