Na pokraji rokle

Romantický příběh. První díl.
 Je tomu již dva roky co se do našeho jinak klidného satelitového městečka přistěhoval nový chlapec. Bylo mi tehdy šestnáct a byla jsem celkem oblíbeným děvčetem, ale on byl tajuplný asi dvacetiletý a pro všechny celkem nepochopený. Jenom já jsem časem poznala jeho děsivá tajemství.
Když se přistěhoval okouzlil všechny dívky ze sousedství a já byla jednou z nich. Jenomže byl v tom malý háček, on vůbec nevycházel z domu jen po setmění vyhodit odpadky a jednou týdně si odpoledne zajel nakoupit. Z tohoto důvodu o něj začala ostatní děvčata ztrácet zájem až nás zbilo jen pár. Nakonec jsem ztratila zájem a přestala si ho všímat i já.
Po pár týdnech se, ale stalo něco neočekávaného. Došel nám extra ostrý kečup a já musela jít nakoupit. Jelikož naše městečko není moc velké nachází se zde jen jeden supermarket a v něm občas něco dojde. Zrovna došel ten extra ostrý kečup, a tak když jsem dorazila k regálu, byl tam už jen jeden exemplář a po něm se zrovna někdo natahoval. Když jsem zvedla oči od prázdného místa uvědomila jsem si čí byla vlastně ta ruka a ouha zrovna toho sympatického nového přistěhovalce.
,,Jak moc potřebuješ ten kečup?" vyblekotala jsem ze sebe nakonec.
,,No mám ho rád," odpověděl mi medovým hlasem.
,,To já taky," odvětila jsem a přejela očima od lahvičky s kečupem k jeho zeleným očím.
,,Ale já tu byl první," zmínil tu důležitou informaci.
,,Hmm...." zatvářila jsem se kysele a šáhla do vedlejší poličky pro pálivý kečup.
,,Ale myslím, že se pro jsëdnou zachovám jako gentleman a vezmu si ten pálivý," usmál se na mě a podál mi ten extra ostrý kečup.
,,Díky," vychrlila jsem ze sebe a popadla kečup, ,,ale nechci se cítit blbě, co kdybych tě na oplátku pozvala na kafe?"
,,Já kafe nepiju," vypadlo z něj, oba jsem se zatvářili sklíčeně, ,,ale čaj ano."
To bylo úžasné šli jsme do nejlepší a zároveň jediné kavárny v našem městě na čaj. Byly tam všechny moje úhlavní nepřítelkyně ze školy, a tak jsem se mohla pořádně vytáhnout. Jinak ten kluk, tedy Alex byl úžasný. Byl zajímavý, vtipný a čím víc jsem ho poznávala tím víc mi přicházel sympatičtější. Nakonec jsme se museli rozloučit, ale už tehdy jsem měla pocit, že budeme víc než jen kamarádi.
O víkendu táta donutil mě, mámu a bráchu jet na houby. Nesnášela jsem to a nesnáším do teď. Hodiny se toulat lesem a koukat po něčem malém co mi vlastně vůbec nechutná. Brrr... Táta nás vysadil u nejbližšího a zároveň jediného lesa v okolí a nechal nás se rozběhnou, že prý bude za hodinu a půl sraz u auta. Šla jsem, tedy lesem jak mě nohy nesly a nakonec jsem došla na mýtinu. Popošla jsem ještě pár kroků a pak na mě někdo syknul. Podívala jsem se kolem sebe a asi pět metrů ode mě ležel v trávě Alex.
,,Co tu děláš?" zeptala jsem se.
,,Kolik máš času?" on na to.
,,Asi hodinu a čtvrt. Proč" otázala jsem se.
,,Lehni si," zašeptal.
,,Proč" zeptala jsem se.
Neodpověděl jenom rukou mávnul směrem dolů na znamení, abych si lehla. Tak jsem si lehla. Tráva byla suchá a celkem pohodlná, a tak jsme jen tak čtvrt hodiny leželi v trávě a najednou na paseku vešla srnka následována kolouškem. Byla to nádhera. Čím více se přibližovali tím více mi tlouklo srdce nadšením. Byli asi dva metry od nás, když srnka zpozorněla a uviděla nás. V tom okamžiku se oba dali na útěk.
