4.9./5.9.

Konečně je tu sobota, už jsem se nemohla dočkat. Včera jsem nikam nešla, takže bylo logické, že dnes jsem prostě musela vyrazit do víru nočních událostí a barů, barů hlavně. Vzala jsem si na sebe nejlepší oblečení a v osm hodin jsem měla sraz s partou na rohu ulice. Sešli jsme se celkem včas a jeli jsme do nejbližšího velkého města. Jakub vybral ten nejlepší klub, který mohl. Nalévají tam alkohol i nezletilým a navíc je tam super DJ. Tancovala jsem asi hodinu, když jsem v horním patře uviděla Viléma. Původně jsem si myslela, že je to nějaká vidina, měla jsem toho už dost v sobě, ale nebyla. Šla jsem za ním a zastihla jsem ho zrovna u baru, myslela jsem si, že mi koupí něco k pití, ale on nic. Tak jsem ho alespoň vyzvala k tanci, ale on nechtěl ani tancovat. Zeptala jsem se ho proč a on mi řekl, že se mu to tady nezdá vhodné. Nabídla jsem mu tedy, ať mě odvede někam, kde by to vhodné bylo. Vyvedl mě tedy z baru, cestou jsem se zašklebila na Radku, a táhl mě někam temnou uličkou. Zezačátku jsem si myslela, že mě někde opře o zeď, ale on nic. Nakonec jsme dorazili k nějakému divnému klubu, kolem bylo spoustu lidí, kteří vypadali dost podivně, až těsně před klubem mi došlo, kde to vlastně jsme, byli jsme před klubem Noc. Klub Noc je ten nehorší klub ve městě, nemá se do něj chodit, protože je to opravdu moc nebezpečné a pár lidí se z něj už nevrátilo. Cukla jsem sebou, ale Vilém jako by to ani necítil a táhnul mě dál. V klubu to vypadalo ještě hůř než z venku, byla tam spousta divně oblečených lidí, kteří na mě zvláštně civěli, ale jakmile si všimli Viléma začali se dívat někam jinam. Vilém mě dotlačil do prostřed tanečního sálu a otočil se ke mně. Začali jsme tancovat, ale já se cítila divně. Nebylo to jako bych tancovala s Vilémem, bylo to jako bych tancovala s celým klubem. Musela jsem vypadnout. Vytrhla jsem se Vilémovi a spěchala jsem k východu. Vilém se, ale náhle objevil přede mnou, nevím jak to dokázal, ale najednou tam byl. Zalapala jsem po dechu a on mě odtlačil k baru.
,,Nechtěla jsi snad tancovat?" zeptal se.
,,Ano chtěla, ale..." zasekla jsem se v odpovědi.
,,Ale?"
,,Už nechci."
,,Fajn, dáš si něco k pití?" zeptal se a pokynul barmanovi, ten Vilémovi podal skleničku, v které plavaly lidské oči. Fuj! Hnus! Okamžitě jsem couvla a běžela co nejrychleji k východu. Jakmile jsem byla z baru pryč, myslela jsem si, že je po všem, ale náhle mě chytil za ruku nějaký opilý muž s divně šedýma očima a začal mi dělat návrhy. Kolem se vynořilo víc takových chlápků a začali se mě dotýkat a stahovat se kolem mě. Zavřela jsem oči a začala jsem v duchu doufat, že je to jen sen, ale najednou se tam objevil Vilém. Nevím, jak ale náhle stál přede mnou, ti chlápci hned vycouvali a Vilém se otočil ke mně, pohladil mě po tváři a políbil mě. Pak se zhluboka nadechl a řekl: ,,To je naposledy. Příště mě o pozornost budeš muset požádat." Pak ze mě sundal ruce a nechal mě jít. Nikdo za mnou nešel, jen za pár ulic jsem potkala trochu opilý hlouček mladistvích. Bezpečně jsem se dostala k původnímu klubu a našla své přátele. Přemluvila jsem Karla, aby mě doprovodil domů. Jeli jsem MHD. Doma jsem padla do postele a usnula, ani nevím jak.
11.10.2010 20:09:25
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one