3.9.

Dnešek byl šílený a to myslím doslovně. Ve škole nám napařili opakování snad z celého prvního ročníku a samozřejmě se to bude zkoušet testy na známky (jak jinak). Co mě, ale na dnešku zaujalo je, že Marek nebyl ve škole (žádná novinka, ale většinou se neulívá sám a dnes nikdo jiný nechyběl). Při hodině s naší třídní nám profesorka oznámila, že Marek je od včerejška v nemocnici a je ve velice vážném stavu. Všichni ve třídě začali okamžitě spekulovat co se asi stalo, ale já se podívala na Viléma a on mi pohled oplatil tím způsobem, že nepochybuji o tom, že s tím má něco společného. Po škole jsem se vykroutila z cíga před školou a běžela jsem do nemocnice. Ve městě máme jen jednu, takže jsem tušila, kam Marka odvezli. Našla jsem ho téměř rychle, vydávala jsem se za jeho sestru. Ležel na oddělení pro vážné případy a byl napojen na spoustu hadiček, sestřička mi řekla, že žije jen náhodou. Jeho stav se totiž vůbec neslučuje se stavem, který by bylo možné přežít, prý je to zázrak. Sestra na mě byla tak hodná, že mě pustila až k němu. Sedla jsem si k němu na postel a chvíli jsem se dívala na jeho potlučený obličej a pak najednou otevřel oči a chytil mě za ruku, tiskl mě tak pevně, že jsem si myslela, že mi snad zláme kosti. Jeho oči byly vytřeštěné a pak řekl: ,,Pán si tě vybral. Mám mu tě přivést. Jsi jeho a já jsem jeho pokorným sluhou, pokorným sluhou.“ Potom mě pustil a znovu usnul. Neměla jsem víc síly a vypadla jsem z nemocnice a téměř jsem běžela domů. Doma jsem sebou chtěla praštit a mít klid, ale několikrát mi volali kámošky a kámoši, co že se to stalo s Markem, že jsem ho viděla poslední. Vymluvila jsem se na teorii, že Marek si dovoloval, a tak jsem mu utekla a víc nevím. Naštěstí mi to uvěřli a já měla klid na přemýšlení, co jsem to vlastně dnes viděla a slyšela.  

14.09.2010 12:02:50
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one