,,To byla nádhera," vydechla jsem a podívala se na Alexe.
,,No jo, ale někdy chodí i jelen. To je potom teprve vzrůšo." řekl a usmál se.
Nevědomky jsme se začali přibližovat a povídali jsme si. Nakonec se v mé hlavě spustila hudba a řeč ustala. Naše rty se začaly přibližovat. Bylo to jako v románu, ale najednou ucukl a řekl: ,,Neměla bys už jít?" Podívala jsem se na hodinky a skutečně už byl čas. Rychle jsem se rozloučila a pádila k autu, kde už na mě čekali. Táta měl v košíku jednu mochomůrku a mával s ní nad hlavou jako, že měl pravdu, že houby rostou. Potom jsme se naskládali v autě a odjeli domů.
Za dva dny měl můj mladší bratříček Mirek narozeniny a jeho narozeninovým přáním bylo zajet to aquaparku. Já nemám aquaparky zrovna dvakrát v oblibě, a tak jsem přemluvila rodiče, aby mě nechali doma. Pomohla jsem jim, tedy zabalit a zamávala jsem jim na rozloučenou. Potom jsem se otočila a ouvej. Zaklapla jsem si dveře a klíče byly vevnitř. Chtělo se mi počkat dokut nepřijedou zpět, ale začalo pršet a já se neměla, kde schovat, a tak jsem přemýšlela. K sousedům nalevo a šikmo napravo jsem nemohla, byli na dovolené. Napravo od nás bydlel naštvaný zahradník a dům šikmo nalevo byl neobydlen. Zbývala jediná možnost Alex naproti. Rychle jsem přeběhla cestu a zabouchala na dveře. Jakmile Alex otevřel vychrlila jsem na něj co se stalo a on mě pozval dál. Jeho dům vypadal krásně, měl ho zařízený v africkém stylu, který mi připadal uklidňující. Pochvíli si Alex všimnul, že jsem promočená a ochotně mi donesl oblečení na převlečení. Popošel na konec místnosti a otočil se, aby na mě neviděl. Převlékla jsem se a on mi donesl čaj. Byl tak milý. Chvíli jsme si povídali o tom co se mi stalo a o dalších věcech. Nakonec jsme dopili a mě napadlo, že odnesu hrnky ze slušnosti. Vydala jsem se, tedy do kuchyně a umyla jsem je a přitom jsem si nemohla nevšimnout divného mrazáku v rohu místnosti. Když jsem dala hrnky na odkapávač nedalo mi to a šla jsem se podívat co je v tom mrazáku. To co jsem tam našla by mě, ale ani v životě nenapadlo. V mrazáku ležely části lidských těl. Okamžitě jsem vykřikla a odskočila dozadu. Za pár sekund se do kuchyně přiřítil Alex, a když uviděl co jsem to udělala zařval: ,,Vypadni."
Nemusel mě ani dvakrát pobízet vyletěla jsem z dveří jako tryskáč. Oni jsem se neohlédla a pádila jsem k domu. Oběhla jsem ho a schoulila se na zahradě. Na místě, kde podle mě nejméně pršelo. Najednou mi začalo docházet hodně věcí. Poprvé, když jsem ho viděla měl v košíku hodně omáček, ryži a těstoviny, ale žádné maso a dokonce směs na grilování masa. No fuj. Zkusila jsem potlačit chuť zvracet. Proto se ode mě vždy, tak rychle odtáhl. Snad mě nezabije. Ne ne ne. Klepala jsem se, tam zimou a strachy dokud nepřijeli rodiče.
Jak jsem mohla předpokládat nastydla jsem, ale o Alexově ,,jídelníčku" jsem nikomu nic neřekla. Nevšímala jsem si ho a nebylo to tak těžké dokut nezmizela moje asi nejlepší kamarádka Sabina. Policie neměla žádnou stopu a nikdo ohledně výkupného se neozval a já začínala mít podezření.
Když jsem přišla domů sundala jsem ze stěny tátovu pálku na baseball. Chytla jsem ji, tak jak to dělali ve filmech a šla navštívit Alexe. Vzala jsem to od zahrady a měla jsem štěstí, bylo otevřeno. Nesměle jsem vkročila dovnitř a našla ho v obýváku, jak zrovna večeří. Ble. Napřáhla jsem se pálkou a začala na něj křičet: ,,Kde je Sabina! Kde je moje kamarádka!" Chvilku na mě koukal vytřeštěně a pak řekla: ,,Já nevím." Začala jsem ho propichovat očima: ,,Nelži!" Alex si vydechl a řekl: ,,Já ji nemám a nemusím to být já jenom, proto že jsem kanibal." Můj pohled se nezměnil. Pokusil se mě chytit za ruku, ale já se ohnala pálkou, tak nešikovně, že mi vypadla a spadla na křeslo u stěny. Alex, tedy mávnul rukou a dal mi vědět, abych šla tím směrem. Ještě jednou jsem ho propíchla očima a vydala se do kuchyně. Předešel mě a otevřel mrazák plný částí lidských těl a řekl: ,,Poznáváš snad svoji kamarádku?" Zavrtěla jsem hlavou a než jsem stačila cokoliv říct řekl: ,,Vážila, tak 55 kilo a zmizela před třemi dny. Tu bych tak rychle nesněd." Můj výraz povolil a já se otočila a odešla. Cestou jsem vzala tátovu pálku, abych ji mohla vrátit zpět na své místo.
Doma jsem si prohlížela fotky se Sabinou a na posledních pěti jsem narazila na stejné auto. Šla jsem hned na policii, ale ti mi odmítli pomoct. Zkusila jsem to, tedy u rodičů, ale neúspěšně, a tak jsem zašla za posledním člověkem, který mě napadl za Alexem.
Když mě uviděl ve dveřích tvářil se dost překvapeně, ale pozval mě dál. Rychle jsem mu vysvětlila co se to tu děje a on pochopil rychle. Vzal mě nahoru do podkroví, kde měl spoustu počítačů. Všimnul si, jak se nevěřícně dívám kolem sebe a řekl: ,,Myslíš, že bych si vydělal na lidské maso bez postihu něčím normálním." Když se můj výraz nezměnil naklonil se blíž a řekl: ,,Dělám hekra." Vyvalila jsem oči. Zasednul k prvnímu počítači a během chvíle se dostal do složek policie. Zadal popis auta a ejhle. Jediné takové auto v okolí je starostovo.
I hned jsme se tam s Alexem vydali. Počkali jsme venku v autě, protože podle Alexe je hloupost, aby Sabinu držel doma, zvlášť když tam má ženu. Večer asi v osm starosta vyšel z domu a někam jel. Nenápadně jsme jeli za ním. Alexovi tohle sledování opravdu šlo. Starosta zajel do lesa a po lesní cestě až k nějaké chatě. Vešel dovnitř a my jsme šli za ním. Najednou jsem ji uslyšela. Byla to určitě Sabina a volala o pomoc. Alex tam vrazil a odtrhl starostu od svázané na zemi ležící Sabiny. Já jsem okamžitě přiběhla k Sabině a začala ji utěšovat.
Alex se zatím pral se starostou, ale když Alex starostu srazil k zemi začal mu trhat zuby maso z těla. Nejdříve jsem ho chtěla zadržet, ale pak jsem si vzpomněla co udělal Sabině a nechala jsem ho. Nakonec, když už byl starosta celý otrhaný, Alex vstal podíval se na mě a řekl: ,,Až odejdu počkej dvacet minut a zavolej policii." Potom odešel a já ho poslechla.
Sabina měla psychické trauma a starost přežil, ale dostal deset let. Ještě jednou jsem se viděla s Alexem a to hned po soudu. Stál tam a řekl mi: ,,Ahoj." Já na to: ,,Čau." A když odcházel vykřikla jsem ještě: ,,Miluju tě!" On se oni neotočil a odjel.
Teď tu stál zase do dvou letech a byl ještě hezčí a mně srdce bušilo ještě víc než tehdy. Nevěděla jsem co mám udělat jestli utéct, obejmout ho a nebo začít křičet. Rozhodla jsem se pro to druhé a napřáhla jsem ruce a šla k němu, ale krok před ním jsem se zarazila a řekla: ,,Můžu?" On se usmál a objal mě. Tiše jsem zašeptala: ,,Ty už nejsi..." namohla jsem tu větu doříct a on my odpověděl: ,,Já už se umím ovládat," a pak mě políbil.
21.11.2008 17:29:36
lili
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one